Scorn

Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Hra Scorn během svého oznámení zaujala hlavně svým nádherným uměleckým stylem, pro který se vývojáři nechali inspirovat tvorbou H.R. Gigera, který prakticky stvořil filmového Vetřelce a dal mu nezapomenutelnou tvář. Hlavně i z toho důvodu, že se moc nevědělo, o co se přesně bude jednat. Ano, byly tu nějaké ukázky, ukazující akční hratelnost s hororovým nádechem, ale asi ani sami vývojáři na začátku úplně nevěděli, co se nakonec ze Scornu vyklube. Až nedávno bylo naznačeno, že půjde spíše o hororovou first-person adventuru zaměřenou na řešení hádanek v nádherně vypadajícím mimozemském světě. K tomuto přirovnání bych byl ale po dohrání dost opatrný, protože ve výsledku jde spíše o hodně atmosférický zážitek, v němž lekačky a další hororové prvky prakticky nejsou, který se těžko k něčemu přirovnává. A rovnou musím i napsat, že Scorn rozhodně není mainstreamovou záležitostí, určenou pro všechny, protože jsem si jistý, že mnohé hráče svými mechanikami, pomalou, občas i nudnou a frustrující hratelností odradí v prvních desítkách minut. Přesto je v něm něco kouzelného, kvůli čemu by mu hráči mající rádi originální hry s parádním audiovizuálním zpracováním měli dát šanci.

Hra Scorn začíná ve chvíli, kdy se probouzíte jako záhadný a ne zrovna atraktivně vypadající humanoid bez kůže v mimozemském světě, který je celý má fantastický design, je správně ponurý s hutnou atmosférou, a hodně připomíná zmíněného prvního filmového Vetřelce. Vlastně jsem si během hraní kolikrát říkal, že designem světa a uměleckým zpracováním má Scorn ke slavné hororové klasice blíže než většina licencovaných videoher jako Aliens: Fireteam Elite nebo Aliens: Colonial Marines. Že ovšem Scorn nebude pohodovou krásnou procházkou po parádně zpracovaném mimozemském světě, je vidět už od první minuty. Všude se totiž nachází organická hmota, zakrvácená těla, a když po počátečním rozkoukání se zlikvidujete ohavnou kreaturu opravdu krvavým a brutálním způsobem, nemůže být nikdo na pochybách, že se tu děje něco opravdu ošklivého.

Vývojáři nezatěžují hráče během hraní žádným textem či rozhovory (přítomna je česká lokalizace, ale text je jen v menu), a vlastně i proto jsem si celou dobu dost lámal hlavu, o co tu sakra jde. A musím se přiznat, že jsem na tuto otázku doposud nenašel odpověď, protože vývojáři nechávají hodně prostoru vlastní interpretaci. Nevadí mi, když hry jdou touto cestou (ostatně skvěle fungovala u Returnalu), ale u Scornu mi přišlo, že řada věcí se děje tak nějak bez větší souvislosti, nedávají moc smysl a není tu ani nic, čeho by se dalo alespoň trochu chytit. Asi bych byl radši, pokud by vývojáři dali alespoň malá vodítka, protože po dohrání mám hromadu otázek a prakticky žádnou kloudnou odpověď, a to je vždy špatně. Už na tomto je ostatně vidět, že Scorn není pro každého, a pokud hledáte hru, která vás hned uspokojí i po své příběhové stránce, musíte hledat jinde. Jsem ale každopádně zvědav, jaké teorie a vysvětlení budou mít fanoušci, a jestli i třeba vývojáři časem prozradí, co vlastně chtěli hrou Scorn říci. Pokud tedy něco vůbec chtěli říci, čímž si nyní opravdu nejsem úplně jistý.

Stejně jako k příběhu vývojáři přistupují i k hratelnosti. Jsem třeba ze Souls her zvyklý, že hra nic moc neprozrazuje a nevede hráče za ručičku, ale přesto dá sem tam nějakou berličku, aby si nepřipadal, že je naprosto ztracen v obrovském světě nebo nějakém bludišti. A takto vypadaly zhruba mé první hodiny hraní, protože jsem bloudil po chodbách, snažil se najít nějakou novou ovládací desku či díru, kam bych mohl strčit ruku nebo zabočit prsty, a tím si odemkl cestu dál. Hned první hádanka je docela velká, a ačkoliv jsem tak trochu chápal, co po mě hra chce, dost jsem tápal, jak k tomu dojít. I proto je třeba první polovina hry dost pomalá, někdy i nudná a nic moc se v ní neděje. Klidně bych v této fázi přirovnal Scorn spíše k walking simulátoru, kdy jen chodíte, kocháte se krásně navrženým mimozemským prostředím, které je navíc později o rozmanitější než na začátku, a hledáte cestu dál. Chvilkami mi přišlo, že vývojáři dali jednoznačně přednost uměleckému designu před herním, který byl odstrčen do pozadí. A i kvůli tomu má pak Scorn tolik po herní stránce hluchých pasáží.

