Mighty No. 9

Recenzovaná verze: PlayStation 4

I po téměř třech letech je stále Mighty No. 9 jednou z nejúspěšnějších her, jaká se na Kickstarteru objevila. Vývojářům ze studia Comcept se podařilo vybrat něco málo přes čtyři miliony dolarů, ani ne díky tomu, že by hra vypadala nějak přelomově, ale hráli jednoduše na nostalgii, což u řady fanoušků zafungovalo na jedničku. Naslibovali návrat Mega Mana v moderním podání, ale jak se nyní zjistilo po vydání, vývojáři sice jsou věrní předloze a v mnohém ji Mighty No. 9 připomíná, ale zapomněli, že od vydání prvního Mega Mana uběhla řada let a hry se od té doby posunuly o velký kus kupředu. To je ostatně vidět už na samotném příběhu, který se točí kolem Becka, který musí zlikvidovat zlé roboty a hlavně jednoho velkého padoucha, který zrovna nemá dobré plány. Příběh ačkoliv standardní, má velký problém v tom, že není nijak zajímavý, rozhovory mezi jednotlivými postavami spíše nudí a postrádají špetku humoru, takže jde ve výsledku jen o klasickou omáčku, abyste se mohli vrhnout do jednotlivých levelů.

V základu je Mighty No. 9 naprosto klasická 2D skákačka, která je opravdu podobná prvním dílům Mega Mana, možná více, než by bylo zdrávo. Svůj původ novinka od Inafuneho nezapře, ale je škoda, že se vývojáři spíše nepokusili vytvořit něco nového, trochu originálnějšího, co by mělo svoji vlastní tvář a nestavilo hlavně na nostalgii a dnes už trochu zastaralých prvcích a mechanismech. Inspirovat se mohli ostatně třeba u Ori and the Blind Forest, což je ukázka moderní 2D plošinovky představující pořádnou výzvu, ale je rovněž zábavná, protože má řadu věcí, které prostě Mighty No. 9 schází. Tou první je třeba vyladěné ovládání s plynulým pohybem hlavního hrdiny, které v novince od japonského mistra není ideální a působí neohrabaně, až archaicky. Ostatně hlavní hrdina má značně omezené pohybové schopnosti, takže umí střílet jen do stran, nad sebe nebo pod sebe nikoliv, takže tím je procházení ztíženo, navíc mi kolikrát přišlo, že postavička ani přesně nereaguje, takže pak nastává problém u skákacích pasáží, kde je vyžadována maximální přesnost.

Po většinu času budete hopsat nebo likvidovat nejrůznější roboty po stránce designu ne ve zrovna pěkných nebo oslnivých úrovních. Prakticky se jedná jen o průměr a takový ten žánrový standard, který se vývojáři nepokusili nějak pozvednout nebo přinést něco zajímavějšího, originálního, co bychom neviděli o třicet let dříve u Mega Mana. Budete jen skákat v naprosto generických úrovních, ať už se jedná o továrny, různá vojenská zařízení a tak dále. Úrovním navíc chybějí detaily, a vlastně jen těžko bych u nich mohl vypíchnout nějaké plus.

Kromě skákacích pasáží dojde i na akci, protože budete likvidovat roboty nejrůznějších velikostí i tvarů, kteří jsou spjati i s jednou hlavní herní novinkou. Když protivníka omráčíte, můžete ho extrahovat, čímž si následně můžete na krátký čas zpřístupnit aktivní bonusy, mezi nimiž je větší síla, rychlost a tak dále, což má pochopitelně následně velký vliv na samotnou hratelnost. Jde o docela zajímavý prvek, který ve hře funguje dobře a hlavně nováčkům po chvilce usnadňuje průchod těžkými levely. Vývojáři si byli vědomi, že hru dělají nejen pro fanoušky, ale i občasné hráče, proto když úroveň pokazíte, po restartu úrovně dostanete více životů a další bonusy do začátku.

Souboje s protivníky jsou na začátku celkem fajn, ale postupně spíše přejdou do stereotypu. To největším lákadlem a vlastně i nejpovedenější částí v Mighty No. 9 jsou souboje s bossy. Každý souboj vyžaduje jinou taktiku, ale hlavně trpělivost a učení se z vlastních chyb. Musím říci, že souboje s bossy jsem si opravdu užíval, a je škoda, že než k nim dojdete, je to o poznání slabší. U bossů ještě dodám, že je můžete porážet prakticky základní zbraní (na začátku můžete libovolně si zvolit, jaký z osmi odemknutých levelů chcete jít), jen to chce více cviku a trpělivosti, ale také si postupně můžete pomáhat speciálními schopnostmi, které za porážení bossů získáváte.

Mighty No. 9 obsahuje v hlavní části dvanáct levelů (čtyři se vám odemknou po dohrání prvních osmi). Je těžké říci, jak dlouho vám bude trvat, než je překonáte, i vzhledem k vysoké obtížnosti a trochu krkolomnému ovládání. Většinou levely budete opakovat několikrát, ale pokud patříte mezi zkušenější hráče, mohli byste vše proskákat a prostřílet se na konec za nějakých šest hodin. Tím ale v Mighty No. 9 nic nekončí, protože jak postupně zdoláváte jednotlivé úrovně, odemykáte si speciální výzvy, v nichž musíte zdolávat úroveň na čas, případně postřílet v limitu určitý počet nepřátel, ale také další režimy. Zajímavý je třeba kooperativní online režim, v němž si můžete zahrát s kamarádem, případně Boss Rush nebo Online Race Battles, kde s ostatními hráči závodíte o nejrychlejší proběhnutí levelu. Na obsah tedy Mighty No. 9 není rozhodně chudou hrou. Je jen možná škoda, že se vývojáři zaměřovali hlavně na obsah, který naslibovali na Kickstarteru, pokud by nějaký vyškrtli a vypilovali hratelnost, bylo by to rozhodně lepší.

Když byla spuštěna kampaň na Kickstarteru, vývojáři ukázali několik gameplay záběrů, které zvládli připravit na Unreal enginu za zhruba týden. Nevypadaly špatně, ale ani nijak oslnivě, bohužel finální verze je na tom prakticky stejně, možná i o chlup hůře. Vizuální stránka rozhodně neohromí, připomíná hru z éry druhého PlayStationu, takže Mighty No. 9 působí spíše jako nějaký chudší HD remaster, než nějaká nová hra, která právě vychází. Ačkoliv nejde o nějak oslnivou podívanou, sem tam zazlobí framerate, dvakrát mi hra dokonce spadla úplně, což při zdolávání těžkých levelů docela naštve. Na vizuální stránce a optimalizaci mohli vývojáři více zapracovat. Bohužel stejně je na tom i nevýrazný hudební doprovod, který vám v paměti rozhodně neutkví, stejně tak ozvučení. Vše pak korunuje nepovedený dabing.

Na Mighty No. 9 čekalo docela dost fanoušků Mega Mana, a není se čemu divit. Kampaň na Kickstarteru naslibovala docela dost, navíc za vývojem stál přímo Keiji Inafune, ale nakonec jsme dostali jen průměrnou a v mnohém zastaralou plošinovku, která sice sem tam připomíná oblíbenou sérii, ale jinak spíše zklame nedotaženým ovládáním a pohybem hlavního hrdiny, průměrně navrženými levely a žádným novým nápadem, který by hru charakterizoval. Mighty No. 9 je určitě lepší než nic, ale zase o tolik ne.