RoboCop: Rogue City

Recenzovaná verze: PlayStation 5

S hrou RoboCop: Rogue City vývojáři ze studia Teyon cílí hlavně na fanoušky původní filmové trilogie, protože se odehrává mezi druhým a třetím dílem. Neukazuje tedy zrod samotného RoboCopa, jenž vznikl z výborného policisty Alexe Murphyho, jenž přišel při výkonu služby tragicky o život. Vývojáři tak nějak počítají s tím, že víte, kdo RoboCop je a co má zhruba za sebou. Hlavní hrdina už nějakou dobu slouží v řadách policie města Detroit, ale i tak zločinnost roste a město se ocitne i kvůli novému silnému protivníkovi prakticky ve válečné zóně. Vše začne ve chvíli, kdy zločinci z gangu Torch Heads, jenž jsou svázáni z narkotikem Nuke (fanoušci budou znát z druhého filmu), vtrhnou do televize a zajmou novináře ze zpravodajského týmu Channel 9 a udělají z nich rukojmí. RoboCop, jemuž propůjčil podobu i hlas herec Peter Weller, jenž ho ztvárnil i v prvním a druhém dílu filmové ságy, se proto musí vydat do práce a nepořádku a novému záludnému protivníkovi se postavit. Příběh rozhodně fanoušky nezklame, vlastně má několik slušných momentů a celkově je docela dobře napsán, hlavní hrdina nepostrádá charisma a dobře je ztvárněná i policistka Anne Lewis (ta má podobu herečky Nancy Allen z původního filmu), která hlavního hrdinu doprovází a má k němu silnější vztah než ostatní. Tu ostatně fanouškům předlohy moc dlouho představovat nemusím.

Na hře RoboCop: Rogue City je od první minuty vidět, že je dělaná z lásky k filmové předloze, které jsou vývojáři ze studia Teyon velkými fanoušky a mají ji nakoukanou jako máloco jiného. Téměř dokonale se jim totiž povedlo přenést ducha i atmosféru původních filmů do videoherní podoby. Ať už jde prezentaci, retro stylizaci, televizní vsuvky, informující o dění v Detroitu, ale také ikonické lokace, mezi nimiž nechybí notoricky známá policejní stanice. Většinou po každé misi vidíte záběr na policejní stanici, úplně stejný, jako tomu bylo ve filmech, nad čímž musí zaplesat srdce každého fanouška. Části hry se ovšem odehrávají i v ní. Nechybí hlavní hala, je možné si vyladit mušku na střelnici nebo navštívit převlékárnu se sprchami či místnost, kde se řeší další případy.

Ačkoliv můžete v RoboCop: Rogue City mluvit s kolegy, plnit vedlejší úkoly, k nimž se ještě později dostanu, hlavní je akce. Jde o čistokrevnou first-person střílečku a arkádovým gunplayem, který není vůbec špatný, v níž během misí likvidujete hordy nabíhajících protivníků. Na začátku členy gangu Torch Heads, později další neřády, mezi nimiž jsou i roboti a dokonce nechybí ani ikoničtí ED-209. Ti sice mají chránit obyvatele Detroitu, ale ne vždy tak činí a na RoboCopa mají kolikrát pořádně spadeno. U akčních pasáží se mi líbí, že vývojáři si vůbec nelámali hlavu s ratingem, a tak je hra stejně krvavá a brutální jako filmy (to, jak je hlavní hrdina doslova rozstřílen na začátku prvního filmu, je pořád jedna z nejbrutálnějších scén vůbec). RoboCop může ustřelovat protivníkům končetiny nebo i hlavy, u čehož krev cáká na všechny strany. Je možné je i protivníka popadnout a seknout s ním o zeď nebo jejich kolegy. I na tomto je ostatně vidět, že vývojáři chtěli být co nejvíce věrní předloze.

