Styx: Blades of Greed

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Jak už jsem zmínil výše, ve hře Styx: Blades of Greed se vrací opět sarkastický goblin Styx. Ten se tentokrát přimotá ke zdrojům energie, nazvaným jako Quartz krystaly. Styx je hodlá získat, ale není sám, kdo má takový plán. Pátrají po nich rovněž elfové a lidé, což dává prostor k tomu, aby se tyto frakce pustily do boje mezi sebou. Ačkoliv příběh není žádná špička žánru, musím uznat, že má své zajímavé momenty, povedené filmečky a je radost poslouchat sarkastické tlachy Styxe, který má jazyk ostřejší než v předchozích částech.

Ve své podstatě je Styx po stránce hratelnosti stejný jako dříve, ale zároveň není. Pořád jde o stealth akci, která se asi nejvíce dá srovnávat s kdysi dávno vynikající hrou Thief: Deadly Shadows. Pokud byste si raději chtěli zahrát hru, v níž je možné rozpoutat beztrestně masakr, musíte jít jinam. Styx se snaží svých cílů dosáhnout potichu a ideálně tak, aby nebyl vůbec spatřen. Využije k tomu svůj um, místní stíny a pěknou řádku vychytávek. O čemž si povíme o něco níže.

Velký rozdíl oproti předchozím dvěma dílům (Styx: Master of Shadows a Styx: Shards of Darkness) je skutečnost, že Styx: Blades of Greed není lineární akce, ale je rozdělen do tří velkých a odlišných map, které poskytují spousty příležitostí k plížení. První mapou, kterou navštívíte už v prologu, je The Wall, tedy velká skalní stěna, na které je v podstatě zavěšeno pěkné menší městečko. Druhou mapou jsou zamořené bažiny Turquoise Dawn a třetí pak ruiny dávné civilizace, kde se odehrával úplně první Styx. Doporučuji se zaměřit na odemčení co nejvíce záchytných bodů, což vám usnadní v pozdější fázi hry cestování.

V úvodu hry se povede Styxovi získat vzducholoď a posádku, což mu dává možnost cestovat mezi mapami dle libosti a postupně plnit cíle a získávat krystaly. Některé oblasti budete navštěvovat i opakovaně, protože ne všude se Styx dostane takzvaně na první dobrou. To trochu připomíná metroidvania hry, protože některé oblasti jsou dostupné až později za použití speciálních dovedností a vychytávek, k nimž hlavní hrdina nemá na začátku přístup.

Řekněme si upřímně, že goblin v přímém boji se většinou rovná mrtvému goblinovi. Styx není stavěn na přímé souboje, byť hra umožňuje využití dýky a rychlé úskoky. Tuto strategii lze použít pouze v krajním případě a s jediným nepřítelem, jinak z vás zůstanou gobliní filety. Tenhle goblin je však lišák mazaný a může zlikvidovat nepřátele ze zálohy. Lze využít sudů, skříní a truhel k tomu, aby se před nepřáteli skryl nebo schoval již zlikvidované nepřátele, které by mohli objevit jejich kolegové a spustit poplach.

Díky získaným krystalům je možné vylepšit a odemknout nové dovednosti. Styx může poté vrhat dýky na nepřátele z větší vzdálenosti, může připravit toxickou past, která kohokoliv na místě rozpustí, a také lze využít šperháků. Z nalezených zdrojů lze díky odemčeným receptům vyrábět lahvičky se zdravím, nové šípy, šperháky a mnoho dalšího.

Postupně se Styx dostane také k padáku, s nímž může klouzat vzduchem, a vystřelovacímu háku. Ve hře jsou rovněž zahrnuty klíčové schopnosti, které mohou postupně vyřešit mnoho situací. Styx může vytvořit svůj klon nebo, zneviditelnit se, ovládnout něčí mysl nebo zpomalit čas. K tomu je však třeba speciálních lahviček s magickou energií Ember. Problém je fakt, že jsou k nalezení poměrně sporadicky a náhodně, což je škoda. Jak ale vidíte, Styx má hodně gadgetů a vychytávek, s nimiž může přechytračit nepřátele a následně se přes ně dostat, což přináší možnost vymýšlet velké množství strategií a do hry vnáší velkou rozmanitost.

Co se mi na novém Styxovi líbilo vůbec nejvíce, to je neskutečná svoboda a kreativita při řešení jednotlivých lokací. Popravdě hra není úplně snadná a moc neodpouští. Navíc má občas dost frustrující checkpointy, jenže máte absolutní svobodu v tom, jak k vyřešení úkolu přistoupit. V tomto ohledu autoři odvedli skvělou práci a přináší perfektní level-design napříč všemi mapami. I přes větší obtížnost a některé obtíže mohu říci, že Styx: Blades of Greed je zatím nejvíce přístupným dílem, takže je ideálním vstupním bodem pro nové hráče.

Každé goblinovo dobrodružství dorazilo s novou verzí Unreal Enginu a jinak tomu není ani u posledního Styxe. Ten staví na poslední verzi Unreal Enginu 5 a rozhodně převyšuje dosavadní díly svou vizuální kvalitou. Přesto není vše dokonalé a při rychlejším pohybu vás překvapí doskakující textury a kolísající framerate, naštěstí nijak zásadně. Jinak ale běží velice slušně a navíc má opravdu zdařilou ambientní hudbu.

Styx: Blades of Greed roztáhl pomyslná křídla. Autoři z Cyanide k novému dílu přistoupili s patřičnou náležitostí a svědomitostí. Hra má výborný level-design, zábavnou stealth hratelnost, která byla oproti předchozímu dílu značně vylepšena a rozšířena a navíc je přístupná i širokému publiku, což u prvních dvou dílů moc neplatilo. Pokud máte rádi stealth hry, Styx vás může příjemně překvapit. Vzhůru na Zeď!