Lost Soul Aside

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Než se vrhu na hodnocení hry Lost Soul Aside, je dobré si říci něco o její historii. Vývoj odstartoval už v roce 2014 pouze jediný vývojář Yang Bing pod svým studiem UltiZeroGames. Tehdy ještě studoval v Jižní Koreji a Lost Soul Aside bral jako takový menší projekt, na němž pracoval ve volném čase. Jenomže, první ukázka z roku 2016 vyvolala velké pozdvižení. Hráče zaujala nejen rychlá akční hratelnost, postavená na vytváření různých komb, ale také vizuální stránka a hlavně stylizace, připomínající v té době nový Final Fantasy XV. Ukázka se dostala až k vedení Sony, která nakonec Yang Binga oslovila s možností podpory a zařazení hry do svého programu PlayStation Hero Project.

Od té doby se mnohé změnilo. Studio UltiZeroGames se rozrostlo o několik desítek vývojářů a z Lost Soul Aside se stala mnohem větší hra, kterou se nakonec Sony rozhodla sama vydat celosvětově pro PC i konzoli PlayStation 5 (původně hra byla ve vývoji i pro PlayStation 4, ale tato verze byla zrušena), protože v ní viděla velký potenciál. A to dokonce za plnou cenu. A v tom vidím nyní po dohrání problém. Na Lost Soul Aside je vidět její indie původ a skutečnost, že jde o hru od menšího a svým způsobem nezkušeného studia, protože ji chybí vyladěnost, ať už jde o technickou stránku nebo hratelnost, kterou každý za takovou cenu u AAA hry očekává. Cena je tak ve výsledku to, co možná hře Lost Soul Aside podrazí nohy nejvíce. Pokud by se prodávala za poloviční částku, která by byla dle mého názoru vzhledem ke kvalitě a stavu hry mnohem férovější, dalo by se mnohé odpustit, ale takhle nikoliv.

Musím se přiznat, že ačkoliv jsem v posledních letech o hře Lost Soul Aside napsal několik novinek, pořád jsem moc nevěděl, o co ve výsledku přesně půjde. Za to mohly i ukázky, které se zaměřovaly především na představení soubojového systému a souboje s bossy. První hodina Lost Soul Aside mě proto docela překvapila, protože jsem se ocitl ve velkém městě v roli mladého bojovníka Kasera, který se chystá se svoji mladší sestrou a její dívčí partou na sabotáž proti místnímu režimu, jenž utlačuje obyvatele. Úvodní pasáž slouží spíše k seznámení se se světem hry, postavami a trochu ovládáním, ale vůbec nereprezentuje to, co budete dělat po většinu času hraní. Možná vás i proto mohlo zmást mé video z hraní. Lost Soul Aside rozhodně není adventura, ani Soulovka, ačkoliv má toto slovo v názvu, ale ve výsledku rychlá hack and slash akce typu Bayonetta, původní série God of War nebo Devil May Cry, za což jsem popravdě docela dost rád. Takové typy her se dnes už moc nevidí, protože většinou jdou studia jistější cestou Soulovek, kterých jsem se v posledních letech neskutečně přejedl. Schválně mi pod recenzi napište, jak jste na tom vy.

Asi nejvíce je původ Lost Soul Aside a nedostatek zkušeností s vývojem AAA her vidět na příběhu. Sice se vývojáři snaží, aby na něm hra stavěla, takže nešetří větším množstvím na první pohled důležitých filmečků a vážně vedených rozhovorů, ale bohužel vyprávějí jen hodně jednoduchou a ničím zajímavou zápletku, kterou bylo možné v podobných akčních hrách vidět mnohokrát, navíc v daleko lepším zpracování. Ta se točí kolem poražení dimenzionálních bytostí Voidrax. Ty sice byly před tisíci lety poraženy, ale nyní se derou i se svým pánem opět na světlo světa a hrozí zničením celého lidstva. Kaser se proto vydává je zastavit, k čemuž má ještě jednu velkou motivaci – záchrana své sestry, které byla ukradena duše a nyní jen nehybně leží ve své posteli.

