High on Life 2

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Příběh není nějak objevný a originální, ale to nevadí, protože u této hry naprosto stačí. Dvojka High on Life se odehrává nějakou dobu po prvním dějství, kdy se z hlavního hrdiny, který nikdy nemluví, stal hrdina celé obrovské galaxie. Fanoušky oslavován, focen na každém kroku a vůbec vynášen vysoko do nebes. Většího hrdiny zkrátka není. Tak tomu je až do chvíle, než jeho sestra začne bojovat jako aktivistka proti organizaci Rhea Pharmaceuticals. Ta má v plánu opět využívat lidi jako příměs do léků. Při pokusu to celé zastavit se záhy z hlavního hrdiny stává největší zločinec v galaxii a šílenosti mohou začít.

První High on Life byla čistokrevná first-person akce, což se nemění ani v případě druhého dějství. Opět dostanete do ruky celou plejádu jednotlivých Gatlianů. Jde o specifickou a zatraceně ukecanou rasu, která hlavnímu hrdinovi slouží jako zbraně. Fanoušky určitě potěší návrat populárního Guse nebo Sweezyho, ale do děje zasáhnou i nováčci, jako blázniví manželé Jan a Travis nebo například luk Bowie. Každá ze zbraní, kromě primární střelby, umožňuje využití také speciálních dovedností. Sweezy dokáže na chvilku zastavit čas, Gus zase umí přitahovat předměty a Jan s Travisem mohou hýbat určitými předměty nahoru a dolů. V základním lobby hry, což je skrýš, se navíc ukrývá obchod, kde je možné zbraně vylepšovat o vyšší kapacitu zásobníku nebo rychlost přebíjení, nechybí ani vylepšování obleku o větší zdraví či štít.

Fanoušky prvního dílu může překvapit absence Kennyho, což byla v podstatě primární zbraň. Mohou za to dvě skutečnosti. Jednou z nich je fakt, že v DLC ji hrdina upustí a přijde tedy o ní. Zásadnějším rozhodnutím pro jeho vynechání bylo ovšem rozhodně obvinění Justina Roilanda (spoluautor Ricka a Mortyho) ze sexuálního napadení, který ji v prvním díle ztvárnil. Ten pak v roce 2023 studio opustil a tvůrci nechtěli postavu Kennyho přeobsazovat jiným dabérem.

Zbraně jsou zde zábavným elementem, byť gunplay zůstal stále poněkud jalový. Jak už bylo zmíněno, High on Life 2 je čistokrevná arkáda, takže od střelby neočekávejte zázraky, ale neurazí. Většinou stojíte v nějaké uzavřenější aréně a snažíte se sundat vše, co se vám postaví do cesty. Nicméně musím uznat, že autoři si uvědomili některé neduhy prvního dílu a High on Life 2 je mnohem rozmanitější, co se herní náplně týče.

Přestřelek bude stále poměrně dost a užijete si i několik slušně navržených bossů, které jsem si osobně hodně užil. Navíc některé z nich budete muset porazit dost netradičními způsoby. Nicméně akce tu nehraje tak velký prim, jako tomu bylo v jedničce. Tentokrát autoři mysleli i na to, že by se herní náplň měla rozšířit o další aktivity a interakce. Nezřídka kdy se budete muset zastavit a trochu prozkoumat okolí, než vyrazíte dále. Řeč je tu o hádankách, které jsou mnohdy velice umně navázané na dění na obrazovce. Budete například řešit vraždu ve stylu Agathy Christie a z dostupných stop bude třeba vydedukovat vraha a přijít s hypotézou. Jindy se vám zase do vašeho speciálního obleku infiltruje virus a vy se jej budete muset zbavit tím, že budete zběsile přepínat v inventáři a u toho se pokoušet ho odchytit a zlikvidovat.

