The Callisto Protocol

recenze  90
Martin Šmíd, 3. 12. 2022 12:30
Letos je tomu už čtrnáct let, co vyšla výborná hororová survival akce Dead Space od EA, za níž stáli vývojáři z dnes už bohužel neexistujícího studia Visceral Games. Ta si mě naprosto podmanila svoji fantastickou atmosférou, prostředím i hratelností s možností ustřelovat končetiny nejrůznějším monstrům. Protože hra slavila mezi hráči obrovský úspěch, dočkala se ještě dvou velkých pokračování a několika spin-offů, které šly ovšem už spíše akčnější cestou a postupně se v nich začaly vytrácet hororové prvky. Otec prvního dílu Glen Schofield se v posledních letech soustředit ve studiu Sledgehammer Games na vývoj nových dílů série Call of Duty, ale v roce 2019 oznámil, že odchází do společnosti Krafton, kde zakládá svůj vlastní tým Striking Distance Studios. S ním hned začal pracovat na duchovním nástupci prvního Dead Space, který nakonec nazval The Callisto Protocol. Musím říci, že osobně jsem se na hru v posledních měsících hodně těšil, zvláště po parádních ukázkách. Jestli dokázali vývojáři vysoká očekávání naplnit, vám nyní řeknu ve své recenzi.

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Když byla hra The Callisto Protocol vůbec poprvé oznámena, vývojáři zmínili, že bude spadat do stejného univerza jako battle-roylae akce PUBG: BATTLEGROUNDS. Následně od tohoto upustili, ačkoliv jejich původní plán je trochu na hře v několika oblastech vidět. Proč, to jsme se nikdy nedozvěděli, ale pravděpodobně se rozhodli vytvořit vlastní univerzum, u něhož se nebudou muset omezovat jinými hrami a událostmi v nich. Hra se odehrává ve vzdálené budoucnosti, přesněji v roce 2320, a sleduje pilota vesmírné Jacoba Leeho (ztvárnil ho herec Josh Duhamel - Transformers nebo Bandit), jehož loď je z ničeho nic napadena, téměř zničena a donucena přistát na Callistu, což je jeden z měsíců planety Jupiter. Na tomto nehostinném kusu skály se nachází věznice Black Iron, kde je hned na začátku hlavní hrdina bez nějakého většího důvodu uvězněn. Aby toho nebylo málo, po několika hodinách se probouzí v cele, přičemž všude panuje zmatek a z děr vylézají ohavní mutanti, kteří začínají vše v okolí trhat na kousky. Protože jsou dveře cely otevřené, rozhodne se Jacob utéci a zjistit, co že se to tu vůbec děje.

Musím říci, že na příběh jsem se docela těšil, a i proto je zklamáním, že se po většinu času nijak nevyvíjí a ve výsledku ani není tak poutavý, jak bych si představoval. Chybí mu větší zvraty i zajímavé momenty, které by lákaly na další hraní, přičemž více se připomene až v samotném závěru, kdy vývojáři odhalí motivy všech důležitých postav i co že se to vlastně ve věznici děje. Možná i proto mi konec přišel tak uspěchaný. Hlavní hrdina navíc postrádá větší charisma, jako většina vedlejších postav. I proto je docela obtížné mu fandit nebo se více vžít do jeho kůže. Tady hra The Callisto Protocol rozhodně nevyužila svůj velký potenciál a relativně zajímavé prostředí. Dead Space byl a stále je po stránce příběhu někde úplně jinde. Nehledě na to, že z hlavního hrdiny Isaaca Clarka se vyklubala časem videoherní legenda, což se v případě Jacoba zcela určitě nestane.