Zápletka opravu jednoduchá, bohužel jí podkopávají nohy i nepříliš zdařile napsané rozhovory mezi postavami, bídná prezentace, řada nelogičností, předvídatelnost i samotné postavy, kterým chybí hloubka a nějaké větší charisma. Prakticky k žádné si nejde udělat pořádný vztah, a to ani k hlavnímu hrdinovi, který se mnohdy chová zvláštně, nehledě na špatnou mimiku, nevýrazné animace a také dosti bídný anglický dabing (japonský na tom není o moc lépe). Ten pramení i ze špatné režie a opravdu mnohdy hloupě napsaných dialogů, u nichž je vidět absence zkušenějšího scénáristy. Kolikrát jsem měl proto chuť filmeček přeskočit, což ale vývojáři neumožňují, takže jsem ho musel přetrpět až do konce.  

Příběh v Lost Soul Aside za moc nestojí a vlastně už i chápu, proč se mu vývojáři před vydáním moc nevěnovali a místo toho ukazovali souboje s různými bossy a nepřáteli. Zaměřovali se totiž na ukázku toho nejlepšího, co hra nabízí. Soubojový systém, jenž spoléhá na využívání různých komb a speciálních útoků, je jednoznačně tou největší hvězdou hry. Jde o jakýsi mix klasických hack and Slash akcí jako Devil May Cry říznutý Soulovkami. A to je něco, co se mi na hře opravdu líbí. Působí tožiž dost originálně a svěže.

Hlavní hrdina má na začátku jen menší klasický meč, ale postupně dostane možnost ovládat i velké meče, kopí či kosy. Každý typ zbraně má svůj vlastní strom s dovednostmi, díky němuž si můžete odemykat další vlastnosti a komba. Navíc každá zbraň, kterou dostanete, i když je stejného typu, se liší, nehledě na to, že ji můžete osadit speciálními módy, které ji přidají další vlastnosti a bonusy. Každou zbraň je tak možné si vyladit k obrazu svému a preferovanému stylu boje, navíc je možné mezi zbraněmi během souboje jednoduše přepínat stisknutím R1, čímž se ještě navýší počet komb až do opravdu obludných čísel. Souboje musím jen chválit. Jsou rychlé, frenetické a díky velkému množství komb a možností, které postupně narůstají, i neskutečně uspokojivé, ať už se postavíte v arénách řadovým protivníkům nebo bossům.

Přitom vývojáři zakomponovali i nutnost si dávat pozor, učit se pohyby nepřátel a taktizovat, protože hlavně na začátku moc hlavní hrdina nevydrží. Ten proto musí buď uhýbat stisknutím L1 nebo se pokoušet blokovat protivníkům jejich výpady. Takový výpad je vždy označen modrým kruhem, přičemž okno pro reakci není největší, takže je nutné neustále sledovat protivníka i okolní prostředí. Když se ale blokace povede, protivníkovi vrátíte sem tam jeho útok, čímž mu uberete zdraví, případně ho rozhodíte. A to je chvíle, kdy mu můžete uštědřit bonusové poškození. Každý protivník má navíc kromě ukazatele zdraví i ukazatel výdrže, jako tomu bylo třeba u Sekira, který když klesne, na malou chvilku se vyčerpá. Během ní můžete bez strachu do něj sekat, případně provést speciální úder, jenž má každý typ zbraně odlišný, ale vždy ubere docela velkou část zdraví.

Sekat do protivníků skrze slabý i silný útok, případně využívat nejrůznější komba, je fajn. Vývojáři ale nad rámec tohoto základu zakomponovali do hry speciální Arena schopnosti, které jsou pojmenovány podle malého draka, který hlavního hrdinu po celou dobu hry doprovází a vše neustále komentuje. Vlastně ho uslyšíte mnohem častěji jak samotného Kasera. Každopádně Arena schopnosti, které je nutné si nabít, dávají další možnosti, jak rychle zatočit s protivníky, a jejich správné využití je hlavně během soubojů s bossy či těžšími protivníky klíčem k úspěchu. Nejvíce jsem si oblíbil možnost vyvolat menší drony, kteří střílejí do protivníků, případně velkou minu, která exploduje v kopuli, která zraňuje protivníky. Arena schopností je docela dost, přičemž každá je zajímavá a poskytuje slušnou výhodu do boje, nehledě na to, že je můžete postupem hry vylepšovat. Je jen na hráči, jakou Arena schopnost nakonec využije a jaká zapadne do jeho stylu hraní. Na začátku můžete mít u sebe jen jednu, ale v druhé polovině až tři.

