Final Fantasy XV - Royal Edition

Recenzovaná verze: PlayStation 4

Ještě před tím, než začnou kritikové prince Noctise a spol. zakládat odbory a organizovat masové stávky, bude vhodné začít informací, jež příliš nepotěší hráče, kteří investují pouze do kompletních a finálních edicí. Final Fantasy XV Royal Edition totiž NENÍ konečnou kompilací hry, nýbrž pouze edicí, kterou může FF XV se svými DLC a různými bonusovými dodatky nabídnout nyní, tj. zhruba šestnáct měsíců po svém vydání. Už před několika týdny totiž Square Enix oznámil, že chystá na rok 2019 Season Pass #2, v němž se mohou fanoušci těšit na příběhové rozšíření věnované minimálně dvěma stěžejním charakterům hry - antagonistovi Ardynovi a nešťastné Lunafrye. Nehledě na to, že pravidelné bezplatné updaty hru stále průběžně vylepšují a čas od času dokonce přidají i nějakou tu příběhovou cutscénu, viz. nedávný update 1.23, jenž přidal scénu do 5. kapitoly. Na konečnou a zastřešující edici si tedy ještě poměrně dlouho počkáme a je otázkou, zdali se k ní Square Enix vůbec uchýlí. V očích mnohých se proto může současná Royal Edition zdát být jaksi zbytečná. Pro některé možná i provokativní, protože znovu jasně demonstruje nejen neúplnost hry samotné, jež měla na své dokončení celou dekádu a miliony dolarů, ale také nešťastný trend současnosti, kdy nám tvůrci servírují tituly, jež ani zdaleka nejsou dokončené.

Tato tolik kritizovaná taktika se bohužel dostala i do zdánlivě idylického a nedotknutelného světa FF. Fanoušci si proto musí chtě nechtě pomalu zvykat na situaci, že se podobné praktiky budou u dalších dílů objevovat stále častěji. Avšak Royal Edition zbytečnou kompilací rozhodně není. Obsahuje totiž všechna doposud vydaná DLC, a to nejen trojlístek příběhových a podařených epizod věnovaných Noctisovým přátelům, ale zejména vysoce ceněný a návykový Multiplayer Expansion: Comrades, jenž otevírá cestu k desítkám hodin online hraní s přáteli i novými známostmi po celém světě. Kromě toho tvůrci vytvořili pro tuto edici celou řadu bonusů, k nimž se samozřejmě ještě obsáhle vrátím. Je sice pravda, že separátně uvolněný FINAL FANTASY XV ROYAL PACK pro PS 4 a Xbox One přidá po zakoupení a stažení majitelům původní FF XV řadu těchto bonusů, avšak bez všech výše zmíněných DLC. To znamená, že Royal Edition představuje výraznou úsporu peněz, protože pokud by chtěl mít majitel původní FF XV všechen dostupný obsah ke hře, musel by si zaplatit Season Pass a ještě k tomu ROYAL PACK. Uvážíme-li příznivou cenu, za kterou se Royal Edition prodává například v kamenných obchodech, je to jednoznačně výhodná investice.

Nelze začít jinak než u základních DLC, která nabízí přesně to, co od nich hráči očekávají, tedy rozšíření a doplnění příběhu s přidáním mírně modifikované hratelnosti. Pokud se něco obecně vyčítalo FF XV, a to plným právem, pak egoisticky pojatá příběhová linka, jež se soustředila převážně na prince Noctise a jeho cestu za neplněním královského osudu. Ostatní společníci se dostávali samostatně do centra dění jen sporadicky. V některých pasážích hry si dokonce i načas „odskočili“ a hráč prakticky vůbec neměl ponětí, co prožívají za podivuhodné patálie, o kterých po opětovném shledání s Noctisem tajemně mlčeli. Roušku tajemství tak nakonec musela odhalit až DLC vydaná v průběhu roku 2017. Pro fanoušky jsou ceněná především proto, že v nich došlo k dovysvětlení klíčových událostí hry, na které nezbyl tvůrcům čas. Ke každému z trojice hrdinů byla navíc vyčleněna sekundární postava dobře známá z hlavní příběhové kampaně, díky čemuž až teprve nyní působí celkové vyznění příběhu komplexně a uvěřitelně.    

