Smrt je nedílnou součástí života. Každého čeká, ale když někdo zemře v mladém věku, o to více to bolí. Hlavní hrdinka hry Primal, Jen (Jennifer Tate), to má opravdu nahnuté. Jedná se o mladou slečnu, která fandí jedné skupině, kde ostatně hraje i její přítel, která je upoutána na nemocniční lůžko a moc života ji už nezbývá. Tedy nezbývá, dalo by se říci, že ji od smrti dělí několik minut. Už vidí dokonce i světlo na konci tunelu, ale co čert nechtěl. Pradávný řád je v tomto okamžiku narušen, přičemž pokud by nedošlo k jeho napravení, mělo by to katastrofální následky pro všechny. Tato událost nenechá klidného kamenného chrliče jménem Scree, který se dá dohromady právě s Jen. Tedy s Jen, jen její duchovní podstatou, protože její tělesná schránka pořád leží na nemocničním lůžku. I přes tuto skutečnost ale Jen neztratila nic ze svého smyslu pro humor a z ničeho si nic nedělá moc velkou hlavu. Vždyť už je jednou nohou v hrobě. Přesto během hry Primal hráč zjistil, že Jen není zase tak normální holka, ale skrývá v sobě až démonické schopnosti, které se projeví právě až v tomto mezi světě, který bude muset projít. Právě v tomto putování ale bude muset Jen vyhrát nejen nad zlem, ale i nad smrtí, která ji čeká v normálním světě.

Hra Primal i díky tomu, že obsahovala dva hlavní protagonisty, stavěla hodně na kooperaci mezi nimi. Přesto hráč stráví v kůži Jen asi největší porci herní doby, která si to ráda vyříkává s jedním démonem za druhým. Pozadu ale rozhodně nezůstane ani Scree, který sice moc bojovat neumí, ale hodí se pro odemykání dalších dveří, ale také dokáže pohnout s několika kamennými předměty a poté je ovládat. Samotnou kooperaci poté hráč využil pro otevírání dveří pomocí pák, či otevírání těžkých vrat. Scree má také jednu podstatnou věc pro hlavní hrdinku Jen. Má totiž její životní energii, která ji udržuje ve zdejším světě. Mezi oběma charaktery to jiskří i co se týče dialogů, které jsou mnohdy velmi vtipné a skvěle hru oživují. Tomu dopomáhá i kvalitní dabing. Třeba jen namluvila Hudson Leick, kterou můžete znát ze seriálu Xena, kde hrála zlou Callisto. O dabing Screeho se zase postaral Andreas Katsulas, který si zahrál ve filmech jako Žhavé výstřely 2 či Boeing 747 v ohrožení.

Jak už jsme zmínili na začátku, Jen má tajné démonické schopnosti, které ji dokážou transformovat do čtyř rozdílných podob. V každém království tak bude mít jinou. Dalo by se říci, že každé ze čtyř království se tak liší nejen designem, který je naprosto nádherný, ale i samotnou hratelností, protože jen má díky své transformaci i pro každou lokaci specifické schopnosti. Někdy tak umí skákat do větších výšek a dostat se na místa, kam by se normálně nedostala, jindy zase umí plavat nebo dokonce zpomalovat čas. Nyní se dostáváme asi k tomu nejdůležitějšímu, což je řešení logických hádanek. Ty byly po většinu hry řešeny prostorově, přičemž odemykání dveří a postup hrou přes ně si vyžádal spoustu přemýšlení, zkoumání lokace a zkoušení všelijakých možností. Zde si vývojáři brali inspiraci v Tomb Raiderovi, ale ten se jim zdál asi až moc jednoduchý, takže v Primalu v hádankách přidali na obtížnosti. Někdy dokázal díky tomu být Primal opravdu frustrující a někdy jsme se přistihli při myšlence, jestli není lepší hru vypnout, protože náš mozek na ní nestačí. Jaká byla ale poté radost, když se hádanka vyřešila. Naprosto nepopsatelná. V řešení hádanek tak byl Primal hrou ze staré školy, díky čemuž si vysloužil i dost kritiky a dokonce několik recenzentů hru díky tomu odstřelilo.

Nedílnou součástí hry byl i bojový systém, který se veskrze povedl, ačkoliv Jen neměla příliš velký výběr komb. Přesto se uměla Jen i bránit a poté vrátit rychle výpad, čímž protivníka zaskočila. Bojový systém tak patřil spíše k tomu tradičnímu, ale na nějaká ty extra komba, kromě tedy povedeného zakončovacího chvatu, jsme mohli zapomenout. Přesto si hráč na nějakou tu nudu stěžovat nemohl, protože nepřátel bylo opravdu hodně, a když už jsme je všechny rozsekali, přišel na řadu nějaký ten logický rébus. Pokud jsme psali, že hra není vůbec jednoduchá při řešení hádanek, musíme také napsat, že není jednoduchá ani v pasážích, ve kterých se spíše bojuje. Zvláště v posledním světě budete mít nervy opravdu na pochodu, protože nepřátelé jsou silní a vždy vás dokážou překvapit nějakým tím kombem, které nečekáte. Primal tak rozhodně není hra, která je určená všem hráčům.

Studia, která vlastní Sony, vždycky uměla vymlátit z konzolí i byť tu poslední kapičku výkonu. Stejně tak tomu bylo u vývojářů ze studia SCE Studios Cambridge, kteří v roce 2003 nastavili laťku grafické dokonalosti na konzoli Playstation 2 opravdu hodně vysoko. Grafické stránce hry Primal mohla závidět spousta her, přičemž hráči byli určitě v sedmém nebi. Primal byl prostě nejhezčí hrou ze třetí osoby, která na Playstationu 2 vyšla a pokud se na ni díváme ve zpětném zrcátku, tak ji později z našeho pohledu překonal jen God of War. Primal vynikal skvěle vypadající krajinou, nádhernými texturami, detailními modely postav a především úžasným osvětlením všech scén. Co možná trošinku kazilo celkový pohled na technickou stránku hry, byla problematická kamera, která měla k dokonalosti hodně daleko. Přesto se dala přežít. Primal byla hra hlavně o atmosféře, proto není divu, že obsahovala i skvělý soundtrack, který nahrál dokonce pražský orchestr ve spojení s kapelou 16 Volt. Výsledkem byla tvrdá rocková a gothická hudba, která občas působila opravdu strašidelným dojmem. Celou zvukovou stránku hry poté podtrhl i fakt, že hra podporovala Dolby Pro Logic II.

Vývojáři ze studia SCE Studios Cambridge odvedli naprosto fenomenální práci při vytváření hry Primal. Hráče dostala do hry nejen pohlcující hratelnost opírající se o vynikající příběh, ale také naprosto fenomenální technické zpracování, které zakrývalo všechny nedostatky, takže se hráč mohl nerušeně bavit. Škoda jen, že hra měla ukončený konec, takže se druhého dílu dočkáme jen hodně těžko. Stejně tak i proto, že některé recenze hru totálně sestřelily, ačkoliv k tomu nebyl důvod. Nové dobrodružství s Jen, ale i kamenným chrličem Scree bychom na Playstationu 3 brali hned. Naštěstí je tu pořád první Primal, kterého můžeme hrát prakticky pořád. Pokud máte Playstation 2 a ještě jste tuto hru nehráli, tak už na nic nečekejte. Pokud překousnete vysokou obtížnost a máte rádi pořádnou výzvu, do Primalu se zamilujete.