Fallout 4

Recenzovaná verze: Xbox One

Pokud se začneme bavit o samotném příběhu, tak s ním se váže jedna taková zajímavost, která u RPG není zcela běžná a to fakt, že příběh zde hraje druhou možná až třetí, či čtvrtou kolej a nepatří mezi to, proč by hráči tuto hru hráli. Abychom se uvedli do děje, tak fanoušci série vědí, že jste po úvodním intru, které je mimochodem vždy perfektně zvládnuté pomocí animovaného filmu, vhozeni do pustiny nukleárního světa. Tento díl na to šel trošku jinak a začínáte v domově, který by mohl definovat dnes už dobře známý pojem Americký Sen – nádherný dům na předměstí, manželka, syn, automobil a běžné každodenní ráno. To by byla možná pravda, kdyby vám v jednu chvíli nezazvonil na dveře podomní prodejce, který vám sdělí o velmi úzkém výběru do projektu Vault 111, k němuž se mu upíšete, což vás přivede do Vaultu, a vy jako jedni z mála nebudete přímo zasaženi výbuchem jaderné bomby, ani následným ozářením. Bohužel ihned poté budete zamrazeni na pouhopouhých 200 let, a když se proberete, tak vám stihnou zastřelit ženu a unést syna. Následně se jako tzv. Vaultdweller (pozn. redakce: obyvatel podzemního úkrytu) vydáváte na krvavou pomstu, která je vykreslená jen jako záchrana, a tak tu máme jedno z největších klišé filmového průmyslu, které zde funguje kupodivu dobře, ale nikdo si na něj za rok ani nevzpomene.

Jestliže se bavím o hře samotné a celkovém hraní, tak musím říct, že jedna z věcí, které jsem si zpočátku ani nevšiml, mě hodně zarazila a hlavně zklamala. To, že plníte hromadu nejrůznějších questů, je u RPG her tak nějak běžné, ale fakt kterým se Fallout odlišoval, byl ten, že jste již od prvních dílů mohli rozhodovat, jak vaši postavu budou brát ostatní. Vše fungovalo na jakémsi režimu morálky, který se naplňoval na stranu padoucha či svatouška, popřípadě jste mohli zůstat neutrálně ladění. Od toho se vám ve hře odvíjela poměrně slušná řádka úkolů, které byly dostupné jen při dané úrovni morálky a pokud se nepletu, tak třetí díl nabídl i perky spojené s morálkou. Na to vše zapomeňte, a jestliže jste v minulosti dohráli hru několikrát, abyste si vyzkoušeli všechny možné řešení a strany, tak si to připište na stranu mínusů, protože to zde prostě nenajdete a autoři tento celkem oblíbený systém prakticky vypustili.

Jednou z naprostých novinek je systém osad, které můžete rozvíjet a získávat nové osadníky. Na začátku disponujete pouze jednou osadou v Sanctuary Hills, kterou můžete rozvíjet, což uděláte tak, že vysadíte rostliny, vytvoříte systém zásobování vody a také můžete celou oblast elektrifikovat a přivést různé vymoženosti. Každá tato činnost vyžaduje speciální materiály podle toho, co potřebujete vyrobit, a tak musíte po světě sbírat všechny komponenty, které si následně rozložíte a použijete na vybavení. Takto můžete stavět celé budovy i menší přístřešky pro vaše přeživší.

Stavění je sice pěkné, ale jelikož jste v nehostinné pustině, kterou obývají různé hrozby, tak nesmíte zapomenout na zabezpečení, což samozřejmě není problém za použití nejmodernějších věží, pastí nebo malých opevnění. To vše je doplněno a spoustu rozmanitých miniúkolů, kde musíte osadu ochránit před nájezdníky, za což získáváte zkušenosti a také zlepšujete zázemí osady. Postupně tak plníte úkoly pro další osady a ty se k vám přidávají. Ty se krom jiného stanou vaším neustálým přísunem peněz, zkušeností i možností, protože zde můžete stavět i obchody, kliniky či stanice pro upgradování. Ty jsou obvykle závislé na různých percích, ke kterým se teprve dostaneme, ale pointa je v tom, že ne vše máte přístupné od začátku a tak i váš budoucí postup je přímo závislý na vylepšování postavy.

