Mafia: Domovina

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Studio Hangar 13 mělo před sebou opravdu nesmírně těžký úkol. Ačkoliv zabodovalo s povedeným remakem Mafia: The Definitive Edition, který jsem si až na některé drobnosti opravdu užil, tak spousta hráčů měla ještě v živé paměti nepříliš oblíbený třetí díl, jenž se značně odklonil od prvních dvou her. Autoři z Kalifornie, ale i z naší kotliny, se tedy museli rozhodnout, jakým směrem nový díl povedou. Navzdory různým spekulacím se nakonec rozhodli pro úplné začátky mafiánských dnů. Děj hry nás tak zavede do začátku 20. století, a to do krásně prosluněné Sicílie, která se v rámci série neobjevuje poprvé, ale až nyní je možné v ní strávit více času.

Hlavním hrdinou hry je tentokrát Enzo Favara. Mladíček s těžkým osudem, kterému se konečně podaří po letech opustit otrockou práci v dole a shodou okolností se ocitne u rodiny Torrisi, která mu nabídne přístřeší a stravu. Enzo se tak postupně seznamuje s členy rodiny a zjišťuje, že vinice není jedinou výnosnou činností Dona Torrisiho. Co vás rozhodně nepřekvapí, je příběh a jeho vývoj. Bohužel je poměrně předvídatelný, až do závěrečných kapitol, i když má několik překvapení, a trochu mě mrzelo, že tvůrci šli cestou, kdy kopírovali klíčové události z první Mafie a interpretovali je po svém. Co ovšem potěší, je skutečnost, že příběhu nechybí zajímavost, rozhodně si dokázal udržet moji pozornost, cutscény i dialogy jsou pak skvěle napsané a zpracované. Stejně tak se mi líbily herecké výkony hlavních i vedlejších postav. Je vidět, že si na tomto dali vývojáři hodně záležet.

Hlavní hrdina Enzo je poměrně dost sympatický a budete chtít vědět, jak to s ním celé nakonec dopadne. Co mi subjektivně tolik nesedlo, je pak samotný závěr příběhu, ale je mi jasné, že tady se budou názory dost různit. V příběhové rovině skvěle funguje Enzův románek s mladou Isabellou. Celkově totiž působí velice přirozeně a po dlouhé době jsem ve hře měl dojem, že v rámci něho postavy netlachají naprosté nesmysly. Veškeré dialogy ve hře jsou smysluplné, dobře doplňují celkový příběh a nakládají s jednotlivými tématy s citem. Navíc vám mohu zaručit, že si kromě Enza oblíbíte i další postavy.

Fanoušky série dozajista bude zajímat, zda Domovina nějakým způsobem zapadá do celkového univerza. A ona skutečně zapadá. Jsou tu určitá pomrknutí na předchozí díly a dokonce se setkáte s postavami a místy z dřívějška. Záměrně nechci příliš prozrazovat, ale líbilo se mi, že nejde o čistý fanservis, nýbrž o logické a nenápadné easter eggy pro znalce předešlých dílů. Obrovským rozdílem oproti předchozím dílům je skutečnost, že tentokrát se budete opravdu cítit jako u kvalitního mafiánského filmu. Mafia: Domovina je silně filmová a některým hráčům může proto vadit, že zejména v prvních kapitolách je interakce značně snížena a vy se spíše necháváte unášet dějem. S tím souvisí i určitá koridorovitost celé Domoviny. S tím ale osobně problém nemám, vlastně jsem docela rád, že se vývojáři rozhodli jít tímto směrem a návratem ke kořenům série Mafia.

Hra sice nabízí fiktivní sicilské údolí, které působí rozlehlým dojmem, ale v rámci misí se vždy podíváte jen do předem připravených kulis a můžete uhnout pouze do menších odboček. Oproti předchozím dílům jsou zde výraznější mantinely. Hra tak není typickým open-worldem, jako tomu bylo dříve a hlavně ve třetím dílu, který svým stylem připomínal spíše GTAčko a podobné akce. Ostatně tvůrci už dopředu avizovali, že titul nebude tak rozsáhlý. I proto mohli nasadit docela nečekaně nízkou cenu.

I tak vám ale zabere solidních 12 hodin z hlediska příběhu, a to i za předpokladu, že v misích přejíždíte mezi lokacemi sami a nepřeskakujete jízdu. Prostředí hry je krásné. Celé údolí je až romantické a člověk by měl pomalu chuť vyrazit na prázdniny do vily Torrisi. Abyste mohli mapu v klidu prozkoumat, tak lze zapnout volnou jízdu, kde si můžete projet místní zatáčky a u toho sbírat volitelné sběratelské předměty.

Sběratelské předměty jsou vlastně jedinou vedlejší aktivitou, kterou Mafia: Domovina nabízí. Enzo může najít modlící kapličky, noviny, staré artefakty, fotografie nebo tajemné lišky. Artefakty slouží k tomu, že si můžete nakoupit nové modely zbraní, aut, oblečení nebo jiného koně. Kapličky vám zase přináší bonusy do korálů. Ty Enzo nosí a může díky nim získat pasivní schopnosti, jako rychlejší nabíjení, menší poškození, větší pravděpodobnost zabití na jeden výstřel atd.

