Hot Wheels: Infinite Rush

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Hot Wheels: Infinite Rush je stejně jako předchozí dvě hry čistou arkádou založenou na rychlosti, soubojích s protivníky na trati i driftování do zatáček. Na rozdíl od nich se ale liší v tom, že nemá jen po sobě jdoucí závody na tratích, ale odehrává se postupně na čtyřech otevřených ostrovech. Prakticky jde o takovou Hot Wheels odpověď na Forzu Horizon.

První ostrov Tentacle Bay je takový tropický ráj s velkou zelenou chobotnicí ve svém centru. Druhým ostrovem je Gearville s pouštním prostředím a kaňony, ale rovněž industriálními částmi. Wheelswood je klasické velkoměsto podobné New Yorku, kde se ve středu tyčí na mrakodrapu obrovská opice, což je pomrknutí na King Konga. Poslední ostrov Drifty Temples je inspirovaný asijskou kulturou a obsahuje město, vesničky, pláže a další místa, přičemž při průjezdu je možné si všimnout obrovského kapra nebo draka. Právě tento čtvrtý ostrov mě zaujal nejvíce. Zbylé tři jsou takové snadno zapomenutelné a po stránce designu jen lehce nadprůměrné.

Jednotlivé ostrovy obsahují velké množství aktivit, které ale nejsou nijak nápadité ani propracované. Většinou jen musíte někam rychle dojet, srazit na určitém místě co nejvíce předmětů, vyfotit prostřednictvím Photo režimu vůz s určitou památkou, případně se pokusit projet všechny checkpointy v časovém limitu. Tím hlavním jsou závody v rámci hlavní kampaně, v níž jde jen o to, abyste se stali Ultimate Rush Master, a to tím, že porazíte na jednotlivých ostrovech všechny ostatní závodníky. Složitější zápletku nečekejte, stejně jako žádné doprovodné filmečky či komiksové vsuvky, jako tomu bylo v minulosti.

Zatímco absence lepší prezentace mi moc nevadí, přijde mi jako obrovská škoda, že ať už jsem jezdil závody, nebo plnil aktivity na jakoukoliv obtížnost, vše bylo až neskutečně jednoduché a nepředstavovalo přede mnou ani malou výzvu, kvůli které bych se musel snažit. Chápu, že hra Hot Wheels: Infinite Rush je určena i pro menší hráče, ale i ti ji budou projíždět bez větších problémů jako nůž máslem. Opravdu hodně nízká obtížnost měla u mě za následek, že se po čase z plnění aktivit i ježdění závodů stala taková nezáživná rutina. A to by se u závodní hry dít nemělo.

Samotné hlavní závody tentokrát neprobíhají pouze na ikonických oranžových drahách, které se tyčí nad jednotlivými ostrovy, ale také mimo ně. Tratí je na každém ostrově hned několik, takže se moc neopakují, jsou dobře navržené a obsahují spoustu ostrých zatáček, nástrah, skokánků i zrychlovačů. Tedy vše, co od podobné arkádové hry očekáváte. Jediné, co mi u nich trochu vadilo, je skutečnost, že mají v naprosté většině pouze jednu cestu, takže zapomeňte na zkratky či tajné cesty, jako tomu bylo u Hot Wheels Unleashed 2: Turbocharged. Zde jsou tratě hodně ve stylu série Forza Horizon. Kromě klasických závodů dojde v rámci kampaně i na eliminační závody, driftování, nahrávání co nejvíce bodů srážením pneumatik nebo časovky.

Už předchozí hry nebyly jen o závodění, ale také o sbírání nejrůznějších pěkných Hot Wheels autíček, díky čemuž se vám plnila garáž i virtuální kolekce. V Hot Wheels: Infinite Rush tomu není jinak, přičemž tu najdete více než 150 rozmanitých a do posledního detailu vymodelovaných autíček, na která je radost pohledět. Všechny se dají koupit za nahranou herní měnu za splněné výzvy, případně je získáte jednoduše hraním. Asi nepřekvapí, že každé autíčko se neliší jen vzhledem, ale i různými atributy, jako je rychlost, boost, ovladatelnost nebo akcelerace. Jednotlivá autíčka je možné vizuálně i výkonově upravovat, takže mohou mít nakonec vyšší rychlost, akceleraci i další vlastnosti oproti své základní verzi. To se mi líbí, protože každý si může s jednotlivými autíčky i pěkně vyhrát.