Vývojáře musím pochválit za několik docela dobře a chytře navržených hádanek, které jsem si užil, ačkoliv se sem tam trochu opakují. Hádanky na pochopení nejsou těžké. Občas jsem sice chvilku přemýšlel, ale všechny hádanky se daly vyřešit během několika minut, případně bylo možné zjistit, co je nutné pro jejich vyřešení udělat. Ačkoliv většinu času se ve Scornu jen chodí a řeší hádanky, aby bylo možné se dostat dál, sem tam dojde i na střety s několika druhy, ani nevím jak to nazvat. Spíše než monstra jsou to opravdu nepěkná stvoření, která nejsou děsivá, ale spíše vypadají opravdu nechutně. Vývojáři chtěli těmito pasáži hru trochu oživit, aby nešlo jen o běhání, ale bohužel se jim to moc nepovedlo. Jde totiž o nejvíce frustrující momenty celé hry, bez kterých bych se klidně obešel. Zvláště když druhů protivníků je jen pár, asi bych je spočítal na prstech jedné ruky, a ty doplňuje i trochu zbytečný jeden boss.

Na začátku má hlavní hrdina jen jakési pneumatické kladivo vytvořené z orgánů. S ním je možné zasadit pouze dvě rány, přičemž následně je nutné chvilku počkat, aby ho bylo možné znovu použít. Proto vzniká celá řada hodně frustrujících momentů, zvláště v úzkých chodbách, protože nemáte možnost protivníka obejít, utéci mu (protože umí střílet) a ani není možnost ho rychle zlikvidovat. To stojí nejen hodně zdraví, které není možné doplňovat neomezeně, ale také nervů. Jeden protivník připomíná svým pohybem a trochu i vzhledem býka. Je proto nutné mu uhýbat, když se na vás rozběhne, ale když se hlavní hrdina zasekává o prostředí, i třeba o trochu větší kabel na zemi, je to hodně nepříjemné, zvláště ve spojení s neohrabaným a pomalým pohybem hlavního hrdiny. Později je možné získat i obdobu pistole, brokovnice a granátometu, takže protivníci představují menší problém, ale i tak střety s nimi jsou hodně slabou částí hry.

Scorn není dlouhá hra. Ačkoliv jsem občas docela dlouho nad hádankami přemýšlel, i tak jsem vše dohrál za nějakých pět až šest hodin. Opakované hraní moc smysl nemá, protože vše uvidíte během prvního hraní, navíc jak už víte řešení všech hádanek, nemá moc čím překvapit. Ostatně i achieventů moc není. Tuším, že jich je jen dvanáct a po prvním průchodu mi chybí jen jeden. Znovuhratelnost je tedy u Scornu nulová.

Největší síla Scornu tkví v jeho vizuálním zpracování. Umělecký styl je fantastický a neokouká se po celou dobu hraní, čemuž dopomáhá i na konzoli Xbox Series X vysoké 4K rozlišení s velkou mírou detailů. Konzole Xbox Series S zvládá jen rozlišení 1080p, navíc některé detaily trochu zaniknou, ale co jsem testoval, tak i na ní jde o více než slušnou podívanou. Navíc na obou konzolích běží Scorn naprosto stabilně při 60fps, ale to asi moc nepřekvapí vzhledem k malé interakci s prostředím, chybějící fyzice a jen několika málo protivníky se spíše nulovou umělou inteligencí. Co má rovněž velký vliv na atmosféru, je výborné ozvučení a povedený soundtrack. Scorn je jednou z těch her, kterou byste měli hrát s kvalitním headsetem. Jen tak si ji užijete na maximum.

Docela dlouho jsem váhal, jakou známku hře Scorn dám. Líbí se mi, že se vývojářům povedlo přinést propracovaný mimozemský svět, který úžasnou vizuální stylizací, výborným ozvučením a strhující atmosférou láká k prozkoumávání. Nemohu ovšem opomenout nudnější pasáže, frustrující souboje s ohavně vypadajícími stvořeními i dost matoucí zápletku, kterou je opravdu těžké pochopit. Vlastně jen mohu hádat, jestli nějakou Scorn vůbec obsahuje. Protože je Scorn součástí předplatného Xbox Game Pass, můžete si ho vyzkoušet bez většího rizika. S doporučením k nákupu bych ale dost váhal.