Podobné skopičiny vás čekají po celou hru. Je to vtipné, je to nápadité a doslova i originální. Hra je rozselektovaná na několik větších kapitol, během nichž se pokusíte eliminovat klíčové subjekty, které drží společnost Rhea Pharmaceuticals pohromadě. Každý z bossů přináší originální výzvu, nový svět a další bláznivé dobrodružství. Velkou novinkou druhého dílu je skateboard, který získáte v úvodu hry. Musím říct, že přesuny po lokacích jsem si užíval mnohem více než v prvním díle. Tam šlo mnohdy o zdlouhavé přebíhání, ale zde stačí naskočit na skateboard a užít si rychlou jízdu. Navíc jej tvůrci využili i k tomu, abyste se díky němu dostali na jinak těžko přístupná místa, což je mnohdy primárním cílem vaší mise.

Během dobrodružství navštívíte s hlavním hrdinou a ukecanými zbraněmi několik různých mimozemských lokací s velmi dobrým designem. Podíváte se na pláž, do přístavu, Circuit Arcadia, ZOO, výrobních podniků, vězení a mnoha dalších. Dokonce díky patáliím v hrdinově rodině se podíváte i na planetu Zemi. Nicméně lokace se výrazně zvětšily oproti dřívějšku a trochu mi přišlo, že na úkor vizuální kvality. Druhý díl stále vypadá velmi zdařile, ale mnoho textur není zdaleka tak detailních, jako tomu bylo v jedničce, nehledě na to, že obraz je celkem nestabilní a hra si ve vypjatých momentech pomáhá značným snížením rozlišení, čehož si i méně zkušený hráč hned všimne. Každá lokace je každopádně skvěle navržená pro zmíněný skateboard a při přesunech si užijete více zábavy. Navíc v jednotlivých úrovních najdete předměty pro sebrání a získání peněz navíc do obchodu s vylepšeními. S čím jsem však ve hře bojoval - je navigace. Místy není úplně ideálně popsáno, co hra zrovna chce, což vyústí vždy v několikaminutové přemýšlení a zdržení.

Největší změnu, které jsem si všiml oproti původnímu titulu, je jednoznačně změna v humoru. Pořád je ujetý a bláznivý, jenže tentokrát ho autoři netlačí na sílu, jako tomu bylo v prvním díle, ale lépe jej dávkují a přitlačí na pilu ve správných okamžicích, což je rozhodně fajn. Pistole jsou opět mega ukecané, jen tentokrát mají více co říct, a to k meritu věci. Hra je navíc nacpaná velkým množstvím narážek na aktuální popkulturu. Pokud jste si první díl díky humoru užili, druhý vás v tomto nezklame a budete se bavit ještě možná o něco více.

High on Life 2 má opět špičkový dabing a taky dobře rozjetý soundtrack. Kde trochu ztrácí půdu pod nohama, tak je výkon. Hru jsem hrál na základní konzoli PlayStation 5, kde je jen jeden režim zobrazení cílící na 60 snímků, ale chvílemi jsem měl dojem, jako kdyby si konzole potřebovala vydechnout a hra mohla pokračovat dále. Dočkáte se občas nepříjemného trhání obrazu, ale hra trpí i na bugy v umělé inteligenci. Několikrát jsem dokonce musel restartovat checkpoint, což nakonec zabralo. A jak už bylo zmíněno, v některých místech jsou trochu odfláknuté textury.

High on Life 2 se nesnaží jet na jistotu a ačkoliv je děj dost podobný původní hře, tvůrci přináší nové nápady, lokace, nepřátele a hlavně poměrně často mění samotnou hratelnost, díky čemuž vám těch deset hodin na dohrání hlavní příběhové linky uteče jako voda. Squanch Games nyní musí zapracovat na optimalizaci, ale nic to nemění na faktu, že je to podařená first-person bláznivina, která sice není svým humorem pro každého, ale komu se trefí do vkusu, tak ten si hraní bude užívat plnými doušky.