Gothic 1 Remake

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Svým způsobem se upřímně divím tomu, že tu po více než šesti letech od oznámení tohoto remaku opravdu sedím a píšu tyto řádky. Pochybnosti ohledně španělského studia Alkimia Interactive byly poměrně oprávněné a fanouškovská základna neměla velkou důvěru v to, že to tvůrci remaku dotáhnou do zdárného konce. Zejména poté, co se termín vydání neustále posouval.

Gothic 1 Remake vypráví příběh o Bezejmenném hrdinovi, který byl odsouzen za své prohřešky k pobytu v trestanecké kolonii. Na tom by ostatně nebylo nic divného, jenže celé Hornické údolí, v němž se kolonie nachází, je nyní autonomní území, na které král Rhobar nyní nemůže, a to díky speciální magické bariéře. Ta měla vězňům zabránit v útěku, jenže se její vytvoření vymklo kontrole, došlo k jejímu zvětšení a dokonce uvěznila i samotné mágy. Co tedy bariéra pozře, už se nemůže vrátit zpět. Bezejmenný hrdina dostane od samotného krále dopis pro Ohnivé mágy, který má doručit. Poté je vržen do propasti a příběh hry začíná ve chvíli, kdy jej objeví Diego ze Starého tábora.

Za co musím autorům vyseknout poklonu, to jsou nové příběhové pasáže a jakési výplně, které tvoří příběh mnohem celistvějším a ucelenějším. Podařilo se jim dobře vybalancovat, kde lze trochu přidat a kde naopak zachovat původní podobu. Drobné změny tu jsou, ale nejde o nic zásadního a spíše jde o vylepšení dosavadního děje, který už v originále nebyl na poměry hry vůbec špatný.

Na začátku hry dojde ke skutečnému prověření vašich schopností a nervů. Původní Gothic nenabízel hráči stupně obtížnosti a rozhodně nebyl vhodným titulem pro naprostá ořezávátka. Stačilo podcenit soupeře, zvolit nějakou nevhodnou větu nebo dostat pár ran, abyste leželi na zemi a v lepším případě skončili obraní o své věci. Remake Gothicu má na výběr ze tří obtížností, ale i tak jde pořád o poměrně drsnou hru, takzvaně ze staré školy. Diego vás nebude vodit za ručičku a nikdo jiný to také neudělá. Zkrátka a dobře se musíte podívat po okolí, využít nejrůznější nástroje i nalezených zbraní a ukázat okolí, že se také umíte ohánět. A zde se dostáváme k tomu, proč byl už původní titul u hráčů tak oblíbený a podařilo se to přenést i do remaku. Jste totiž odkázáni sami na sebe a doslova se stanete součástí samotné hry.

Hornické údolí je vám už od samotného počátku až na některé výjimky v podstatě otevřeno a vy se můžete vydat, kam budete chtít. Tu vás zastaví stráž, tu zase silná potvora. Jinde ale zase najdete možnost si odpočinout za dobře odvedenou práci, vypracujete se, stanete se důležitou součástí některé z frakcí a vylepšíte spoustu svých dovedností. Zde máte skutečně pocit, že z původní nuly se stáváte opravdovým hrdinou, který může onu kolonii změnit od základů.

Ve chvíli, kdy vylezete z řeky a jste ponecháni svému osudu, nenajdete téměř žádné HUD, nebudete mít vytyčenou cestu k úkolům, ale pouze si o nich přečtete záznam v deníku. Dokonce tu není ani mapa, a to minimálně do doby, než si ji zvládnete pořídit. A jak to provedete? Poctivou, ale námahovou prací nebo si na ni zkrátka dostatečně nahrabete. V tomto ohledu máte naprostou volnost, a i když to může být frustrující, zároveň je to nesmírně osvěžující. A z mého pohledu není hra na začátku extrémně jednoduchá ani na tu nejnižší obtížnost.

S trochou nadsázky lze říct, že pokud jste v původní hře Gothic chtěli sebrat bylinu, bylo potřeba na klávesnici zmáčknout kombo, za které by se nestyděl ani Mortal Kombat při Fatality. Hra byla příšerně kostrbatá na ovládání a současní autoři zřejmě měli dojem, že by tam nějakou tu esenci téhle nedotaženosti měli ponechat. Interakce jsou v tomto případě už výrazně jednodušší, byť v bojovém módu je potřeba při sbírání předmětů stisknout dvě tlačítka. Mnohem hůře je na tom ale soubojový systém. Ten se výrazně předělal a odpovídá modernímu pojetí ve hrách. Jenže problém je v tom, že si buďto záměrně nebo nezáměrně převzal některé neduhy, které měl již původní souboják.

Mohu vás ujistit, že souboj s více než dvěma nepřáteli je mnohdy smrtící a absolutně nepřehledný. Stačí, aby tu byl hlouček nestvůr, a hrdina si může kopat svůj hrob. Navíc se mi téměř nestalo, abych z boje odešel bez šrámu, což znamená, že se musíte téměř neustále léčit. Pokud u sebe nemáte lektvar, tak do sebe hrdina musí rychle házet bobule, maso nebo byliny, aby zůstal na nohou.

V kombinaci s divně posazenou obtížnosti je téměř nutností si hru průběžně ukládat. Důrazně doporučuji na to nezapomínat. Mnohdy budete některé boje opakovat několikrát a kromě toho nikdy nevíte, kdy někomu odpovíte nějakou pitomost a rána vám přiletí dřív, než stačíte říct Gothic. Zůstává tu zachován systém úrovní nepřátel a hlavního hrdiny, kdy na základě statistik brzy zjistíte, zda na danou příšeru stačíte či nikoliv. Nicméně když se hrdina po mnoha hodinách vrátí s novou výbavou a zkušenostmi, často příšera padá po pár ranách.

