God of War: Sons of Sparta

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

V minulém roce série God of War oslavila už dvacáté výročí, čímž jen potvrdila, jak ten čas neuvěřitelně letí. Jako by to bylo včera, kdy jsem hrál na druhém PlayStationu první dva díly a masakroval v nich kolosální bosse, abych následně viděl, jak Kratos šplhá s Titány na Olymp a pronáší ikonickou větu – „Zeus! Your son has returned“. Vývojáři ze Santa Monica Studio výročí oslavili několika doprovodnými akcemi, ale ty největší dárky pro fanoušky přišly až v minulém týdnu během zmíněné prezentace State of Play. Nejprve jsme se dozvěděli, že vzniká kompletní remake prvních tří dílů série God of War, což muselo všem udělat obrovskou radost, no a následně byl oznámen i spin-off God of War: Sons of Sparta, na němž v posledních letech pracovali ve spolupráci se Santa Monica Studio pro hráče ne moc známí vývojáři z Mega Cat Studios. Ti v minulosti spíše jen asistovali u vývoje velkých AAA her, a když už něco vytvořili svého, šlo spíše o menší záležitost pro mobilní platformy. God of War: Sons of Sparta je tak pro ně šance konečně prorazit se svým větším projektem.

Jak už bylo naznačeno výše a odkazuje na to i název samotné hry, Kratos se vrací do Řecka. Tedy, on z něj v době, kdy se hra odehrává, nikdy neodešel. Vývojáři se rozhodli, že budou vyprávět ztracený příběh z Kratova života, který se odehrál dlouho předtím, než se vydal do války, přišel o rodinu, poštval proti sobě bohy a následně se sám stal bohem. I proto vidíme na začátku Krata, jak vypráví příběh své dceři Calliope o svém dospívání, kdy se svým bratrem Deimosem podstupoval dost krutý spartský výcvik. V tuto dobu se ztratil jeden z kadetů, no a oba bratři se ho vydávají hledat, čímž celé své dobrodružství odstartují.

Musím říci, že bylo docela příjemné odkrýt další střípky ze života Krata, navíc o době, kdy dospíval a učil se být nejlepším spartským bojovníkem. Šlo navíc o část života, v němž ještě nezažil všechnu tu krutost okolního světa ani nástrahy bohů, které tak může mít v úctě. Na druhou stranu je ovšem pravda, že příběh je spíše průměrný, nemá velké zvraty ani zajímavé vedlejší postavy. Vše se jen točí kolem ztraceného studenta a obou bratrů. Nejlepší momenty má hra pro mě jako fanouška ve chvíli, kdy Kratos promlouvá ke Calliope, a to opět hlasem T.C. Carsona, který odvedl velmi dobrou práci, a je vidět, že si návrat k ikonické postavě užil.

Velkou změnou u God of War: Sons of Sparta oproti dílům z hlavní série je perspektiva a vůbec samotné pojetí. Nejede o rychlou akční řežbu, ale o klasickou 2D metroidvanii, kam spadá třeba Ori and the Blind Forest, Hollow Knight: Silksong, Metroid nebo nedávný MIO: Memories In Orbit, zaměřenou na souboje s protivníky, průzkum a zdolávání nejrůznějších pastí a překážek. Byl jsem proto zvědav, jak moc bude Kratovi tato velká změna slušet. A musím říci, že to není špatné, ačkoliv hned dodávám, že na nejlepší zástupce žánru, které jsem zmínil výše, rozhodně nemá, i vzhledem k tomu, že jede až moc na jistotu a nedokáže nabídnout něco nového, co by v žánru k vidění doposud nebylo. God of War: Sons of Sparta je dobrá hra, zaujme svým zpracováním, ale k dokonalosti ji prostě pár věcí chybí. Je ale otázka, jestli to tak moc vadí. Dle mého názoru ne, protože jsem se během hraní jako velký fanoušek série God of War slušně bavil, a to je hlavní.

Úvod hry God of War: Sons of Sparta se odehrává ve Spartě, ale Kratos se brzy podívá i za její hradby. Bude prozkoumávat lesy, bažiny, doly, zasněžené vrcholky hor nebo různé chrámy. Rozmanitost prostředí s povedeným designem a nejedním pěkným výhledem je velká, navíc se mi líbí, že každé přichází s vlastními překážkami, nástrahami, výzvami, které je nutné překonávat. Nástrahy a pasti jsou spíše lehčího charakteru, nenarazil jsem na těžší pasáže, které by byly nějakou větší výzvou proskákat, jako je tomu u podobných her docela zvykem. To mi přijde docela škoda, na hře je vidět, že až moc cílí na co nejvíce hráčů a chce být co nejpřístupnější. Ano, je možné si dát i vyšší obtížnost než "Boy" pro občasné hráče, ale ty se liší jen v těžkosti soubojů.

