Need for Speed

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Fanoušci si v posledních několika letech přáli, aby EA konečně připravila třetí Underground. Bylo tu několik náznaků, ale nakonec z nich nic nebylo. Vše se změnilo až letos, kdy studio Ghost Games oznámilo nový Need For Speed bez jakéhokoliv podtitulu, který je prakticky třetím Undergroundem, protože se vrací do světa nočních závodů a hlavně tuningu. Počáteční reakce byly nadšené, možná až moc, protože ve výsledku tu máme hru, která se snaží navázat na úspěch svých slavných předchůdců, seč ji síly stačí, ale jinak je prázdná, nezajímavá a hlavně nudná. Vývojáři z Ghost Games totiž ve svém novém počinu ani trochu nepochopili, proč se z Undergroundu stal takový hit, spíše navazují na pozdější poundergroundovské pokusy, které už za moc nestály.

Když se EA snažila v minulosti začlenit do Need For Speed nějaký ten příběh, dopadlo to vždy katastrofálně, a nic nezachránily ani pěkné modelky, které se promenádovaly ve filmečcích. Nový Need For Speed na tyto pokusy bohužel navazuje a výsledek je rovněž rozpačitý, tedy, prostě špatný. Na začátku se objevíte jako bezejmenný závodník ve městě Ventura Bay, kde hned potkáte partu lidí točících se kolem aut, no a vaším úkolem pochopitelně je, abyste se postupně dostali v jakémsi sociálním žebříčku co nejvýše. Filmečky mají navozovat onu undergroudovskou atmosféru, ale ani na moment se jim to nedaří, spíše jen ruší od hraní, navíc kolikrát ani nejdou přeskočit, takže vás čeká sledování nudných pasáží, v nichž se herci pochybných kvalit snaží něco hrát, ale vůbec jim to nejde. Nevypadá to vtipně, ale je to spíše k pláči. Navíc jednotlivé postavy jsou natolik nesympatické, že jen těžko si k nim uděláte nějaký vztah, ať už jde o Amy, která se zaměřuje na tunění aut a zaujme spíše svými tetováními, případně tvrďáka Travis nebo neustále naivní a do všeho zapálenou Robyn, která snad jede po celou dobu na nějakých drogách. Těžko říci, jaký měli vývojáři původně s filmečky záměr, ale určitě i oni museli vidět, co nakonec vzniklo.

Jediným cílem v novém Need For Speed je, abyste se stali nejlepším závodníkem v pěti různých disciplínách, které jsou vždy charakterizovány jednou postavou. Kromě klasických závodů, do nichž se vrháte už v rozjetém vozidle, startovat s odpočítáváním nikdy nebudete, naleznete ještě klasické driftování, které je dostupné i v trochu netradičních režimech Drift Trains a Gymkhana, časovky a duely. Počet režimů je tedy značně omezený, což vede následně k tomu, že se závody začnou příliš opakovat, prakticky pořád střídáte jen různé driftování nebo závody, které nejsou moc zábavné, takže následně vše sklouzává do stereotypu a pochopitelně i nudě. Větší rozmanitost by Need For Speed sakra potřeboval, ostatně jí obsahoval původní Underground, proč si ho vývojáři nezahráli, je otázkou. Kromě hlavních misí se vám postupně odemykají na mapě ještě desítky dalších eventů, které se můžete vypravit splnit, ale ty jsou většinou naprosto jednoduché a tím pádem nudné, a odměny za ně směšné, že jsem jim kolikrát ani nevěnoval pozornost.

Protože jde o závodní hru, tak vás určitě zajímá, kolik je v ní vozidel. V základu najdete zhruba pět desítek aut, přičemž musím říci, že se jedná o docela dobrý výběr, nechybí třeba Mazda MX-5 1996, Nissan Skyline GT-R V-Spec 1993, Ford Mustang ani BMW M4, Lamborghini Aventador LP 700-4, Porsche 911 Carrera RSR 2.8 nebo Ferrari 458 Italia. Vybrat by si měl naprosto každý. Jediné, co bude vadit, tak je fakt, že v garáži můžete mít v jednu chvíli jen pět vozidel, takže na to, že si nakoupíte všechna auta a budete je postupně tunit, můžete rovnou zapomenout. Když už jsem u tunění, Need For Speed se k této činnosti po mnoha dílech vrací. Můžete si své vozidlo polepit nejen nejrůznějšími nálepkami, případně ho vizuálně zkrášlit skrze alternativní součástky (licencované kapoty, nárazníky nebo pneumatiky), ale také je možné mu zvednout výkon. Systém tuningu je vesměs jednoduchý, aby ho pochopil i sváteční hráč, nic propracovanějšího nečekejte, Project Cars, Forza i původní Underground měl více možností, svůj účel ovšem tunění v novém Need for Speed plní slušně. Nesmíte od něj ale čekat zbytečně moc.

