Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Fotbalová série FIFA je jednou z jistot ve videoherním životě, na níž je možné se každý rok spolehnout. Letos tu máme ročník s označením 22, jenž je specifický hlavně tím, že byl vyvíjen od začátku pro konzole nové generace PlayStation 5 a Xbox Series X/S. Sice už minulý ročník se na těchto konzolích trochu se zpožděním objevil, ale kromě pohlednější vizuální stránky toho moc nového nenabídl, a bylo jasné, že ta velká mezigenerační obměna přijde až letos. I proto jsem se na nový ročník opravdu hodně těšil a nyní po desítkách zápasů, během nichž jsem zažíval radostné chvíle z vydřeného vítězství, ale i smutek z těžkých debaklů, můžu říci, že vývojáři opravdu udělali viditelný skok kupředu a FIFA 22 toho nabízí pro fotbalové nadšence hodně nového, hlavně po stránce hratelnosti. Pokud tedy hrajete na zmíněných nových konzolích. Na konzole PlayStation 4 a Xbox One se ty nejzajímavější novinky totiž nedostaly, a nedá se počítat s tím, že se to v budoucnu kvůli omezenému výkonu změní. S tím se ale musí počítat, a i proto hned na začátku upozorním, že se ve své recenzi budu věnovat hlavně next-gen verzi, kterou jsem si mohl zahrát na konzolích Xbox Series X/S.

FIFA 22 si pořád drží řadu klíčových licencí, ať už je to kompletní anglická, španělská nebo německá liga, nechybí ani licence na fotbalovou Ligu mistrů. Co zamrzí, tak je nekompletní italská liga, na jejíž část získalo exkluzivní práva Konami pro svoji fotbalovou sérii eFotball. Ani letos není zahrnuta česká liga, ale můžete si zahrát alespoň za nároďák, případně kluby Sparta, Plzeň a Slavia. To hráči ze Slovenska se musejí obejít bez své ligy a bohužel i národku, který není pro EA natolik lákavý, aby do něj investovala čas i peníze. Co se týče licencí, je na tom FIFA 22 vlastně dost podobně, jako tomu bylo v posledním ročníku. Vývojáři ale aktualizovali soupisky a vylepšili modely hráčů, případně přidali nové vycházejícím hvězdám. Co ale trochu zamrzí, tak je skutečnost, že taková péče nebyla věnována trenérům. Jen několik z nich má totiž reálnou předlohu. Třeba takový Thomas Tuchel vypadá úplně odlišně než ve skutečnosti, přitom jde v současnosti o jednoho z nejlepších trenérů. 

Nyní už ale k hratelnosti, která oproti minulému ročníku doznala asi největších změn, a proč to neříci už na začátku, rozhodně k lepšímu. Když byla FIFA 22 oznámena, vývojáři se hodně chlubili technologií HyperMotion, která si klade za cíl přinést realističtější pohyby hráčů během zápasů. A musím říci, že se jí to daří celkem obstojně a FIFA 22 je rozhodně po stránce animací zatím nejpovedenější ročník. Vývojáři totiž uspořádali speciální zápasy, během nichž všechny profesionální hráče navlékli do motion capture obleků a následně zachytili jejich pohyb, což přineslo řadu nových snímků a animací, z nichž může hra čerpat. Její knihovna má přes 8.7 animačních snímků, a ty následně za běhu skrze strojové učení hra dává dohromady. Ne vždy je to úplně bezchybné a občas se naskytne příležitost vidět nějaký ten drobný grafický glitch, ale většinou to vypadá opravdu dobře a posun oproti předchozím ročníkům je jasně patrný na první pohled. Sice bych byl opatrný v nazvání HyperMotion revoluční novinkou, ale rozhodně má na hru jako takovou, a hlavně na to jak vypadá, velký vliv.

Stejně jako novinka v podobě Výbušného sprintu. Pokud má hráč míč u nohy a běží dopředu, je možné správně načasovat krátkodobé bleskové zrychlení a pláchnout tak obránci. Útočící hráč se tak může snadněji dostat do zakončení, případně dobře rozjet nějakou zajímavou oku lahodící akci. Protože je tato novinka pro zkušenější hráče velkou zbraní, vývojáři se rozhodli, že ji není možné aktivovat neustále dokola, ale vždy je nutné chvilku počkat. Tím je i celkem vyvážena, a to hlavně v online zápasech. To by byly asi dvě největší novinky, které letošní ročník na konzolích nové generace přináší, ale vývojáři se chlubí i upraveným driblinkem, vylepšenými přihrávkami, lepší kontrolou míče či novými taktikami v útočení. Přímo skvělé jsou vylepšené vzdušné souboje o míč, které jsem si pokaždé neskutečně užíval. Jde sice o drobná vylepšení, která sami o sobě sice mají menší vliv na hratelnost, ale ve výsledku tvoří doposud nejrealističtější a bez debat nejkomplexnější hru v sérii FIFA. Vlastně nesmím zapomenout zmínit upravené brankáře, kteří mají více animací, jejich zákroky jsou spolehlivější a navíc každý brankář má i svůj vlastní jedinečný styl chytání, na což se dobře dívá. 