Hra The Callisto Protocol od první minuty nezapře, že se pro ni vývojáři nechali inspirovat a silně ovlivnit sérií Dead Space, hlavně prvním dílem, za nímž stál Glen Schofield. Hlavní hrdina má téměř stejný ukazatel zdraví, dokonce se podobně pohybuje, ovládá nebo dupá na protivníky, aby z nich vypadl nějaký ten loot (lékárničky, náboje nebo herní měna), podobné jsou i lekačky a další mechaniky nebo prvky. Na jednu stranu mi nevadí, že nejde o nejoriginálnější hru na trhu, zvláště když jsem si nový Dead Space přál řadu let, ale na druhou stranu zamrzí, že vývojáři neměli větší ambice a nesnažili přijít s něčím překvapivým, novým a neokoukaným, co by vtisklo The Callisto Protocol svoji vlastní identitu, jako to ostatně dělají jiné hororové survival hry. Zmínit můžu třeba Resident Evil, Outlast nebo The Last of Us. Nehledě na to, že se hry od roku 2008 v tomto žánru značně vyvinuly a vedle nich The Callisto Protocol trochu vypadá jako relikt minulosti. Věřím, že hodně hráčů s tímto přístupem vývojářů bude mít velký problém.

The Callisto Protocol je filmová survival akce s hororovými prvky, odehrávající se ve zmíněné věznici Black Iron. Ačkoliv jsou úrovně hodně lineární a jen občas se dají prozkoumat kratší vedlejší chodby nebo menší místnosti, musím říci, že mi to ani trochu nevadilo, zvláště když design je velmi dobrý a rozmanitý. Hlavní hrdina tak nebude jen bloudit mezi celami a v laboratořích nebo klaustrofobických úzkých chodbách, ale podívá se i do stok, jeskyní nebo na povrch měsíce Callisto, kde zuří velké sněhové bouře a teploty jsou hluboko v mínusu. Velký vliv na samotný zážitek má bez debat atmosféra, která je hutná a místy by se dala doslova krájet, o což se stará i výborný soundtrack a fantastické ozvučení. Díky podpoře 3D ozvučení slyšíte každé vrznutí či pohyb potencionálního nebezpečí. I proto doporučuji hrát The Callisto Protocol se sluchátky na uších, nejlépe ještě v nějaké hodně potemnělé místnosti. Na začátku je atmosféra i samotná hra dost děsivá a správně hororová, ale se zvyšujícím se množstvím nepřátel se začne vytrácet. Přesto bude hra stále napínavá, protože každý střet s protivníkem představuje výzvu, nebezpečí a potencionální selhání.

Na rozdíl od Dead Space je hra The Callisto Protocol více zaměřena na boj na krátkou vzdálenost, k čemuž hlavní hrdina hned na začátku získá elektrický obušek. Ano, hra palné zbraně obsahuje, dostanu se k nim, ale jako v každé survival hororové hře je omezený počet nábojů, s nimiž se vyplatí šetřit na silnější neřády. Navíc náboje se sbírají jako třeba v Resident Evil sérii do inventáře, který je hlavně na začátku omezen pouze na šest políček, takže se velmi rychle zaplní. Je proto nutné neustále přemýšlet, jestli sebrat náboje, lékárničky nebo něco na prodej, z čehož budou kredity na vylepšování nebo nákup jiných důležitých spotřebních předmětů. Musím se přiznat, že z tohoto systému jsem byl na začátku docela nesvůj, protože nerad nechávám na stole při průzkumu něco, z čeho by mohly být kredity na vylepšování, zvláště když této herní měny není ve hře zrovna dostatek.  

Zpět ale k soubojovému systému. Líbí se mi, že souboje s protivníky nejsou jen založeny na bušení do R2 nebo R1 pro rychlý nebo silný útok, ale vyžadují opatrnější taktičtější přístup, jako je to třeba u Souls her. Když se objeví protivník, automaticky se o něj začne hlavní hrdina zajímat a zalockuje si ho, přičemž je důležité skrze směrování levé analogové páčky uhýbat jeho výpadům a až následně ve správný moment zaútočit. Tento zjednodušený systém uhýbání jsem musel docela dlouho trénovat, než jsem se přesně naučil, jak mám protivníkovi uhnout, ale nakonec za určitých okolností funguje docela dobře, navíc následná krvavá likvidace je velmi dobrou odměnou. Soubojový systém má ovšem jedno velké ALE. Moc dobře nefunguje ve stísněných prostorách hry, v nichž boje většinou probíhají. Nemáte totiž dostatečný přehled, jakým směrem protivník útočí, za což kolikrát může i neposedná kamera, zabírající scénu z ne zrovna ideálního úhlu. No a pak je tento systém naprosto nefunkční v momentě, když je na obrazovce více protivníků, kteří mohou útočit najednou. V takové situaci se najednou z hlavního hrdiny stává fackovací panák, přichází jedna smrt za druhou a tím pádem i velká frustrace.