V osadách najdete stanice pro přípravu jídel a pokrmům (hodí se zejména, když chcete zbavit maso a tekutiny radiace), výrobu chemikálií, zbraní, brnění a spoustu dalších, které vám v rozvoji pomohou. Ty budete naplno využívat hlavně při vylepšování zbraní a brnění, protože si je lze plně modifikovat a tak není problém vyměnit uchopení zbraně, přidat tlumič, zaměřovač a spousta dalších možností, které hru svým způsobem okoření a je to určitě plus, protože si lze vše uzpůsobit dle stylu hraní. Stejně tak lze vylepšit i Power Armor, což je speciální brnění hojně využívané členy Brotherhood of Steel (jedna z frakcí). Tyto brnění vás chrání před radiací, velkým množstvím zraněním a je tu stejně jako spousta dalších věcí již od prvního dílu, jen tentokrát ho nezískáte až na konci hry, ale hned na začátku, protože brnění udržujete životy pomocí poměrně drahých baterií Fusion Core. Tyto brnění rovněž můžete značně vylepšovat a udělat ze sebe nezničitelný stroj.

Rozvoj postavy a hlavně Perk Tree (Strom perků neboli dovedností) je ve hře na opravdu vysoké úrovni a člověk si musí opravdu promyslet, jakým stylem chce hrát a vydat se. Tady by se dalo poukázat na konkurenčního Zaklínače, který ve stromu schopností dost pokulhával a nenabízel příliš mnoho možností rozvoje. Tady si naopak můžete postavu uzpůsobit dle sebe, rozhodnout se jestli se necháte doprovázet společníkem nebo naopak budete vlk samotář a získáte díky tomu bonusy určitého perku. Celkem se nachází 6 kategorií pro každou z vlastností jako je síla, inteligence nebo například štěstí a ta má celkem 10 dalších perků, které jsou přímo závislé na úrovni vlastnosti. Ty navíc fungují v naprosto odlišných sférách, protože si můžete například zvýšit odolnost vůči radiaci, ale ve chvíli, kdy perk vylepšíte na maximální level, tak vás radiace bude dokonce léčit. Tento systém je tedy dělán přesně pro hráče, kteří si chtějí postavu vypiplat a přizpůsobit si ji. Další perky vám mohou například zvyšovat poškození s určitými zbraněmi, odemykat náročnější zámky či hacknout obranný systém. Právě systém perků je jedním z hlavních taháků, kvůli kterému bych hru na plné čáře doporučil, a patří mezi jedno z velkých plusů. Kromě tohoto stromu hra obsahuje i speciální perky, které si odemykáte například nacházením určitých časopisů, které jsou rozesety po celém světě.

Hratelnost je sama o sobě na opravdu velmi dobré úrovni, protože můžete dělat tolik věcí, že se nudit prostě nezačnete. Co se týče hlavních a vedlejších úkolů, tak ty jsou rozmanité a nutí vás prozkoumávat obrovskou mapu, navíc se během nich můžete dostat do jednotlivých frakcí, pro které následně plníte speciální úkoly a upevňujete si tak svou pozici. Úkoly se samozřejmě dají čas od času splnit různými způsoby a zároveň si tak můžete v jedné frakci zavřít cestu v jiné. Dále tu je i velké množství menších úkolů spojených s ochranou osad, které už tak zajímavé nejsou, protože vás většinou odkáží do lokace, kterou jen vyčistíte a informujete o tom osadníky. Výhodou je, že stavěním osady aktivujete jakýsi “The Sims“ režim a vyřádíte se z budovatelského hlediska. Nebudete tak určitě problém v tom, že pár hodin se z osady ani nehnete a budete svým svěřencům stavět palác.

Bojový systém a ovládání se od předchozích dílů nezměnilo a vše zůstává při starém. To ve skutečnosti znamená, že můžete přepínat mezi pohledy z první a třetí osoby, což lze aplikovat jak během plnění úkolů, tak i během akčních soubojů. Hlavní otázkou pro ty, kteří sérii neznají je, jak je to se soubojovým systémem. Ten můžete využívat standardním způsobem jako v ostatních FPS hrách, inspirace třeba u Destiny je hodně znát, tak se zde nachází i mnohem zajímavější bojový systém známý jako V.A.T.S.. K jeho používání využíváte akční body označené jako AP a podle typu zbraně schopni z plného ukazatele zasáhnout nepřátele hned několikrát. V tomto režimu si navíc vyberete, kde nepřítele zasáhnete a můžete mu tak způsobit vážná zranění. Pokud mu například budete střílet pouze do nohy, tak po zničení celého zdraví pro tuto partii nepřítel začne kulhat, bude mu snížena pohyblivost a nebude tak moci utíkat. Tento systém využívá vašeho zorného pole a přesnosti zbraně, podle které je vypočítána aktuální přesnost s jakou danou partii zasáhnete, to hraje hlavní roli v tom, jak rychle přítele zabijete a jakým způsobem. Osobně se mi tento systém velmi zamlouvá a sám ho využívám v 80% všech soubojů, nicméně jeho využívání není nutnost a tak hru můžete hrát jako například Borderlands. Ještě podotknu, že pokud systém V.A.T.S. používáte, tak nabíjíte i ukazatel kritické střely, s jehož pomocí následně dokážete zasáhnout s vyšším poškozením a 100% přesností, protože se mi nikdy nestalo, že by tento druh střely minul svůj cíl (výjimka platí v případě, že mezi vámi a soupeřem bude zeď).

