The Legend of Zelda: Ocarina of Time je legenda a podle mnohých i nejlepší hra herní historie. Stačí se podívat na metacritic, kde má v průměru 99 procent. To je určitě neuvěřitelné číslo, které doposud nepřekonala žádná jiná hra. Není tak divu, že se Nintendo rozhodlo tuto velkou legendu oživit po téměř třinácti letech a naservírovat ji na nově vydanou kapesní konzoli Nintendo 3DS. Jestli i po tolika letech dokáže Ocarina of Time zaujmout, na to by měla odpovědět naše recenze.

Je samozřejmě otázkou, jestli remake The Legend of Zelda: Ocarina of Time má takovou sílu, jako nová hra, která přinutí hráče koupit herní konzoli. Fanoušci mají zřejmě jasno, ale co hráči, kteří hru nikdy nehráli? Dokáže je remake zaujmout? Podle mého názoru ano. Nyní nebudu začínat recenzi klasicky, ale rovnou přeskočím na grafickou stránku, která je tím hlavním, co každého zřejmě zajímá. V základu je totiž Ocarina of Time úplně stejnou hrou, jako před třinácti lety. Obsahuje stejné postavy, místa i nepřátele. Už na první pohled je ale vidět, že grafická stránka byla značně vylepšena, což se dalo tak nějak čekat. Jaké je ale překvapení, když se do hry ponoříte více a zjistíte, že byly použity i nové modely postav a dokonce bylo přepracováno i okolní prostředí. Na začátku hry sice tuto drobnost moc nepostřehnete, ale později, až se dostanete třeba do města, poznáte rozdíl na první pohled. Tedy v tom případě, pokud jste hráli původní verzi. Tímto chci jen říci, že vývojáři Ocarina of Time po grafické stránce značně vylepšili a nejedná se jen o narychlo splácnutý remake. Tam kde v originále byla jen ulička s pár šedými dveřmi je nyní ulička plná detailů a svítících oken, které v originále chyběly. Po zahrání tak nikdo nebude určitě věřit, že Ocarina of Time vypadala jinak. A ona vypadala, o dost hůře. Kromě grafické stránky zůstalo téměř vše bez nějaké větší změny, což je samozřejmě dobře. Proč měnit něco, co bylo před lety nadčasové. Hlavním hrdinou je tedy opět lesní elf Link, který si pokojně žije v lese jménem Kokiri. Až do doby, kdy se zlý černokněžník Ganondorf dostane do oblasti Sacred Realm a tím tak získá přístup k síle Triforce. Pokud by ji zle použil, mohl by jednoduše zotročit celé království, což se samozřejmě nesmí stát. Link se tak bude muset vydat na cestu, aby zlého černokněžníka zastavil dříve, než bude úplně pozdě. Samozřejmě příběh je jednoduchý, jak už to bývá u her od Nintenda zvykem, ale o to více se vývojáři soustředili na samotnou hratelnost, která už před lety byla na vrcholu a na vrcholu je i nyní, po třinácti letech. Pokud jste Ocarina of Time nikdy nehráli, tak vás asi bude zajímat, o jaký žánr se vlastně jedná. Jde o adventuru, ve které vás čeká procházení zdejšího světa, ve kterém máte řadu dungeonů a skrytých míst, kde na vás čekají nepřátelé a obrovští bossové. Království Hyrule tak díky tomu skrývá obrovské dobrodružství, které by si neměl nechat ujít žádný hráč. V úplně prvním odstavečku jsem zmínil, že byla značně vylepšena grafika, což má za následek daleko hezčí prostředí, zvláště třeba ve městech. Klasické dungeony zůstaly až na několik kosmetických změn beze změn, což ovšem zase tak moc nevadí. Stejně v dungeonech jde o něco jiného, než jen obdivovat grafiku. Procházení desítek dungeonů má své opodstatnění, ať už hledání důležitých předmětů, tak vylepšování života, který se bude zvláště při soubojích s přerostlými potvorami hodit. Už v roce 1998 hráči obdivovali, jaký vliv má na samotné prostředí herní čas. Pokud je den, obchody mají otevřeno a cestování skrze svět je méně nebezpečné. Když se ale setmí, cestovat po světě je hodně nebezpečná záležitost, protože všude se to hemží nepřáteli. Dokonce se ani nedostanete do města, které přes noc vytahuje most. Jestli se v noci ve městě budete nacházet, obchody mají zavřeno, takže s nakupováním, ale i dalšími minihrami máte smůlu. Na druhou stranu ale můžete plnit několik postraních úkolů, za které budete dobře odměněni. Ono je opravdu neuvěřitelné, jak celý svět působí živým dojmem a jak moc se liší v závislosti