Fire Emblem: Three Houses

Recenzovaná verze: Nintendo Switch
Awakening je mimochodem jedno z mála JRPG, které si i zde na webu odneslo plný počet bodů v recenzi. Sérii se opět skvěle daří a letos se po dlouhých dvanácti letech vrací znovu na domácí konzole. Nejnovější shledání s Fire Emblem je osvěžující a téměř dojemné. Návratem na domácí konzole se daří Three Houses znovu vyvolat zdání epické ságy, která ve své vyspělosti obsahu, komplexnosti příběhu a pohlcující návykovosti dává fanouškům celého fenoménu i úplným nováčkům znovu po dlouhé době nasát a vstřebat feeling zdánlivě již vyčpělý. Může za to jistě i skutečnost, že vývojáři ze studia Intelligent Systems přizvali po delším čase ke spolupráci firmu Koei Tecmo.
Vývojářům slouží jedině ke cti, že se nebáli pracovat s univerzem existujícím téměř tři desetiletí. Ponechali tak při životě tahové a taktické bitvy, avšak hru obohatili o výrazné prvky sociální simulace a řízení i spravování času. Nadto zakomponovali do Three Houses propracovanou mechaniku školního života a výrazně rozšířily soubojový systém. Ano, pokud se v sérii samotné trochu vyznáte, jistě si vzpomenete, že školský systém byl už ve „Fire Emblem: Genealogy of the Holy War“ z roku 1996, kde se shodou náhod objevil i prvek výrazného časového skoku v pozdějším příběhu hry, avšak v obou těchto aspektech přináší nynější Fire Emblem výrazné posuny k lepšímu. Spolu s dobrou grafikou, která u Fire Emblem poprvé běží ve vysokém rozlišení, se tentokrát navíc můžeme i pokochat a těšit z propracovaného a oku lahodícímu designu postav. Ty si totiž vzalo na starost zkušené duo pánů Chinatsu Kurahara a Kazuma Koda, z nichž druhý jmenovaný pracoval v minulosti i na takových titulech jako jsou „Bayonetta 2“ nebo „Nier: Automata“.
Jak je tedy patrné, bude Three Houses pro sérii opět důležitým bodem na cestě k vzestupu. Nyní už můžeme říct, že bodem zásadním a úspěšným. Fire Emblem: Three Houses je v pořadí už patnáctý díl této ságy, a to pochopitelně nepočítáme spin-off série „Warriors“ a „Heroes“. Logicky se tak nabízí otázka: dokáže hráč pochopit příběh v Three Houses i bez znalosti minulých dílů? Odpověď zní ano, i když hlubší znalost kořenů série a její základní filozofie je dobrý vklad do tohoto nevšedního dobrodružství. Rozepisovat se nějak detailněji o příběhu není nutné, ať již z toho důvodu, že Three Houses má tři impozantní a rozsáhlé kampaně, které jsou de facto třemi hrami v jedné, nebo proto, jakým způsobem se koncentruje na desítky a stovky postav. Děj se odehrává na kontinentu Fódlan, který je politicky rozdělen mezi tři dominující říše a národy. Vztahy mezi nimi jsou komplikované a prošly si v minulosti mnoha dramatickými okamžiky. Avšak nyní žijí všichni obyvatelé Fódlan v jednotě a zdánlivé harmonii, což je demonstrováno tím, že uprostřed kontinentu leží klášter Garreg Mach, kde se studenti z jednotlivých oblastí vzdělávají a učí na polovojenské akademii. Hlavní role připadá hráči, který se po zvolení svého avatara (muže či ženy) vydává do Garreg Mach, kde se stává jedním z profesorů, jehož posláním a úkolem je starat se o své studenty a připravit je na řadu bitev, ze kterých vzejde nové uspořádání celého kontinentu.