Kromě Arena schopností nesmím zapomenout ani na prsteny, které také docela ovlivňují boj a hratelnost, protože poskytují hlavnímu hrdinovi pasivní bonusy, třeba více života, větší obranu, poškození a tak dále. A to je vlastně jediné trochu viditelné vylepšení hlavního hrdiny, které můžete ovlivnit. RPG systém, pokud nepočítám zbraně nebo Arena schopnosti, pro hlavního hrdinu prakticky neexistuje. Můžete si jen vytvářet lektvary za nalezený materiál. Život hlavního hrdiny se zvedá automaticky po porážce bosse, případně nakoupením speciálních krystalů. 

Na začátku budete likvidovat hlavně vojáky, ale následně dojde i na různou faunu zdejšího světa, rasu Voidrax a další. Rozmanitost protivníků je ve výsledku velká. Protivníci se navíc vždy v každé kapitole obměňují, takže jsem neměl pocit, že bych neustále bojoval proti těm stejným neřádům. To je určitě fajn, stejně jako velké množství výborně zpracovaných bossů. Těch je několik desítek. Bossové se neliší jen svým vzhledem, ale také pohybem, útoky a dalšími vlastnostmi. Ano, sem tam budete bojovat proti bossovi nebo minibossovi, kterého jste už dříve porazili, ale hra vám bude až do samotného závěru servírovat nové neřády. Během posledních dní jsem si přečetl pár reakcí hráčů, kteří si stěžovali, že bossové a řadoví protivníci jsou neustále stejní. Nechápu, kde se toto vzalo, protože to tak určitě není.

Souboje jsou díky rozmanitosti protivníků, dobře navrženým bossům i skvělému soubojovému systému rozhodně tím nejlepším, co hra Lost Soul Aside nabízí. I proto je škoda, že další části ji táhnou hodně dolů a nemohou se hlavní hvězdě rovnat. Postupně se dostanete do několika biomů, které sem tam naservírují zajímavější scenérii, ale většinou mají jen generické uličky a plácky s nezajímavým průměrným designem, které zrovna neohromí. Nehledě na to, že Lost Soul Aside je hodně lineární záležitost, v níž neustále chodíte úzkými chodbičkami z jedné arény do další. Průzkum prostředí je minimální, ostatně i proto máte veškeré předměty nebo truhly, které je možné sebrat, rozházeny na cestě, abyste je neminuli. A pokud byste náhodou nevěděli, jakým směrem se vydat, máte kompas s ukazatelem do cíle. Asi chápete, že ten je vzhledem ke struktuře úrovní zbytečný, ale z nějakého důvodu ho vývojáři zakomponovali.

Aby vývojáři trochu hratelnost oživili, rozhodli se do úrovní sem tam dát nějakou výzvu, která odmění hráče dalším dovednostním bodem. Tyto výzvy jsou ale naprosto nezajímavé a mizerně zpracované. Většinou jen spočívají v tom, že musíte v časovém limitu sebrat určitý počet orbů, případně sebrat barevné orby v pevně daném pořadí. Kromě těchto hádanek jsou k dispozici i speciální arény, kde se v časovém limitu a bez možnosti využívat předměty postavíte různým nepřátelům. No a pak sem tam hra před hráče postaví skákací pasáže. Ty jsou ale docela frustrující, hlavně pak v závěru hry, protože hlavní hrdina má špatné animace pro skok a ten je tak kolikrát těžké správně načasovat. A to je bohužel vše, co hra Lost Soul Aside nabízí mimo boje s protivníky.

Před spuštěním jsem očekával docela náročnou záležitost, která naplno prověří mé schopnosti. Zvláště když je k dispozici jen jedna obtížnost. A na začátku to tak opravdu vypadalo. Bossové i řadoví protivníci mi dávali pořádně zabrat, takže jsem byl hodně rád, když jsem se vždy dostal k Lianě (funguje zde jako bonfire), abych si u ní doplnil lékárničky a nakoupil další lektvary. Jenomže, jak jsem si odemykal skilly, dostával další zbraně, získával Arena schopnosti a vylepšoval je, případně nasazoval mocné prsteny, obtížnost šla dramaticky dolů. Nepřátelé sice levelovaly, ale nepřišlo mi, že by byli náročnější, kromě toho, že měli více života. Pak jsem si po několika hodinách hraní všiml, že mám nasazený prsten, který jsem získal u jednoho z bossů za to, že mě několikrát porazil. Ten dramaticky snižuje obtížnost hry, a to až na takovou úroveň, že ve spojení s dalšími vylepšeními nepředstavují protivníci žádnou výzvu, souboje jsou pak až nudné a repetetivní. Jakmile jsem to zjistil, hned jsem prsten sundal. Ne, že by základní obtížnost pak byla o tolik větší, ale už jsem se musel více snažit, čímž šla zábava během soubojů nahoru. I tak jsem měl pocit, že obtížnost není moc vyladěná.

