Nintendo moc dobře vědělo, proč se rozhodlo vytvořit remake právě dílu The Legend of Zelda: The Wind Waker. Ten jednak i dnes nabízí téměř nadčasovou hratelnost, ale také je maximálně přístupný nováčkům. Třeba i po stránce příběhu, který tu je docela prostý, nijak nenavazující na předchozí díly, vlastně ani nemusíte toho moc vědět o světě, v němž se vše odehrává, do všeho vás hra uvede pěkně sama. Na začátku si vytvoříte vlastní postavičku (pojmenujete), kterou je samozřejmě Link, nyní v daleko mladší verzi. Celé dobrodružství začíná v rodné vesničce na menším ostrůvku, zrovna v den, kdy má hlavní hrdina narozeniny, na které málem zapomněl. Jak už to tak nějak ale bývá, a u Nintendo her zvláště, než se stačíte pořádně rozkoukat, budete svědky únosu své milované sestřičky. Nezbývá tak nic jiného, než se vydat ji zachránit napříč nebezpečným světem. I když je příběh celkem jednoduchý, má docela dost zvratů, odhaleních a nečekaných situací, kvalitu navíc podtrhují i dobře napsané dialogy, které zde neslouží jen jako vycpávka, ale vždy se z nich dozvíte něco nového, co potřebujete následně k hraní. Navíc ke spoustě postav se dá udělat docela silný vztah, takže tu nejsou jen do počtu, aby prohodily pár slov, jako v řadě jiných her.

Na začátku hry se budete pohybovat jen po malém ostrůvku, který ovšem skrývá nejedno tajemství, které odhalíte až v pozdějších fázích hry. Po zhruba hodině, až se vám dostane do rukou meč a štít, vyrazíte s novými kamarády na moře, abyste prozkoumali zdejší svět, zachránili unesenou sestru a zlikvidovali zloducha, který vše zavinil, a je daleko nebezpečnější, než jak to na začátku vypadá. The Wind Waker je tak svým způsobem hra v otevřeném světě, protože budete plout z ostrova na ostrov, přičemž každý prakticky představuje menší či větší dungeon s nejednou pastí, hádankou a samozřejmě i kolikrát originálními nepřáteli. Nintendo u The Wind Wakeru jasně ukazuje, jak nadčasovou hratelnost tehdy připravilo, protože ani po letech hra neztratila nic ze svého kouzla, prozkoumávání lokací je zábavné, stejně jako řešení neustále nových hádanek, které vás nejednou pořádně překvapí. Možná právě řešení rozmanitých hádanek je na celé hře to nejlepší.

Velkou pochvalu si zaslouží hra i za bojový systém, který je rovněž maximálně propracovaný a nabízí spoustu taktických prvků, které určitě využijete, hlavně ve spojení s novými hračkami, které budete pravidelně nacházet během hraní. Možná bych i řekl, že The Wind Waker má nejzajímavější a svým způsobem nejpřístupnější bojový systém z celé série, ale to je jen můj dojem, nemusíte s ním souhlasit. Třešničkou na dortu jsou určitě i souboje s bossy, kteří hlídají větší dungeony. Každý je jiný, vyžaduje jinačí taktiku, a samozřejmě na každého využijete novinky v boji, které se zrovna naučíte.

Prozkoumat všech zhruba padesát ostrůvků je na hodně dlouho, mě se podařilo hru dohrát za nějakých 35 hodin – k závěrečným titulkům, ale to jsem jel jen čistě po hlavní příběhové lince, několik vedlejších úkolů či menších ostrůvků jsem určitě vynechal, takže herní doba se ve výsledku vyšplhá o několik hodin výše. Když budete mít třeba čas během hraní, můžete navštívit svůj rodný ostrůvek, na kterém zjistíte, že babička je hodně smutná ze samoty. Není tak nic lepšího, než ji udělat společnost vílou, kterou předtím chytíte do lahve. Za tento dobrý skutek budete pochopitelně odměněni speciálním lektvarem, který se vždy během dobrodružství bude hodit. Podobných menších úkolů je samozřejmě celá řada, a rozhodně se je vyplatí plnit, protože si tím dost usnadníte následný postup hrou.

Co rozhodně musím vypíchnout, je design celého světa, ale i jednotlivých dungeonů, vše vypadá naprosto parádně a přímo vás láká k prozkoumávání. Jednou budete prozkoumávat záhadný dračí ostrov plný lávy a ohně, jindy se vydáte do věže bohů, která se nachází uvnitř záhadného trojúhelníku, přičemž si v ní užijete vodní radovánky. Na The Wind Waker je rozhodně nejlepší rozmanitost hratelnosti i lokací, která neopadá, takže jsem se neustále bavil. Aby hra měla větší tempo, Nintendo vyslyšelo volání hráčů po rychlejší plavbě po moři, na kterém strávíte docela dost času. Nyní můžete získat přes vedlejší úkol speciální plachtu, která umožňuje rychlejší plavbu. Zhruba v polovině hry se navíc naučíte rychlé cestování, takže courání po moři mezi hlavními úkoly odpadne. Každopádně na moři i tak strávíte dost času jako námořníci, jeho prozkoumávání tvoří důležitý prvek hry – můžete třeba hledat pod vodou poklady, prozkoumávat menší ostrůvky s nejedním bonusem, a tak dále. Zde navíc platí, že čím lépe znáte mapu světa, kterou si postupně odhalujete, tím máte cestu značně snadnější. I když tedy sem tam si musíte dát pozor na nebezpečné žraloky, tornáda, pirátské lodě a další překážky. U plavby rozhodně nedržíte jen analogovou páčku směrem, kterým chcete plout.