U závodní hry je důležitý pochopitelně jízdní model. Asi vás nepřekvapí, že Need For Speed je naprostá arkáda, která má k simulaci stejně daleko, jako já k Japonci. To ovšem ve výsledku nevadí, protože jízdní model je slušný, nemáte pocit, že byste řídili papírovou krabici, jako je to i dnes u několika jiných závodních her, navíc si s ním můžete lehce pohrát v garáži, což třeba u arkády považuji za plus. Model poškození je pak jen vizuální, neurazí, ale ani nijak nenadchne, na mechanický samozřejmě můžete zapomenout, ale jak je zmíněno výše, jde o arkádu, tak co by tu dělal. Nejvíce mi ovšem vadilo, že tu chybí manuální řazení, vše je naprosto automatické, což má ostatně pak třeba za následek, že na Drag závody, tolik oblíbené v Undergroundech, můžete zapomenout.

Samotné závody za moc nestojí, nejsou po pár hodinách zábavné a ani zajímavé, co ovšem nepostrádají, je naprosto archaická umělá inteligence, s níž se nový Need For Speed vrací zhruba dvacet let do minulosti. Hra totiž využívá už překonaný catch-up systém (u arkády je opravdu k nepochopení), takže pokud jste příliš dobří, soupeři vás v mžiku dojedou a kolikrát i předjedou na rovince, abyste se náhodou nenudili, na druhou stranu je třeba říci, že to funguje i opačně, pokud se couráte, jedou soupeři pomalu jako vláček, abyste je snáze předjeli, až pak začnou zase závodit. Závodění tedy ani náhodou není o skillu hráče, nikdy se nestane, že byste si udělali dostatečný náskok svoji dobrou jízdou, ale spíše o souboji s podvádějící umělou inteligencí, což budete trpět maximálně v několika prvních hodinách. Je opravdu smutné, že tento zastaralý systém nevymizel, zde se vrátil ve své největší zrůdnosti.

Navíc protivníci mají tendenci vás neustále vystrkovat z tratě, vůbec na vás neberou nějaký ohled, což někdy končí animací s bouračkou. Tyto situace pak nejsou rovněž dobře vyřešeny, protože hra vás občas nehodí na silnici, abyste hned pokračovali v závodě, ale do pozice těsně před nárazem, případně do protisměru, takže musíte vycouvat a následně se znovu rozjet. Šílené. Když jsem se takto objevil, dal jsem vždy automaticky restart závodu. Tedy restart, hra vás hodí na mapu a musíte si závod opět znovu zapnout, nezapne se po restartu automaticky. Proč, to ví asi jen vývojáři. Dále pak moc nechápu, co dělá ve hře policie, která jen sem tam otravuje, ale že by měla nějaký dopad na hratelnost, to určitě ne. Ujet jí je směšně jednoduché, jen když si nedáte pozor a třeba odejdete od televize a nevšimnete si, že vás honí, zaplatíte nízkou pokutu.

Jeden samostatný odstavec jsem si nechal na věc, která mně pravidelně vytáčela od první minuty, tou jsou neustálé telefonáty od ostatních postav. Co minutu vám vyzvání mobil, aby vám kamarádi připomněli, že vás v závodní hře čekají závody, které musíte odjet. A je jedno, jestli jedete jen tak po městě nebo se nacházíte v závodě, kde se chcete soustředit na jízdu. Telefon zvoní neustále, kolikrát se mi stalo, že vyzvánění telefonu mně vyvedlo z koncentrace a já auto položil do svodidel, což znamenalo konec nadějí na dobrý výsledek. Hra totiž neumí rozlišit, jestli jen tak jedete po městě nebo se nacházíte v závodě, což je samozřejmě průser. Během hraní jsem si kolikrát připadal, jako bych byl v nějaké ústředně, kam neustále volají lidi, kteří mají pravděpodobně neomezený tarif a chtějí jen někoho nasrat, povedlo se. Nejkomičtější na celé věci je, že když už vytrpíte nudný filmeček, ty stejné postavy z něj vám následně hned volají, protože se během filmečku zřejmě nestihly dostatečně vykecat. Bohužel, vyzvánění nejde vypnout, takže neustálé vyzvánění musíte trpět, ale po nějakém tom čase vám zákonitě z něj rupnou nervy.

