Pokémon Sun and Moon

Testovaná verze: Nintendo 3DS

Ačkoliv by se mnohý z vás mohlo zdát, že jsou Pokémoni určeni hlavně malým dětem, za což může tak trochu u nás hodně profláklý animovaný seriál, tak je opak spíše pravdou, protože hlavně hlavní série pro kapesní konzole je komplexním RPGčkem s propracovanými herními mechanismy, které zaujmou spíše starší hráče a vůbec všechny fanoušky žánru. Propracované mechanismy jsou obohaceny v nejnovějším díle, patřící do sedmé generace, o spoustu nových featurek, navíc se dočkáte i hromady nových Pokémonů, ale pochopitelně i těch starých známých, kteří se v novém regionu mohou dostat do své Alola formy, což ve finále nabízí nejen nový vzhled, ale také útoky. Stejně jako u předchozích dílů vyšlo nejnovější pokračování ve dvou na první pohled odlišných edicích, tentokráte s podtituly Sun a Moon… a stejně jako u předchozích dílů jsou rozdíly mezi edicemi spíše minimální. Jako obvykle má každá verze vlastního legendárního Pokémona, dále jsou rozdílní Pokémoni v jednotlivých lokacích (jen část, ne všichni) a tentokrát je rozdíl i v časovém pásmu. To, že čas v Pokémonech odpovídá skutečnému času, je mezi hráči docela známé, zde to ale platí pouze u Sun verze. Moon verze je totiž o 12 hodin posunuta, a tak pokud hrajete od 18 hodin do 6 hodin v realitě, pak to ve hře znamená, že hrajete v době 6 hodin do 18 a naopak. Je tedy jen na vás, jakou verzi si vyberete a jaká vám bude vyhovovat, nicméně já sám jsem se rozhodl pro Moon, protože vím, jak chodím pozdě z práce domů a měl jsem v předchozích dílech problém plnit úkoly za dne.

Tento díl Pokémonů se navíc odehrává ve zcela novém regionu zvaném Alola, který bude většině lidem připomínat Havajské ostrovy. Region se rozkládá na souostroví několika menších ostrovů a na každém rohu se ocitnete na místních plážích, které jsou doprovázeny nádhernými resorty a kolem raší spousta místní fauny a flóry. Díky tomu, že se hra odehrává jak na otevřených pláních, ve tmavých jeskyních nebo na mořských vlnách, tak se nikdy nedostáváte do nudného stereotypu. Jednoduše střídáte jednotlivé dungeony, lovíte Pokémony na moři či v zatravněných lokacích a díky neustálým změnám prostředí nemá člověk tendenci se zbytečně nudit. Navíc se v průběhu hraní dostanete na ostrov, který celý slouží jako jedna velká pokémoní laboratoř, kde si k vlastní smůle ovšem nemůžete Pokémony chytat, protože je zde díky technologiím tato možnost zrušena.

Hra jako taková staví primárně na oněch malých, přítulných a někdy i dost ošklivých Pokémonech. Jak jsme si tak nějak v minulosti už zvykli, každá nová generace přináší nový set Pokémonů, a v tomto díle je to hned 81 kousků, čímž se dostáváme na celkový počet něco málo přes 800. Startovní trio asi nikoho nepřekvapí, protože jako vždy máte na výběr nezajímavého Rowleta (travnatý / létající), útočného Littena (ohnivý) a také Popplia (vodní). Krom prvních dílů, kde bylo hned úvodní trio velmi zajímavé, je ohnivý Pokémon dle mého názoru ta nejlepší volba, a to platí i zde, takže jsem sáhl po Littenovi a s ním se vydal na cestu po Alola regionu, kde opět čeká spousta úkolů na dokončení, ale také množství netradiční zábavy, ke které se postupně dostaneme. Obrovskou výhodou je, že mapa je opět obrovská a vám se vyplatí prozkoumat každý roh, protože tam můžete nalézt nejen nové Pokémony, ale také spoustu pokladů. Ty krom obyčejných předmětů mohou ukrývat i speciální bojové techniky pro vaše “zvířecí“ miláčky známé jako TM neboli Technical Machines. Ty se od minula dost změnily a to hlavně z pohledu použití, protože je můžete používat libovolně a nevyplýtváte je po prvním použití, což byl v minulosti dost velký problém hlavně pro nové hráče.

