Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint

Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Když vývojáři před několika měsíci oznamovali Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint, tvrdili, že jde o jejich doposud nejambicióznější a největší hru, s níž chtějí celou sérii posunout na novou úroveň. Znělo to moc pěkně, ale výsledek bohužel je, že se pokusili vzít všechny dobře fungující mechanismy z jiných her od Ubisoftu, ať už jde o survival, RPG elementy, stealth, silné online prvky nebo loot systém. Před sebou tak máme takový mišmaš všeho možného, díky němuž Ghost Recon ztratil jednak svoji identitu, ale zároveň ani jedna část není úplně dotažená, aby vznikl alespoň zábavný a uspokojivý herní zážitek. A proč to neříci hned takto na začátku.

Ačkoliv byl Wildlands kvalitní kooperativní akcí se zajímavým zasazením, jeho velkou slabinou byl příběh a skutečnost, že jsme v něm neměli žádného charismatického a jasně daného padoucha. V Breakpointu se vývojáři pokusili na tuto zpětnou vazbu zareagovat a sjednat nápravu. Hned po pár vteřinách je váš vrtulník sestřelen nad ostrovem Auroa, kde už nějakou dobu působí technologická společnost Skell Technology vyrábějící drony, která se spojila s bývalými členy jednotky Ghost, přičemž ji vede plukovník Cole D. Walker. Toho si zahrál herec Jon Bernthal, a musím říci, že své role se zhostil velmi dobře. Jde o charismatického padoucha, kterého je zajímavé sledovat a odhalovat jeho minulost. Bohužel je ale jediným světlým bodem příběhu. Zápletka sice na začátku zní zajímavě, a sám jsem se těšil, až budu zjišťovat další informace, ale následně se z ní stane jen rutinní a dost předvídatelná záležitost, během níž musíte postřílet zloduchy a zabránit dronům, aby se dostali z ostrova. Postavy, s nimiž můžete během hraní mluvit, nejsou moc zajímavé, což na samotném zážitku také moc nepřidá. Vývojáři tak sice přidali na rozdíl od Wildlands ústředního padoucha, ale jinak samotný příběh opět moc nenadchne a jde tedy o klasické Bčko, no možná i Cčko.

Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint je stejně jako předchůdce akční hrou ze třetí osoby, odehrávající se ve velkém otevřeném světě. Stejně jako v jiných hrách od Ubisoftu jsou před vás pokládány ústy NPC postav úkoly, které musíte plnit, ať už hlavní nebo vedlejší. Ve výsledku je jedno, jaký typ mise plníte, protože všechny jsou si dost podobné. Většinou jste tak vysláni něco nebo někoho najít, případně vyslechnout, a zase zpět. No a tato náplň se neustále opakuje do zblbnutí. Rozmanitost úkolů a jejich propracovanost není největší chloubou Breakpointu a je škoda, že se vývojáři nepokusili přinést zajímavější náplň, zvláště když tvrdili, jak si dávají na všem velmi záležet. Infiltrace základem nepřátel určitě nestačí, zvláště ve spojení s hratelností, k níž mám také obrovské výhrady.

V základu je Breakpoint klasická akční hra ze třetí osoby, která si hraje trochu na větší realismus než třeba The Division a jiné podobné hry. Ten byl pro sérii vždy typický a vývojáři se ho nezbavili ani zde. Výsledkem tak je, že jste spíše vedeni pro tichý postup a likvidaci nepřátel, kteří padají na jednu maximálně dvě kulky do hlavy, když mají helmu. Pro tichý postup ale nemáte jen zbraně s tlumičem, ale i možnost odtahovat padlé protivníky, případně svého drona. Ten se už objevil v předchozím dílu a v jiných hrách od Ubisoftu, a je takovým jejich poznávacím znakem. Zde je tedy zpět a je vítanou pomůckou, jak zjistit rozložení a pohyb nepřátel, které je možné si označovat. Od posledně moc novinek v tomto hra nedoznala, snad jen ona proklamovaná možnost se maskovat v blátě, kterou jsem ale použil za celou dobu hraní jen párkrát. Základy stealthu zde každopádně fungují a jsou i podpořeny solidním gunplayem. Pak ale vývojáři začnou nabalovat na tuto fungující kostru další mechaniky, které nefungují a jako celku spíše škodí.