Stejně jako Fódlan, tak i akademie Garreg Mach, která existuje pod ochranou zdejší církve Seiros, je rozdělena na tři koleje, z nichž každá reprezentuje jeden národ. Jsou zde tak studenti z Adrestian Empire, Kingdom of Faerghus a Leicester Alliance. Poté, co si hlavní postava zvolí svou kolej, s níž bude úzce svázána až do konce hry, postupně odhaluje, že vztahy mezi jednotlivými národy nejsou ani zdaleka tak idylické, jak se na první pohled zdá. Proniká do zákulisí intrik a vysoké politiky, navazuje vztahy s třemi dědici a budoucími vůdci národů Fódlan, jimiž jsou Edelgard, Dimitri a Claude, přičemž se mu začne zjevovat tajemná dívka jménem Sothis, jíž však vidí pouze on. Příběh je velmi kvalitní a plný vyspělých témat jako jsou válka, zrada nebo pomsta. Není to klasická JRPG balada plná patosu a naivity, nýbrž fantasy příběh o surovosti, přetvářce a kontroverzních morálních dilematech. I to je koneckonců jeden z důvodů, proč dosáhla série Fire Emblem na Západě tak velká popularity, což se ostatně ukazuje i v těchto dnech, kdy Three Houses sbírá v podstatě jen známky nejvyšší.
To, v čem se hra výrazně vymyká zbylým zástupcům žánru, je přítomnost hned tří kampaní, které se od sebe v mnohém odlišují. Lze dokonce říct, že bez dohrání všech tří scénářů nelze pochopit celý příběh v jeho základní šíři. Některé souvislosti tak budou hráčům unikat i poté, co po přibližně 40 hodinách dohrají svou kampaň. Je to tak, vážení, čtete dobře, každá ze tří kampaní v Three Houses zabere desítky hodin, což znamená, že celá hra má životnost směřující někam hodně za hranici 120 hodin, a to nepočítáme možnost využít New Game +. Které JRPG nabízí v posledních letech takovou porci zábavy? Momentálně nás napadá možná tak Dragon Quest XI a Persona 5. Každá z kampaní, která obsahuje zhruba 20 příběhových misí, je odlišná ve svém ději, postavách studujících na akademii a také v celkové nátuře. To je způsobeno tím, že v každé koleji je jeden výrazný vůdce, jemuž by měla v budoucnu připadnout role stát v čele své země.
Kolej Black Eagles (Černí orli) vede emancipovaná a hrdá dívka Edelgard, Blue Lions (Modří lvi) zase uzavřený a rezervovaný Dimitri, kdežto Golden Deer (Zlatí jeleni) poslouchá na slovo optimistického prince jménem Claude. Všechny tyto tři postavy mají propracovanou dějovou linku a komplikované vztahy mezi sebou, a to nemluvě o jejich studentech, z nichž je každý zvlášť komplexní personalitou. Tak trochu se propracovanosti a hloubce postav vzpírá hlavní postava, která nemá žádný předem daný obsah, čímž působí značně prázdně a nudně. Zpočátku budou možná mít někteří hráči pocit, že na Three Houses vlastně nic moc tak zvláštního není, protože vše začíná skromně. Avšak během desítek hodin scénář graduje, a nakonec vyústí v bezohledném konfliktu o nadvládu. Konflikt navíc dostane mnohem uvěřitelnější rámec, když budete muset zkřížit meče i se zbylými dvěma kolejemi.