Když jsem hru FIFA 22 letos poprvé zapnul, všiml jsem si překopaného menu, které je dle mého názoru trochu méně přehledné. Nabízí ovšem všechny herní režimy z minula, ať už jde o Rychlé zápasy, Kariéru, online, FUT nebo pouliční fotbálek VOLTA, u něhož nyní i začnu. Ten se stal v posledních ročnících FIFA neodmyslitelnou součástí této série, protože si získal mezi hráči velkou oblibu, ačkoliv třeba já jsem mu na chuť nikdy nepřišel. Vývojáři se letos rozhodli nepřipravit další příběhovou kampaň, což ve výsledku jsem i rád, místo toho se zaměřili na online zápasy s kamarády či náhodnými hráči, budování vlastního fotbalisty skrze strom s dovednostmi, takže se do hry dostal i celkem solidně zpracovaný RPG prvek, no a hratelnost přiblížili spíše arkádě jako v sérii FIFA Street. Ještě větší důraz se klade na různé parádičky, ale také speciální až nadpřirozené vlastnosti fotbalistů, ať už jde o silnou střelu a tak dále. Musím se přiznat, že tento přístup je mi celkem sympatický a změny jsou určitě k lepšímu, protože mají pozitivní vliv na hratelnost a následně i zábavu. Alespoň v momentě, když hrajete s hráči, kteří chtějí hrát týmově a ne sólovat a předvádět, jak moc jsou dobří. Takový zápas je pak kolikrát spíše frustrací než kvalitním zážitkem. Zajímavou novinkou ve VOLTA režimu je mód Volta Arcade, v němž máte několik miniher a můžete si tak skrze ně zdokonalit několik svých dovedností. Jen je škoda, že je tento mód dostupný jen o víkendech.

Vývojáři se v letošním ročníku zaměřili na Kariéru, která je stále vedle FUT nejpopulárnějším a nejhranějším režimem. Její největší novinkou v letošním ročníku je možnost založit si vlastní fotbalový klub a za něj následně hrát. U vlastního klubu si můžete zvolit název, ale také nastavit logo, dresy, případně je možné upravit domácí stadion. Také je možné zvolit zaměření klubu, třeba na vychovávání mladíků, případně nastavit průměrný věk týmu. Možností je opravdu hodně a je vidět, že nad editorem někdo přemýšlel. Je komplexní a nabízí prakticky vše, co potřebujete. Když je tým vytvořen, stačí už jen s ním nahradit ve vybrané lize jiný tým. Hra tady dává naprostou svobodu, takže si můžete vybrat jakoukoliv z licencovaných lig. U pár největších jsou pak i nižší soutěže, pokud byste chtěli začínat opravdu od nuly a nechtěli rovnou skočit mezi elitu. Je možná trochu škoda, že nižší soutěže jsou jen u pár největších lig – anglická, španělská nebo německá. U pořád kvalitní italské tato možnost chybí, stejně jako u dalších.

Tato velká novinka se týká Kariéry, pokud se rozhodnete hráz za manažera. I část za hráče má ovšem nějaké ty novinky, a musím říci, že k lepšímu. Nyní je důležité plnit předem nastavené úkoly v jednotlivých zápasech, abyste si postupně budovali silný vztah s manažerem. Pokud se budete na trávníku jen motat a dorážet střely, může se na vás trenér i tak naštvat a posílat na zápas při nejlepším z lavičky. Trenéra prostě musíte přesvědčit, že jste pro tým platný a můžete zápas svým nasazením i formou rozhodnout. Jediné, co mi přišlo trochu zvláštní, tak je sem tam hodnocení hráčů v jednotlivých zápasech. Hrál jsem jako Lukaku v Chelsea, přičemž jsem dosáhl během zápasu snadno na maximální známku, zatímco takový Werner, který vstřelil více branek, byl platnější pro tým a i aktivnější, dosáhl na ušmudlanou sedmičku. Těžko říci, jak tedy hra hráče přesně hodnotí a jestli hráče, jenž není ovládaný umělou inteligencí, záměrně nenadhodnocuje. Při hraní jen za hráče se mi navíc líbilo, že ani zde po vzoru VOLTA nechybí RPG prvky. Ačkoliv tedy neposouváte kupředu přímo klub, i když ten je samozřejmě plně závislý na vašich výkonech, posouváte přímo formu i kvalitu samotného hráče. A to je určitě fajn.