Se sérií Tom Clancy's The Division slavil Ubisoft obrovský úspěch, a možná i proto padlo rozhodnutí, že v jejích šlépějích půjde i Ghost Recon. Z něho se tedy také stala online akce, což je nejvíc vidět v základním táboře, kde potkáváte i další hráče. Tím je ale bohužel nabourána ona základní myšlenka hry, tedy vlka samotáře, který čelí značné přesile. Když totiž vidíte, jak v táboře je kolem vás armáda dalších vojáků, zase si tak sami nepřipadáte. Co se mi ale naopak líbí je možnost vybrat si jednu ze čtyř hratelných tříd a podle toho ovlivnit svůj herní styl, což má obrovský vliv pak i v kooperaci s kamarády. Můžete být klasickým útočníkem, ale také zdravotníkem nebo technikem, přičemž s jednotlivými třídami se pak váže ještě RPG strom s dovednostmi, které je možné dále rozvíjet. Přidání tříd postav se mi popravdě docela líbí a hru slušně oživuje a dává ji další taktickou hloubku, se stromem dovedností už mám ale menší problém, protože byste čekali, že elitní voják bude hotovým produktem a ne zelenáčem, který se bude vše učit.

Z Divisionu je každopádně do hry naroubován i systém výbavy a lootu, a tady nastává obrovský problém. Už nehraje roli to, jakou máte zbraň, případně její vylepšení, ale pouze výše vašeho Gear Score. Tu si zvyšujete tak, že budete prozkoumávat po světě bedny s vybavením a sbírat předměty, které hojně jako v jiných lootovacích střílečkách padají z nepřátel. Výsledkem tak je, že jdete na misi a během ní se několikrát převléknete, protože nalezená pletená čepice má větší číslo jak nasazená vojenská helma (to dá rozum), no a to samé platí i o zbraních. Sice vylepšování zbraní je stále přítomno, ale proč si vylepšovat zbraň, když za pět minut naleznete novou s vyšším ohodnocením. Jsem přesvědčen, že podobný systém vylepšování postavy a lootu do realističtější střílečky, o níž se Ghost Recon pokouší, moc nepatří a nemá opodstatnění. Zvláště, když nepřátelé padají na kulku do hlavy, ať už máte na sobě cokoliv, protože Gear Score vám zvyšuje jen obranu. Tedy to, kolik sami kulek zvládnete. V Divisionu a jiných podobných hrách ovlivňuje Gear Score prakticky vše, od obrany po útok, ale zde tomu tak není. V Ghost Reconu si chci vyrábět parádní zbraně a ty následně používat na nepřátele, a ne neustále zbraně točit a hrabat se v inventáři, abych zjistil, jestli jsem našel odolnější rukavice nebo boty. Navíc je vidět, že vývojáři stojící za Ghost Reconem nemají s podobným typem her moc zkušeností, a proto nasekali i řadu začátečnických chyb. Třeba nemožnost v inventáři označit nepotřebné vybavení a následně ho najednou rozebrat nebo prodat. Vše musíte po jednom, což je neskutečně zdlouhavé a otravné.

Gear Score a lootovací systém ale není to jediné, co se vývojáři pokusili naroubovat do hry. Jde také o survival prvky. O nich se před vydáním hodně mluvilo, ale nakonec na hru nemají moc velký vliv, protože jsou naprosto základní. Vodou si třeba musíte doplňovat staminu, ale popravdě tu hra sama doplňuje tak často, že jsem se o to ani nestaral. Pak tu máme i nutnost vyrábět lékárničky, protože ačkoliv se hlavnímu hrdinovi doplňuje život automaticky, sem tam je zraněn a musí si píchnout injekci, případně nohu, z níž trčí kost, obvázat. Tyto mechanismy ale hru moc neobohacují, spíše ji brzdí. Když už jsem zmínil výdrž, tak ta mizí při běhu, ale hlavně když chcete seběhnout menší kopeček. Většinou vám výdrž při tomto dojde a Nomád se z kopce skutálí jak pytel brambor, což vypadá prostě a jednoduše blbě a vtipně zároveň. Že by člen speciální jednotky nezdolal menší kopeček, aniž by si musel zvýšit výdrž skrze RPG elementy? Ale no tak!