Chronologicky nejstarší z uvolněných DLC je „Episode Gladiolus“, které se soustřeďuje na hromotluka Gladia. Ten se po boku legendárního člena královské stráže Cora Leonise vydává vyhledat do starověkých zřícenin jistého „mistra mečíře“, jenž by mu umožnil zdokonalit se v bojovém umění a poskytl mu sílu na to, aby mohl být důstojným ochráncem vyvoleného krále Noctise. Už brzy se ale ukáže, že mistr mečíř je shodou okolností Gilgamesh, kterého není nutné představovat fanouškům FF ságy, a tak bude oba muže čekat poměrně náročný úkol. Gladiova epizoda je primárně zaměřena na boj, což je ostatně zjevné už z jejího základního popisu. Z tohoto důvodu je u Gladia využívaná mírně upravená verze bojového systému ze základní hry, u které je kladen důraz na silové útoky a obranu. Za pomoci společníka Cora je navíc možné řetězit útoky a využívat i speciálních skillů. Pochopitelně nechybí souboje s bossy a efektivní využívání quick time event. Ačkoli je natrhávání zadků nepřátel s Gladiem, kterému nedělá potíž využít v boji i pořádný kus skály, poměrně zábavné, stává se tato epizoda už po několika desítkách minut ubíjející. K tomu bohužel napomáhá i jednotvárné prostředí tunelovitého rázu a vcelku nezajímavá zápletka. Z tohoto důvodu je Episode Gladiolus nejslabší ze všech. Nevýraznost nepomáhá odstranit ani řada bonusových režimů a trofejí, což jsou atributy, které mají i zbylá DLC.

To naopak „Episode Prompto“ je mnohem svižnějším, akčnějším a také rozsáhlejším přídavkem. Hlavní roli přebírá lehkovážný Prompto, známý to smíšek party, jenž se však tentokrát dostane do pořádného maléru. Zcela osamocen musí v odlehlé a zasněžené základně rozkládající se na nepřátelském území Niflheimu nalézt nejen cestu ven, ale také odpovědi na otázku vlastního původu. V boji mu pomáhá tajemná a nájemná bojovnice Aranea Highwind. Promptova epizoda je mnohem velkolepější a otevřenější než Gladiova, a to nejen z hlediska hratelnosti a průzkumu prostředí. Jedná se i o celkovou zápletku a její zasazení do finální části hry. Jelikož je Prompto zdatný se střelnými zbraněmi, je většina epizody pojata jako střílečka z pohledu třetí osoby. Prompto může používat dokonce i samopaly, odstřelovací pušku nebo bazuku. Jelikož je mrštný a rychlý, není problém likvidovat nepřátele i za pomoci stealth prvků. Celá epizoda se navíc odehrává na zmenšené mapě světa, takže umožňuje průzkum okolí a plnění sidequestů. K přepravě na delší vzdálenosti slouží dokonce sněžný skútr. Vynikajícím způsobem se podařilo pojmout souboje s bossy, jež jsou zde vskutku epické a dokonale pasují ke zběsilému akčnímu tempu, jež má poslední herní třetina FF XV. Episode Prompto je parádní DLC, které je svou jinakostí a důrazem na akci vítaným kořením celé hry. Narozdíl od Epiosode Gladiolus, které lze dohrát za nějaké 3-4 hodiny, umožňuje tato epizoda aktivity na nějakých 10 hodin a více, a to je už celkem velká porce zábavy navíc, nemyslíte?    