Protože The Legend of Zelda: The Wind Waker HD vychází na konzoli Nintendo Wii U, možná se ptáte, jak využívá tabletový Wii U Gamepad. Musím říci, že ten je do celkového herního systému zakomponován hodně nenásilně, vlastně ho ani nemusíte mít během hraní. Pokud se ale rozhodnete hrát na Wii U Gamepadu, což je ta lepší volba v tomto případě, vidíte na něm mapu světa, když ji tedy najdete, ale i předměty, které jednoduše můžete přidělovat určitým tlačítkům. Ovládání inventáře je tak daleko intuitivnější a rychlejší. Jediné, co mi trochu vadilo, je zaměřování třeba lukem skrze pohybový senzor. Dá se na něj zvyknout, ale vyžaduje trochu toho cviku. Sice nemusíte gyroskopické senzory využívat pro míření, ale pak je ovládání luku hlavně při těžším boji třeba s bossem trochu krkolomnější. Wii U Gamepad můžete využít i pro hraní hry jako takové, protože je podporován režim Off TV. Sice hra nevypadá na něm tak půvabně, jako na velké televizi, což je dáno především rozlišením a kvalitou displeje, ale jinak když není možnost hraní na televizi, jistě tato funkce bohatě postačí. Přepínání hry z TV na displej se provádí jen jedním tlačítkem (-), přičemž přepnutí je vždy rychlé. Když už jsem i Wii U Gamepadu, můžete skrze novou položku Bottles posílat vzkazy svým kamarádům v lahvích.

Jednou z dalších novinek ve Wii U verzi je Hero režim, který tu vlastně zastupuje větší obtížnost. Na Normal je The Wind Waker docela jednoduchou záležitostí, vlastně jsem jen několikrát během hraní viděl Game Over, a to prakticky po chybách, které jsem si mohl odpustit. Ani začátečníkům tak nebude na tuto základní obtížnost dělat The Wind Waker větší problém, lékárniček je vždycky dost. To v Hero režimu trochu přituhne, protože ubude lékárniček, navíc nepřátelé budou rozdávat o něco silnější rány, ale z několikahodinového testování mohu říci, že rovněž nejde o hardcore zážitek, ale fanoušci za tento režim budou jistě rádi. Je určitě dobře, že se vývojáři rozhodli pro možnost přepínat obtížnosti během hraní, vždy před startem každé hry. Nemusíte tak vše rozehrávat znovu na větší obtížnost.

Už u remaku The Legend of Zelda: Ocarina of Time na kapesní konzoli 3DS ukázalo Nintendo, že když remake, tak pořádný. U The Legend of Zelda: The Wind Waker HD platí to samé, protože když se podíváte klidně jen na jediný obrázek, určitě vás zaujme kompletně přepracovaná vizuální stránka, která hýří spoustou barev, má řadu nových efektů a daleko lepší nasvícení. Vše vypadá zvláště na velké televizi v 1080p naprosto parádně, takže tady musí vládnout maximální spokojenost, zvláště když se vše hýbe po celou dobu zcela plynule a i rychle, takže nahrávací časy z přechodu z lokace do lokace si ani nevšimnete (zde Nintendo vyslyšelo kritiku na původní GameCube verzi). Nintendo se rozhodlo i znovu nahrát veškerou hudbu, která je samozřejmě opět skvělá, ale na to jsme tak nějak u série The Legend of Zelda zvyklí. Někomu možná bude vadit, že se Nintendo znovu nepokusilo o dabing, který se této sérii zatím vyhýbá. Fanouškům tento nedostatek zřejmě vadit nebude, ale nováčci si chvilku budou muset zvykat na to, že během rozhovorů nic neuslyší, takže si vše budou muset číst.

Hra The Legend of Zelda: The Wind Waker byla vynikající už na GameCube, takže by se muselo Nintendo hodně snažit, aby na Wii U vše skončilo katastrofou. Remake má každopádně nejen nádhernou audiovizuální prezentaci, ale i několik novinek v hratelnosti nebo chytré využití Wii U Gamepadu, díky čemuž tu máme opět naprosto výbornou záležitost, kterou si užijí nejen fanoušci originálu, ale i noví hráči. The Legend of Zelda: The Wind Waker je rozhodně jednou z nejlepších her videoherní historie, která si vaší pozornost zaslouží, zvláště nyní v dokonalém HD remaku. Jak jednou začnete hrát, jen těžko se budete vracet do normálního světa.