Ačkoliv jsem se snažil hrát Breakpoint po většinu času pěkně potichu, sem tam se mi to nepovedlo a spustil jsem alarm. Na přímé střety s protivníky hra ale není moc stavěna, protože během nich se plně odhalí další řada problémů. Tím největším je zcela jistě umělá inteligence nepřátel. Opravdu bych musel zapátrat hluboko v paměti, v jaké hře jsem potkal větší hlupáky. Nepřátelé jsou sice všímaví, ale když vás odhalí, jen tupě ve skupinkách nabíhají pod hlaveň vaší zbraně. Stačí si tak sednout někam do kouta a následně počkat, až k vám jednou cestou přiběhne celý tábor. Máte po problému. Nepřátelé se vás ani trochu nesnaží obklíčit nebo postupovat více takticky, chovají se jen jako ovce nabíhající na porážku.

Díky tomu hra nepředstavuje žádnou větší výzvu ani na větší obtížnosti. Nepřátelé se chovají podle jedné předvídatelné šablony. A možná i proto pak nevadí, že je během akčních sekvencí ovládání dost krkolomné, hlavní hrdina si neumí manuálně přehazovat zbraň z jedné ruky do druhé, případně krycí systém prakticky nefunguje. Pokud by umělá inteligence byla chytřejší, byly by tyto nedostatky daleko větším problémem. Když už jsem u nepřátel, většinou budete potkávat jen řadové vojáky, případně několik druhů dronů, kvůli nimž se budu ještě chvilku v noci odkopávat. Jsou hodně nepříjemným soupeřem. Trochu překvapením je, že vývojáři rezignovali třeba na bosse. Sice tu nějací jsou, spočítáte je na prstech jedné zmrzačené ruky, ale souboje s nimi jsou jen o tom, dostat se přes jejich armádu a následně jim dát jednu dvě kulky do hlavy. Konec souboje. Zábava a nějaká nápaditost? Když si vzpomenu třeba na bosse z posledního dílu Assassin's Creed, je mi do breku. 

Ubisoft v posledních letech umí vytvářet fascinující obrovské světy, které je radost prozkoumávat. Měli jsme tu nádherný Egypt či Řecko v Assassin's Creed s jedinečnými památkami, města ve Watch_Dogs také měla svoji jedinečnou atmosféru, a ve výsledku nebyla špatná ani Bolívie ve Wildlands se svými drogovými kartely. Šlo o drsný svět se svými vlastními pravidly, a možná i proto bylo pro hráče tak lákavé se do něj vracet. No a nyní tu máme Breakpoint odehrávající se na fiktivním ostrově Auroa, což je bohužel ten nejméně zajímavý svět, jaký nám Ubisoft v posledních letech naservíroval. Ačkoliv má hory, lesy nebo pouště a na rozmanitost si moc stěžovat nemohu, tak je obrovský problém ten, že je pustý, bez jakéhokoliv života či fungujícího ekosystému, ale hlavně je nudný. Sice hned po zhruba hodině si můžete celý ostrov prohlédnout a ze všech těch otazníků se vám zatočí hlava, ale vůbec nejste lákáni, abyste otazníky odkrývali, protože brzy zjistíte, že se pod nimi skrývají jen menší tábory s nepřáteli, případně kempy pro rychlé cestování.

