Recenzovaná verze: Xbox One X

Série MotoGP si vždy držela velmi slušnou úroveň kvality a určitě šlo o to nejlepší, co se nám italské studio Milestone pokoušelo za poslední roky servírovat. Nepřekvapí proto, že nový ročník staví na základech svých úspěšných předchůdců, ať už jde o rozhraní, kvalitní zvuky či animace, ale zároveň se vývojáři tentokrát nebáli přinést i řadu změn a novinek, které sérii posouvají zase trochu výše a blíže k realismu. A to určitě každý fanoušek virtuálního závodění ocení. Jen možná zamrzí, že v současnosti jsou dostupné ve hře jen třídy Moto3, Moto2 a MotoGP. Vývojáři ovšem slibují, že MotoE a mládežnický Red Bull MotoGP Rookies Cup přidají v následujících týdnech zdarma pomocí updatu, jakmile budou známy oficiální soupisky. Licenci na tyto dvě soutěže mají a fanoušci o ně nepřijdou. Jinak se ale můžete už od prvního dne těšit na 20 plně licencovaných současných okruhů včetně Brna, přičemž novinkou je okruh ve Finsku. Přítomny jsou i dva historické okruhy v podobě Donnington a Laguna Seca. 

Než se vrhnu na herní režimy a další obsah, musím se zmínit o hratelnosti, která vychází z předchozích ročníků. Jízdní model je tak pořád velmi slušný a fyzika doznala jen několik drobných změn, hlavně v tom smyslu, že nyní jsou motorky ještě náchylnější k pádu po jakémkoliv menším kontaktu se soupeřem. Pokud se k pádu schyluje, hra se přepne do kamery z vlastních očí, což vypadá docela pěkně. Na druhou stranu se mi u tohoto stalo, že když už jsem naboural soupeře, hra se na vteřinu kousla a až následně naskočil onen pohled z vlastních očí. To by se dít nemělo. Vývojáři do hratelnosti přidali i několik zajímavých novinek, které ji posouvají ještě blíže do simulátoru a realismu, ačkoliv se zapnutými pomocníky z ní pořád jde udělat taková poloarkáda, aby si ji mohl užít naprosto každý. Každopádně novinkou je možnost zapnout si spotřebu paliva, které má vliv na rychlost motorky a strategii pro jednotlivé závody. Dále vývojáři přidali i asymetrické opotřebení pneumatik (už se neopotřebovávají celé, ale podle vašeho stylu jízdy střed či strany pneumatik) a aerodynamické poškození, které se projevuje nejen vizuálně, ale rovněž má dopad na výkon a samotnou jízdu. 

Menší změnu doznala i umělá inteligence A.N.N.A. (Artificial Neural Network Agent), která je letos na můj vkus až moc agresivní a kolikrát se nebojí jít hlavně v zatáčkách do maximálního rizika a následného karambólu. Ostatně bouraček je během závodů opravdu hodně, což vypadá dost efektně, ale následně zjistíte, že samotnému závodění tato skutečnost spíše škodí. To je asi jediné, co bych umělé inteligenci vytkl, jinak je totiž zdatným soupeřem po celý závod už na normální obtížnost, no a na tu těžší moc chyb opravdu nedělá, takže i od vás je vyžadováno, abyste jezdili co nejvíce bezchybně. 

Když hru poprvé zapnete, určitě jako první vaše kroky zamíří do režimu Kariéra, který oproti předchůdcům zaznamenal asi největší posun, a to určitě k lepšímu. V Kariéře se už totiž nestaráte jen sami o sebe, a tedy vaší starostí není jen vyhrávat jednotlivé tréninky, kvalifikace i samotné závody, ale také jste jakýmsi manažerem, jako je tomu už delší dobu u konkurenčních sérií F1 a WRC. Jakmile začnete hrát, tak si musíte vybrat, jestli začnete ve vlastním vytvořeném týmu, což obnáší vytvoření loga, motorky a dalších náležitostí v komplexním editoru, nebo v reálném týmu. První možnost je určitě zajímavější jak pro fanoušky tak nováčky, protože do hry vnáší další zajímavou a dobře fungující vrstvu. Jakmile jste ale rozhodnuti, následně se musíte starat o sponzory, ale také chod týmu inženýrů, kteří jsou důležití pro výzkum a následné zlepšování vaší motorky ve třech různých třídách, aby byla konkurenceschopná.  I když vás čeká více času v menu a řízení týmu, nemusíte se bát, že byste v tabulkách strávili desítky minut na úkor závodění. Vše je velmi rychlé a intuitivní, takže nic nebrání, abyste se mohli vrhnout na trať. Každý víkend si přitom můžete sami nastavit a jen na vás, jestli si ho dáte kompletní nebo jen s kvalifikací a samotným závodem. V nastavení je dost možností a můžete si vše nastavit tak, jak vám čas dovolí.