Doposud posledním velkým příběhovým DLC je „Episode Ignis“, které dokázalo výrazně zaujmout hráče a také recenzenty. Řada lidí tak tuto epizodu označuje jako zlatý vrchol veškerého dodatečného obsahu k FF XV. Důvodem je bravurní zasazení epizody do klíčového momentu celé hry, který vyvolává zdaleka největší emoce a zároveň kontroverze. Po boku vždy upjatého a královské rodině oddaného intelektuála Ignise se navíc objevuje charismatický Ravus Nox Fleuret, starší bratr Lunafreyi, který je stejně jako jeho sestra tragickou postavou FF XV. Kdo zná příběh hry, tak navíc tuší, jakým šokujícím momentem tato epizoda skončí. Nic to však nemění na tom, že se jedná o zábavnou epizodu plnou propracovaných soubojů. Ignis totiž jako jediný ze tří DLC protagonistů používá magii, respektive dýky s přidáním efektu v podobě ohně, ledu nebo blesku. Může také používat mechanickou rukavici, jež mu umožňuje „warpování“ na vzdálenější body, podobně jako tomu má Noctis v hlavní hře. Epizoda má rychlý spád a stejně jako u Prompta, tak i zde jsou zajímavým způsobem pojaty souboje s bossy. Za zajímavost jistě stojí, že tvůrci v Episode Ignis použili některé nápady ze starší verze FF XV z roku 2013, kde ještě Noctis a jeho přátele bojovali s jednotkami Niflheimu uprostřed ruin města, a také dokonce z Final Fantasy Versus XIII. Dává to mimo jiné naději do budoucna, že se v dalších plánovaných DLC můžeme seznámit s obsahem, jenž byl nakonec vypuštěn ve finální fázi vývoje.

Kromě Episode Gladiolus, Prompto a Ignis je dalším velkým DLC v Royal Edition již zmiňovaný „Multiplayer Expansion: Comrades“. Základem příběhu je obnova světa Eos po událostech ve 13. kapitole FF XV, který se propadá do temnoty a je ohrožen monstry. Jakožto člen Kingsglaive (viz. celovečerní CGI film Kingsglaive: Final Fantasy XV) si hráč vytvoří vlastní avatar, jemuž vloží do vínku nejen vzhled, ale i základní schopnosti a skilly. Ve spolupráci s ostatními hráči plní questy různorodé povahy - nejčastější jsou lovecké - sbírá zkušenosti, získává předměty potřebné pro vylepšování zbraní, a postupně vrací zpět rovnováhu do světa Eos. Systém rozvoje postavy a spolupráce je velmi propracovaný. Namísto experimentů tentokrát vsadili tvůrci na osvědčenou klasiku, která zde funguje. Dodatečný obsah k tomuto DLC se ještě postupně doplňuje, přece jen uplynulo od jeho vydání jen několik málo měsíců. Usilovně se pracuje i na odstranění technických bugů a problémů s padáním serverů, což znepříjemňovalo hraní zejména v prvních dnech a týdnech po vydání. S Comrades můžete bez problémů strávit i několik desítek hodin a ponořit se do těžce návykové látky jménem MMORPG, která umožňuje sdílet zážitky a zkušenosti s ostatními hráči, a tím tak prohlubuje celou komunitu. Svou základní roli DLC plní i přesto, že si hráči oprávněně stěžují na zbytečně zdlouhavé nahrávání a malou možnost ovlivnit, kdo se vám vplíží do party před začátkem mise. 

To byla hlavní DLC. Nyní obraťme pozornost na zbytek obsahu Royal Edition, kde najdeme ještě mnoho zajímavého. Na prvním místě je to bezpochyby zcela nový dungeon Insomnia City Ruins, který je situován do hlavního města království Lucis. Obsahuje celkem tři superbosse, jejichž poražení je věcí prestiže, neboť síla trojlístku Cerberus, Omega a Rulers of Yore je vskutku mimořádná. Právě ultra těžké souboje s nepovinnými bossy u původní FF XV zoufale chyběly. Nyní je tento nedostatek odstraněn. V novém dungeonu lze navíc plnit i sidequesty a tvůrci dokonce přidali do 14. kapitoly novou příběhovou scénu. Závěr hry proto tentokrát vyzní úplně jinak, neboť to není jen úzký koridor jdoucí směrem k hořkosladkému závěru hry, nýbrž regulérní závěrečný dungeon se vším, co k tomu ve FF hrách vždy patřilo. Insomnia City Ruins proto nelze hodnotit jinak než kladně a doufat, že se tvůrci pokusí příště zpřístupnit i jiné lokace ve hře, které byly zatím pouze nastíněny. Druhým nejvíce diskutovaným a očekávaným přídavkem je režim pohledu z první osoby (u PS4 verze jej lze aktivovat kdykoli během hry stisknutím tlačítka L3 a R3). Ten je ideální pro průzkum fantastického světa Eos, pořizování screenshotů a kochání se půvabnou scenérií měst a divoké přírody. Avšak skřípe během bojů, protože vyvolává nadbytečný chaos a hráč tak snadno ztrácí přehled nad bojovou situací. Je to tedy věc dvojsečná a poněkud kontroverzní.