Ať už se jedná o jakéhokoliv protivníka, všichni mají společnou jednu vlastnost. Tou je naprosto nulová umělá inteligence. Většinou jen tupě nabíhají nebo stojí na místě, a snaží se Roba ustřílet vším, co mají. Že nejde o zrovna dobrou taktiku, zjistili už před více než třiceti lety padouši ve filmové trilogii, ale ti videoherní to bohužel budou muset teprve zjistit. Je to škoda, že vývojáři se na umělou inteligenci tentokrát více nezaměřili, protože ta byla tragická už u jejich předchozích her. Než inteligencí a kvalitou tedy hrají protivníci jen na kvantitu/množství. Robo toho sice dost snese, mnohem více než klasičtí hrdinové v jiných střílečkách, ale rozhodně není nesmrtelný. Zvláště, když mu pod nohami přistane pár granátů. U nich ještě zůstanu, protože každý protivník má vždy u sebe granát, a ten neváhá odjistit a hodit. Kolikrát jsem si připadal jako na tenisovém kurtu, kde proti mně je zařízení s vystřelovacími míčky. Takovou kadencí dokážou na RoboCopa padat granáty, což je kolikrát docela nepříjemné, i kvůli jeho nemotornému a pomalému pohybu.

Co se vývojářům dokonale povedlo, je zachytit RoboCopův pohyb. Zatímco jiní hrdinové jsou daleko agilnější, dokážou skákat, krčit se za překážkami a být kolikrát pořádně rychlí, RoboCop je tank, a podle toho se pohybuje. Nepotřebuje se schovávat za překážkou, od ochrany má oblek, ostatně ani nejde o člověka. To se odráží i na jeho pomalejším pohybu, který je sem tam problém, stejně jako jeho zasekávání se o předměty či nízké překážky, které nedokáže přelézt. Na tohle je nutné si zvyknout. Tady vývojáři chtěli být také hodně věrní předloze, ale nejsem si jist, jestli pomalý a trochu krkolomný pohyb hlavního hrdiny prospívá hratelnosti. Spíše ne. Zvláště v některých pasážích. Třeba u souboje s finálním bossem, jsem kvůli omezenému a pomalému pohybu hodně nadával, protože připravil dost frustrujících momentů.

Na likvidaci protivníků má Robo vždy u sebe svoji vlastní pistoli Auto-9 s neomezeným množstvím nábojů, která je docela silná a dokáže ustřílet prakticky vše. Ze zabitých protivníků je ale možné sebrat samopaly, brokovnice, raketomety či různé pušky. Dokonce je možné urvat ze stojánku kulomet a s ním následně pokropit nabíhající protivníky. Druhů zbraní je docela dost, ale já ve výsledku točil vždy tak tři nebo čtyři oblíbené. Robo na začátku moc schopností nemá, ale skrze jednoduchý RPG strom s dovednostmi je možné vždy za každý nahraný level přidat bod do několika atributů. Ty zvyšují zdraví, odolnost, sílu zbraní i třeba odemykají nové možnosti v podobě léčení skrze elektrické rozvodny nebo odemykání složitých sejfů. Také ale přidávají další schopnosti, jako je možnost nahodit si na chvilku štít, udělat silný úskok nebo elektrický výboj. Ačkoliv je RPG systém základní, dobře akční hratelnost obohacuje.  

Už jsem zmínil, že jednou z lokací, po níž je možné se pohybovat, je ikonická policejní stanice z filmové trilogie. Kromě ní ale navštívíte i ocelárnu, kterou si fanoušci mohou pamatovat z konce prvního dílu, případně samotné město Detroit. Na jeho designu je vidět, že už má to nejlepší za sebou. Je rozbořené, špinavé, v budovách je bordel, vlastně je přesně takové, jako ve filmové sérii. Vývojáři zachovali i vizi původních autorů, takže v něm nenajdete žádné moderní technologie. Lidé si pořád pouštějí filmy na VHS kazetách, hrají hry v hernách na automatech a tak dále. Co se týče samotných lokací, těch je jen pár a jsou si navíc navzájem docela podobné. Některé lokace navíc navštívíte vícekrát. Tady by větší rozmanitost určitě hře prospěla.

