Diablo 3

Recenzovaná verze: Playstation 3 Je možná škoda, že jsme se na konzolích nikdy nedočkali druhého dílu, v jednu chvíli byl údajně ve vývoji, protože ačkoliv třetí má samostatný příběh, na některé skutečnosti dost odkazuje. Naštěstí vývojáři dost vysvětlují za pochodu, takže se nemusíte bát, že byste byli ztraceni, pokud jste druhý díl nehráli. I když tedy pochybuji, že někdo takový se ještě dnes najde. Každopádně vás asi bude zajímat příběh třetího dílu, který je klasickým klišé o boji dobra proti zlu – Anděly a Prvotním zlem, takže v tomto asi moc nepřekvapí, ale v čem překvapí, a to hodně, je v celkovém podání, které jednoduše nemá chybu. Ačkoliv se jedná o pořád stejnou látku, scénář je hodně kvalitní, má spoustu nečekaných zvratů a hlavně zajímavé postavy s historií – vrací se i Deckard Cain, které byste asi u rubačky podobného ražení nečekali. Příběhu určitě hodně pomáhají kvalitně napsané rozhovory, které mají šťávu a neustále na vás chrlí nové informace, ale tak, abyste nebyli ztraceni, no a samozřejmě nesmím zapomenout zmínit ani parádní filmečky mezi jednotlivými kapitolami. Ty vždy Blizzard uměl, no a zde rozhodně nezklamou, opět snesou ta nejpřísnější měřítka. To by byl úvod do světa, do něhož se vrátilo zlo, no a proto je čas, aby se znovu objevil nějaký ten hrdina, který ho zachrání. Na začátku hry si svého hrdinu můžete vybrat z pěti ras. Upravit si hrdinu k obrazu svému přesně nemůžete, je tu jen pohlaví a jméno, ale podobné rubačky nikdy o velkém editoru postavy nebyly. Pokud jste někdy hráli předchozí díly Diabla, asi vás nepřekvapí, že první postavou je klasický válečník Barbar, řešící většinu problémů z oči do očí sekyrami, meči a dalšími zbraněmi. Barbar je prostě tank s ohromnou silou na krátkou vzdálenost, nosící sebou neustále nějaké to těžké brnění nebo velký štít v ruce, který ho chrání před útoky nepřátel. Opakem Barbara je Demon Hunter, který spíše řeší vše na dálku, nejlépe mu to jde s kušemi, navíc umí i nastražit spoustu pastí, aby se k němu nepřátelé jen tak nedostali. Demon Hunter je určitě zajímavou postavou s celou řadou dalších schopností, za kterou se rozhodně vyplatí hru alespoň rozehrát. Třetí postavou je poté mnich Monk, který vsází všechny karty na svoji božskou sílu, díky níž může sesílat kouzla, ale je i výtečným bojovníkem na krátkou vzdálenost, zvláště pokud má nějaký ten meč nebo dýku. Witch Doctor jakožto čtvrtý do party tu zastupuje nekromanta, protože umí vyvolávat mrtvé i nejrůznější potvory, aby mu pomohly v boji, do něhož se tak často nemusí přímo zapojovat. Také je schopen nepřátele otrávit, což mu dává v boji ohromnou výhodu. Poslední je Wizard, který sází pouze na magii, umí sesílat proto ohnivá, zmrazující nebo elektrická kouzla, prakticky vše, na co si vzpomenete. Protože Diabla 3 nabízí hned pět rozmanitých postav s unikátními vlastnostmi, každá má vlastní soubojový systém a vyžaduje odlišný přístup k hraní. Ano, Diablo 3 je jen pouhou mlátičkou, která je tak jednoduchá, jak jen to jde, ale právě ona rozmanitost nejen postav, ale i soubojového systému z ní dělá skvělou záležitost, kterou neustále chcete hrát a nemůžete se od ní odtrhnout. Na hratelnosti Diablo 3 staví, a ta se vývojářům povedla maximálně vyladit, zvláště nyní v konzolové verzi. Kosení nepřátel tak nikdy není nudou, a to ani na opakovaný průchod, ostatně vždy je možnost navštívit nějaký ten zapomenutý dungeon nebo úkol, na který jste v předchozích hrách zapomněli. Po prvním hraní se vám navíc odemkne i několik novinek do