na času. Díky tomu si budete připadat, jako byste se ocitli ve zdejším království. Až takovou sílu má Ocarina of Time. Abyste si mohli co nejvíce vychutnat jedinečnou hratelnost, bylo značně vylepšeno ovládání, které působí svěže a těžko si představit, že se někdy hra ovládala jinak. Běh přes analogovou páčku je přesný, ale co dodává jednoduchosti v ovládání nový rozměr, je spodní dotykový displej. Na něm si můžete jednoduše přepínat zbraně, ale i se dívat na mapu, která vám vyznačuje důležitá místa. Vývojáři navíc celkem dobře do hry zakomponovali gyroskopické funkce konzole. Ty využijete při rozhlížení se nebo při zaměřování. Samozřejmě pokud vám náhodou nesednou, jdou nahradit analogovou páčkou, ale mně osobně rozhlížení pomocí pohybu konzole nedělalo problém. Jen to má jednu nevýhodu. Abyste se takhle mohli rozhlížet, musíte mít vypnutý 3D efekt. K němu se vyjádřím ještě později. Vzhledem ale k tomu, že 3D jde jednoduše v okamžiku vypnout, tak v tom nevidím problém. Rozlehlý svět plný dungeonů a nejednoho dobrodružství, má za následek i jednu velmi příjemnou věc, a to je herní čas. Abyste celou Ocarina of Time proběhli, budete si muset rezervovat nějakých třicet hodin. To jen abyste se doškrábali k hlavnímu bossovi. Po dokončení ovšem vaše cesta zdaleka nekončí. Je tu totiž obsažen i Master Quest, který po dokončení hlavního příběhu nabízí pozměněné dungeony a souboje s bossy. Také je o dost těžší, takže pokud máte rádi pořádnou výzvu, herní doba se vám několikanásobně prodlouží. Je možná trošinku škoda, že Master Quest není odemčen už na začátku. Spousta fanoušků by to asi ocenila. Dále je zde přítomen i bossovský Challenge režim, ve kterém můžete na bossech jednoduše zlepšovat svůj čas a také si samozřejmě zlepšovat techniku, kterou na šéfíka použijete. Ocarina of Time má tak neuvěřitelně velkou hodnotu, která přesahuje nějakou tu tisícovku, za kterou se prodává. Nyní k výše zmíněnému 3D efektu, který dodá hře hloubku a občas se naskytne nějaká scéna, nad kterou vám padne brada. 3D efekt dodává Zeldě ještě více na uvěřitelnosti a neuvěřitelně vás vtáhne do hraní. V předchozích hrách jsem měl 3D většinou vypnuté, protože jen rušilo nebo nebylo tak dobře zpracované. Ocarina of Time ukazuje, že 3D může mít ve hře opodstatnění a může dopomoci k ještě většímu zážitku ze samotné hry. Než celou recenzi ukončím, tak se ještě musím zmínit o úžasném soundtracku, který byl pravděpodobně nově nahrán. Na sto procent vám to nepotvrdím, ale ty nádherné melodie si určitě zamilujete už na první poslech a budete hledat soundtrack, který by měl být údajně ke stažení zdarma přes Nintendo Club, pokud si v něm Ocarina of Time zaregistrujete. Určitě se ptáte, jestli se najde na této hře vůbec nějaká chyba. Bohužel musím říci, že nikoliv. Možná některé herní prvky působí v dnešní době trochu archaickým dojmem, ta kamera také není úplně ideální, ale až si Ocarina of Time zahrajete, uvidíte, jakou je studnicí nápadů pro ostatní hry, které z ní čerpají až do dnešního dne. Jediné, co bych možná hře vytknul, je ukládací systém. Pokud hru uložíte a vypnete, objevíte se vždy po načtení v základní vesničce. Účelem sice je, abyste měli hned po zapnutí přístup k obchodům, ale pokud máte absolvovat vždy nějaký kus znovu, asi to nepotěší, ale to opravdu rýpu, abych měl alespoň něco, co můžu vytknout. Jinak je tu dokonalá hra, která ani v dnešní době nemá moc velkou konkurenci. Maximálně díky novým dílům. The Legend of Zelda: Ocarina of Time je i po téměř třinácti letech pořád tou skvělou hrou, ke které se budete neustále vracet. Nintendo tuto legendu oživilo pro její největší fanoušky, ale i pro nové hráče, kteří s ní doposud neměli zkušenost. Je až neuvěřitelné, jak se dokázal vybrousit tento klenot až do téměř dokonalé hry, na které jen těžko bude někdo hledat nějakou chybu. Fanoušky asi nemusím nabádat k nákupu. Ti už do obchodu běželi. Ostatní by měli zvážit nákup nejen Zeldy, ale i nové konzole Nintendo 3DS. Ocarina of Time je totiž titul, který za nákup nové konzole rozhodně stojí.