Před vydáním se mluvilo o tom, že RoboCop: Rogue City nabídne zhruba 30 hodin dlouhou herní dobu, ale nakonec na toto číslo určitě nedosáhne, a to minimálně na střední obtížnost. Samotná kampaň má dle mého odhadu nějakých 12 hodin, ale je pravda, že je možné si herní dobu značně prodloužit plněním vedlejších úkolů. A rozhodně to doporučuji všem, kteří o hře uvažují, protože vedlejší úkoly, ačkoliv jde většinou o něčí záchranu, vystřílení gangu, zachránění obchodu s VHS kazetami, ničení drog nebo klasickou policejní práci, jsou rozhodně zábavné a dobře doplňují a obohacují Robocopův svět. Nejprve jsem na vedlejší mise kašlal, protože mi vyskakovaly docela pravidelně a nepřišlo mi, že by měly na hru nějaký velký vliv. A vlastně kolikrát jsem si jich ani nevšiml. Jak ale vždy opustíte oblast, už je nejde zpětně splnit, takže později jsem jejich ignoraci litoval a pustil se proto do hraní znovu. RoboCop: Rogue City tedy rozhodně není krátkou hrou, kterou byste dohráli za jeden večer, ale vydrží na podstatně delší dobu.

Z trailerů a prvních ukázek hra RoboCop: Rogue City vypadala přinejlepším průměrně, a to i navzdory tomu, že je postavena na Unreal Enginu 5. Nakonec ovšem musím říci, že vizuální zpracování je rozhodně nadprůměrné a neurazí naprosto nikoho, a to v obou režimech zobrazení. Hlavně prostředí má docela dost detailů. Po ulicích Detroitu jsou všude lesknoucí se kaluže, v nichž se odráží okolí, pěkné jsou i všelijaké efekty, a pochválit musím i líbivé nasvícení starající se společně s výborným soundtrackem o pravou filmovou atmosféru. Jen postavám, ať už to jsou třeba policisté nebo padouši, by neuškodilo, kdyby měly více detailů, lepší animace i mimiku v obličeji během filmečků i rozhovorů, ale pořád nejde o něco, co by vyloženě vytrhovalo z virtuálního Robocopova světa. Je vidět, že na vše peníze nebyly a RoboCop: Rogue City rozhodně není drahá AAA hra.

Jak už jsem zmínil v předchozím odstavci, hra má na konzoli PlayStation 5 dva režimy zobrazení. První se snaží o 4K rozlišení a má detailnější textury, ale zase běží pouze ve 30 snímcích. Druhý se zaměřuje na plynulejší chod při 60 fps, ale za cenu nižšího rozlišení. Bohužel musím říci, že 60 snímků hra dosáhne málokdy. Hlavně v momentech, kdy se toho začne dít opravdu hodně, framerate značně klesne, a několikrát jsem měl na obrazovce dokonce tak nízký framerate, že byla hra téměř nehratelná, protože se nedala ovládat. Optimalizace není ideální a vývojáři na ni budou muset ještě zapracovat, stejně jako na opravě otravných chyb, kazící celkový zážitek z hraní. Několikrát jsem třeba musel hru restartovat od checkpointu, protože se nespustil skript, případně se protivník zasekl pod texturou a nešel zabít, takže jsem nemohl postoupit.

Od hry RoboCop: Rogue City jsem neměl velká očekávání, ale nakonec jsem docela dost překvapen, že se vývojářům povedlo přinést příjemnou filmovou akci, která nedělá své předloze ostudu. Naopak bych i řekl, že jde o zatím nejlepší počin s RoboCopem od původního filmu. Fanoušky zaujme atmosférou, retro zpracováním, solidní akcí i ikonickými místy. Škoda jen horší umělé inteligence, menší rozmanitosti lokací nebo technických problémů. Ty hru dost srážejí, ale pokud patříte mezi RoboCopovi fanoušky, nákup vám mohu doporučit. Litovat během dělání pořádku v ulicích Detroitu určitě nebudete.