Marvel vs. Capcom: Infinite

Testovaná verze: PlayStation 4 Pro

Možná víte, že Marvel vs. Capcom: Infinite je už šestou bojovkou, v níž se takto střetávají hrdinové Marvelu a Capcomu, kteří musejí čelit velké hrozbě. Pokud jste předchozí díly nehráli, nemusíte se bát, že byste něčemu nerozuměli. Infinite si jde totiž svoji vlastní cestičkou a dá se říci, že v hlavním příběhovém režimu servíruje samostatnou zápletku o boji se zlem. Příběhový režim je asi to první, co každý fanoušek zapne. Pokud čekáte, že vám vývojáři naservírují kvalitou stejně propracovaný režim, jaký nabídla Injustice 2, budete asi trochu zklamáni, protože příběh je spíše standardního ražení. Vlastně jde o klasické klišé, kdy se do všeho zaplete zlý Ultron Sigma, který chce zničit za pomoci svých dalších přátel celý svět našich hrdinů. Zápletka jako taková tedy rozhodně neohromí. Každopádně tento režim slouží i jako takový větší úvod do samotné hry. Postupně se tak dozvíte, jak hru ovládat, osaháte si většinu postav, případně se s nimi alespoň seznámíte, a také dostanete první pohled na jednotlivé arény, v nichž se vše řeší pouze pěstmi a různými komby. Je trochu škoda, že tady vývojáři nebyli daleko odvážnější a neměli ani větší ambice, protože Injustice 2 ukázalo, že i bojovka může obsahovat zajímavý a propracovaný příběhový režim, za který by se nemusela stydět ani velká akční hra.

Na rozdíl od pátého Street Fighteru je Marvel vs. Capcom: Infinite bojovka, která je určena daleko většímu okruhu hráčů, takže nenabízí tolik herních systémů, v nichž by se začátečník snadno ztratil. Vše je tak jednodušší na pochopení, ale pokud pochopitelně patříte mezi velké fanoušky bojovek, pořád tu naleznete nepřeberné množství komb, které se můžete naučit, a samozřejmě i potřebnou hloubku. Marvel vs. Capcom: Infinite je hodně svižná a musím dodat i zábavná bojovka, která je postavena na točení dvou postav v klasickém tag stylu. Před každým bojem si vyberete, s jakými dvěma bojovníky se do souboje pustíte. Následně mezi nimi můžete na bojišti přepínat, abyste třeba pomocí nich vytvořili nějaké to kombo, případně jen zmátli protivníka, který se bude muset s nastalou změnou vypořádat. 

Velký vliv na hratelnost, a nutno říci, že pozitivní, mají Kameny nekonečna, o nichž je ostatně i příběhová kampaň. Před každým soubojem si nevybíráte jen bojovníky, ale také speciální kámen. Těch je šest, přičemž každý vám propůjčí jinou pravomoc na bojišti. Zatímco třeba kámen duše vysává protivníkovi život, kámen času vám dovolí se po bojišti rychle teleportovat, což se mi osobně hodně líbilo a tento kámen jsem využíval asi nejvíce.

Když vycházel Street Fighter V, hodně fanoušků dalo Capcomu přímo sežrat, že neobsahuje moc herních režimů a hlavně se zaměřuje pouze na online. U dnes recenzovaného Marvel vs. Capcom: Infinite jsem proto očekával obrovskou změnu a bohatší obsah, a možná i proto je smutné vidět, že Capcom se z předchozího nezdaru moc nepoučil. Kromě Story režimu si můžete dát místní 1 v 1 zápasy s kamarádem, případně proti CPU. Zajímavější je určitě Arcade režim, v němž si vyberete dvě postavy a následně s nimi porážíte další. Tento režim patří u bojovek k těm klasickým, takže jeho přítomnost beru jako samozřejmost. Pak v menu najdete ještě samostatnou položku Mission Mode, od níž jsem celkem hodně očekával, nakonec se ale dostavilo zklamání. Jedná se prakticky o jakési tutoriálové mise, každá postava jich má deset, přičemž v nich se máte naučit bojovníky ovládat a využívat jejich přednosti. Je ovšem otázkou, jestli jde o singleplayerový režim, který fanoušky uspokojí, já určitě spokojen moc nebyl. No, a pokud čekáte další režimy, budete zklamáni. Pro jednoho hráče už toho moc dalšího Marvel vs. Capcom: Infinite nenabízí, což je jistě škoda, protože potenciál tu byl daleko větší.

