The Rogue Prince of Persia

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Není moc běžné, že by Ubisoft vydával své hry potají a bez předchozí velké reklamní kampaně, během níž by na nás chrlil jeden trailer za druhým. Nyní se pro tuto strategii rozhodl a možná to i ukazuje, že moc neví, jak se značkou Prince of Persia naložit, a ani nevěří ve velký úspěch hry, zvláště po předchozím komerčním neúspěchu. Navíc hra, která kromě PC vychází i na konzole PlayStation a Xbox (pro Nintendo Switch 1 a 2 bude dostupná později v roce, je dostupná od prvního dne v předplatném PlayStation Plus Extra/Premium a Game Pass Ultimate. Ubisoft tady vsadil tak trochu na jistotu, protože dání hry do předplatného mu určitě nějaké peníze přinese a možná mu to i zaplatí vývoj, který nemusel být zase tak drahý vzhledem ke studiu a rozsahu hry. To na druhou stranu ale může těšit hráče, protože ti mají možnost si hru The Rogue Prince of Persia snadno vyzkoušet, a myslím si, že by měli, protože jde o kvalitní zábavu, která dokáže u sebe udržet po několik večerů. Více níže.

Nejprve, než se dostanu na silné stránky nového počinu od Ubisoftu, musím zmínit jednu docela podstatnou slabinu. Ve hře The Rogue Prince of Persia se hlavní hrdina ocitá uprostřed invaze a proto se musí chopit zbraně, aby zachránil své království. Do děje vývojáři uvedou kratší animací, ale bohužel se následně příběhu už moc nevěnují a není v rámci hry tak zajímavý a hlavně podstatný, což je dle mého názoru škoda. Stejně tak vývojáři nepracují ani s vedlejšími postavami. Většinou jsou maximálně nezajímavé, snadno zapomenutelné, a není proto divu, že jsem na první dohrání neměl moc chuť pro ně dělat úkoly, abych se dozvěděl něco dalšího. Je to škoda a nevyužitý potenciál. Chápu, že příběh pro vývojáře nebyl hlavní, ale že se i v tomto formátu dá vyprávět zajímavá zápletka, ukázal loňský Prince of Persia The Lost Crown, případně z roguelike/lite žánru třeba Returnal nebo Hades.

Nyní už ale k tomu lepšímu, což je samotná hratelnost. Jak určitě vidíte díky okolním obrázkům nebo informacím výše, jde o 2D plošinovku, v níž se snažíte proskákat na jeden během až do cíle. To je na první pokus prakticky nemožné, takže po smrti se přesunete do základního tábora a dalšímu pokusu. Co mě na The Rogue Prince of Persia hned na začátku překvapilo, je jak skvěle vývojáři dokázali zvládnout parkour a dobře ho přenést do 2D pohledu, který je největší devízou hry, a byly na něm postaveny i všechny písečné díly série Prince of Persia. Pohyb je díky němu neskutečně plynulý, hlavní hrdina může jednoduše šplhat po zdech, po tyčích, přeskakovat různé překážky a zároveň se vyhýbat útoku protivníků, nejen úskokem, ale také tím, že je přeskočí. Celkově velmi dobrému pocitu z pohybu pomáhá i vyladěné a dobře navržené ovládání, díky němuž jsem neměl jediný problém a vždy když se něco pokazilo, věděl jsem, že si za chybu mohu sám.

Pohyb po dobře navržených úrovních, v nichž se nacházejí nejrůznější pasti a překážky, je opravdu uspokojivý. Líbí se mi i design úrovní a jejich rozmanitost. Existuje hned několik biomů, které postupně navštívíte. Protože jde o akční plošinovku, nacházejí se v nich i protivníci. Těch je několik druhů, většinou různí vojáci, kouzelníci nebo i zvířata. Druhů není moc, ale každý má vlastní sadu pohybů a útoků, které je nutné se naučit, abyste nebyli zbytečně zraněni. A je to opravdu důležité, protože hlavní hrdina zase tolik života nemá a každý utržený úder sakra bolí. Vývojáři kromě řadových protivníků připravili i několik bossů. Každý se liší svým vzhledem i mechanikou, a jsou pěkným oživením hratelnosti. Jen, stejně jako biomů a řadových nepřátel, jich mohlo být více. Pokud by hra The Rogue Prince of Persia nabídla dvojnásobný počet biomů, nepřátel i bossů, šlo by o opravdu perfektní záležitost, takto je jen dobrá.

