Star Ocean: Integrity and Faithlessness

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Do Evropy v letošním horkém létě tentokrát nevstupují jen desetitisíce ekonomických migrantů, ale i pár tisíc kusů pátého dílu oblíbené série Star Ocean, která si v minulých letech získala oblibu a uznání nejen pro sympatické spojení klasického žánrového klišé s mnoha sci-fi prvky, ale také návykový bojový systém. Některým může připadat, že série Star Ocean představuje bizarní hybrid žánrové stylizace s ustrnulou hratelností, jež se vyvíjí jen minimálně, avšak to je pouze povrchní soud. Série si totiž dlouho udržuje vysoký standart, snaží se reflektovat dynamické tempo vývoje a nabízí hráčům to, co jim už bohužel dnes většina JRPG sérií nemůže nabídnout, a to návrat do časů, kdy se ještě cenily patetický příběh, svižné boje a japonská „jinakost“. Že se i pátému Star Ocean podaří naplnit tuto dávno již vyhořelou podstatu žánru, o tom se nás vývojáři z tri-Ace, kteří stojí za takovými JRPG klasikami jako Valkyrie Profile, Infinite Undiscovery či Resonance of Fate, snažili v minulých měsících přesvědčit z mnoha trailerů a hratelných ukázek. Jak si tedy Integrity and Faithlessness nakonec stojí tváří v tvář velkému očekávání fanoušků? Odpověď naleznete zde, i když se nebude každému líbit, ale takový už je život...

Každé správné JRPG by mělo mít dobrý příběh. Dobrým příběhem myslíme takovou dějovou linku, která je vyvážená, obsahově zajímavá a má i patřičný patetický étos. U Star Ocean proto nemůžeme začít jinak než touto pro žánr životně důležitou složkou. Je zřejmě zbytečné složitě vysvětlovat, kde se nejnovější Hvězdný oceán odehrává, protože předchozí díly se sice tváří jako součást jednoho hvězdného univerza, avšak jednotlivé epizody jsou natolik chronologicky i místopisně vzdáleny, že se de facto jedná o herní sérii bez hlubší příběhové návaznosti. Přesto nás moudré hlavy z vývojářského týmu informují, že se Integrity and Faithlessness odehrává mezi druhým a třetím dílem na planetě Faykreed obývané lidmi, která je vzdálena zhruba 6000 světelných let od Země. Hlavním hrdinou je naivní mladík jménem Fidel, který touží po dobrodružných činech a nekonečném páchání dobra ve světě, kde se jeho rodné město i nejbližší sousedé zapletli do války. Po boku své kamarádky Miki se rozhodne skoncovat s nebezpečím hrozící jeho blízkým a pomoci záhadné dívce s půvabným jménem Relia, jež spadne z nebes v kosmické lodi a – svět div se – ztratí paměť. Pochopitelně po ní jde nejeden gauner z galaxie, a to kvůli jejím zvláštním schopnostem, ale to už tak bývá ve hrách, kde slaví vítězství plytká zápletka.

Ano, už to tu zaznělo, plytkost. Slovo, jež se při hraní pátého dílu Star Ocean vkrádá na mysl a jazyk až nebezpečně často. Slabý příběh bez překvapení a zajímavých zvratů lze jistě odpustit, i když nejeden fanda odkojený epickými ságami typu Final Fantasy nebo Kingdom Hearts (to abychom zůstali ve stáji Square Enix) může být zklamán, ale neodpustitelné je, jakým způsobem se vývojáři popasovali s jeho podáním. Drtivá část příběhu totiž není vyprávěna tolik obvyklými cutscénami, které má dnes téměř každý titul vydaný velkou společností, natož krátkými filmečky, v nichž kdysi žánr kraloval, nýbrž prostřednictvím laciných a ubíjejících dialogů mezi postavami. Vrcholem absurdna jsou velmi časté situace, kdy mezi nepříliš vábnými dialogy můžete ovládat postavu, avšak pouze ve vymezeném prostoru zvýrazněném červeným kruhem. Pozoruhodná ukázka vývojářského diletantství. Pokud se již nějaká malá cutscéna objeví, má technologickou kvalitu a režisérský kumšt, za které by se styděl i titul z éry PlayStation 2. V tri-Ace se hájí tím, že vypuštěním střihových sekvencí v enginu hry chtěli hráčům dopřát plynulý a ničím nerušený herní zážitek, jenže pravda bude někde poněkud jinde. To není o snaze nabídnout plynulý zážitek, ale o neschopnosti vyprodukovat alespoň trochu důstojnou hru na úrovni, vždyť v situaci, kdy se má na obrazovce odehrávat epická vesmírná bitva, je hráč přinucen pouze sledovat desítky minut trvající tlachání z můstku vesmírné lodi, což působí bez mála trapně.