Kromě boje je třeba hrdinu cvičit i v dalších dovednostech, přičemž některé dokážou výrazně zjednodušit hratelnost. Velkou pomocí je například horolezectví, díky kterému můžete navštívit jinak nepřístupná místa. Naopak co jsem shledal za naprosto nepodstatné, to je rozvoj stealthu. Stejně jako v původní hře je tato herní mechanika úplně tragická.

Ačkoliv je v remaku spousta nových nebo výrazně rozšířených možností ohledně schopností. Drtivou většinu z nich dle mého názoru většina hráčů nevyužije. Najdete tu i něco pro hračičky, kdy si můžete zbroj uzpůsobit po jednotlivých částech, můžete se detailněji věnovat kovářství, alchymii a lze se tu dokonce naučit i skřetí jazyk. Ten vám otevře některé questy a příběhové linky. Jenže je toho zkrátka moc a mnoho zbraní můžete vyřešit například krádeží a máte vystaráno na velkou část hry.

Dobrou zprávou pro fanoušky je fakt, že teleportační runy získáte už o jednu kapitolu dříve, než tomu bylo kdysi. Ono pobíhání po údolí je sice zábavné ve chvíli, kdy odhalujete nová místa, ale jakékoliv běhání sem a tam začne být později extrémně únavné a otravné. Za to patří tvůrcům velký dík a můžete se tak rychleji přepravovat napříč mapou.

Před vydáním panovaly velké obavy o to, jak hra poběží. Zejména na konzolích se počítalo s tím, že bude potřeba udělat nějaké ty kompromisy a při vydání mě moc nepotěšilo, že měla hra uzamčený framerate na 30 snímků za sekundu. Tvůrce musím pochválit za neustálý přísun updatů, který hru pravidelně vylepšuje a nově je i odemčena snímkovací frekvence. Ta na některých místech pomůže, protože se pohybuje někde mezi 40-50 snímky na základní verzi konzole PlayStation 5, jindy zase dochází k totálnímu útlumu výkonu. Naprostým peklem je pak pro naše stroje zejména Starý tábor, kde se pohybuje mnoho subjektů a má spousty parádních detailů. Dochází zde ke zpomalování obrazu, což není zrovna příjemné a doufejme, že autoři najdou způsob jak to ještě vyladit.

Kromě problému se snímkovací frekvencí jsem až tak zásadní potíže neměl. Snad nejzásadnější problém jsem zaznamenal po první hodině hraní, kdy vyšel nový update a smazal mi veškeré uložené pozice. Chvála bohu, že se tak stalo na samém začátku. Pak mě trápily jen pozdě doskakující textury, což bude souviset s celkovou optimalizací a občas haprující inteligence postav. Někdy se vám totiž stane, že NPC reagují neadekvátně herní situaci a je třeba načíst herní pozici znovu.

Co ale patří mezi naprosté dominanty remaku, to je jednoznačně audiovizuální zpracování. Ta hudba! Naprostá špička. Původní hra má své typické tóny, které ihned u každého fanouška spustí vlny nostalgie, a musím tedy upřímně říct, že nová hudba se povedla na jedničku. Původní esence zůstala zachována a hudba zde byla vylepšena tím nejlepším možným způsobem.

Ale jinak tomu není ani u grafiky. Sice jsem si musel trochu zvyknout na barevnou paletu, která je ve hře použitá, ale nic to nemění na faktu, že Hornické údolí nikdy nevypadalo lépe. Pravdou je, že původní hra vypadala otřesně už v době vzniku (na hře ale pracovalo přibližně 20 vývojářů). Nyní mají veškeré lokace a modely postav až neuvěřitelné detaily. Je doslova radost se po světě procházet a objevovat i některé nové lokace. I ty původní vám ale vykouzlí nostalgický úsměv na tváři.

Vše je vytvořeno s neuvěřitelným citem a je znát, že autoři si zde hráli i s nejjemnějšími detaily vegetace nebo i se skalnatými strukturami. Lokace jako Starý tábor, Nový tábor i útočiště Bratrstva Spáče vypadají naprosto fantasticky a působí dojmem živoucího organismu, kde má každý svou jasně danou roli. Perfektně tu také funguje nasvícení a střídání dne a noci, což ovlivňuje i biorytmus všech postav a charakterů v kolonii.

Drobnou zmínku si dovolím ještě v závěru. Hra Gothic a její pokračování jsou u nás také velmi oblíbená proto, že vždy obsahovaly naprosto brilantní český překlad. Ten bohužel v remaku chybí a české titulky zde nejsou. Nicméně česká komunita Gothicz.net se snaží domluit s vydavatelstvím THQ Nordic, že by pro ně zařídila oficiální český překlad, který by se následně objevil na konzolích. Zatím se však jednání nezdařila a THQ Nordic neprojevuje zájem.

Gothic 1 Remake je velmi dobrý pro hráče, kteří hledají hru, v níž nechtějí být vedeni za ručičku a dokážou mu odpustit jisté chyby a určitou topornost. Fanoušci budou úplně nadšení, protože vývojářům se povedlo najít skvělý balanc mezi starou verzí a modernizovanou hratelností. Mnoho hráčů mu ale bude spílat za to, že je poměrně náročný, zejména v začátcích. Já za sebe každému doporučuji, aby dal hře šanci a udělal si vlastní úsudek, protože jakmile vás jednou údolí chytí, už vás nepustí, stejně jako magická bariéra. Jen škoda toho technického stavu. Ale legendární dvojku bych si nakonec nechal líbit!