Avšak zaměřme se konečně na samotnou hratelnost. Centrum herních aktivit se koncentruje pochopitelně v akademii Garreg Mach a je výrazně ovlivněno herním časem. Ten je nutné pečlivě rozdělovat nejen mezi výuku, průzkum kláštera a s tím související plnění nepovinných úkolů, ale také socializaci a interakci se studenty, jejich soustavné vzdělávání, a plnění příběhových misí. První polovina hry je víceméně zaměřena na rozvoj základních dovedností studentů, navazování vztahů mezi nimi a sbírání střípků ze složitého příběhu. Zhruba v polovině hry ovšem nastává zásadní zvrat a následuje časový skok, po kterém bude hráč již napevno uzamčen a svázán s osudem koleje, kterou si na začátku hry zvolil. Herní čas je důmyslně rozdělen na jednotlivé dny a měsíce, přičemž platí, že po uplynutí jednoho měsíce budete přinuceni podstoupit jednu příběhovou misi. Co však děláte mezi tím, to je už čistě na Vás. Času je opravdu hodně, což umožňuje zaměřit se na vývoj postav a rozvoj jejich dovedností, stejně tak jako trávit společný čas se svými studenty. To je ostatně velmi důležité, protože motivovaní studenti, kteří věří svému vůdci, se pak chovají v bojích mnohem odhodlaněji a obětavěji. Vztahy se studenty se navazují také v samotných dialozích, kde je vždy hned několik možností na odpověď. Pokud je vztah mezi postavami dostatečně silný a stabilní, může to dosti výrazně promluvit i do závěru, ve kterém se hlavní hrdina či hrdinka rozhoduje, s kým pevněji sváže svůj život. Kouzlo herního času tkví v tom, že není možné splnit všechny konkrétní aktivity v daný měsíc, vždy si musíte vybrat jen některé z nich. Tím se otevírá poměrně velký prostor pro intuici a svobodu hráče. Aby systém školské výuky neupadl po desítkách hodin hraní do stereotypní pózy, je možné jej například automatizovat. Únavě zabraňují i kvalitní vedlejší aktivity jako je chytání ryb, vaření, turnaje, kterých se můžete účastnit s vybraným studentem, nebo se posadit v čajovém dýchánku se studenty či ostatními kantory. Svou učitelskou úroveň si vylepšuje i hlavní postava, díky čemuž lze provozovat více aktivit v akademii.
Socializace postav a školský systém v některých ohledech připomínají sérii „Persona“, za což jsme rádi, protože pátý díl této série je právem považován za jedno z nejlepších JRPG poslední doby. Také Fire Emblem dokazuje, že není nezbytně nutné omezit RPG pouze na několik málo postav a nalajnovat jim cestu k cíli, či jej naopak utopit v bezbřehé sandbox hratelnosti. Přítomnost akademie a volnost i nepřeberné množství rozvoje vašeho studentstva jsou důležitým prvkem na cestě k postupnému budování pevnějších vztahů mezi hráči a postavami, kteří si Vás brzy získají. To se nejvíce ocení v samotných bitvách, které jsou alfou i omegou Fire Emblem. Bylo tomu tak vždy, avšak Three Houses představuje zcela nový standard na poli tahových RPG. Klasické schéma zůstává identické jako u předešlých dílů, tj. boje jsou založeny na tazích, během kterých převezmete plnou kontrolu nad jednotkami, které jsou na bitevní mapě zjednodušeně znázorněny v podobě konkrétní postavy. Jednotky se pohybují po mřížkovaném poli, přičemž lze změnit pohled shora na pohled ze třetí osoby, či měnit samotné úhly pohledů. To umožňuje flexibilněji reagovat na tahy protivníka a určovat si základní strategii. Bojiště si lze navíc i přiblížit, a tak posoudit sílu i výchozí postavení vašich jednotek. Ty mají navíc pasivní schopnosti, a proto dokážou zareagovat na útok protivníka v podobě vyhnutí se úderu nebo jeho přímého oplácení. Podobné je to ovšem i na opačné straně, a tak se bude v prvních desítkách hodin stávat až příliš často, že útok vašich jednotek nepřítel zblokuje či jej ihned nepříjemně oplatí. Je to poněkud frustrující, ale o tom hra koneckonců je.