Další přidané bonusy již nejsou tolik zásadní, ale jistě potěší všechny, kteří chtějí ze hry vyždímat maximum. Zaujme tak především Armiger Unleashed, což je ultimátní a ničivý útok Noctise, jenž se odemkne pouze těm hráčům, kteří zkompletují sbírku všech třinácti Royal Arms. Je to vítaná pomoc a jedna z hlavních podmínek úspěšného boje s bossy v Insomnia City Ruins. Dále je zde možnost plně ovládat Royal Vessel, tj. člun královské rodiny Lucis, díky čemuž je možné prozkoumávat moře mezi lokacemi Cape Caem a Altissia. Díky tomu lze nyní na člunu také rybařit. Zkrátka zábava pro relax a kompletaci rybaření i pokrmů ve hře. V Royal Edition jsou nadto ještě nové trofeje, jež souvisejí s úspěšným splněním přidaných questů a poražením super bossů, nebo možnost vylepšit své vozidlo. Je toho relativně dost a bude jistě zajímavé sledovat, jakým způsobem se bude obsah k FF XV vyvíjet v průběhu následujících měsíců.

Chápu a plně rozumím té poměrně početné části FF fanoušků, kteří s praktikami DLC a stále přidávaného zpoplatněného obsahu nesouhlasí a dávají to také adekvátně najevo, avšak jsou-li to změny vedoucí k podstatnému vylepšení a rozšíření hry, lze se nad něco takového povznést. Už jenom proto, že současný trend je jasně daný a samotná Square Enix je de facto jedním z hlavních vývojářských studií v Japonsku, které těchto praktik hojně využívá a bohužel i zneužívá. Při pohledu do budoucnosti, kdy nás čeká epizodní vydávání (!) FF VII Remaku, mám velké obavy, že možná budeme ještě rádi vzpomínat na FF XV a její edice. Avšak poslední slovo má vždy koncový odběratel, tj. hráč, jenž se musí rozhodnout na základě vlastního svědomí a ochoty, zdali investovat další peníze do své oblíbené hry. U FF XV alespoň nyní ví, že za své zlaťáčky dostane i adekvátní přidaný obsah.

Final Fantasy XV Royal Edition je završením první fáze, ve které FF XV dostává příběhová DLC a nadstavbovou část, jež byla v dlouhodobém výhledu vývojářů, či se nestihla dokončit před vydáním hry. Stejně jako hra samotná, tak i tato první fáze dopadla i přes drobná klopýtnutí důstojně. Na hře se tak stále pracuje i více jak rok a půl po jejím vydání. Za vývojáři však v tomto mezičase stojí kus slušně odvedené práce. Tři velká a kvalitní příběhová DLC, chytlavý Multiplayer Expansion a celá řada sympatických bonusů jsou zárukou, že Royal Edition nabízí intenzivnější a hlubší zážitek s FF XV, než jaký hra nabízela v době svého vydání. To samo o sobě sice nestačí k tomu, aby hra obměkčila své početné kritiky, ale bezpochyby jí to pomůže zaútočit na vytouženou metu 10 mil. prodaných kusů a důstojnější místo v žánru akčních JRPG. Protože i když se na hře již začíná nepatrně projevovat zub času, zůstává v jádru stále svěžím a moderním titulem, který by neměli fanoušci žánru a FF ságy ignorovat. FF XV se sice tváří jako hra pro všechny, ale nikdy jí nebyla a nikdy ani nebude. Avšak pro ty, jimž je hra určena, zklamáním Royal Edition nebude ani v nejmenším. Navíc už dnes víme, že FF XV ještě zdaleka neřekla své poslední slovo…