Dragon Quest VII Reimagined

Recenzovaná verze: PlayStation 5

  Nenechme se zmást. Současný DQ VII není prvním remakem této klasiky. První remake dostala hra už před deseti lety na Nintendo 3DS, což bylo také poprvé, co se titul podíval k nám do Evropy. Současný remake vychází z originálu i této první předělávky a v roce, kdy série slaví úctyhodných 40 let existence, nám znovu připomíná, v čem je dračí sága výjimečná. Ať už má remake nějaké DQ hry v názvu jakoukoli číslovku, vždy se jedná o nostalgický návrat k hrám z jednodušších dob, kdy se namísto experimentování a hledání nových cest sázelo na osvědčené recepty a jasně vymezené žánrové pojetí. Spolu s moderní grafikou, která zachovává kouzlo originálu a signifikantní uměleckou licenci, se daří dlouhodobě s remaky dračích her vybalancovat úctu k původnímu dílu s moderními požadavky na přístupnost, a zároveň plynulost.   

  Příběh sedmého zářezu do pažby slavné série se zaměřuje na dalšího z nekonečné řady vyvolených nemluvků. Náš Hrdina (Hero) je tentokrát skromným, vlastně ještě nedospělým rybářským synkem žijícím na izolovaném ostrově uprostřed širého oceánu. Spolu se svými přáteli si klade otázku, existuje-li za modravým vodním horizontem ještě jiný svět. Brzy odhalí, že další ostrovy – fakticky nové světy – opravdu existují a je možné je navštěvovat a měnit jejich osudy. Stačí k tomu jen maličkost. Nalézt fragmenty 17 magických desek umožňujících cestovat skrze portály do nových lokalit. Odvíjí se tak příběh o objevování nových světů a snaze znovu spojit roztříštěný svět. Kdesi v pozadí se však ukrývají síly stojící za touto záhadou. Hrdinovi pomáhají v jeho cestě zajímavé postavy – Kiefer, korunní princ z Estardu, starostova dcera a Hrdinova dětská kamarádka Maribel, dále poté Ruff, fakticky štěně Bílého vlka proměněné v chlapce, rituální tanečnice Aishe z romského kmene (vskutku, Romové v JRPG!) a také starý rytíř Mervyn. Všechny postavy samozřejmě reprezentují základní archetypy. Kiefer je horkokrevný a statečný, Maribel má jízlivou a uštěpačnou povahu, Ruff je nevinně laskavý a naivní apod. Nic, co by znalce žánru jakkoli překvapilo (či dokonce vyvedlo z míry).

  Oproti jiným DQ hrám sedmý díl vybočuje z řady svým pojetím příběhu. K vyprávění přistupuje odlišným způsobem. Jiná je i celková struktura postupu hrou. Postavy cestují vždy na jeden konkrétní a izolovaný ostrov (svět), kde musí vyřešit jeho vlastní problémy. Když se tak stane, ostrov se automaticky přiřadí k doposud odkrytému světu. Poté je nutné čerstvě objevený ostrov znovu navštívit, neboť mezi první návštěvou a integrací ostrova proběhne časový skok, mnohdy v rámci staletí. Navštěvujete tak vlastně dva ostrovy, jeden v hluboké minulosti a následně i v současnosti, kde si můžete ověřit, jak žijí vaše hrdinské činy v paměti vděčných potomků. Jedná se o zajímavé pojetí, které je o to zajímavější, že se spolu s dějovými linkami jednotlivých ostrovů vypráví i větší globální příběh, který se však na poměry DQ her vyjevuje pozvolna a až výrazně později, než jsou fanoušci zvyklí. Zde však tkví první dílčí výtka, protože po několika desítkách hodin hraní se základní šablona o navštěvování, prozkoumávání a následném (znovu)navštívení a (znovu)prozkoumávání notně vyčerpá a hra sklouzne do rutinní a vcelku předvídatelné roviny.

  Velkým lákadlem je ovšem celkové grafické a umělecké zpracování. Nové grafické pojetí je sice po všech směrech moderní, ale zůstalo věrné stylu vytvořenému slavným, a bohužel již zesnulým návrhářem Akirou Toriyamou. Titul proto sází na estetiku kombinující „loutkové“ postavy a překrásná dioráma. Díky tomu působí svět svěže a přístupně, ale zároveň si uchovává kouzlo přechodové fáze mezi 2D a 3D z doby přelomu milénia. Krásné chibi postavičky s udivující mírou detailů a živou paletou barev disponují dramatickými obrysy inspirovanými anime. Klenotem jsou překrásné a detailní bitvy, kde tentokrát po vzoru posledních dílů v sérii plně vidíte svou partu. Nechybí ani několik pěkných a hravých FMV. Tvůrcům se podařilo přiblížit sedmý díl takřka nadohled pozdějším titulům ze série, zejména DQ XI. Vše je hravé, roztomilé a mnohdy máte doslova chuť obejmout všemožné potvůrky a monstra, na která v průběhu hraní narazíte.