Řada novinek v sérii Fire Emblem, které se objevují poprvé právě v tomto díle, zvyšuje propracovanost soubojů, strategické elementy, a hlavně aktivitu ze strany hráče. Do boje je možné zapojit speciální zálohované jednotky, které provádějí diverzní podpůrné akce jako je léčení nebo prolomení obrany u silnějších nepřátel, a jež je možné přiřadit konkrétní postavě. Velmi sympaticky se jeví omezená schopnost „Divine Pulse“, díky které je možné prohrávající se bitvu otočit ve Váš prospěch tím, že vrátíte hru o pár tahů dozadu a napravíte vlastní chyby. Další kvalitní a důležitou novinkou je přítomnost „Combat Arts“, které představují speciální schopnosti u jednotlivých postav, s nimiž je možné provádět mnohem silnější fyzické a magické útoky. To oceníte zejména v situaci, kdy se proti Vám postaví některá z démonických příšer. Ty se zjevují ponejvíce v příběhových misích, dokážou nadělat pořádnou paseku, a jejich likvidace vyžaduje skvělou koordinovanost vašich jednotek. Bohužel jsou kvalitní tahové souboje negativně ovlivněny nevyrovnaným rozvojem postav na úrovni obtížnosti „Normal“. Vámi preferované postavy mohou totiž během pouhých pár hodin nastoupit vlivem větší frekventovanosti v boji cestu takového tempa vývoje, že jsou svým způsobem prakticky nezastavitelní. Útoky nepřátel se od nich odráží a oni sami dokážou vylikvidovat polovinu herní mapy, zatímco některé „upozaděné“ postavy jim zanedlouho již viditelně nestíhají. Může za ta to i skutečnost, že nepovinné mise nejsou příliš těžké a stačí si během měsíce jednou dvakrát odskočit na bojiště, a příběhovými souboji pak projdete často jako nůž máslem. Avšak při zvolení vyšší obtížnosti mohou na mnohé nováčky v sérii čekat opravdu krušné chvíle. Optimalizace obtížnosti se proto vývojářům příliš nepovedla.
Pokud si nyní hrajete na hrdiny a těžké profesionály, hra Vám rychle ukáže, že umí být v bojích těžká, záludná a velmi nepříjemná. Jak už bylo řečeno výše, možností je zvolit si dvě základní obtížnosti (Normal a Hard) a nadto také dva základní druhy bojů. Zvolíte-li „Classic“, padlé jednotky v bitvě už nepůjde oživit. To naopak u „Casual“ se jednotky po vyhrané bitvě znovu zregenerují. Důležité proto je, že je možné získat do svých řad i studenty z jiných kolejí nebo si je najmout a vyzkoušet třeba pouze v konkrétní bitvě. Už jen volba základních obtížností tak má na celou hru velký dopad. To má i přiřazování povolání jednotlivým postavám. Platí, že každá z postav má nějakou základní startovní dovednost jako je bílý a černý mág, lukostřelec, mečíř, kopiník apod. Po získání určitého počtu zkušenostních bodů je však možné toto povolání buď rozšířit nebo zcela změnit, a to po tzv. promoci, která probíhá za konkrétně stanovených podmínek během š,kolní docházky. On už samotný výběr zbraně je nemalé dilema a výzva. Třeba nejpřesnější jsou meče, kdežto naopak nejsilnější sekery. Takové kopí je poté balancem mezi silou a přesností. Vybavit všechny postavy stejnými zbraněmi nebo je uzamknout do podobných tříd je ovšem prakticky nemožné. Už jen z toho důvodu, že šípy neproniknou zbrojí rytířů, mágové Vás mohou zlikvidovat na delší vzdálenost, jezdci na dracích dokážou zdolávat mnohem větší vzdálenosti na mapě než pěší bojovníci atd. Během bojů navíc dochází k poškozování a opotřebovávání zbraní, které je tak nutné opravovat a vylepšovat. Možností, jak spravovat a organizovat studenty v efektivní vojenské jednotky je tolik, až z toho jde člověku hlava kolem. Flexibilita a celá škála dostupných vylepšení způsobují, že je možné postihnout i v takto rozsáhlé recenzi jen zlomek a pouhou špičku ledovce nazvaného hratelnost, která je u Three Houses sama o sobě ztělesněním všeho, co tento žánr kdy představoval: strategie, taktizování a vyspělost obsahu.