Na rozdíl od předchozích Hot Wheels her jsou nyní autíčka rozdělena do čtyř skupin nebo spíše typů, mezi nimiž je možné v rámci jízdy po ostrovech kdykoliv přepínat. Každý se pak hodí pro trochu jiný styl závodění. První typ vozidel je označen jako Versatiles, přičemž jde o všestranná autíčka s vyváženou rychlostí, výkonem i ovladatelností. Hodí se tedy pro jakékoliv využití, ačkoliv v ničem přímo nevynikají. Druhý typ, Speeder, jak už název napovídá, je určen pro co nejvyšší rychlost. Autíčka mohou díky použitým boostům dosáhnout opravdu vysoké rychlosti, ale na úkor ovladatelnosti. Typ Drifter je navržen pro driftování, a tedy udržování vysoké rychlosti i v zatáčkách. Ne že by nešlo s ostatními typy driftovat, jen ne tak dobře a jednoduše. Čtvrtému typu Titan jsem popravdě moc na chuť nepřišel, protože se zaměřuje na surovou sílu. Boost se mu sice doplňuje poměrně rychle, ale pokud klesne na nulu, autíčko následně znatelně zpomalí. I proto jsem spíše používal předchozí tři typy. Každopádně toto rozdělení se mi líbí, protože hráče nutí autíčka neustále střídat podle situace, čímž se hraní stává rozmanitější.

Režim pro jednoho hráče je robustní a sám o sobě vystačí na spoustu večerů. Pokud se rozhodnete splnit naprosto vše, máte možná na několik týdnů o zábavu postaráno. Kromě kampaně hra nabízí i multiplayer. Ten si můžete dát s rodinou nebo kamarády na jedné konzoli, protože nechybí split-screen podpora až pro čtyři hráče. Nechybí ale ani online podpora pro dvanáct hráčů s podporou cross-play hraní mezi PC a konzolemi PlayStation 5 a Xbox Series X/S. K dispozici jsou klasické rychlé závody, hodnocené závody či privátní lobby, v rámci nichž je možné zakládat hry s kamarády. Před vydáním nebylo testování online části jednoduché z logických důvodů, ale když jsem se už s nějakým zahraničním kolegou spojil, vše běželo dobře. Snad tomu tak bude i nyní po vydání.

Hra Hot Wheels: Infinite Rush nabízí i část, v níž můžete pustit uzdu své fantazii a kreativitě. Stejně jako u předchozích dílů je přítomen komplexní editor tratí, naprosto stejný, který používali samotní vývojáři. Díky němu si můžete vytvářet vlastní tratě s různými zákruty, skokánky a dalšími náležitostmi v rámci všech čtyř ostrovů. Je jen škoda, že když už je ve hře přítomen takto propracovaný editor, není možné výsledné tratě sdílet s ostatními hráči, případně si stahovat jejich výtvory. Možnost sdílet hráči vytvořené tratě by hře rozhodně prospěla. Kromě editoru tratí je možné si vytvářet i vlastní potisky na auta. Rovněž vývojáři k tomu dávají k dispozici robustní nástroje a díky nim je možné udělat prakticky cokoliv. Samozřejmě v rámci určitých pravidel.

Vývojáři z Milestone už nějakou dobu používají u svých her moderní Unreal Engine, s nímž umějí pracovat, takže není divu, že je na něm postaven i Hot Wheels: Infinite Rush. A odvádějí velmi dobrou práci. Světy jsou detailní, autíčka vypadají jako reálné předlohy a vizuálu hodně pomáhá i líbivá pestrobarevná stylizace, která se k podobné závodní arkádové hře neskutečně hodí, dobré nasvícení, nejrůznější pěkné efekty a dynamické 4K rozlišení, díky němuž je obraz ostrý a čistý. Pochválit musím i optimalizaci, protože po celou dobu testování mi hra běžela krásně plynule v 60 snímcích za vteřinu. Rychlé jsou i nahrávací časy závodů a jednotlivých světů, takže nic nebrzdí od hraní.

Vývojáři z Milestone se rozhodli s Hot Wheels: Infinite Rush posunout sérii dál a měli za cíl vytvořit nejambicióznější závodní hru s ikonickými autíčky, ale nakonec zůstali na půli cesty. Ostrovy by potřebovaly být po stránce designu zajímavější a mít propracovanější aktivity. Co zamrzí ale nejvíce, je absence jakékoliv výzvy kvůli velmi nízké obtížnosti. I přes tyto nedostatky je ale závodění pořád zábavné, čemuž dopomáhají dobře navržené tratě a detailní modely více než 150 autíček, která můžete nasbírat. Pokud máte rádi Hot Wheels a předchozí dvě hry se vám líbily, pak vás bude Infinite Rush bavit, ale nemohu se zbavit dojmu, že oproti vážně dobrému Hot Wheels Unleashed 2: Turbocharged jde spíše o krok zpět.