  Dragon Quest je zkrátka růžový sladký bonbónek, který láká k ochutnání. Co ale na kráse nepřidává je jednak fakt, že při změně Povolání se postavám nemění oblečení, což v originálu i prvním remaku bylo možné, a jednak okolnost, že NPC postavičky užívají pár základních šablon, a tak budete po celém světě narážet na jedny a ty samé tváře a postavy. To sice není u DQ světa nic neobvyklého, avšak zde se stejný vizuál nepochopitelně použil u řady důležitých vedlejších postav, a tak si mnohdy budete v průběhu hraní klást otázku, kdo že to byl, protože vám začnou splývat.    

  Po herní stránce je DQ VII velmi podobný, prakticky identický jako předchozí hry (zejména poslední remaky). Vše je jen mnohem přehlednější, snadno ovladatelnější a esteticky hodnotnější (např. Menu), což je jednoznačně velké plus. Hraní je proto dynamičtější a svěžejší a lze očekávat, že do tohoto rychlíku naskočí nejeden nováček, kterého bude lákat práva ona přístupnost a neskrývaná snaha vývojářů tentokrát upustit od přísné archaičnosti tolik typické pro celou sérii. S novým designem přichází i velké množství funkčních novinek. V první řadě byl oproti prvnímu remaku přebudován prvek povolání monster. Nyní se stal z „Monster Heart“ víceméně přívěšek, kterým se mohou vaše postavy vybavit namísto klasických accessory, a tak si zvýšit pasivní schopnosti, např. srdíčko Slime zvýší dané postavě uhýbání před útoky nepřátel. Monster Heart lze nalézt v bednách po celém světě, či je získat poražením silných monster.

  Další vítanou novinkou je schopnost zabít monstra seknutím, vyhnout se tím bitvě, a přitom získat zkušenostní body i peníze. Hra nemá totiž – díky bohu – náhodné souboje jako tomu bylo u všech třech předchozích remaků. Pokud je parta dostatečně silná, může takto zlikvidovat většinu nepřátel, s nimiž se setkáte na světové mapě či v dungeonech. Jedná se však o dvojsečnou zbraň. Na straně jedné to eliminuje tolikrát proklínaný efekt náhodných soubojů a úmorné absolvování spousty opakujících se bitev, avšak na straně druhé to otupuje náročnost hry, protože pokud jste přesíleni, lze se takto vyhnout cca 70 % bitev a získat v podstatě zkušenosti zadarmo. A to se zákonitě obrací proti základní esenci jakéhokoli pořádného RPG. Nezbývá proto podobně jako nedávno u předělávky DQ I a II si pohrát s úrovní obtížnosti (lze zvolit celkem 4 obtížnosti), popřípadě si ji nastavit manuálně a snížit si například získané zkušenostní body a peníze, či regulovat sílu úderů. Přesto nelze zastřít, že hra nemá na normální obtížnost žádné větší výzvy a jedná se v tomto ohledu o jeden z nejlehčích DQ dílů, jaký jsme kdy hráli.   

  Mezi další novinky patří speciální Limit Breaky, zde pojmenované jako „Let Loose“. Lze je parádně kombinovat, protože každá postava může být vybavena dvěma Povoláními, a to v praxi znamená mimo jiné mír dva Limit Breaky. V bitvě s bossy vám mnohokrát zachrání život. Samotná schopnost měnit povolání umožňují dané postavě držet kouzla a abillity dvou Povolání současně, a zároveň zpřístupňují nepřeberné množství kombinací. V podstatě jakýkoli job systém, je-li flexibilní a variabilní, je pro každé RPG požehnáním. Je neskutečně zábavné kombinovat Povolání, vylepšovat si je, odemykat jejich schopnosti i kouzla, a především si vytvořit partu čtyř hratelných společníků, díky níž budete schopni čelit jakýmkoli výzvám. Hra nabízí 10 základních Povolání (Warrior, Martial Artist, Mage, Priestess, Dancer, Thief, Troubadour, Sailor, Shepherd a Jester) + jedno specifické Povolání, která má každá postava od začátku. K tomu je potřeba připočítat dalších 10 speciálních Povolání, která se odemykají až v pozdější fázi hry úměrně s tím, kolik Povolání vylepšíte na nejvyšší úroveň.  