Grafická stránka hry je další relativně uspokojivou kolonkou v dlouhém seznamu. Nintendo Switch má svou sílu, mnohem lepší, než mělo svého času 3DS. To umožnilo vývojářům vytvořit desítky působivých map s terénními zlomy a překážkami, které mají vliv na průběh bitev. Plně 3D prostředí v Garreg Mach vypadá poutavě, avšak je nutné zmínit nízké rozlišení pozadí a skutečnost, že hra na některých místech nedokáže udržet ani stabilních 30 fps. To je v dialogových a bitevních scénách přímo do očí bijící, protože sledujete nádherně vymodelované postavy, za kterými se zjevuje rozmazané a statické prostředí, které pouze vytváří zdání trojrozměrné perspektivy. V handheld módu to není tolik znát, ale když vložíte Switch do dokovací stanice a přepnete na velké „plátno“, rozdíl je vskutku markantní. Ztvárnění postav je samo o sobě působivé a vyspělost designu i pestrost vzhledu odrážejí dokonale jejich nátura i povahu. Dojem výpravnosti pomáhá navodit přítomnost překrásných anime filmečků, které jsou pastvou pro oči. V tomto ohledu hra velmi potěšila a ukázala nám, že nejlépe vypadá Fire Emblem na domácích konzolích. Ocenit je nutné vynikající soundtrack, který je dobře zasazen zejména do bojů. To je jedině dobře, protože některé boje mohou v pozdější fázi hry trvat i několik desítek minut. Těžko by asi dokázal kdokoli vydržet v takové situaci poslouchat mdlý a nevýrazný hudební doprovod. Pochvalu si hra zaslouží i za anglický dabing. Hlasy k postavám skutečně sedí. Jen je velká škoda, že hlavní postava není nadabována. To bohužel jen podtrhuje prvotní dojem, že se jedná pouze o avatar bez větší hloubky. Jen v bitvách hlavní postava občas něco pronese, ale jinak nic. Je to tolik kritizovaný nešvar většiny dnešních JRPG, kterého se nemohou hry z tohoto žánru stále zbavit. Před cca 15 lety bychom to pochopili a omluvili, avšak nikoli v roce 2019. Vzhledem k množství dialogů je však potřeba na druhou stranu ocenit funkci automatického přehrávání konverzace bez nutnosti manuálně potvrzovat jednotlivá okénka s textem.
Čekání se vyplatilo, protože nejnovější přírůstek do početné Fire Emblem rodinky se řadí k nejlepším tahovým a strategickým konzolovým RPG za posledních několik let. Ti, co Fire Emblem znají a pravidelně hrají, již dávno vědí, v čem je série tak silná. Okrajový žánr, do něhož spadá, těžko může přitáhnout nějaké nové masy. Když už se však někdo rozhodne zkusit něco nového a navštívit svět Fire Emblem, měl by si v první řadě rezervovat desítky hodin volného času. Málokdy se setkáváme s hrou takového rozsahu, jaký nabízí Three Houses. Rozsah je však jen jednou z devíz tohoto pozoruhodného kousku. Svým takticky i strategicky vyspělým soubojovým systémem, zábavným vývojem postav, a dospělou i drsnou zápletkou s postavami, které si rychle zamilujete, nastavuje laťku kvalitu v sérii Fire Emblem na úroveň, jíž by bylo hříchem ignorovat a nechat bez povšimnutí. Nintendo opět zaválelo a dokazuje, že Fire Emblem stále patří i po téměř třiceti letech ke špičce tahových a strategických her na hrdiny. Switch sérii sluší, protože hned napoprvé stane těsně před stupněm vítězů. Pokud by se tvůrci vyvarovali obvyklých záporných klišé jako je absence dabingu a personality u hlavní postavy nebo nevyužití veškerého potenciálu hardwaru, pro který je hra určena, mohli studenti z akademie Garreg Mach vystoupat až na vrchol nejvyšší. A asi jen málokdo, pokud vůbec, by s tím měl větší problém. Fire Emblem je zkrátka klasa, ať již má přídomek jakýkoli. Ten s přídomkem Three Houses je navíc v mnoha ohledech ještě trojnásobně sladší.
Tvoje reakce na článek
Galerie






















Komentáře (50)
včera dohráno Dimitriho cesta a musím říct hodně mě to chytlo.
@slanecek: Dimitri je retard, hraji za něho první. Chci dát všechny 3 postupně.