Ačkoliv má Need For Speed docela dost závodů, trvanlivost je otázka. Protože jsou závody většinou nudné a neustále se opakuje pět disciplín, hra na moc dlouho nevydrží, ostatně všechny závody není problém dohrát do nějakých patnácti hodin. Pak už zbude jen vysbírání sběratelských činností, dát si špatně řešený multiplayer bez klasického lobby, který bude bavit tak maximálně hodinu, případně čekání na DLCčka, která mají být zdarma. U nich mam teorii, že původně měla být klasicky za peníze, ostatně hru vydává EA, ale protože vývojáři viděli, co nakonec vzniklo, rozhodli se s nimi fanouškům omluvit. Ať už to je ale jak chce, těžko si dokážu představit, že by nová auta nebo eventy mě donutily se ke hře vrátit.

Před několika měsíci vývojáři přiznali, že Need For Speed bude vyžadovat připojení k internetu. Popravdě, po celou dobu hraní jsem přemýšlel, k čemu je vlastně internet třeba, pokud si odmyslím žebříčky, bez kterých bych se klidně obešel, stejně tak potkávání živých hráčů po městě, kteří většinou jen ujedou a poslat jim tedy výzvu k závodu je kolikrát prakticky nemožné při té rychlosti. Hra prakticky nemá důvod vyžadovat online připojení, s nímž se spíše vážou nejrůznější neduhy, jako pomalé nakupování, které se provádí skrze EA servery (mikrotransakce nejsou, proto je tento systém o to nepochopitelnější) a nemožnost si dát pauzu během závodu. Zvoní vám telefon během závodu nebo si potřebujete odběhnout? Máte smůlu, musíte pustit auto do svodidel nebo dát konec. Rovněž se mi jednou stalo, že servery byly offline, takže jsem mohl na hraní rovnou zapomenout. Need For Speed tedy nemá prakticky nic, co by ospravedlnilo nutnost online připojení, alespoň jsem nic nenašel.

V čem nový Need For Speed jednoznačně boduje, je nádherné vizuální zpracování, o které se stará poslední verze Frostbite enginu studia DICE. Prostředí je parádní, i když je kvalita vykoupena menším provozem ve městě (ano, je noc, ale to snad neznamená, že město bude pomalu prázdné a bez života), to samé se dá říci o autech a nejrůznějších efektech jako déšť, přičemž po většinu času hra jede ve skálopevných 30fps. Vizuální zpracování nemá prakticky chybu, je vidět, že se na něj vývojáři hodně zaměřovali, ostatně když je filmeček, ani si kolikrát nevšimnete přechodu přímo do hry. Je ale škoda, že vizuální zpracování stavěli vývojáři v novém Need For Speed na první místo a nezaměřili se i na jiné, pro závodní hru podstatnější části. Zklamáním je ostatně i třeba soundtrack. Obě předchozí Underground hry měly vždy výborný soundtrack se spoustou písniček a skladeb, které podporovaly výbornou atmosféru. Zde se bohužel ničeho takového nedočkáte, soundtrack je jen průměrný a moc nenadchne. Stejně tak ozvučení na konkurenci v podobě Driveclubu nebo Forza Horizon dost ztrácí.

Když bylo nové Need For Speed oznámeno, docela jsem se na něj začal těšit, protože si ještě dnes vzpomínám, jak jsem starší Underground díly hrál s kamarády na lankách, a dobře se bavil. Bohužel po zahrání zavládlo zklamání. Kromě pěkného vizuálního zpracování není prakticky nic, co bych mohl dále pochválit. Need For Speed je opravdu jen nablýskané nic, které si vaše peníze ani náhodou nezaslouží, zvláště v době, kdy existuje Forza Horizon 2. Tohle se vážně nepovedlo, jde o nejhorší díl v historii Need for Speed série.