Halo: Campaign Evolved

Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

První Halo je naprostou videoherní legendou a jednou z největších ikon značky Xbox. Nejenže v něm debutoval jeden z nejslavnějších videoherních hrdinů – Master Chief, ale zároveň výrazně ovlivnil další vývoj akčních her. Dodnes si pamatuji, jak se po jeho vydání mluvilo o tom, že i Sony potřebuje vlastní „Halo killer“, kterým by se mohla pochlubit na konzoli PlayStation 2. Tím se nakonec stal Killzone od studia Guerrilla Games. Halo je zkrátka hra, kterou by si měl zahrát každý fanoušek akčního žánru. A nyní k tomu mají všichni ideální příležitost v podobě nového remaku. Vývojáři se nesnažili vytvořit hru úplně od začátku, ale oblékli ji do moderního grafického kabátku a zároveň lehce upravili hratelnost. Výsledek rozhodně není špatný, ale tento přístup má i své nevýhody. Na některých částech je totiž zub času stále patrný. Pojďme ale pěkně popořadě.

V prvním Halo odstartovala cesta supervojáka Master Chiefa, jeho věrné společnice Cortany i dalších postav, jako jsou kapitán Keyes nebo seržant Johnson, za záchranou lidstva. Základní kostra příběhu zůstala v remaku beze změn, což je jen dobře. Nebyl důvod něco zásadně překopávat, protože i po letech Halo nabízí povedené sci-fi s charismatickými postavami, nečekanými zvraty, hutnou, místy až hororovou atmosférou i řadou překvapení. Zlepšení se dočkala především jeho prezentace, aby hra působila filmověji a více odpovídala dnešním moderním akčním titulům. Všechny filmečky byly znovu vytvořeny, upravila se kamera a nově byl nahrán dabing všech postav, k nimž se vrátili původní herci. Oceňuji rovněž přidané dialogy, v nichž je zmíněna třeba dcera kapitána Keyese, Miranda, a vůbec lepší propojení s následnými díly.

Od oznámení vzbuzovaly některé chystané úpravy a novinky v hratelnosti menší kontroverze. U takto oblíbené hry je ale potřeba počítat s tím, že i drobné změny mohou mezi nejvěrnějšími fanoušky vyvolat vášnivé reakce a rozdělit je na dva tábory. Zatímco jeden je vítá, druhý upozorňuje, že mohou narušit atmosféru a autenticitu původního zážitku. Já po zahrání remaku Halo patřím do první skupiny, protože si myslím, že hratelnost modernizaci potřebovala jako sůl a vývojářům se ji zde podařilo citlivě zapracovat. Nejviditelnější novinkou je hned od začátku možnost sprintovat. Pohyb po úrovních je najednou rychlejší a arkádové souboje mají lepší tempo.

Kromě sprintu byla přidána možnost mířit se zbraněmi a vývojáři rozšířili arzenál o několik zbraní z dalších dílů série, jako energetický meč, SMG nebo Brute Plasma Rifle. Protože jde kolikrát o tak ikonické zbraně, kdybych si nepřipomenul, že v originále nebyly, nad jejich přítomností bych se ani trochu nepozastavil. Souboje jsou ale díky novým zbraním rozmanitější a nabízejí nové možnosti, jak zlikvidovat někdy roztomilé mimozemšťany. Dále můžete nově během akce krást protivníkům vozidla a řídit i obrněný Wraith. Jde to sice jen na několika místech a na hratelnost to nemá zásadní vliv, přesto jde o příjemné zpestření.

Přidány byly také nové lebky sloužící jako herní modifikátory. Ty lze po nasbírání před spuštěním kampaně nebo jednotlivých misí aktivovat a výrazně změnit zážitek ze hry. Mohou například upravit rozmístění nepřátel i zbraní, zvětšit zásobníky, vypnout běh, zapnout režim permanentní smrti nebo dokonce umožnit hraní z pohledu třetí osoby. Právě poslední možnost na mě působila poněkud nepatřičně a po krátkém vyzkoušení jsem se rychle vrátil ke klasickému pohledu z první osoby. Celkově ale lebky výrazně zvyšují znovuhratelnost, takže s hrou můžete strávit podstatně více času než osm až devět hodin, které zabere první průchod kampaní na střední obtížnost.

Akce je stále zábavná a pomáhají jí zmíněné novinky, vylepšená umělá inteligence protivníků i povedený arkádový pocit ze střelby. Design jednotlivých úrovní už ale zestárl podstatně více. Právě na něm je nejvíce patrný zub času, který nedokáže zakrýt ani nový grafický kabátek. Úrovně jsou poměrně jednoduché, lineární a tvůrci si v interiérech pomáhali opakováním stejných chodeb, mostů nebo místností. Často proto máte pocit, že se pohybujete stále na stejných místech a svádíte souboje v téměř totožných lokacích. Aby byl tento neduh odstraněn, museli by vývojáři při vývoji remaku do úrovní více zasáhnout. Místo toho se rozhodli jen pro drobné změny pro plynulejší průchod úrovněmi. Nejvíce je to patrné v ikonické misi The Library.