Dobrá recenzia 👍
7 kapitola spokojenost. Black Eagles
@Mizy78: Za Golden Deer to chci rozjet na NG+... Dimitri mi není moc sympatický.
Já si to rozjel za golden deer.
@Leon: Já jsem zatím jenom v Chapter 6... myslím, že příběh ve škole je podobný pro všechny koleje, lišit se to bude, až se všechno posere :)
Vyhýbám se spoilerům, ale mám nakoukané animáky, takže vím, že se to někdy posrat musí :)
@slanecek: Jo, ti jsou super, také jsem chtěl prvně je, volil jsem mezi Edelgard a Dimitrim a rozhodl se nakonec pro Dimitriho. Vůbec si nedokážu představit, jak odlišný příběh máš vzhledem k tomu, že vím, jak to probíhalo.
Black Eagles.
A za jakou kolej hrajete?
Souhlasím... jsem v Chapter 5 a dostává to grády :)
Čím déle hraju, tím víc mě to baví. Ta hra je prostě boží.
Když už jsme u těch OST, tak kvalitní má třeba Blue Reflection a některé Atelierky.
Mne sa strasne paci prave OST z toho OCtopathu... link , link ci hlavna tema hry: link
Za mě osobně vede OST z Nier Gestalt/Replicant. Někde na netu jsem dokonce sehnal jenom piano verzi toho soundtracku a to je teprve lahůdka :-) Automata má rovněž skvělej soundtrack, na Gestalta však, dle mého názoru, celkově nemá.
Leone ser na tykve. Fire si užívám, jak nic už tak dlouho. Píšeš úžasný recenze a články. JRPG forever.
@flashnier ma naprosto uchylne bozi ost. dohro s hrou je neskutecne silny.zrovna platinuju colossuse a uplne uchcavam nad hudbou. ty emoce jak umiraji v jejich ocich a ta hudba. ne ze bych platinu dal....tecu u trialu....
byl jsem na koncertu Joea Hisaishiho, coz je Miyazakiho kun a myslim ze delal Ninokuni2 a muj kamarad u nej hral czello a vypravel jak pracuje takova persona. muzu nekdy u kafe povypravet. kazdopadne japonske ost jsou vrchol blaha. i kdyz jsou i evropske vyjimky (jasper kid a matt uelmen).
Leone moc dekuji za tvoji praci zase jsem se rad zacetl
Dovolím si zde poznamenat, že Fire Emblem je má srdcová záležitost a nejspíše si nenechám ujít asi ani tenhle díl. Bál jsem se tedy toho, co mne občas u JRPG děsí, a to je příběh - někdy zkrátka nemohu strávit, že tak dospělá, a poměrně náročná hratelnost, je zahalena do hávu infantilního a dětsky naivního příběhu, to mi zkrátka hlava nebere. Proto ti Leone děkuju, že jsi v recenzi zmínil, že ten příběh není až tak "hloupej."
A taky se ještě přidávám s chválou a poděkováním za (nejen) tenhle článek. Je mi jasný, že si za moje díky nic nekoupíš, ale opravdu moc lepších recenzí na FE u nás, ani ve světe, člověk nenajde.
@Flash: tak té kvalitní hudby jsou mraky. On je fantastický OST i k Gestalt/Replicant. Yuka Kitamura dokázala v Bloodborne naprosté kouzla. Klasika Shadow of the Collosus/ICO pořád dokáže fascinovat. Skvělé OST má i Chrono Trigger. Dragon's Dogma taky na tom není vůbec špatně, i když to je mimo většinu. Mohl bych tu být sakra dlouho a na spoustu skvělých skladeb bych zapomněl.