hratelnosti, na 60. levelu poté ještě Nephalem Valor. Tento systém odměn se vám vždy aktivuje po zabití nějaké té vzácné potvory, přičemž po zabití další se vám vždy násobí a ze zabitých nepřátel padá více peněz. Protože je Diablo 3 rubačka, monster k rozřezání je celá řada, každá kapitola nabízí své vlastní zrůdy, které už čekají na střet s vašimi zbraněmi. Jsou tu klasické zombie či kostlivci, ale i přerostlí netopýři, obrovští červy, duchové, velcí pavouci, Ghoulové, temní enti a další démoni. Na normální potvory většinou stačí bušit do všech možných tlačítek, ale na silnější minibosse nebo legendární potvory to už vyžaduje lehkou taktiku. No a pak tu jsou i velcí bossové, přičemž každý představuje docela tvrdý oříšek. U bossů vývojáři lehce přepracovali kameru u konzolové verze, aby souboj vždy zabírala z lepšího úhlu, což je hodně patrné třeba u bosse na konci druhé kapitoly. Pokud jste hráli PC verzi, určitě si této změny všimnete na první pohled. Ke kosení nepřátel máte samozřejmě velké množství náhodně generovaných zbraní, vše, na co si vzpomenete. Třetí Diablo je rozděleno do čtyř velkých kapitol, každý vás zavede na jiný kout světa Sanctuary. Prostředí je s každou kapitolou jiné, zatímco první kapitola je hodně do zelené barvy, to pouště ve druhé kapitole jsou úplně jiné, stejně tak zasněžené hradby a pláně ve třetí kapitole, o čtvrté ani nemluvě. Rozmanitost prostředí, mnohdy s pěkným designem, dělá svoje, navíc znovuhratelnosti hodně pomáhají po většinou náhodně generované mapy ze spousty možností, takže nikdy nemáte mapu na opakované hraní stejnou. Mezi jednotlivými lokacemi jsou krátké nahrávací obrazovky, které trvají několik vteřin. Měl jsem obavu, aby nebyly u konzolové verze příliš dlouhé, ale naštěstí nejsou. Diablu 3 na PC bylo vyčítáno mnohými hráči nutnost neustálého připojení k internetu, což zde u konzolového vydání naštěstí odpadá. Není přítomna ani aukce, na které byste kupovali nové předměty, případně prodávali ty své, které jste během hraní nalezli. Protože tu nejsou aukce, vývojáři museli kompletně přepracovat vypadávání předmětů z potvor, případně truhel. Na PC jste moc často na vzácné nebo legendární předměty nenarazili, ale zde padají docela pravidelně, takže je lehčí si postavu rychleji upravovat k obrazu svému. U padání předmětů je nutné zmínit i přepracovaný systém lektvarů. Ty samozřejmě nechybí, ale zatímco v PC verzi jste třeba na zdraví měli několik velikostí lektvarů, zde máte jen jednu, která vám vždy zdraví doplní téměř na maximum, a je jedno, jestli máte 300 bodů života nebo později 3000. Přepracovaný systém padání předmětů má vliv i na obtížnost, která byla už na PC postavena na celkem nízké úrovni. Na konzolích proto platí, že easy ani nemá smysl zapínat, normal je také hodně lehký, a až na Hell se celkem zapotíte, a to jen v několika pasážích. Když tuto výzvu zvládnete, můžete hru rozehrát ještě na Inferno, ale vzhledem k tomu, že v tu dobu už budete mít postavu hodně vylepšenou, nepředstavuje ani tati obtížnost velký problém. Zde ještě doplním, že konzolové Diablo 3 obsahuje i levelovací systém Paragon, který prodlužuje herní dobu poté, co dosáhnete maximálního levelu. Diablo vždy stavělo na kooperaci živých hráčů, a Diablo 3 samozřejmě není výjimkou. Sice podpora Battle.netu u konzolové verze padá, naštěstí jde hrát až s dalšími třemi kamarády přes Playstation Network nebo Xbox LIVE. Připojení do her je jednoduché, rychlé, žádných problémů jsem si nevšiml. U hraní po internetu bude hodně záležet na kvalitním připojení