Co se samotného hraní týče, tak hra vůbec poprvé podporuje plně 3D prostředí a vy se tak můžete pohybovat naprosto libovolně, tak jak to znáte u jakékoliv jiné hry od konkurence (rozuměj Xbox či Playstation). Ačkoliv bych řekl, že tento krok zde měl být už dávno, je to u Pokémonů opravdu velká novinka, a tak se ze hry stává velmi dobře ovladatelné RPG, což může být jeden z důvodů, jak se hra dostanete ještě více mezi ostatní hráče. Během hraní se proti vám navíc postaví noví padouši známí jako Team Skull, kteří jsou ovšem stejně hloupí jako Rakeťáci, a tak se ve finále zase tak moc nemění, tedy kromě jejich jména a vzezření. Další velkou změnou je to, že se tvůrci rozhodli opustit nápad stadionů, které vyměnili za výzvy, v nichž se utkáte s jejich držiteli, speciálními Totem Pokémony a nakonec i zástupci ostrovů, jenž jsou známí pod přízviskem Kahuna. Každá taková výzva totiž není jen o boji, ale také o různých minihrách, v nichž si můžete například zbystřit své pozorovací schopnosti. Za výhru navíc získáte speciální Z-pohyby, které jsou rozděleny podle typu Pokémona a s nimi si vydobýt ještě větší úspěch na poli Pokémonů. Abych na hru ovšem neříkal jen samé plusy, tak například absence 3D na 3DS je dost smutná a člověka nutí přemýšlet, proč ji jedna z nejlepších her na tento handheld ani neobsahuje, protože jako zpestření je to určitě dobrá varianta.

Příběh... ale jo něco takového tu taky je, nicméně Pokémoni vždy byli o hratelnosti a na příběh se ve své podstatě kašlalo a to platí dodnes. Jak jsem již dříve řekl, tak na začátku se jako malý hoch přestěhujete do nového města (tentokrát i regionu), kde se setkáte s místním profesorem a po prvních událostech si budete moci vybrat mezi trojici startovních Pokémonů. Vaším úkolem je stát se šampionem a překazit veškeré zlověstné plány týmu Skull. Tím to v podstatě začíná a také končí, takže na žádné velké zvraty nečekejte. Během toho se samozřejmě setkáváte s hordami NPC, které vás budou zastavovat téměř na každém kroku a vy si musíte vybojovat své místo na slunci. NPC jsou stále stejné jako před 20 lety, takže se připravte na roztomilá dívčí dvojčátka, gentlemani a celý gang Hikerů. Úplně nejhorší na tom ovšem je, že každý z těchto soubojů je už 20 let doprovázen stejnou hudbou i zpracováním, a tak si v určitých momentech prostě řeknete… co jsem komu udělal, ale za ty roky jsme si na to už tak nějak zvykli a o tom ten Pokémon vlastně je. V každém díle jste navíc bojovali se svým trenérským rivalem, který je i zde, ovšem hloupější, než kdy dříve, protože si vezme Pokémona, jehož element je slabý oproti tomu vašemu. Autoři už asi nevěděli, jak víc zjednodušit tuto hru a tak udělali další krok, který je alespoň za mě tím nesprávným směrem.

Hra je primárně postavena na oněch RPG prvcích, takže se samozřejmě potulujete po světě, lovíte si své miláčky a ty následně nejen zlepšujete levelováním, ale také je dále vedete k tomu, aby v ten správný moment došlo k evoluci, a vy jste se dostali k silnějším verzím těchto stvoření. To vše je nádherné a hra na tomto staví od samotného začátku, takže nečekejte žádné extra nové věci. Ty hlavní změny, které hra nabízí, vychází z úžasných aplikací typu facebook apod. takže si v dnešní době můžete s Pokémony dělat téměř vše: fotit si je, kupovat jim slušivé oblečky, hrát si nimi, krmit je, česat, anebo je brát na pravidelné návštěvy holiče, aby byli co nejvíce cool a každá slečna z Dolní Lhoty vám je mohla závidět. Možná jste si povšimli onoho uštěpačného tónu, ale myslím, že některé věci měli zůstat netknuté a necpat do hry každou blbinku. I když vím, že 100 lidí znamená 100 chutí, tak doufám, že po úspěchu seriálů Chirurgové, Dr. House či telenovele Ordinace v růžové zahradě se na své mazlíčky nepodíváme příště třeba rektálně. Na druhou stranu, některé herní režimy jako Poké Pelago jsou vítaným zpestřením a nejenže se zde můžete o své svěřence starat, podstrojovat jim, tak navíc si místo pro ně můžete zdokonalovat a neustále vylepšovat, což může ve finále vézt k tomu, že váš resort navštíví divoký pokémon a zalíbí se mu natolik, že už vás zůstane už napořád.