Ačkoliv se svět autorům povedl a nabízí zajímavá místa, tak působí poněkud prázdně. NPC na vás reagují v podstatě jen v rámci misí a například ve volné jízdě maximálně křičí, když jedete rychle okolo. Je to celkem škoda a myslím si, že pár aktivit se přece jen mohlo přidat. Více toho pak hra nenabízí s výjimkou dokončení veškerých trofejí/achievementů.

Samotná hratelnost je velice jednoduchá a skoro bych až řekl, že hraje vedlejší roli. Kromě jízdy v historických vozech a na koni, se budete sem tam plížit tajně do různých objektů a sem tam dojde na přestřelky či souboje s noži. Jízda je správně krkolomná, protože vozidla disponují prehistorickými brzdami, nulovým posilovačem řízení a poměrně uzoučkými kolečky. Podobně jako v první Mafii vás čeká dobový závod, a to nejen v autech, ale i na koni. Jízda na něm je zvládnutá vcelku dobře a nemám k ní žádné výtky. Přestřelky jsou solidní, ale nepříliš propracovaný je pak stealth. V podstatě jen čekáte, až se nepřítel otočí a pak jej uškrtíte nebo zapíchnete skrze neustále stejnou animaci. Následně provedete úklid místa činu a pokračujete dál. Nová Mafia se hodně prezentovala skrze souboje s noži, které jsou hodně kontaktní, ale i neuvěřitelně archaické. Vůbec jsem jim na chuť nepřišel. Tady jsem čekal krapet více.

Mafia: Domovina běží na Unreal Enginu 5. Autoři si s ním poradili velmi dobře a hra díky tomu vypadá rozhodně nadprůměrně. Zřejmě i díky tomu, že je menší než její předchůdci, takže může nabídnout skutečně vysokou míru detailů. Veškeré lokace jsou skvěle zpracované a užijete si zejména cutscény, které jsou prvotřídní. Mimika postav je dle mého názoru také na vysoké úrovni. Hru jsem testoval na základní konzoli PlayStation 5 v režimu výkonu a mírné problémy nastávají pouze při přechodu z ingame scény do cutscény a pak v případech, že jedete autem nebo na koni příliš rychle a hra nestíhá načítat některé textury. Což je bohužel celkem známý neduh u Unreal Enginu a konzolí současné generace. Pokud jde o bugy, tak na ty jsem tentokrát štěstí neměl, což beru více než pozitivně.

Nejnovější herní gangsterka exceluje v naší malé kotlině ještě v jednom elementu, kterým je pochopitelně český dabing. Před vydáním jsem měl značné obavy o jeho kvalitu. Ty pramenily z toho, že dopředu nebyla zveřejněna žádná ukázka a ani jsme nevěděli jména herců. O to větší překvapení pak nastalo po zapnutí hry. Nejenže je český dabing doslova brilantní, ale skvěle se poslouchá. Tady rozhodně nešlo o rychlokvaškový dabing ala Netflix (nebo ala Medievil), ale o poctivě odvedenou práci.

Hlavní postavu dostal na starost Oskar Hes, což se ukázalo jako skvělá volba. Příjemný hlas, který se v dabingu zatím běžně neobjevuje. Brilantní je pak v roli Dona Torrisiho Jakub Saic, který si svou roli doslova užíval. Skvělý projev tu má i Nikola Heinzlová, jako Isabella.  Dále tu najdete jména jako Martin Donutil, Petra Hřebíčková, Pavel Rímský, Otakar Brousek ml., Jiří Práger nebo Jan Meduna. Paradoxně asi nejvíce mi lezl na nervy dabing Michala Holána, jelikož kromě jedné postavy jsou jeho hlášky využívány u velkého množství mafiánů.

Velice povedený je i zvukový doprovod. Ústřední skladba je opravdu stylová s ohledem na oblast, kde se hra odehrává, a také na historickou dobu. Navíc sem tam ve hře zaslechnete i některé tóny z předešlých videoher, které jsou umně zakomponované do těch novějších. Perfektně to zahraje na nostalgickou notu.

Mafia: Domovina je povedená příběhová hra, která disponuje skvělým českým dabingem, velmi dobrým, ačkoliv trochu předvídatelným scénářem, a ve výsledku i slušnou hratelností a kvalitní audiovizuální stránkou. Pokud bych měl něco vytknout, tak hlavně skutečnost, že Domovina až moc okatě kopíruje události prvního dílu a poněkud neuspokojivě končí. Stejně tak je nutné počítat s tím, že nad rámec hlavní příběhové linky, která vydrží na nějakých dvanáct hodin, toho moc nenabízí. Pakliže toužíte po něčem komplexnějším a větším, musíte hledat jinde. Jenže menší rozsah titulu kompenzuje dobře nastavená cena. Jsem rád, že i takové hry částečně vznikají v Česku a upřímně doufám, že série ještě neřekla poslední slovo.