všech zúčastněných, ale s tím se musí počítat. Je určitě dobře, že obtížnost se přizpůsobuje hraní více hráčů, takže monstra vždy s každým novým členem získávají na síle. Hraní po internetu je jedna věc, ale Blizzard si připravil pro konzolové hráče jednu velkou novinku, a to je hraní ve čtyřech na jedné televizi. Asi nepřekvapí, že připojování do hry je takto ještě jednodušší, stačí zapnout čtyři ovladače a hrát. Jen je tedy nutné dodat, že vždy musí všechny postavy chodit spolu, protože nikdy se obrazovka nerozdělí, ale asi lépe takový režim vyřešit nejde. Když se řekne Diablo, hodně hráčů si představí hlavně rozbité myši, které se během jeho hraní odporoučely do věčných lovišť. Proto tak určitě nastává otázka, jestli se Blizzardu povedlo ovládání přenést na konzole, aby hra neutrpěla. Vše ostatní může být skvělé, ale pokud by se nepovedlo ovládání, byla by to hotová pohroma. Naštěstí to není tento případ, protože přímé ovládání postavy je hodně příjemné, a možná bych i řekl, že na gamepadu se ve výsledku Diablo 3 hraje ještě lépe jak v kombinaci myš a klávesnice. Levou analogovou páčkou pochopitelně ovládáte přímo hlavního hrdinu, zatímco pravou můžete po vzoru God of War uskakovat před útoky nepřátel. Tato kombinace funguje perfektně, a i díky ní jsou souboje najednou o poznání dynamičtější. No a pak na klasická akční tlačítka, případně na zadní, jsou namapovány jednotlivé útoky, kterých je docela dost, ale zvykání si na ně je rychlé. Ovládání je tedy jednou z devíz konzolové verze, vývojářům se povedlo nejen během samotného hraní, ale i třeba při pohybu inventářem, který byl celý překopán. Jediné, co bych mohl trochu vyčíst, je způsob předělání truhly, do které si ukládáte ve městě věci. Ten mi moc nesedl a možná bych preferoval onu klasickou verzi. Zde totiž máte na každou jednotlivou položku – zbraň, brnění atd… vždy několik přidělených pozic, no, a když vám dojdou, máte smůlu. Měnit je za jiné nemůžete. První obrázky konzolového Diabla 3 nebyly zrovna přesvědčivé, ale finální verze je nakonec moc pěkná, má spoustu efektů, detailní jsou i postavy, případně nepřátelé, jen sem tam se objeví nějaký ten zoubek, protože vyhlazování je slabší ve srovnání s PC verzí, ale to ve výsledku moc nevadí. Dokonce si u některých scenérií budete i říkat, jak vývojáři dokázali takovou nádheru do starých konzolí narvat. Ačkoliv hra vypadá pěkně, po celou dobu mi běžela naprosto stabilně, žádných poklesů frameratu jsem si nevšiml, což jen dokazuje úroveň portu, na kterém vývojáři pracovali posledních několik měsíců, no možná i let. Vizuální prezentaci jen těžko něco vyčítat, protože rozhodně předčila má očekávání. Co je na maximální možné úrovni, tak je vynikající soundtrack se spoustou uchu lahodících skladeb, které si určitě po dohrání seženete samostatně. Perfektní je i ozvučení, zvláště s kvalitním domácím kinem, no a vše podtrhává velmi dobrý dabing všech postav, ale to je prostě Blizzard. Diabla 3 se na konzolích představuje v parádní formě. Nejen, že se jedná v základu o vynikající řežbu s velkou znovuhratelností, nyní ještě upravenou o několik prvků, aby seděla více na konzole, ale také se vývojářům povedlo hru plně optimalizovat na gamepad, přidali kooperativní režim na jedné obrazovce, a rovněž nemusíme šaškovat s neustálým online připojením, takže si zahrajeme i třeba na chalupě v hlubokém lese. Diablo 3 je prostě pro konzolové hráče povinností, jedna z nejnávykovějších her tohoto roku, k níž sednete, a okolní svět o vás na pár dnů, možná týdnů, nebude vědět.