Protože se svět hry postupně otevírá a je hodně členitý, navíc obsahuje nejen hlavní cesty, ale i skryté místnosti a různé odbočky, potěší přehledná mapa. Na ní vždy vidíte značku s hlavním úkolem, abyste se nikdy neztratili, ale také si na ní můžete dávat vlastní značky, případně si odemykat za herní měnu značky, abyste věděli, kde se nachází některé výzvy. Na začátku mi trochu vadilo, že se musím často vracet a procházet už viděné lokace, ale postupně se tohle zlepší, protože bude možné rychle cestovat. Nejprve mezi několika chrámy, později i kempy s ohništi, kterých je ve hře opravdu hodně. Kempy jsou důležité, protože si v nich můžete za speciální herní měnu upgradovat nejen schopnosti, ale také vybavení, jako tomu je u Soulovek.

Dalo by se říci, že každý God of War mě doposud chytl od první minuty a nepustil. God of War: Sons of Sparta nemá oproti svým předchůdcům žádný strhující začátek, pokud nebudu počítat souboj s Kyklopem, ale začíná dost pomalu a nezajímavě. Vlastně první třetina hry je spíše standardní akční hopsačkou z 2D pohledu, navíc docela ukecanou, ale od zhruba poloviny hra chytí hodně velké tempo a nedá vydechnout až do velmi dobrého finále. Pokud si hru koupíte a budete ji hrát, a třeba vás v prvních hodinách nechytne, doporučuji vydržet, protože se to záhy znatelně zlepší.  

Je to trochu dáno i tím, že Kratos toho na začátku moc neumí, ať už jde o průzkum nebo souboje, takže si musí vystačit jen s jedním skokem nebo jednoduchým úderem. Postupem hrou se ale bude učit nové schopnosti, aby se dostal do nedostupných míst. Mezi nimi je i dvojitý skok, který je u metroidvania her spíše standardní a nemůže chybět, ale do pohybu přinese nové možnosti. Dále Kratos dostane i několik speciálních magických darů Olympu. Mezi první patří Sluneční prak, s nímž může Kratos střílet nejen do protivníků, ale i do speciálních spínačů, ale také Věčně zelený plamen, který zapaluje píchavé rostliny a dává slušné poškození i nepřátelům. Dále dostane Měsíční čepel pro odtlačování těžkých kvádrů, rychlé Vítězné sandály, díky nimž může rychle běhat a provádět velké skoky, případně Olpé vitality, což je léčivý lektvar. Na začátku se totiž Kratos neumí léčit jinak než odpočinkem v kempech u ohně. Jednotlivé dary, ale i další schopnosti, je možné si postupně upgradovat, aby dostaly další výhody, a to skrze nalezené materiály. Průzkum je proto o to důležitější a vlastně i základní částí samotné hry.

Pokud je něco, v čem hry ze série God of War vynikaly, ať už budeme mluvit o původní sérii nebo nových dílech, byl to výborný soubojový systém s velkým množstvím komb, díky čemuž bylo likvidování protivníků neskutečně uspokojující. Jelikož se hra odehrává během dospívání Krata, ten nemá své ikonické čepele Blades of Chaos, ale jako začínající válečník si musí vystačit s kopím. Bohužel musím říci, že soubojový systém je zřejmě nejslabší částí hry, protože nemá moc velké množství komb a souboje jsou kvůli tomu dost jednotvárné, a vlastně se i znatelně liší od toho, co bylo doposud v sérii k vidění. I kvůli tomu, že Kratos toho moc nevydrží, musí neustále blokovat útoky protivníků skrze štít, případně před nimi uskakovat, jako tomu je v Soulovkách, jen tedy z 2D perspektivy. Soubojový systém měl být dle mého názoru propracovanější. Ano, postupně se Kratos naučí některé nové útočné i obranné fígle, ale na komplexnost klasických dílů God of War se Sons of Sparta nikdy nedostanou.

Co ovšem mohu pochválit, je solidní množství nejrůznějších protivníků, od kostlivců, štírů, kouzelníky, minoutaurů, gorgon, obry a další neřády, kteří se liší nejen vzhledem, ale také vlastnostmi a pohyby, které je nutné se naučit. Jen tak budete mít větší šanci uspět, protože Kratos toho zase tolik nevydrží. Vývojáři prakticky v každém biomu servírují nové protivníky a dokážou překvapit i v závěru, když už si budete myslet, že jste vše viděli. I když soubojový systém není nejlepší, právě protivníci dělají souboje kolikrát neskutečně napínavé a zabraňují tomu, aby hra začala nudit a neustále se opakovala. Na protivnících se mi líbí, že vývojáři řadu z nich převzali z klasických 3D dílů, ale nebáli se přinést i zcela nové, kolikrát s odvážným designem, kteří do univerza dobře zapadají. Kromě řadových protivníků vývojáři připravili i několik dobře navržených bossů, s nimiž byla zábava bojovat. Ti navíc během souboje mají několik fází, takže souboj není stejný po celou dobu.