Ostrov jako takový pak má ještě jeden obrovský problém, a to je ten, že je nepřítelem jakémukoliv pozemnímu dopravnímu prostředku. Máte tu džípy, klasická vozidla, čluny nebo motorky, ale dostat se pomocí nich někam trvá neúprosně dlouho, všude jsou samé objížďky, navíc vám po cestě dělají hodně společnost hlídky, které po vás začnou hned pálit vším, co mají po ruce. Ne nejlepším, ale jediným použitelným dopravním prostředkem je tak helikoptéra. Možná si toho byli vědomi i sami vývojáři a na jakoukoliv větší propracovanost světa se prostě a jednoduše vykašlali. Ovládání helikoptéry je pak jednoduché a arkádové, jako ovládání všech dopravních prostředků, přičemž chvilkami jsem si říkal, že jde i o pěkný Flight Simulator. I když to asi není to, o čem by hra s nálepkou Ghost Recon měla být. Nebo je?

Stejně jako předchozí díl je možné hrát Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint v kooperaci, a to až s dalšími třemi kamarády. V kooperaci je plnění misí a dalších úkolů zábavnější, můžete vymýšlet nové taktiky a tak dále, ale nejsem si jist, jestli hratelnost nějak zásadně prodlouží. V kooperaci je ostatně zábavnější každá hra. Kromě kooperace je pak ve hře přítomen i multiplayerový PvP režim Válka Ghostů, v němž je sdílen postup vašeho hrdiny, od něhož jsem popravdě moc nečekal, ale nakonec se ukázal jako docela zábavný. Jde o týmové bitvy 4v4 na menších mapách, kdy musíte buď bránit nebo zabírat body na mapě, případně jen vystřílet tým protivníků. Vzhledem k tomu, že tu není respawn, je celý režim hodně o taktice a dobré sehranosti týmu, což se mi hodně líbí a zažil jsem v multiplayeru spoustu zábavných a napínavých chvilek. Po takovém nemastném a neslaném PvE je PvP určitě příjemným překvapením a asi nejlepší částí, jakou Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint v současnosti nabízí. A možná i proto nakonec uděluji vyšší zamýšlenou známku.

Co se mi na hrách od Ubisoftu hodně líbí, tak je vizuální zpracování. Ačkoliv mají jednotlivé hry rozsáhlé otevřené světy, ať už jde o Assassin’s Creed, Watch Dogs nebo nově vydaný Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint, všechny mají parádní vizuální zpracování, které ždíme každý výkon současných konzolí. Já jsem Breakpoint testoval na konzoli PlayStation 4 Pro a oceňuji nejen detailní postavy s přesvědčivými animacemi, ale také nádherné prostředí se spoustou úchvatných scenérií. Je vidět, že tohle mají v Ubisoftu zmáknuté, navíc po celou dobu se mi nestalo, že by se hra zadýchala a výrazně zpomalila. S čím už ale nemohu být spokojen, tak jsou delší nahrávací časy, ale hlavně velké množství bugů. Ať už jde o propadávání se do země, procházení nepřátel zdmi či zlomené ruce a neviditelná zbraň. Třešničkou na dortu jsou i zabugované mise, které tak musíte opakovat znovu. Na zážitku tyto problémy nepřidají a možná, pokud by vývojáři neřešili nějaké mikrotransakce, jimiž je hra prolezlá od paty po hlavu, možná by tyto chyby ve hře nebyly. Málo jich není, a ostatně už nyní je na internetu velké množství videí, které na tyto nedostatky upozorňují. Zpět ale na pozitivnější vlnu, protože pochválit musím kvalitní hudební doprovod, který dobře ladí s akcí na obrazovce. Povedené je i ozvučení, ale také solidní dabing jednotlivých postav. Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint se tak rovněž může pyšnit vysokou produkční hodnotou, jako všechny hlavní série od Ubisoftu.

Ubisoft v minulosti několikrát dokázal, že umí své oblíbené značky s citem rozvíjet a postupně vylepšovat. I proto je Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint nepochopitelné selhání a obrovským krokem zpět. Jednak série ztratila svoji identitu a snaží se soupeřit se silnou konkurencí v podobě sérií jako The Division, Borderlands nebo Destiny, ale zároveň není Breakpoint ani kvalitní hrou. Potěší sice charismatičtější hlavní padouch, ale jinak tu máme jen průměrnou akci s nezajímavým prostředím, které není radost prozkoumávat, a zmar nezachrání ani kooperace s kamarády. Breakpoint je promarněný potenciál přinést něco zajímavého.