Mario Strikers: Battle League

recenze  2
Martin Šmíd, 17. 6. 2022 23:35
Když Nintendo před několika měsíci oznámilo fotbalovou hru Mario Strikers: Battle League pro konzoli Nintendo Switch, měl jsem obrovskou radost. Jsem totiž obrovským fanouškem jejího předchůdce Mario Smash Football z konzole GameCube, v němž jsem utopil možná i stovky hodin hraní. Dokonce byla doba, kdy jsem po večerech nehrál nic jiného. I proto má očekávání od nového dílu byla hodně vysoká. Při první příležitosti jsem neváhal pustit se do hraní, a jak možná už tušíte dle známky, zklamán jsem rozhodně nebyl, ačkoliv jsou části, na kterých budou muset vývojáři ještě zapracovat. Více ale níže v mé recenzi.

Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Ze všech možných ukázek vypadala hra Mario Strikers: Battle League roztomile a proto mohla budit dojem, že půjde o docela jednoduchou arkádu, která bude přístupná naprosto pro všechny a bude se skvěle hodit na nejrůznější večírky a párty hraní. Už první zápas mě ale vyvedl z omylu, protože pod barevnou a jednoduše vypadající skořápkou se ukrývá docela komplexní fotbalová záležitost, která si nezadá svými funkcemi ani s klasickými fotbalovými simulátory jako FIFA. Ano, je možné základy pochytit během pár zápasů, ale až další desítky hodin z vás udělají mistra, který zvládne všechny triky a hodně komplexní herní mechaniky, které hra nabízí. Hra Mario Strikers: Battle League tak moc není jednoduchou arkádou na občasné párty večírky (zdráhal bych se ji doporučit i malým dětem), jak se sdálo. To je ovšem dle mého názoru dobře, protože právě v oné komplexnosti je její největší síla. Tím, jak se neustále učíte nové triky a více ovládáte všechny možnosti, roste i zábava, napínavost zápasů i samotná atmosféra.

Jako u předchozích her ze série fotbalových her s Mariem je hratelnost rychlá, zaměřená na přesné přihrávky, patičky, správné načasování a následné ostřelování brány soupeře, během čehož se brankář pořádně zapotí. Navíc hra toleruje i fauly, takže nepotěší nic více než sražení protivníka, případně jeho připlácnutí na mantinel arény, kdy jím projde elektřina a je na chvilku vyřazen z boje. Díky přesnému ovládání je hraní velká radost, navíc hratelnost je obohacena i nejrůznějšími power-upy, které během zápasů padají na hřiště. Na malý moment tak můžete házet po protivnících krunýře želv nebo banány, případně je likvidovat sebráním hvězdičky, která charakterizuje nesmrtelnost. Kromě power-upů vývojáři připravili i sebrání jakéhosi elektrického výboje, umožňující hyper střelu. Ta je doprovázena jednak menší minihrou, ale také pěkným vizuálním zpracováním, protože se hra promění v jakýsi komiks. Když se z ní povede skórovat, počítá se gól za dva body. Rychlá hratelnost s power-upy a různými triky byla hlavní devízou už předchozích dílů a i nyní funguje na podtrženou jedničku.

Dobře složený tým je klíčem k úspěchu nejen v reálném fotbale, ale také ve hře Mario Strikers: Battle League. Před každým zápasem je možné si vybrat, jaké hrdiny budete mít v poli – brankář je vždy stejný. Trochu překvapením je, že nabídka je takhle na začátku při vydání dosti omezená. V základu je jen deset postaviček (Mario, Luigi, Bowser, Peach, Rosalina, Toad, Yoshi, Donkey Kong, Wario a Waluigi), z nichž si můžete vybrat. Do budoucna Nintendo plánuje další, a předpokládám, že podpora bude velká jako u jiných podobných her, ale i tak si myslím, že počáteční nabídka je skromnější, než každý očekával. Dvojnásobný počet by hře slušel o dost více. Každopádně jednotliví hrdinové se neliší jen svým vzhledem, ale také vlastnostmi. Což má následně vliv na jejich rychlost, střelbu nebo sílu. Ono je pěkné, že Peach je rychlá, ale zase musíte počítat s tím, že když narazí do mohutného Donkey Konga, moc mu kožich nepocuchá.

Jednotlivé hrdiny je možné následně upravovat. Připraveno je několik kopaček, přileb a tak dále, přičemž tyto kosmetické předměty mají vliv i na hratelnost, protože hrdinům vylepšují některé atributy, jiné zase snižují. Každého fotbalistu/fotbalistku je tak možné si vytunit po vizuální i výkonové stránce. Že doplňky nemají jen kosmetický charakter, jsem rád, protože přinášejí do hry další slušnou vrstvu.