Hlavní hrdina postupně získá i plánky k několika palným zbraním, které je možné následně využívat k likvidaci ohavných mutantů. Může mít několik druhů pistolí, ale také klasicky silnou brokovnici nebo slabší samopal s velkým množstvím nábojů. Co mi u palných zbraní trochu vadí, tak je skutečnost, že nejsou zase tak moc unikátní a mezi sebou odlišné, ať už jde o střelbu nebo vzhled, a je lehké si proto oblíbit jednu, tu následně vylepšovat a využívat jen ji. Navíc jde většinou spíše jen o standardní zbraně, které nejsou něčím zajímavé, jako tomu bylo třeba u řezačky v Dead Space.

Co se mi ovšem líbilo, tak je speciální rukavice, kterou hlavní hrdina získá po zhruba dvou hodinách hraní. S ní je možné si přitahovat předměty či bedničky k rozbíjení z vyšších míst, ale také protivníky, a ty následně házet do různých pastí, a tím je rychle zlikvidovat. Taková likvidace protivníka je vždy hodně zábavná, uspokojivá a krásně krvavá. Rukavice je opravdu obrovsky silnou zbraní ve výbavě hlavního hrdiny, s níž jsem si kolikrát připadal jako Jedi ze Star Wars, a proto se vyplatí ji věnovat větší pozornost a naučit se s ní zacházet. Jediné, v čem je limitováno její používání, je baterka, která nemá nekonečno energie. Rukavici, stejně jako všechny ostatní zbraně, od obušku po pistole, je možné vylepšovat za nalezenou herní měnu u speciálních automatů. Postupně tak mohou mít větší účinnost, ale také více nábojů a další bonusy, které se vždy hodí, protože zvláště ve druhé polovině je protivníků docela dost.  

Po celou dobu hry budete bojovat proti mimozemským potvorám, které jsou označováni jako biofágové. Musím říci, že jsou správně odporní a jde z nich pořádná hrůza, ale bohužel vývojáři připravili jen pár druhů, které následně recyklují prakticky až do finále, takže nejsou tak rozmanití, jak bych očekával. V druhé půlce protivníky oživí jedním novým druhem, jenž je ještě děsivější a hlavně slepý, takže jde pěkně obcházet a likvidovat za pomocí jednoduché stealth mechaniky, jako třeba Clickery v The Last of Us.

V druhé půlce vývojáři uvedou i bosse, kterého následně zopakují ještě několikrát. Střet s ním ale bohužel není vůbec zábavný, zajímavý a ani dobře navržený. Jde totiž jen o hodně otravnou houbu na náboje, která navíc dokáže hlavního hrdinu sundat na jeden úder. A protože je tento boss celkem rychlý, hlavní hrdina naopak pomalý a souboje se odehrávají ve stísněných prostorách, nastává kolikrát hodně velká frustrace. Souboje s bossy v The Callisto Protocol rozhodně nejsou za odměnu, ale spíše za trest, u kterých budete hodně nadávat a vývojáře proklínat. Vlastně jsem si říkal, že takhle nezajímavé a hlavně frustrující souboje s bossy jsem už dlouho neviděl. A vliv na to má i skutečnost, že hlavní hrdina si skrze injekce nedokáže rychle doplnit zdraví. Když namáčknete lékárničku, hlavní hrdina si klekne, následně několik vteřin na léčivo kouká a až poté ho začne do sebe pumpovat. To už ale většinou u něj stojí protivníci, pro které je snadnou kořistí.