Tady máte moje speciály o sérii Kingdom Hearts link a Tetsuyovi Nomurovi: link popřípadě pokud vás nebaví číst, tak lidi z asiageeku ten můj článek o Nomurovi zpracovali do cca 20 minutovýho videa: link
@Leon: ja si nemohl vzpomenout na její jméno, pěkně se vybarvila:)
A také Kingdom Hearts. Hudbu udělala pro celou sérii skladatelka Yoko Shimomura, která složila i OST pro FF XV. Nelze zapomenout na songy: link nebo link
Můj kamarád, znalec vážné hudby která se jim po generace táhne rodinou prohlásil že Nobuo Uematsu je největší soucasnej žijící skladatel na planetě, sice je jasný že to přehání, ale daleko od pravdy taky nebude. Hodne dobrý soundtrack má i FF 15 nebo Nier Automata. U FE to zatím také působí slusne.
Osobně mám rád skladby co dělá Motoi Sakaruba, třeba pro Star Ocean nebo teď nedávno Tales of Berseria. Obvzlášť jeho soundracky z dob ps1 třeba u Valkyrie Profile jsou pro mě klasika která mě neomrzi.
@Leon: japonská hudba obecně je skvělá. Ono stačí zabrousit do jejich vážné hudby. Herní OST z Japonska je vždy záruka.
@Leon: Tak soundtracky k Fire Emblem měli vždy super, teda když nepočítám ty spin-off serie.
A co říkáte na úžasný soundtrack Fire Emblem? link
@Flash: naopak po dlouhé době normální diskuze, asi klidná síla N způsobila fajn diskuzi.
@godycz: Lost Odyssey je taky moc dobra hra. Nastesti vysla uz v dobe kdy byli lepsi konzole a i dneska porad vypada vic nez dobre, ale za remaster bych se taky nezlobil.Ale tak nejak tusim ze nebude, je par jrpg z X360 na kterych sedi Microsoft a tak to pro ne nevypada dobre. Konkretne Lost Odyssey, Blue Dragon a Infinite Undiscovery. Oni jim dali zpetnou kompatibilitu na XONE a tim je zrejme otazka remasteru uzavrena.
Lost Odyssey v dobe kdy vysla bohuzel nemela takovy uspech jak by asi MS cekal.Dovolim si mensi teorii. Hra vysla ze zacatku zivotnosti konzole, tedy v dobe kdy X360 byla jedina next gen konzole na trhu a kazdy od ni cekal zazraky. Lepsi grafiku, nove technologie a postupy. Lost Odyssey ackoliv pouzivala Unreal Engine a vypadala na tu dobu skvele, mela staromodni herni postupy, pomerne zdlouhave takove souboje ktere se na next gen konzoli nacitali vecnost ( v te dobe nemel x360 jeste moznost instalace na HDD u kazde hry a plno lidi melo ARCADE verzi konzole ktera HDD ani nemela). Pomerne rychle pak zapadla, hraci ocekavali next gen hry, a Lost Odyssey, jakkoliv je pro fanouska zanru skvela, byla pomalu obouma nohama porad v generaci minule. A do dnes se ji uznani jake si zaslouzi nedostalo. Mimochodem to asi bude taky jeden z duvodu proc se tvurce hry, slavny Hironobu Sakaguchi kratce potom sbalil na Hawai kde surfuje a dela hry na mobily :(
Osobne mam jeste o fous radsi Blue Dragona, dalsi mistrovske dilo guru Sakaguchiho :)
Co se tyce Ni No Kuni II, tak tam bych hru uplne nezatracoval, je to trosku hokus pokus, ale porad si to drzi tu linii prvniho dilu. Pro staromilce jako ja by asi byli lepsi nejake tahove ci ATB souboje misto akcni rubanice. Pribeh by mozna taky zaslouzil trosku lepsi zapletku, prece jen princ co hleda kralovstvi a touzi po miru na cele zemi a sjednoceni neni uplne neco z ceho by clovek nespal. Ale je to velmi dobre odvedena prace, a mam dokonce i dojem to byla dost mozna pro Level 5 i nejvetsi a nejvic narocna hra co udelali. Skirmish bitvy si mohly odpustit. Uspech hry asi nebyl takovy jak cekali a zrejme dalsi dil jen tak nebude, ale za zahrani to urcite stoji.
Sakra, to se nam to tady nejak vymklo z rukou, recenze na Switch hru a jsme u xboxu :)