Boje samotné, využívání technik TM a HM (Hidden Machine), jsou povětšinou stejné až na pár změn. V bojích se vše posunulo kupředu hlavně po grafické stránce a hra vás vede za ručičku ještě více než kdy dříve, protože stačí jeden souboj s nepřítelem a do budoucna vám bude dopředu predikováno, které útoky jsou super efektivní a které zase neefektivní, což samozřejmě usnadňuje vaše rozhodování a také boje samotné. Navíc přibyly i zmíněné Z-Moves, které můžete použít jednou za souboj (platí pro každého Pokémona). Ty mají vždy poměrně zajímavé animace, které vás sice nejprve uvedou v úžas, ale následně zjistíte, že dívat se na ně pořád dokola, i kvůli jejich délce, není zrovna to nejlepší využití času a začnou vás po chvíli dost nudit a dost možná i lézt na nervy. Tyto pohyby jsou navíc hodně silné, takže v případě, že ho použijete proti tomu “správnému“ typu nepřítele, se obvykle jedná o fatální útok a nepřítele odrovná. Nechápu, že autoři ještě pořád nesáhli po možnosti obtížností, nebo jiném způsobu, jak hru ztížit, protože už roky čelí kritice, že souboje jsou až příliš jednoduché a pokud jedete pořád se stejnou skupinou, pak v podstatě neprohrajete v průběhu celé hry. Vše je totiž umocněno faktem, že téměř na začátku hry dostanete předmět Exp Share, díky němuž získávají zkušenosti všichni pokémoni ve vašem týmu.

Technical Machines, což jsou vlastně útoky, které lze Pokémony naučit, lze využívat neomezeně, jinak se nic nemění a u Hidden Machines se na chvíli zastavíme, protože ty ze hry v podstatě zmizely. Určitě si pamatujete, jak složitě jste některé z nich museli získat a když se vám to podařilo a vy jste takovou schopnost přiřadili Pokémonovi, tak už jste ji nemohli odstranit, což bylo opravdu otravné, protože vás to nutilo si držet některé Pokémony nuceně v týmu. Zde autoři udělali asi nejzajímavější tah a místo těchto HM dostáváte Pokémony, které nelze využít v boji, ale každý má svou schopnost. S Charizardem můžete létat mezi městy, Taurose využijete při rozbíjení balvanů (náhrada za Rock Smash) a pro rychlý přesun po zemi, nebo Laprase na moři. Díky tomu se hra stává zábavnější a snadno můžete prozkoumat opravdu dost velké prostory.

Samotné herní možnosti ovšem nabírají na obrátkách v případě End Game, kde se chlapci oddělují od mužů, protože pokud jste doposud vše dohrávali bez problémů, tak právě v tomto obsahu jde opravdu o to, jak si své Pokémony vycvičíte, zdali dočasně zastavíte jejich evoluce a taky berete v potaz pohlaví vašich svěřenců. To vše je nutné, pokud uvažujete o střetu s extrémně silnými Ultra Pokémony z jiné dimenze, o kterých se poprvé dozvíte v oné obrovské laboratoři na začátku hry. Krom jiného si už během prvního průchodu můžete osahat Battle Royal režim, kde proti sobě budou stát hned 4 trenéři a bojovat všichni proti všem, což mě osobně zrovna neoslovilo, ale jako zpestření to může být zajímavé.

Grafický kabátek je u Sun/Moon příjemným zpestřením, protože za poslední roky se ona extrémně ošklivá grafika pohnula dosti kupředu, ačkoliv samozřejmě nedosahuje ani zdaleka toho, co lze vidět na mobilech nebo Playstation Vita. Ať už se jedná o hezké prostředí, využívání Z- Moves nebo celkově efekty při souboji. Na druhou stranu hudba by se dala shrnout heslem, děkujeme, odejděte. Ptáte se proč? Asi proto, že za 20 let existence této značky jsou využívány stále stejné zvuky, melodie a skladby, přičemž je jen málo opravdu nových, které by si člověk nějak více zapamatoval a na tuto herní hudbu mohl vzpomínat.

Pokémon Sun/Moon je více než důstojným nástupcem a patří mezi ty lepší díly v hlavní sérii a to hlavně díky několika příjemným a pro fanoušky lákavým inovacím v hratelnosti, pohledné grafice i zajímavému novému regionu s originální atmosférou. I přes několik výtek, hlavně co se obtížnosti v základní kampani týče, mohu nový díl doporučit jak těm největším fanouškům, tak hlavně nováčkům, kteří doposud s naskočením do rozjeté série váhali. Nikdy nebyl lepší čas tak učinit.