Tam, kde není pořádně co vyprávět, a kde se úzkostlivě snaží udržet dávno již zastaralá stylizace, díky čemuž vzniká technologicky pokulhávající hra nedůstojná exkluzivity pro PlayStation 4, jednoduše není možnost dopřát hráčům hlubší příběhový prožitek. Příběh ve Star Ocean je tak povrchní a slabý. Je to velká škoda s ohledem na to, že zdejší svět, i když je spoután linearitou a impotencí v level designu – u mnoha dnešních japonských her věc celkem běžná – přičemž je neobvykle malý, má něco do sebe a je zajímavou kombinací středověkých reálií a vyspělé technologie. Více než příjemně působí také sedmičlenná posádka vesmírného korábu zvaného „JRPG se zajímavým obsahem statečně bojující s nezničitelnými japonskými vývojářskými stereotypy“. Ať již je řeč o dobrosrdečném chasníkovi Fidelovi, hrdě si klestícím ostrým mečíkem cestu touto schizofrenní džunglí, ženském mágovi Miki, malé Relii s amnézií, rytíři tělem i duší Viktorovi nebo intelektuální kouzelnici Fiore, bezesporu jedné z nejvíce sexistických postav v JRPG za poslední roky. A to nepočítaje dva spojence z vesmírného sboru Emmersona a Anne. Postavy jsou půvabné, variabilní na bojišti a navíc se v partě často obměňují, takže se nikdy nestane, že by byla některá z nich upozaděna. Co však budí opětovné zklamání je absence zajímavější backstory u některé z hlavních postav. Jejich příběh a motivy tak zůstávají povětšinou zahaleny neprostupnou oponou, a tak celkový výsledek celkem ucházející party hrdinů vyznívá naprázdno.

Co naprázdno rozhodně nevyznívá, a co je jinak na hře nadprůměrné a dokáže konečný výsledek vyzdvihnout k lepšímu hodnocení, je hratelnost. Ta potěší skalní příznivce dřívějších dílů i JRPG jako takových. Základem hratelnosti jsou akční boje v reálném čase, kterých se může účastnit všech sedmero postav, což sice může znít šíleně, avšak výsledek je až překvapivě úspěšný. Musíte však oplývat hbitými prsty a dokázat dokonale proniknout až na dřeň bojovému systému a komplexnímu vývoji postav. Řada kolegů recenzentů srazila hře body jenom proto, že nedokázala ukočírovat více postav najednou. AI vašich kolegů totiž není žádná sláva a postavy samotné se dokonce často ani nebrání a neléčí, pokud jim tyto atributy nezasadíte do aktivních schopností a nepřinutíte je aktivovat přímo během boje. Souboje tedy nejsou pouze o slaboduchém střídání slabých a silných útoků s občasným kouzlením a přidáním léčivých i podpůrných lektvarů, ale naopak o častém přepínání mezi postavami. Velkým plusem je možnost zvolit si obtížnost hry, což se projeví velmi výrazně.