Technická a grafická stránka hry jsou velkým tématem samy o sobě. Ačkoliv zde máme novou generaci konzolí, tak pánové z Bethesdy na to jaksi pozapomněli a hra běží na updatovaném enginu Creation, který byl použit ve hře The Elder Scrolls V: Skyrim. Hra sice nevypadá extrémně špatně, ale nemuseli bychom chodit daleko a například Zaklínač je v tomhle ohledu úplně jinde. Hra tedy graficky neurazí, ale rozhodně má co dohánět a na ten správný next gen si ještě počkáme, a to platí i o samotné fyzice postav a jejich chování. Velmi často se totiž stane, že postava na zemi leží ve velmi zvláštní poloze, má zlomenou nějakou tu končetinu a je celá jakoby z gumy. To vše zřejmě vychází z enginu, protože podobných bugů je ve hře opravdu hodně, ať už jsou to postavy procházející skrze zdi, nefunkční úkoly nebo pes chodící ve vzduchu. Ačkoliv jsou hráči u těchto velkých RPG zvyklí na chyby, tak mi přijde, že tady už je to na úrovni únosnosti, protože jsou dost časté a často velmi okaté. Myslím, že hráči by to mohli tolerovat a mnohem lépe přijmout, kdyby věděli, že tvůrci vytvořili nový engine. Když tedy v tomto případě zvolili starší engine, tak se měli zmíněných chyb jako procházení zdí nebo propadávání objektů vyvarovat.

Samotná plynulost u hry není rozhodně tak špatná, jak se nám například v Digital Foundry snažili vnutit. K menším poklesům dochází, ale naštěstí nic tak hrozného, co by vyloženě negativně ovlivnilo hru. Vzhledem k tomu, že se zmiňoval problém u Xbox One verze, který zmiňoval pokles snímků na 0 a zaseknutí hry, tak se mi tento efekt stal celkem 2x za několik desítek hodin hraní, ale nejsem si jistý, zdali se jedná o pokles…To usuzuji z jedné věci, a to z faktu, že jen jednou mi to spadlo během hraní a podruhé v případě loadingu. Tento problém měl hlavně původní Fallout 3, kde byly takto postiženy obě konzolové verze svého času a tenkrát si na to hodně lidí stěžovala. Podle všeho se tento druh problému nevyskytuje u verze pro Playstation 4, takže budu rád, když se k tomu někdo vyjádří, jestli má podobnou zkušenost nebo nikoliv. Naštěstí se hra sama ukládá autosavem po 5-10 minutách dle nastavení, takže hráč nemusí mít strach, že by díky tomu nějak víc tratil.

Hudba a hudební doprovod se stal dnes již nezbytnou součástí her, které dokreslují celý zážitek a mnohé hudební doprovody se dají dokoupit ve formě samostatného soundtracku nebo ho dostanete jako bonus ke sběratelské edici. V tomto ohledu musím tvůrce pochválit, protože kromě velmi dobrého ozvučení je hra doprovázena ambientním ozvučením, které si lze kompletně vypnout a místo něj zvolit radiovou stanici vysílající z pustiny, která hraje “dobovou“ klasickou hudbu. Tento systém se mi všeobecně dost zamlouvá, jelikož nejste odkázáni na výběr tvůrců, ale můžete si alespoň částečně vybrat, co budete poslouchat. I přes tuto možnost si ovšem myslím, že většina lidí šáhne právě pro originálu.

Co říct v závěru? Fallout 4 je určitě kvalitní hra. Nabízí spoustu dobrých zážitků a rozmanité úkoly i dobře pojatý rozvoj postavy, s nímž si jde pořádně vyhrát. Na druhou stranu nepřináší do série nic výrazně nového, a má také spoustu slepých míst, ať už je to starší engine se slabší grafickou stránkou, který je navíc plný chyb, tak i odklon od některých dříve velmi úspěšných věcí jako je například morální rozhodnutí. Pokud jste fanoušci této série, máte rádi postapokalyptickou atmosféru nebo máte za sebou Zaklínače, pak po čtvrtém Falloutu sáhněte. Pokud přežijete výše zmíněné věci, tak se budete u hry dobře bavit, jen nesmíte čekat něco revolučního, co jsme tu ještě neměli.