Komentáře (9)

Přidejte svůj názor do diskuze!

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.

inmax

13. března 2012 v 20:44

Moje první setkání se Zeldou.. tedy tou příběhovou, Four Swords jsem dohrál taky, ale ta je prakticky bez příběhu. Ze začátku fajn, pak docela zklamání, protože jsem čekal něco trošku jiného. Samotné dungeony mě moc nebavily, souboje s bossy jsou příliš lehké. Ale za těch 50 hodin než jsem zapíchl finálního bosse mě to nějak zasáhlo a když se nad tím zamyslím, vlastně mě ten příběh bavil [s12] A grafika je fakt nádherná.. když vychází slunce nad jezerem.. mlask..

13. března 2012 v 20:43

stillalive #Yola

5. ledna 2012 v 07:08

Kvůli The Legend of Zelda: Skyward Sword jsem si koupil nedávno Nintendo Wii konzoli. Byla to vůbec první Zelda jakou jsem hrál. Nyní si budu kupovat 3DS a opět kvůli Zeldě a konkrétně kvůlé této. Navíc se prodává přímo konzolka se hrou i v samotném motivu hry, díky němuž hra působí opravdu luxusně, tak že po desátém lednu si pro tuto věcičku běžim do obchodu a těšim se na dobrodružství ve volných chvílích.

ramiro1983

6. července 2011 v 19:46

nevite někdo o nějakém návodu na tuhle hru,nějak se v ni vubec neorientuju!!!

3. července 2011 v 07:00

právě včera jsem koupil 3ds a vzal jsem si k tomu jako prvni hru zeldu ,nikdy před tim jsem ho nehrál,ale podle toho co tady čtu myslim že jsem neudělal vubec špatně [s14]

Devilbringer

2. července 2011 v 15:41

Legenda se vraci.)

hanzz023cz #Aphex VS

30. června 2011 v 16:20

Tesim se az si poridim nove 3Dsko, a tenhle skvost na nej [s14]

touchmud #made4game

30. června 2011 v 16:13

Jiné hodnocení jsem ani nečekal. Stále doufám, že se objeví tahle předělávka i na Wii nebo WiiU. Sice ji mám staženo v rámci Virtual Console, ale rád bych si zahrál i tuhle vylepšenou verzi. Bohužel kapesní konzole nejsou nic pro mě.