Metal Gear Rising: Revengeance

Recenzovaná verze: Playstation 3 Metal Gear Rising: Revengeance má hodně podobného s Metal Gear Solid 4, a to i přesto, že se to povrchnímu pozorovateli nemusí zdát. Styčným prvkem obou her je zběsilost a rychlost, s jakou hráče nutí hra postupovat vpřed v přesně vymezených mantinelech. To není vše, protože i Rising stejně jako Metal Gear Solid 4 trpí velkým množstvím cutscén a rozhovorů přes Codec, což zbytečně kouskuje hru. To by ani tolik nevadilo, protože Platinum Games, které už vyprodukovalo takové pecky, jako Bayonetta, připravilo pro Rising zcela nový grafický engine, který není sice tak detailní, jako dnes již legendární engine u Metal Gear Solid 4, ale dokáže snadno zachytit rychlost akčních scén, na které je radost pohledět, protože vynikajícím způsobem pracují s kamerou, zpomalováním efektů a nejsou v žádném případě rušeny nahráváním. Jenže i když jsou cutscény pastvou pro oči, je jich zde tolik, že z celkového času herní doby, která se u základní kampaně pohybuje v rozmezí od 4 do 6 hodin, zabírají téměř třetinu, a to není na akční hru zrovna dvakrát dobře. Příběh se snaží tvářit vážně a navozuje atmosféru jisté návaznosti na Metal Gear Solid sérii, ale velmi brzy zjistíte, že to je jen přetvářka. Ve skutečnosti si jde Rising vlastní cestou o čemž svědčí i jeden výmluvný fakt – ve hře se kromě Raidena objeví pouze jedna z postav, která má spojitost se světem Metal Gear Solid, a to ještě v dosti vedlejší úloze. Ocitáme se v budoucnosti, konkrétně v roce 2018, tedy čtyři roky poté, co starý Snake s tak velkou námahou a úsilím zachránil svět od naprosté anarchie a chaosu. Raiden pracuje jako cyborg pro Maverick Enterprises, kde si chce vydělat peníze pro svou rodinu. Je velká škoda, že hra hodí hráče bez nějakého hlubšího vysvětlení do zbytečně chaotického světa, kde opět zuří války mezi PMCs (soukromými armádami), což hrozí přerůst v nový globální konflikt. Zápletka není příliš složitá a popravdě řečeno ani nemá kvality obvyklé pro Metal Gear Solid sérii, navíc v ní chybí filozofování, kterým je série pověstná. Nemůže to vynahradit ani Raidenovo pochybování, jestli je či není hrdinou, když stejně jako ve svém dětství cupuje vojáky na kusy. Chci se vyhnout spoilerům, a tak postačí, když jen uvedu, že Raiden bude muset zkřížit meč s PMC vedenou agentem Samuelem Rodriguesem, který je – světe div se – také cyborgem. Jak se brzy ukáže, tak je tato PMC zapojena do celosvětové konspirace. Na rozdíl od Metal Gear Solid je u Rising příběh až na druhé koleji, za což jsme upřímně rádi, protože se nebere příliš vážně a chybí mu propracované charaktery. Na druhou stranu je příběh velmi akční a má takový spád, že jste takřka přinuceni odložit ovládač až se závěrečnými titulkamy. Kromě toho má Rising skvělý dabing, k čemuž bohatě postačí už jen to, že Raidena opět nadaboval Quinton Flynn, který má s dabovaním bohaté zkušenosti a bez jeho hlasu si nedokážeme tuto postavu představit. Oba k sobě patří nedělitelně jako David Hayter a Snake. Když Kojima Productions oslovilo Platinum Games s tím, aby pro ně udělalo akční MGS spin-off, nemohlo udělat lépe, protože konečný výsledek jasně ukazuje, že vývoj byl pod zkušenými a schopnými rukami těch, kteří tomuto žánru rozumí. Rising nabízí přesně to, co od hack and slash očekávají ti, co rádi drtí ovladač v rytmu nadupané elektronické hudby a vyžívají se v provádění těch nejsložitějších řetězců komb. Proti teroristům a PMC stojí osamocený Raiden se