Původní Halo jsem dohrál několikrát, ať už na prvním Xboxu, nebo později v povedeném remasteru Halo: Combat Evolved Anniversary pro Xbox 360. Právě proto byla pro mě největším lákadlem oznámená zbrusu nová bonusová kampaň Operation: Meteorite, která přidává tři nové kapitoly. Ty nejsou součástí hlavního příběhu, ale spouští se samostatně z menu. Samotná kampaň se odehrává rok před událostmi původní hry a sleduje Master Chiefa a seržanta Johnsona při výpravě na loď Covenantu, díky čemuž nabízí více kontextu a rozšiřuje některé dějové souvislosti. Určitě také potěší její zasazení do vizuálně působivých a rozmanitých lokacích, v nichž se střetnete i s Bruty, kteří v rámci základní kampaně chybějí. Přestože nová kampaň vystačí jen na zhruba dvě hodiny, příjemně rozšiřuje příběh původního Halo a jako dlouholetý fanoušek série jsem si ji opravdu užil. Zvláště její finále odehrávající se ve vesmíru.

Vývojáři byli od první minuty naprosto transparentní v tom, co můžeme od remaku legendární akční klasiky očekávat. Přesto zamrzí, že jsme nedostali také multiplayerovou část, která originál výrazně proslavila. Ta tehdy fungovala pouze na rozdělené obrazovce nebo prostřednictvím lokální LAN sítě pro až šestnáct hráčů, protože služba Xbox Live nebyla v době vydání prvního Halo k dispozici. Je to o to větší škoda vzhledem k tomu, že Halo: Campaign Evolved přivádí sérii vůbec poprvé na PlayStation 5 a mohl být ideální příležitostí nabídnout kompletní balíček. Zatímco klasický PvP multiplayer chybí, zachována zůstala kooperace, která byla rozšířena ze dvou na čtyři hráče. Užít si ji můžete v lokálním split-screenu i prostřednictvím dnes oblíbenějšího online režimu s podporou cross-play. Bez problémů si tak zahrajete například na PlayStationu 5 s kamarádem na Xboxu Series X/S nebo PC.

Před několika lety Microsoft s velkou pompou představil engine Slipspace, který měl být základem všech budoucích dílů série Halo. Nakonec bylo na něm postaveno pouze Halo Infinite, které špatně nevypadalo, ale zároveň nešlo o žádný benchmark konzolí Xbox. Vývojáři následně přiznali, že se s touto technologií hůře pracuje a pokud by měla zůstat aktuální, vyžadovala by pravidelné nemalé investice. Z tohoto pohledu proto dávalo naprostý smysl přejít na něco, s čím se mnohem lépe pracuje, zná téměř každý vývojář a navíc je pravidelně aktualizováno. Volba nakonec padla na Unreal Engine 5 od společnosti Epic Games, který pohání i recenzované Halo: Campaign Evolved.

Přechod na tuto technologii mohu hodnotit jenom kladně, protože hra díky ní vypadá opravdu nádherně, ať už jde o detailní prostředí, kvalitně zpracované modely postav nebo mnohem lepší realistické nasvícení či různé líbivé efekty. Hlavně otevřenější úrovně s přírodou vypadají skvěle a živěji než u originálu. Tohle, co zmiňuji, platí hlavně pro verzi hry na konzoli Xbox Series X. Chvilku jsem hrál i na slabší konzoli Xbox Series S, kde hra trpí na nižší rozlišení, ztrátu mnoha detailů i větší rozmazání obrazu. Xbox Series S sice zůstává hratelnou alternativou, ale za cenu výrazných kompromisů v kvalitě obrazu. Pokud máte možnost zvolit výkonnější Xbox Series X nebo PlayStation 5, rozdíl ve vizuálním zpracování rozhodně stojí za to.

Stejně jako většina dnešních her nabízí i Halo: Campaign Evolved na všech konzolích dva režimy zobrazení. V Quality vás čeká vizuálně nejpůsobivější zážitek s vyšším rozlišením a detailnějším zpracováním některých prvků. Mně ale při hraní chyběla potřebná plynulost, což je problém, který mám obecně s FPS hrami běžícími ve 30 snímcích za sekundu. V režimu Performance je to úplně jiná písnička. Hra na konzoli Xbox Series X běží po většinu času v 60 snímcích za sekundu, což má pozitivní vliv na ovládání i samotnou akci. Během testování jsem narazil jen na pár momentů, kdy framerate viditelněji kolísal. Na Xboxu Series S je situace o něco složitější, protože framerate je v režimu Performance méně stabilní a propadů je mnohem více.

Halo: Campaign Evolved je po vizuální stránce krásnou podívanou, čemuž dopomáhá i zachovaná původní stylizace s jasnou identitou. Ještě více mě ale opět uchvátil znovu nahraný soundtrack Martina O'Donnella a Michaela Salvatoriho. Jejich hudba mi okamžitě připomněla, proč jsem se do této hry před lety tolik zamiloval. Řada dnes už ikonických skladeb neodmyslitelně patří k sérii Halo a i po letech zní naprosto skvěle. Při jejich poslechu mi kolikrát naskočila husí kůže. Ať už během jízdy ve Warthogu, při hektických bitvách s protivníky nebo v rámci filmečků.

Master Chief se u příležitosti 25. výročí série vrací v povedeném remaku, který s respektem zachovává to nejlepší z původního Halo a zároveň přináší modernější audiovizuální zpracování, několik vítaných úprav hratelnosti i novou kampaň. Přestože se na některých částech nezapře stáří a zamrzí absence multiplayeru, jde o návrat, který by si fanoušci série ani nováčci neměli nechat ujít.