  Celkově zabere hra desítky hodin hraní. K plnému dohrání a získání většiny bonusů postačí 70+ hodin, a to je dobrá cifra. Jako nepovinný obsah se tu nabízí klasické hledání Mincí, Monster aréna, souboje s těžkými příšerkami, nepovinné dungeony a také například speciální karetní hra Lucky Panel (v podstatě interaktivní Pexeso). Jako problematické se však jeví mnohdy pomalejší tempo hry – například k prvnímu boji se dostanete až tak po půl hodině od spuštění New Game (!) – a k zpřístupnění systému Povolání až tak kolem 10—11 hodiny. Většinu herní doby navíc natahuje pravidelné vracení se do již navštívených světů. Hra je také velmi lineární. Jako velkou výtku je navíc nutné uvést, že se do této verze remaku nepodařilo dostat některé dungeony, kdežto jiné lokace byly osekány. Důvod? Evidentně nedostatek času a rozpočtu, protože producent Takeshi Ichikawa se otevřeně vyjádřil k tomu, že některé lokace známé z předchozích verzí hry zůstaly ve střižně. Člověk ani nemusí nutně vědět o kráceném obsahu hry, protože občas navštíví lokaci, která oproti jiným působí nápadně prázdně či lineárně. V těchto momentech ho může napadnout myšlenka, že zde cosi chybí

  K dalším změnám patří odstranění individuálních brašen u postav. Vždy platilo, že každý charakter má svůj vlastní omezený inventář, kam jste si navolili položky z hlavního inventáře party. Nyní mají postavy jeden jediný sdílený inventář, díky čemuž se už nemusíte starat o strategické dělení svých předmětů. Zlehčuje to hru, ale zároveň opětovně dokládá, jak se snažil Square Enix DQ VII hráčům ulehčit ve snaze zavděčit se Západu. Vždyť nemotorný a těžkopádný inventář, který jsme sice vždy tak trochu hanili a vztekali se u něj, byl svým způsobem ikonickou součástí této série. A upřímně, je to první DQ hra, kde se nám nestalo, že jsme si omylem nasadili prokletý předmět, který nejde sundat jinak než s pomocí kněze. Jak jen jsme tohle vždy nenáviděli, a přesto jsme netušili, jak nám právě toto bude chybět v okamžiku, kdy se tento efekt ze hry odstraní!

  Podobně zjednodušen byl i průzkum světa. Hra vás vždy bude brát za ručičku, detailně popisovat co a kde máte udělat, nenechá vás nikdy na holičkách a vše je servírováno takřka na stříbrném podnose. Díky tomu zbyl z nervy drásajícího hledání, přemýšlení, taktizování a zkoušení ve stylu pokus-omyl jen obyčejný a rutinní přístup, který Dragon Questu příliš nesvědčí. Hra je přístupnější a hravější. Ano, bezesporu, ale tvůrci měli více cílit i na konzervativní hráče a fanoušky a ponechat jim alespoň něco z onoho pozlátka litého, avšak krásného hardcore RPG zážitku. Vrcholem zjednodušení je i samotná bitva s monstry, protože ikonka nad hlavou příšerky ukazuje, bude-li vybrané kouzlo účinkovat či nebude-li vůči němu rezistentní. Vše je podřízeno tomu, aby noví hráči našli skrze sedmý díl cestu ke značce a stali se stálými zákazníky Square Enix, kteří se budou vracet.

  Přesto přese všechno jsme si DQ VII užili a je to nejlepší Dragon Quest hra od vydání jedenáctého dílu. Potěšil nás i hudební orchestrální doprovod a kvalitní dabing. Bohužel nejsou dabovány všechny příběhové cutscény, což sráží celkový dojem. Naštěstí zůstal zachován prvek rozdílných nářečí a přízvuků. Pro DQ značku je to ikonické stejně jako řada jiných věcí. A hlavně zábavné. Slyšet angličtinu s vtipným španělským, francouzským nebo britským přízvukem vskutku pobaví. V tomto hra jako vždy exceluje.

  Dragon Quest VII Reimagined je krásným, poctivým a od srdce dělaným remakem dávné klasiky. Díky svým inovacím a zjednodušením představuje ideální nástupní stanici pro nováčky. Na straně druhé se Square Enix vydal místy možná až příliš zbytečně cestou přístupnějšího titulu pro masy, čímž jde proti samotné matérii a DNA celé série. Krásná grafika, roztomiloučké postavy a vynikající bojový systém však přimějí nejednoho fanouška, aby vzal tentokrát pro jednou uživatelsky přívětivější a uhlazenější Dragon Quest na milost. Pokud hledáte výzvy a hardcore zážitek, doporučujeme spíše některý z předchozích remaků. Tento cílí na poněkud jinou herní skupinu. Navzdory tomu v žádném případě nezklamal a připravil více než důstojně půdu pro velké věci příští. Do té doby Temnotě zmar a drakům zdar ...