U většiny roguelike her je každý nový běh naprosto jiný, čemuž mnohdy dopomáhá i náhodné generování úrovní. V The Rogue Prince of Persia nic takového není, úrovně jsou většinou dost podobné, jen si můžete někdy vybrat, jestli se vydáte do cíle tou nebo tou úrovní. Přesto běhy jsou ovlivněny náhodou a nikdy nejsou naprosto totožné. Náhoda zde totiž ovlivňuje, jaké zbraně budete nacházet (k dispozici jsou různé meče, sekyry, dýky, kopí a tak dále), případně kde budou tábory, kovárny pro vylepšování zbraní, nebo jestli najdete upgrady života, peníze či další místa pro medailony. A právě medailony, které budete během procházení nacházet, mají velký vliv na hratelnost, protože dávají další pasivní bonusy, třeba větší poškození, život za proražení štítu protivníka, šanci na otravu protivníka nebo větší dostřel sekundárních zbraní. Kolikrát tak musíte mít během běhu i trochu štěstí, aby se dal dokončit během větších problémů. Já jsem jel hodně na zdraví, zvyšování síly u těžkých zbraní, případně elementární poškození. Když mi ale tohle nepadalo, byl jsem dost zoufalý a najednou to narušovalo můj herní styl, takže jsem měl cestu těžší, i když jsem se zkoušel přizpůsobit. V tom je ale kouzlo roguelike her a The Rogue Prince of Persia v tomto není jiný.

U některých roguelike her může hráč snadno získat pocit po každé smrti, že se nikam neposouvá a jeho posledních několik desítek minut bylo zbytečných. Tak tomu ale u The Rogue Prince of Persia rozhodně není, protože každý nový běh přinese nejen potřebné zkušenosti, abyste třeba věděli, jak vyzrát na určité protivníky, kde se co nachází a zároveň se naučili pohyby bossů, ale také zabíjením protivníků levelujete, za což si můžete v základním táboře nakoupit následně zajímavá vylepšení. Strom s dovednostmi je celkem standardní a nepřekvapí, přesto se hodí, že je možné vstupovat do dalších běhů s větším životem, větší energií, více lékárničkami, životy nebo počáteční měnou. A to je jen začátek, výhod je dost, takže levelování, ačkoliv se může zdát pomalé, má velký vliv na samotnou hratelnost. Stejně jako speciální měna v podobě duší, které si vždy po vstupu do další úrovně ukládáte a posíláte do tábora. Za ní si následně můžete odemykat nejen nové kosmetické vybavení pro hlavního hrdinu, ale také nové zbraně, více medailonů a tak dále. The Rogue Prince of Persia je hra, která rozhodně respektuje čas hráče a s každým vylepšením a zkušeností cítíte, že se posouváte k cíli.

Docela jsem byl zvědav, jak bude The Rogue Prince of Persia dlouhá hra. Nakonec jsem dokázal finálního bosse porazit za nějakých sedm hodin, což není málo, ale ani nějak přehnaně moc. Dohráním ale nic nekončí, protože jsem během průchodů zapomněl dělat vedlejší úkoly pro NPC postavy. Jimi si tedy můžete herní dobu prodloužit, navíc po dohrání se vám odemknou speciální modifikátory, kterými si můžete další běhy udělat rozmanitější a hlavně těžší, za což je více bonusové měny. Nepřátelé tak najednou mají více štítů, více vydrží nebo bossové jsou imunní proti elementárnímu poškození, na které jsem třeba já hodně hrál. Ačkoliv hra viditelně hodně staví na znovuhratelnosti, bohužel pro to vývojáři nepřipravili půdu. Jak už jsem zmínil výše, jednotlivé úrovně se totiž na další běhy moc neliší, stejně tak druhů protivníků moc není, takže se The Rogue Prince of Persia začne příliš brzy opakovat a být stereotipnější, než bych si přál. I tak jsem ve hře strávil příjemných dvanáct hodin a možná si ji ještě sem tam zapnu. Jsou ovšem daleko trvanlivější roguelike hry.

Když byla hra The Rogue Prince of Persia poprvé oznámena před rokem a půl, přišla mi vizuální stránka sice zajímavá, ale taková bez detailu. Na vizuál si stěžovali následně i hráči během testování, takže vývojáři na něm zapracovali a musím říci, že se mi finální verze líbí. Pěkná, čistá kreslená grafika se ke hře podobného typu hodí, hlavní hrdina má pěkné animace, což platí i o protivnících, prostředí je dostatečně detailní a oceňuji i pěkné efekty. Vizuálně jen těžko něco vyčítat, stejně tak optimalizace je dobrá a nevšiml jsem si během hraní žádného propadu. Jediné, na co si musím postěžovat, je pomalé načítání jednotlivých úrovní. Očekával bych, že bude prakticky okamžité, ale někdy se úrovně načítají opravdu dlouho.

I když nejde o nějakou velkou hru, je The Rogue Prince of Persia příjemná roguelite záležitost, která potěší nejen fanoušky série Prince of Persia, ale také žánru. Tím nejlepším je jednoznačně hratelnost opírající se o zábavné a napínavé souboje spojené s parádním parkourem, díky němuž je pohyb po úrovních maximálně plynulý a uspokojující. Líbila se mi i vizuální stránka a příjemný soundtrack. Škoda jen, že se hra začne po několika hodinách docela opakovat, protože rozmanitost úrovní a protivníků není největší. Po několik večerů ale dokáže zabavit velmi dobře. Navíc ji nemusíte kupovat, ale můžete si ji zahrát skrze předplatné.