Vývojáři před vydáním slibovali zhruba patnáctihodinovou herní dobu, ale na tu jsem se já nedostal. Na střední obtížnost jsem The Callisto Protocol dokončil za necelých deset hodin s tím, že jsem u pár bossů dost umíral a musel je dokola opakovat. Herní dobou hra rozhodně neohromí, navíc po dohrání není moc velký důvod vše rozehrát znovu, vzhledem ke skutečnosti, že vše uvidíte během prvního průchodu. Zvláště když nyní chybí režim New Game+, který ale vývojáři už slíbili a do hry se dostane začátkem příštího roku. To se do hry dostane zdarma i Hardcore režim pro ty nejnáročnější hráče hledající pořádnou výzvu, ale třeba nové režimy nebo příběhové rozšíření je součástí placeného Season Passu.

Už z ukázek bylo patrné, že The Callisto Protocol bude hodně pěknou hrou, a musím říci, že vizuální stránka rozhodně nikoho nezklame. Postavy vypadají uvěřitelně, jsou jednak detailní a navíc mají povedené animace. Prostředí je na tom také dobře, k čemuž si vývojáři sem tam pomáhají tmavou paletou, která některé drobné nedostatky zakryje, ale také výborným nasvícením a některými pěknými efekty. Hra obsahuje dva režimy výkonu, přičemž já jsem hrál na ten upřednostňující framerate. I na ten vizuální kvalita dosahuje vysoké úrovně, navíc hra je viditelně plynulejší, ačkoliv sem tam dochází k mírným propadům. Nejde ale o něco hrozného, co by vyloženě kazilo zážitek z hraní. Vlastně jsem i překvapen, že jsem na rozdíl od několika svých kolegů, až na jeden pád aplikace, nenarazil na viditelnější technický problém, který bych musel zmínit.

Těsně před vydáním jsme se dozvěděli, že na hře The Callisto Protocol spolupracovali vývojáři ze Striking Distance Studios i s first-party studii Sony - Visual Arts Services Group a PlayStation Studios Malaysia. Tato studia jim pomohla hlavně s technickou stránkou hry či motion capture, ale věřím, že PlayStation verzi byla i proto věnována trochu větší péče, a je to slyšet nejen na podpoře 3D audia, ale také cítit na využití DualSense gamepadu. Haptika kolikrát krásně dokresluje dění na obrazovce, využity jsou i adaptivní spouště nebo repráček, z něhož je slyšet vysílačka. Tohle ale je popravdě třeba něco, co jsem vypnul, protože repráček je příliš hlasitý. Co ale oceňuji, je přítomnost Photo režimu, díky němuž je možné vytvářet opravdu nádherné obrázky během soubojů s protivníky i při průzkumu Callista.

Někdo může namítat, že The Callisto Protocol je až moc podobný Dead Space, kterého se snaží vykrádat na každém rohu, ale já si na tohle nemohu zase tak moc stěžovat. Dostal jsem přesně to, co vývojáři slibovali, tedy atmosférickou krvavou akci s děsivými protivníky, slušným designem a fantastickým audiovizuálním zpracováním. Co hru ovšem táhne nakonec dolů je nevýrazný příběh s nesympatickými postavami, frustrující a nezajímavé souboje s bossy, neohrabaný soubojový systém a také několik technických problémů, které snad vývojáři v následujících týdnech vyřeší updaty, než začnou přidávat nový obsah. I proto nemohu jít výše s hodnocením, a i ta sedmička je s pořádným vykřičníkem. Fanoušci Dead Space budou asi spokojeni a hru si užijí, ostatně i přes zmíněné nedostatky je pořád slušná, ale potenciál byl určitě daleko větší. 

The Callisto Protocol

ps4xoneps5xsx
Krafton, Striking Distance Studios
Datum vydání hry:
2. 12. 2022
Žánr:
Střílečka, Adventura
KARTA HRY
7/10

Komentáře