svým ostrým mečem, který dokáže kromě nepřátel rozpoltit i většinu předmětů, a to díky chirurgicky přesnému ovládání, které využívá známý a osvědčený bullet time. Přes Codec Raidena jistí jeho tým nepříliš originálních postav, které nejsou v příběhu ani ve hře samotné příliš smysluplně využity. Jedná se o Raidenova nadřízeného Borise, vojenského poradce Kevina, datovou analytičku Courtney a vědce, který vyrobil Raidenův cyborg obleček. Jestliže má ze začátku Raiden pouze základní sadu úderů, a to v podobě lehkých a těžkých útoků, tak postupem času může získat celou řadu nových pohybů. Vývoj postavy je v Rising propracovaný a kromě nových skillů lze vylepšovat i zdraví, Raidenův cyborg obleček, meč a také vedlejší zbraně, protože kromě meče Raiden po poražení každého bosse získá jeho specifickou zbraň. K tomu je možné vylepšovat i podpůrné zbraně jako granáty nebo rocket launcher. Je však nutné říci, že většina vymožeností se vyplatí používat na těžší obtížnost, protože i na Normal je hra až příliš jednoduchá, takže lze kampaň projít i se základním mečem a sadou útoků. Základní princip hry je jednoduchý a díky neustálé podpoře ostatních postav prostřednictvím Codecu lze říci, že i triviální. Většina hra se nese v duchu pozabíjet všechny nepřátele v lokaci, dosáhnout cílové lokace, kde se odehrají nějaké ty cutscény nebo si pohovoříte v sáhodlouhých rozhovorech s někým přes Codec, a pokračujete dál až do té doby, dokud nenarazíte na bosse. Souboj s nimi je pak vrcholem všech kapitol a vlastně i celé hry, protože jsou kombinací prvotřídní akce, interaktivních scén, kdy musíte mačkat tlačítka, ale hlavně jsou správně těžké a dlouhé, takže představují skutečnou výzvu. Lokace jsou ale lineární a i když se snaží hra hráče přesvědčit, že mají na výběr, jestli cílové lokace dosáhnout nepozorovaným postupem nebo střemhlavým útokem, pravda je taková, že postup hrou je omezený a mnoho volnosti nenabízí. Dalším problémem je nepřizpůsobivá kamera, která mnohdy nestíhá Raidenův zrychlený běh, který je základním předpokladem k rozjetí složitějších komb, takže nemáte dostatečný přehled o bojišti a rozmístění nepřátel, což často způsobuje, že můžete utrpět damage od někoho, kdo byl hned za Vámi, ale kvůli zpomalené kameře jste jej nestihli včas zaregistrovat. A protože po každém boji následuje vyhodnocení boje, na základě kterého získáváte body nutné k vylepšování postavy, tak může zamrzet, že jste díky neposedné kameře přišli o lepší hodnocení. K opětovnému hraní hráče přiláká možnost zvolit si několik obtížností, vylepšit Raidenovy schopnosti na maximum, dosáhnout všech trofejí a hodnocení, ale také získat všechny VR mise, které dokáží zabavit na dalších několik hodin. V budoucnu se Rising jistě dočká přídavných balíčků s novými VR misemi a snad i novými lokacemi. Je však nutné podotknout, že tento nadstavbový obsah nedokáže nahradit hlavní kampaň, která je bohužel krátká, a to i na poměry her z tohoto žánru. Není pochyb o tom, že se jedná o nejlepší MGS spin-off a rozhodně by nebylo na škodu, kdybychom se dočkali pokračování, které už teď Kojima slibuje. Nebýt přílišné linearity, zlobivé kamery a krátké kampaně, tak mohlo být hodnocení ještě o bod vyšší. Nic to ale nemění na tom, že jde o jednu z nejlepších hack and slash akcí na současné generaci konzolí. Fanoušky Metal Gear Solid neurazí, příznivce žánru potěší a ostatní přinejmenším zaujme. Takový je Metal Gear Rising: Revengeance, kterého se někteří tolik báli. A přitom zbytečně…