Než jsem začal hrát, očekával jsem, že God of War: Sons of Sparta nebude moc dlouhý a při troše štěstí vydrží na nějakých osm až deset hodin. Byl jsem proto mile překvapen, když jsem se po dohrání podíval na uloženou pozici, která mi hlásila téměř 19 hodin, což je na takovou hru velmi dobrý výsledek. Musím navíc říci, že jsem se během hraní nenudil a většinou jsem šel jen za hlavními úkoly, jen sem tam jsem splnil nějakou výzvu, abych si mohl vylepšit některé atributy. Po dohrání proto na mě čekala další hromada práce. Mohl jsem se pustit do výzev i dodatečných příběhů, dokonce jsem našel skryté bosse. Pokud se rozhodnete vše vysbírat, herní čas klidně naroste o deset a více hodin.

Během hraní jsem si docela často říkal, že je škoda chybějící kooperace. Kratos totiž často potkává svého bratra Deimose, který dokonce sem tam bojuje po jeho boku během soubojů s bossy. Tohle mi přišlo jako nevyužitá příležitost. Přitom hra lokální kooperaci na jedné konzoli podporuje, ale jen ve speciálním režimu Jáma utrpení, který se odemkne po dohrání, a je možné si skrze něj prodloužit hraní. V něm se vrháte znovu a znovu do jámy a pokoušíte se probojovat patry nepřátel na různé modifikace, přičemž po dokončení každého patra jste odměněni nějakým upgradem či novou schopností. Režim jsem několikrát vyzkoušel, ale popravdě jde jen o bonus, který mě nijak neoslovil. Raději jsem se pustil do dalšího prozkoumávání mapy v rámci hlavní příběhové části. 

Hry ze série God of War vždy tlačily konzole PlayStation až za hranice jejich možností a nabídly dech beroucí vizuální hostinu. U God of War: Sons of Sparta se vývojáři rozhodli jít jinou cestou, a to pixelartovou retro stylizací, která je v současnosti docela v módě a využívá ji i celá řada dalších menších her. Chápu, že nemusí sednout úplně každému, ale mě se hodně líbí, zvláště když vývojáři nešetří pěknými efekty, nádhernou architekturou prostředí a povedenými animacemi. Vzhledem ke stylizaci nepřekvapí, že hra běží po většinu času pěkně stabilně v šedesáti snímcích. Jen při ukládání v kempech nebo několika částech se hra trochu zakucká, ale naštěstí to nekazí jinak dobrý dojem.

Hudební skladatel Bear McCreary sice v posledních letech několikrát zmínil, že po dokončení soundtracků ke God of War a God of War Ragnarök se sérií skončil, ale je určitě příjemné slyšet jeho práci i v God of War: Sons of Sparta. Složil skoro hodinu a půl nové orchestrální hudby, která je rozmanitá, často naprosto nová v rámci série a jen sem tam si Bear McCreary vypomáhá povědomými melodiemi. Povedený soudtrack krásně doprovází průzkum, bloudění v jednotlivých biomech, kdy každý má vlastní hudební téma, i souboje s bossy. Soundtrack God of War: Sons of Sparta je určitě jedním z těch, který se vyplatí pustit i samostatně. Pochválit musím i ozvučení, stejně tak dabing. A to nejen hlavních dvou protagonistů, ale i vedlejších postav. Je vidět a hlavně slyšet, že vývojáři nic neponechali náhodě.

Stejně jako většina her od PlayStation Studios má i God of War: Sons of Sparta českou lokalizaci formou titulků, takže nikomu nebrání nic v tom, aby všemu porozuměl a mohl si nové dobrodružství Krata maximálně užít. Lokalizaci rozhodně chválím, je kvalitní, nevšiml jsem si větších prohřešků nebo nepřesností. Jen místo "ď“ se pravidelně objevuje čtvereček, protože hra neumí toto písmeno správně zobrazit. Snad ještě vývojáři tento nedostatek opraví v budoucím updatu, ale jde naštěstí o menší chybičku, nad níž je možné mávnout rukou. 

God of War: Sons of Sparta je pro fanouška příjemná akční metroidvania, která dokáže slušně zabavit na několik desítek hodin, hlavně díky rozmanitému prostředí, zábavným střetům s bossy, pěkné stylizované vizuální stránce, skvělému soundtracku i možnosti poznat více z minulosti Krata. Škoda jen, že příběh je spíše jen průměrný a postrádá nějaké větší překvapení, stejně tak zamrzí méně komplexní soubojový systém, chybějící kooperace v rámci hlavní části nebo slabší úvodní třetina. Jsem ale toho názoru, že svůj účel God of War: Sons of Sparta určitě splní.