Začínám sledovat, že se nám tu rozrostl nešvar, že Nintendo vydá hru s výbornou hratelností, ale na začátku s dosti omezeným obsahem, který se následně snaží doplňovat skrze DLCčka. Platilo to třeba u Nintendo Switch Sports platí to bohužel i pro nyní vydanou hru Mario Strikers: Battle League, která má opravdu parádní a vyladěnou hratelnost, jak jste zjistili výše, ale ten hodně omezený obsah je opravdu na facku. Hlavně pokud chcete hrát offline, tak vám nemá hra moc co nabídnout. Takové hráče musím opravdu důrazně varovat, aby si případný nákup pořádně promysleli. Hra nabízí prakticky jen dva herní režimy pro offline nebo lokální hraní. Je tu klasický Quick Battle, kde si nastavíte čas, denní dobu, obtížnost a vypnutí/zapnutí Hyper střel, vyberete tým a pustíte se do hraní. Velkou hloubku tento režim nenabízí, ale to se od něj vlastně ani nevyžaduje, protože je určen hlavně pro hraní s druhým hráčem. Umělá inteligence není špatná, dokáže kombinovat a trestat zaváhání, někdy až hodně, ale nejzábavnější je hra rozhodně při hraní s kamarády.

Druhým režimem je Cup Battle. Jak už název napovídá, jde o turnaje, kde jsou jednotlivé zápasy dány do tabulky, no a na vás je, abyste vyhráli všechny zápasy a získali pěkný lesknoucí se pohár, no a od boku i pár drobáků na vylepšení jednotlivých postav. Jde vlastně o hlavní režim pro jednoho hráče, ale ten dokáže zabavit jen na opravdu pár večerů, pak už není důvod se k němu moc vracet. Opravdu mi zde chybí nějaká propracovanější Kariéra, která by seznámila s jednotlivými postavami, i třeba více s hratelností, a měla větší hloubku. Tu bohužel hra neobsahuje. Posledním režimem je Strikers Club, který je kompletně online. Jde o ligu, v níž si vytvoříte vlastní tým (je možné navrhnout i vlastní dresy nebo stadiony) a následně se střetáváte s dalšími hráči. Nejen o prestiž, ale také o speciální herní měnu, sloužící k nákupu dalšího vybavení pro jednotlivé fotbalisty, jak jsem zmínil výše. Vzhledem k dosti omezené nabídce herních režimů předpokládám, že Strikers Club bude to hlavní, co bude lákat fanoušky se vracet k hraní.

Z čeho jsem byl při hraní Mario Strikers: Battle League opravdu příjemně překvapen, je určitě vizuální stránka. Nintendo vždy umělo vykouzlit s relativně omezeným hardwarem nádherné hry. Na to jsem si už zvykl, ale Mario Strikers: Battle League je ještě o stupínek výše. Sice arény nejsou velké (bohužel jich je zatím jen pět), ale jsou opravdu detailní, navíc v hledišti je několik desítek postaviček, které během celého zápasu fandí a utváření tak výbornou atmosféru. Do toho nechybí ani pěkné efekty, krásně zpracované replaye gólů, různé oslavy a také detailní hrdinové s parádními animacemi. Na hru je tak radost pohledět, navíc běží velmi dobře v televizním i handheldovém rozlišení. Mezi těmito režimy se liší jen v rozlišení. Zatímco v handheldovém si vystačí se 720p, což na velikost displeje dostačuje, na televizi má 1080p. Tam už je vidět třeba horší vyhlazování, ale i tak si nemohu na vizuál stěžovat.

Pokud mě v něčem Mario Strikers: Battle League zklamalo, je to rozhodně nabídka režimů pro jednoho hráče a zatím omezený seznam postaviček, z nichž je možné poskládat tým. Čemu jsem ale naprosto propadl, je výborná, vyladěná, komplexní a neskutečně návyková elektrizující hratelnost. Díky ní jsem se nemohl od hraní odtrhnout, a vážně si proto přeji, aby Nintendo na obsahu zapracovalo a já měl další důvody se k hraní vracet. Základ je totiž naprosto fantastický. Pokud by hra měla už na startu bohatší obsah, neváhal bych s maximální známkou, ale takhle musím jít o poznání níže a je to tedy zatím jen za osm.

Mario Strikers: Battle League

nsw
Nintendo, Nintendo
Datum vydání hry:
10. 6. 2022
Žánr:
Sport
8/10

Komentáře