Omezené množství singleplayerových režimů jistě zamrzí, ale naštěstí je tu přítomen i online režim. V něm si můžete zahrát klasické nehodnocené, ale také hodnocené zápasy proti hráčům z celého světa. Online režim je pochopitelně velkou výzvou, kde se budete setkávat především se zkušenými hráči. V online se mi líbí, že každý hráč má svoji kartu a na ní vidíte jeho statistiky, a to i v offline části, takže hned víte, jak na tom zhruba je. Každopádně online režim v současnosti hraje pravděpodobně hodně málo hráčů, protože vyhledávání protivníků je zdlouhavější, občas ho hra ani nenajde, takže jen několik minut čekáte. To je pochopitelně špatně, snad se toto zlepší. Co je alespoň dobré, tak probíhání samotných zápasů. Nezaznamenal jsem žádný problém s lagováním, vše běželo tak, jak má.

V předchozích odstavcích jsem nejednou zmínil, že si budete moci zahrát za řadu oblíbených hrdinů ze světů Marvelu a Capcomu. A tedy i padouchy, protože třeba takový děsivý Nemesis pochopitelně není klasickým hrdinou. Jeho úloha je úplně někde jinde. Každopádně, co se třeba Marvelu týče, nemůže chybět Captain America, Iron Man, Hulk, Thor nebo Spider-Man. To u Capcomu zase naleznete hrdiny jako Chris Redfield, Strider Hiryu, Frank West z Dead Rising, Ryu, Dante z Devil May Cry nebo Chun-Li. Pokud jsem se nepřepočítal, celkově Capcom připravil do základu třicet hratelných bojovníků, patnáct za každou stranu, což je dle mého velmi dobrý počet, zvláště, když se bojovníci neliší jen svým vzhledem, ale každý má svoje vlastní bojové styly i speciální útoky a pohyby. Není tak problém si najít bojovníka, který vám bude co nejlépe sedět. Další pochopitelně přibudou skrze placená rozšíření. O této politice si může každý myslet svoje, ale jak už jsem řekl, už v základu je bojovníků dostatečné množství a i svoji vysokou kvalitou musí uspokojit naprosto každého.  

Stejně jako bojovníci jsou důležité arény, v nichž se souboje odehrávají. Arén připravili vývojáři hned šestnáct, což je určitě slušný počet, přičemž jsou i celkem rozmanité a dobře navržené. Jen mi trochu vadilo, že oproti jiným bojovkám jsou až moc statické a nenabízí žádné interaktivní prvky, které byste mohli využívat. Marvel vs. Capcom: Infinite je tedy v tomto klasická bojovka ze staré školy, která na jakékoliv inovace kašle. To je škoda, ale jak jsem řekl, arény jsou jinak pěkné a je v nich i celkem radost bojovat.

Ti největší fanoušci hry jistě ocení i záložku Kolekce, v níž si můžete pustit znovu všechny filmečky z hlavního příběhového režimu, ale také v ní naleznete bio jednotlivých postav, případně artworky i celý soundtrack. Samozřejmě, nejedná se o něco světoborného, ale tyto bonusy v poslední době z klasických her prakticky vymizely, takže jsem rád, že alespoň v Marvel vs. Capcom: Infinite jsou zachovány a může si je každý prohlédnout prakticky jen po dohrání příběhového režimu.

Čím možná Marvel vs. Capcom: Infinite trochu zklame, je vizuální zpracování. Pryč je v minulých dílech používaný cell-shaded, vývojáři tentokrát vsadili na klasičtější 3D zpracování, které se popravě brzy okouká a začnete si i všímat méně detailních postav či samotného prostředí. Vizuálně jde tedy jen o lehčí nadprůměr, určitě jsme tu měli už řadu hezčích a na efekty bohatších bojovek. Co alespoň potěší, je naprosto stabilní framerate po celou dobu hraní, i v těch nejvypjatějších momentech. Na čem mohli vývojáři dále zapracovat, je hudební doprovod, který je lehce zapomenutelný. Vlastně si nyní po dohrání nevzpomenu na žádnou skladbu, což je určitě škoda. Taková hra by si zasloužila jistě lepší soundtrack, který by ji posunul ještě o stupínek výše. Co ovšem mohu pochválit, je solidní ozvučení a hlavně dabing jednotlivých hrdinů, na němž si v Capcomu dali hodně záležet.

Marvel vs. Capcom: Infinite je svižná a zábavná bojovka, která dokáže uspokojit jak fanoušky žánru, tak sváteční hráče, kteří si ji koupí jen kvůli svým oblíbeným postavám. Bohužel stejně jako pátý Street Fighter hodně ztrácí, co se obsahu týče. Počet bojovníků je fajn, ale malé množství režimů pro jednoho hráče z ní dělá záležitost, která nebude mít dlouhodobé trvání. Pokud tedy nenaleznete zalíbení v online režimu. Marvel vs. Capcom: Infinite je tedy ve výsledku určitě dobrá bojovka, bohužel na špičky žánru docela dost ztrácí a je otázkou, jestli je s pomocí dodatečného obsahu někdy dožene.