Jestli od Dogfight 1942 čekáte nějaký velký letecký simulátor, jakým je třeba IL-2 Sturmovik, otočte se a utíkejte pryč. O simulaci tato hra rozhodně není, protože svým stylem se spíše podobá sérii Ace Combat nebo Red Baron, možná bych ji přirovnal i k pro mě naprosto skvělé střílečce s letadly Crimson Skies, kterou jsem si zamiloval na prvním Xboxu. Zpět ale k Dogfight 1942, do jehož hraní vás jistě navnadí i úvodní intro.

K Dogfight přistupujte jako k čisto čisté arkádě, ale na druhou stranu docela zábavné s několika dobovými letadly, které si můžete různě vzhledově upravovat. Modely letadel jsou navíc docela přesné a hlavně pěkné, takže ani fanoušek těchto starších válečných strojů by neměl být zklamán. I když je Dogfight 1942 arkádou, každé letadlo se ovládá trochu jinak. Je jasné, že s bombardérem nebudete moci dělat tak obratné manévry jako třeba s menší a o dost rychlejší stíhačkou. Co jsem během hraní oceňoval, jsou animace jednotlivých letadel, třeba při změně směru, zrychlení, při přistání se dokonce vysune podvozek. S ovládáním se vývojáři poprali se ctí, prakticky tutoriál vám vše vysvětlí, takže později nebudete mít žádný problém a budete tak moci v klidu likvidovat nepřátele ve vzduchu i na zemi. Jen co mi trochu vadilo, je krkolomné zaměřování a přepínání cílů, na tomto mohli vývojáři trochu více zapracovat.

Dogfight 1942 staví především na hlavní kampani, ve které na vás čekají dvě kapitoly napěchované zhruba dvěma desítkami misí. Ty jsou založeny na skutečných událostech z druhé světové války, takže si zalétáte v bitvě o Midway, dokonce budete svědky útoku na Pearl Harbor. Mise mají různorodé náplně, jednou budete muset jen sestřelovat japončíky ve vzduchu, později se ke všemu dá i ničení cílů na zemi či na moři. I přes docela velkou různorodost se nedostavila po dohrání touha si dát všechny mise znovu, abych v nich vyzobal vedlejší úkoly a získal tak další hvězdy a medaile. Velkou znovuhratelnost zrovna Dogfight 1942 nemá, a to i přes docela krátkou herní dobu. Pokud se nebudete nikde zdržovat, hrou proletíte za zhruba dvě až tři hodiny.

Finální hodnocení Dogfight 1942 by bylo možná i větší, pokud by tu byl přítomen online multiplayer, na který vývojáři zapomněli nebo se s ním nechtěli babrat. Je tu přítomen pouze lokální multiplayer na rozdělené obrazovce, který přináší dva herní režimy, které navíc nejsou ani moc zajímavé. Prvním režimem je Dogfight, v němž každý hráč bude bojovat za jeden tým, přičemž vyhrává ten, kdo splní požadované cíle. V druhém Survival režimu jde hlavně o kooperaci, kdy musíte přežít vlny přilétávajících letadel. Oba režimu tu jsou tak trochu jen do počtu, pokud máte po ruce kamaráda, na delší hraní ale rozhodně nejsou. Právě multiplayer mohl být tahounem této hry, pokud by se přišlo se zajímavými režimy a hlavně online podporou. Je to škoda. V tomto odstavci jen dodám, že pokud nemáte po ruce kamaráda, oba dva zmíněné režimy můžete hrát i sami.

Jednou z těch lepších stránek je grafické zpracování. Modely letadel vypadají pěkně a vidíte na nich všechny vybrané potisky a další nastavení, špatné není ani prostředí, na zemi jsou vymodelovány baráky a další objekty, takže se nejedná jen o placku s několika ošklivými texturami. Framerate je rovněž po většinu hry stabilní, ale co má docela rušivý efekt na samotné hraní, je neustálé nepravidelné zasekávání, pravděpodobně když se načítá další část mise. S tímto si mohli vývojáři trochu více pohrát, protože dobrou vizitku hře rozhodně nedělá. Když už jsem se dal do kritizování, nepochválím ani docela dlouhé nahrávací obrazovky, ať už při načítání nové mise nebo při restartu po nezdařeném pokusu. Dogfight 1942 je sice pěkná hra a dobře se hraje, ale na můj vkus obsahuje až moc technických nedotažeností, které tu být nemusely. Na druhou stranu je celkem solidní hudební doprovod obsahující několik skladeb, špatné není ani ozvučení. Střelba zní dobře, stejně tak musím pochválit řev motorů letadel a všelijaké další zvukové efekty, mezi které patří třeba výbuchy.

Dogfight 1942 je docela rozporuplná hra. Na první zahrání je zábavná a obě dvě kapitoly čítající několik misí s chutí dojedete do konce. Poté si vyzkoušíte ještě dodatečné režimy nebo případně lokální kooperaci, ale k dalšímu a hlavně opakovanému hraní vás už nic netáhne, a to ani vidina lepšího hodnocení a dalších achievementů. Dogfight 1942 proto mohu doporučit jenom fanouškům žánru, ostatní by se měli porozhlédnout někde jinde.

První DLC: Pokud se vám Dogfight 1942 zalíbí, budete si moci už nyní stáhnout z Xbox LIVE Marketplace první DLC balíček, který přináší zbrusu novou kampaň Russia Under Siege. Jak už název napovídá, v balíčku si zabojujete v ruské zimě proti letectvu Německa.