Pokud nebudete mít chuť na Kariéru, je tu ještě velmi důležitý režim v podobě Historických výzev, který se tedy vrací a doznal několik změn. V něm se budete účastnit různých závodů z historie, které jsou rozděleny do třech obtížností. Za účast a zvládnutí jste odměněni speciální herní měnou v podobě diamantů, za které si následně můžete odemykat přes čtyři desítky závodníků i s jejich stroji. Zároveň si ale odemykáte i další závody. Jen je škoda, že závodníky si nemůžete kupovat z kompletního seznamu, ale každý den se jejich nabídka mění. Pokud tedy náhodou chcete jen jednoho nebo dva oblíbence, musíte čekat, až na ně dojde řada. To je asi jedna menší vada na kráse tohoto jinak solidního režimu, který fanoušky určitě svojí přítomností potěší. Dává jim totiž nahlédnout do minulosti, která je dost možná ještě zajímavější jak současnost.

Kromě dvou hlavních režimů zmíněných výše hra obsahuje ještě další tři ukryté pod položkou Quick Modes, které jsou ale spíše jen do počtu a na takové to vyblbnutí, když máte čas a nechcete se pouštět do něčeho hlubšího. Mezi tyto režimy patří Grand Prix, Time Trial a Championship. První Grand Prix nahrazuje klasický rychlý závod, takže si vyberete trať a už jedete s oblíbeným jezdcem. V Time Trial nejde zase tak o závodění proti umělé inteligenci, ale daleko důležitější jsou časy. Poslední režim Championship je pak klasickou sezónou, jen v něm nemáte onu omáčku z hlavní kariéry. Staráte se tu jen o závodění a ne o vývoj týmu, marketing a tak dále. Pokud tedy náhodou nemáte zájem o novinky, které vývojáři v novém ročníku do kariéry přinesli, můžete si zapnout Championship. A to jsou všechny herní režimy pro jednoho hráče.

MotoGP 20 obsahuje stejně jako předchůdci online multiplayer. Bohužel opět jen pro dvanáct hráčů, což je škoda. Třeba se navýšení dočkáme v nějaké té budoucí verzi pro konzole nové generace. Už by to bylo potřeba. V současnosti online režim nabízí bohužel jen základní možnosti a je škoda, že vývojáři neměli i u něj ambice ho více posunout a vylepšit, a třeba se s ním dostat až do eSportového hraní. Třeba se to změní v nějakém budoucím updatu či ročníku, ale zatím si musíme vystačit jen s tím, co je. Co ale mohu pochválit, tak je stabilita jednotlivých her. I když jsem hru testoval před vydáním, tak jsem pár závodů našel a vše během nich běželo tak, jak má, což je dáno i díky dedikovaným serverům.

Vývojáři ze studia Milestone hru MotoGP 20 postavili na osvědčeném Unreal enginu. Oproti minulosti je vše zase trochu hezčí, ať už jde o jezdce, samotné motorky nebo tratě, které mají více detailů. Nečekejte nějaký markantní pokrok, na ten si budeme muset počkat až na konzole nové generace, ale je vidět, že se vývojáři snaží neustále svoji hru zkrášlovat. Co mě ale daleko více potěšilo, než je zase o něco pohlednější grafika, tak je skutečnost, že jsem si mohl vybrat na konzoli Xbox One X ze dvou režimů zobrazení (tato možnost je i na konzoli PlayStation 4 Pro). První se pokouší o co nejlepší vizuální zpracování a rozlišení, ale framerate je kolem 30 snímků. To druhý se snaží po většinu zasáhnout 60 snímků, takže hra je daleko plynulejší a pocit z rychlosti jednotlivých motocyklů lepší. Navíc i v něm hra vypadá solidně, takže se nemusíte bát, že když do něj přepnete, bude vás čekat o poznání horší vizuální zážitek. To opravdu nehrozí.

MotoGP 20 je zábavná závodní hra se slušným obsahem, u níž jsem se bavil po celou dobu a určitě ještě bavit budu v následujících týdnech. I přes několik drobných mušek a nedostatků je posun oproti předchozímu ročníku znatelný, ať už jde o novinky v hratelnosti či herní režimy, takže nákup mohu jednoznačně doporučit.