Unikátní, propracovaný a silně návykový je navíc systém vývoje postav. Ten sází na role, jež přidělujete jednotlivým postavám, a tak zásadním způsobem ovlivňujete jejich taktiku a celkové chování v boji. Každé postavě můžete přidělit jen velmi omezený počet rolí. Chcete, aby se daná postava v boji zaměřila na zvýšenou obranu, silnější útok, léčení, kouzlení nebo systematické oslabování nepřítele? Není problém! Úroveň každé role se postupně zvyšuje za pomoci přerozdělování zkušenostních bodů, přičemž dojde i k odemykání nových rolí. Za zkušenostní body, které obdržíte i po splnění množství nepovinných úkolů, lze rozvíjet také nové schopnosti své party. Postupem času si můžete odemknout schopnosti například v podobě detekce pokladů nebo výroby vlastních zbraní a předmětů. Hratelnost má Integrity and Faithlessness vskutku slušnou a není pochyb o tom, že díky ní řada hráčů hodí za hlavu ostatní nedostatky, i když ty nejsou nijak malé.

Za další výtku, kterou si hra nepřišije k dobru, považujeme také to, že se struktura příběhových misí drží striktně beznápaditého schématu dojdi z bodu A do bodu B, abys následně v bodu C zjistil, že se potřebuješ vrátit do bodu A. Hra je navíc přísně lineární, o nějakém větším prozkoumávání světa nemůže být ani řeči. Až do úplného závěru, kdy se svět alespoň na chvíli otevře, umožní Star Ocean hráči pouze to, co chce, a to v takové podobě, že to uráží i fanoušky JRPG. Lacinou prezentaci a bezzubost vývojářů zvýrazňuje také podprůměrný a šedý soundtrack, který je jako celá hra: ničím nenadchne. Anglický dabing je uspokojivý. Komu nesedí angličtina, ten může přepnout na originální japonský dabing. Nezaujme-li však hráče bojový systém nebo vývoj postav, pravděpodobně půjde i celá hra mimo něj, a to je věc, kterou je potřeba si uvědomit ještě před samotným pořízením tohoto titulu, který se na první pohled tváří výpravně a velkolepě, jenže opak je pravdou. Vedle pátého dílu Star Ocean vypadá výpravně i seriál Putování s dinosaury. Už jen fakt, že hlavní příběhová linka zabere nějakých 15 – 20 hodin, což je zhruba polovina obvyklé herní doby u podobných titulů, je dostatečně výmluvným dokladem o tom, že tentokrát se jedná o jízdu, kterou si fanda JRPG může nechat ujít a o nic zásadního nepřijde. Nic na tom nemůže změnit ani vícero možných konců. Chtěl-li si někdo osvěžit letošní léto a prázdniny s kvalitním JRPG, měl by sáhnout jinam, osobně doporučuji nedávno vydaný Tales Of Zestiria, který nabízí vše, co má fanoušek na žánru rád.

Nelijme si čistého vína. Star Ocean: Integrity and Faithlessness je zklamáním, které je o to horší, že ve hře řada lidí viděla jednu z posledních možností na zastavení stagnace a degradace celého žánru. Namísto obrody JRPG přináší pátý Star Ocean slabého zástupce žánru, který se nejenže potýká s trestuhodnými nedostatky na poli celkové prezentace, ale nedosahuje ani kvalit předchozích dílů. Čest hře zachraňuje jen fungující bojový systém a propracovaný vývoj postav. Je to studená sprcha, která odkrývá hned dvojí problém. Řada vývojářů z japonských ostrovů zřejmě dlouho zapomněla otočit kalendář: to, co mohlo ještě bez problému fungovat před cca deseti lety, dnes nikoho na Západě nezaujme. Japonské lpění na starých herních modelech, jež jsou dnes již dávno překonané, se tak ze zorného pohledu Západu začíná stále více jevit jako nebezpečný archaismus těžce podlamující schopnost jakéhokoli titulu být konkurenceschopný. A za druhé, nestačí-li již klasické JRPG značky jako Star Ocean na udržení pochodně, pak se zřejmé nad celým žánrem začnou brzy stahovat pořádná mračna. O to více, že se Final Fantasy, jedna z nejzásadnějších sérií v dějinách žánru, vydala s patnáctým dílem zcela jiným směrem. Ale o tom třeba zase příště…