I když jsou některé změny v klíčových herních režimech fajn, nakonec každý, kdo to myslí s FIFOU vážně, stejně skončí u FIFA Ultimate Team (FUT). Tento svým způsobem pořád neskutečně velký pay-to-win režim postavený na mikrotransakcích si drží obrovskou popularitu mezi hráči a vývojářům záhadně toto nastavení každý rok prochází. Letos tento režim nedostal nějaké velké změny, ale spíše několik usnadňujících menších novinek, aby hráč dosáhl lépe na progres a nemusel do hraní investovat tolik času. Tu z tohoto pohledu největší nabízí mód Division Rivals. V minulosti u něj platilo, že když jste vyhrávali zápasy, šli jste pořád nahoru, zatímco po několika prohrách jste mohli a vlastně i sestoupili do nižší divize. Ve FIFA 22 už jsou ovšem záchytné body, takže se vlastně snažíte v rámci dané sezóny dostat co nejdál v jakémsi Battle Passu a nehrozí tedy, že byste při vyrovnaném počtu výher a proher uvízli v jednom bodě. Zjednodušující úpravou si prošla i víkendová liga FUT Champions, v níž už není nutné odehrát tolik zápasů. Je tam Play-off, v němž si odehrajete několik zápasů, no a pak během víkendu vás místo 40 zápasů čeká jen 20. Hra tak ve výsledku vyžaduje od hráče investici menšího času, zatímco odměny jsou minimálně stejné, kolikrát i větší.

Nákup balíčků funguje stejně jako v posledních letech, jen se vrací z minulého ročníku možnost nahlédnout do balíčku, jaké karty vás v něm čekají, pokud ho koupíte. Tímto se vývojáři trochu kryjí, aby je nikdo nemohl obvinit z hazardu a hra prošla v co největším počtu zemí, ale je jasné, že jde ve výsledku jen o menší kosmetickou úpravu, která nic nemění na tom, jak je hra nastavena. Na druhou stranu, pokud chcete si jen sem tam zahrát FUT a netoužíte po účast mezi nejlepšími, investice nejsou třeba a vystačíte si jen s tím, co si sami nahrajete.

FIFA 22 je postavena na upraveném enginu DICE. Na konzolích nové generace hra vypadá i díky němu opravdu dobře. Hráči mají spoustu detailů, to samé se dá říci o stadionu, kde diváci vytváří příjemnou atmosféru, a oproti předchozímu ročníku se docela dramaticky zlepšilo nasvícení, díky čemuž zápasy vypadají kolikrát jako velké fotbalové drama. Do toho se hra svižně hýbe a protože mají konzole SSDčko, rychle se i nahrává. FIFA 22 vypadá na konzolích PlayStation 5 a Xbox Series X opravdu dobře ve 4K rozlišení a popravdě jen těžko ji něco vyloženě vyčítat. Nedalo mi to a chvilku jsem zkusil hru zahrát i na konzoli Xbox Series S, aby byl test kompletní, ale musím říci, že z toho, co jsem viděl, mi bylo doslova do breku. Hra na této konzoli vypadá kolikrát přímo katastrofálně. Je rozmazaná, postrádá detaily, běží v nízkém rozlišení a vypadá daleko hůře než FIFA na starých konzolích. Vývojáři si jsou toho dle svých slov vědomi a chtějí zjednat nápravu, ale je otázkou, jak dlouho jim to bude trvat. Pokud tedy máte konzoli Xbox Series S a chcete si zahrát hru FIFA 22, doporučuji zatím počkat, protože zážitek na ní není v současné době příliš dobrý.

FIFA 22 je určitě zatím nejpropracovanějším a nejlepším ročníkem za hodně dlouhou dobu, zvláště pokud se rozhodnete hrát na konzolích nové generace PlayStation 5 a Xbox Series X. Hratelnost je díky dvěma velkým novinkám v podobě HyperMotion a výbušného sprintu i dílčím vylepšením lepší a na zápasy se dobře dívá. A zapomenout nesmím zmínit ani slušně obohacenou Kariéru, upravený VOLTA režim a také stále velkou nabídku herních režimů pro jednoho i více hráčů. FIFA se letos vrátila v opravdu velmi dobré formě, a to vlastně při absenci pořádné konkurence ani nemusela. Fotbaloví fanoušci nad nákupem nemusejí dlouho váhat, FIFA 22 je na dalších dvanáct měsíců zcela jistě zabaví.