Lost Soul Aside je kolikrát trochu zbytečně natahovaná hra, takže nakonec jsem se na její konec dostal za nějakých sedmnáct hodin. Musím říci, že na konci už to bylo kvůli občas frustrujícím skákacím pasážím docela úmorná záležitost, takže vlastně ani nemám chuť si vše dát znovu, abych splnil bonusové výzvy s arénami, případně si zopakoval bosse v Boss Rush režimu nebo hru zapnul na vyšší obtížnost. Je možná trochu škoda, že vyšší obtížnosti nejsou dostupné od začátku, protože ta základní je opravdu zvláštní a spíše lehká. Na délku hry si každopádně stěžovat nemohu, problémem je její obsah. Bohužel.

Když byla zveřejněna první ukázka na Lost Soul Aside, hráče zaujala i nádherná vizuální prezentace. Jenomže od první ukázky uběhlo dlouhých devět let a za tu dobu se hry značně posunuly. Lost Soul Aside, ačkoliv byl neustále tlačen i novými videi od Nvidie, ukazující nejnovější technologie, působí jako hra zaseknutá v čase. Nechci říci, že vypadá hrozně. To rozhodně ne. Prostředí, které je statické, má řadu pěkných detailů, někdy se úrovně krásně lesknou, nasvícení je solidní a během soubojů se nešetří krásnými efekty. Jenomže pak se podíváte na lidské postavy, mezi nimiž je i hlavní hrdina, a ty už vypadají přinejlepším průměrně, navíc jejich kvalitu snižují prkenné animace nebo špatná mimika, takže působí, jako kdyby neměly duši. Tady je zastaralost asi nejviditelnější. Celkově jde pořád o slušný průměr, ale z vizuálu jsem si určitě na zadek nesedl.

Hodně jsem byl zvědav na optimalizaci, protože pro malé studio může jít o docela tvrdý oříšek, zvláště když nemá zkušenosti s vývojem takových velkých her, navíc i pro konzole. Já hru hrál na konzoli PlayStation 5 Pro, kde má speciální dva režimy zobrazení, jeden zaměřený na kvalitu a druhý na framerate. Chvilku jsem mezi nimi přepínal, ale větší rozdíl z vizuálního hlediska jsem neviděl, takže byla jasná volba režim výkonu. Ten se snaží udržet i v nejhektičtějších pasážích 60 snímků, ale jsou momenty, kdy dojde k viditelnému propadu. Těch během akce není tolik, mnohem častěji k nim dojde během filmečků, kde framerate kolikrát klesne i ke třiceti snímkům, někdy ještě níž. To rozhodně moc dobrá vizitka pro vývojáře není, stejně jako velké množství grafických glitchů a jiných technických nedodělků. Navíc pravidelně dochází k bizarním situacím, kdy běží filmeček a ten je z ničeho nic useknut, nastane černá obrazovka a následně se zapne herní pasáž. Působí to až amatérsky a nedodělaně.

Pokud hledáte akční hack and Slash hru, protože máte rádi série Devil May Cry nebo Bayonetta, a chcete od ní hlavně výborný soubojový systém a dobře zvládnuté souboje s bossy i řadovými protivníky, mohl by vás Lost Soul Aside uspokojit. Zvláště pokud vám bude jedno, že příběh za moc nestojí, postavy jsou nudné a chybí jim potřebná hloubka, úrovně jsou pouze lineární s průměrným designem, mimo souboje hra nemá co nabídnout, a do toho vám budou vývojáři servírovat frustrující skákací pasáže a řadu technických nedokonalostí. Jak už jsem zmínil výše, pokud by se hra Lost Soul Aside prodávala maximálně za čtyřicet euro, asi bych ji některé věci odpustil, protože je vidět, že nešlo o klasickou AAA produkci. Jenomže se prodává za částku, za níž můžete mít mnohem lepší, velkolepější a celkově vyladěnější hry, které jsou svoji kvalitou a hlavně produkčními hodnotami úplně někde jinde. I proto musím sáhnout k šestce, která je dost s odřenýma ušima.