Devil May Cry 5

Recenzovaná verze: Xbox One X

Původní čtyři díly vybudovaly velmi silnou mytologii a svět démonů, na čemž pátý díl staví. Pokud jste náhodou předchozí díly nehráli, rozhodně to napravte. Díky remasterům pro současné konzole máte šanci. Každopádně Capcom alespoň nabízí ve hře krátké a efektivní shrnující video, které vysvětlí předchozí události. Ne perfektně, ale k pochopení dalších souvislostí to stačí. Pátý díl oblíbené série se točí kolem invaze démonů, do níž se opět připlete Dante i se svým sexy dívčím doprovodem - Trish a Lady, ale také Nero, který se od posledního shledání značně změnil. Trojku pak doplňuje nováček V, jenž má své osobité charisma, zajímavou historii a dobře mezi dva známé hrdiny zapadá. Příběh není vyprávěn chronologicky a na svém začátku dost skáče, z čehož je nejprve trochu zmatek. Následně ale vše do sebe začne krásně zapadat a budete si užívat velmi kvalitní zápletku, v níž není nouze o napětí, vzrušující momenty, zvraty, nečekaná odhalení ani vtipné a zábavné scénky, které fanoušci očekávají. 

Navíc se mi velmi líbí, jak vývojáři pracují s jednotlivými postavami. Ty jsou skvěle napsané, mají i velmi přesvědčivý dabing a skvělé animace i detaily, o což se stará poslední verze RE Enginu. Ten hlavně na modelech postav a jejich animacích ukazuje svoji sílu, stejně jako v remaku Resident Evil 2, ale jak se rozepíši ještě níže, nejen tam. Více vám o zápletce neprozradím, abych neprozradil nějaký zvrat a nepřipravil vás o překvapení, a že jich je dost.

Devil May Cry 5 není návratem ke kořenům série jenom skutečností, že obsahuje původní hrdiny a jejich další dobrodružství, ale je to vidět i na hratelnosti, která má nejblíže třetímu dílu, ale také si něco bere z konkurenční série Bayonetta. Jde tedy opět o velmi rychlou a svižnou akci v lineárních úrovních se skvělou choreografií, v níž budete skrze rozmanitá komba likvidovat zástupy démonických přisluhovačů na zemi i ve vzduchu, abyste vytvářeli řetězce komb a získali nejlepší hodnocení. Tato formulka pořád funguje na podtrženou jedničku a výborná zábava je zaručena od začátku až do úplného konce. Možná i budete na konci trochu zklamaní, že je všemu konec, ale takový pocit máme samozřejmě u všech her, které se skvěle hrají. 

Vývojáři se tedy rozhodli stavět na osvědčených a fanoušky tolik oblíbených základech, ale zároveň je lehce zmodernizovali, aby obstály i v dnešní době. A rozhodně se jim to povedlo. Největší inovací je skutečnost, že tentokrát hrajete v průběhu kampaně ne za jednoho, ale hned za tři zcela odlišné hrdiny s unikátním soubojovým systémem. Hratelnost je tak daleko svěžejší a prakticky nehrozí, že by Devil May Cry 5 upadl do stereotypu. Mohou ale za to i další věci, ať už je to rozmanitost samotných úrovní, které mají velmi pěkný a povedený design, ale také nepřátelé, které budete likvidovat. Jedině snad kameru bych trochu vytkl, protože na tu je třeba si zvyknout a sem tam si dělá, co se jí zachce. 

Zmínil jsem tři hrdiny. Nyní nastal čas se o nich trochu více rozepsat, protože jsou naprosto zásadním bodem celé hry. Prvním hrdinou je lovec démonů Nero. Ten se poprvé objevil ve čtvrtém dílu a fanoušky byl přijat dost rozporuplně. Nyní se vrací, přičemž musím říci, že jsem si ho oblíbil, protože má daleko větší charisma a ukazuje, že si zaslouží své místo v Devil May Cry sérii. Pro boj s protivníky využívá hlavně svůj velký meč, který je možné boostovat, ale také novinku v podobě mechanické ruky - Devil Breakers. Od ní jsem před zahráním vůbec nevěděl, co mohu očekávat a jestli vůbec bude mít přínos pro samotnou hratelnost. Nyní mohu ovšem říci, že je pro Nerův bojový styl naprosto zásadní a klíčová. Během hraní můžete mít prakticky desítky mechanických rukou – ty sbíráte po úrovních nebo kupujete v Devil May Cry autě. Každá vždy propůjčí unikátní schopnosti nebo silné údery, díky čemuž je najednou Nerův soubojový systém neskutečně rozmanitý, ale hlavně velmi zábavný. Mechanická ruka slouží pak i k překonávání překážek nebo přitahování se k protivníkům, a je takovým tím všestranným pomocníkem, jehož jsem si oblíbil. Konečně má Nero díky mechanické ruce i svůj vlastní originální styl boje a nepůsobí jako prostá kopírka Danta. 

Vrací se pochopitelně i neskutečně charismatický Dante, který může využívat řadu rozmanitých zbraní na krátkou vzdálenost i na dálku, ale také má čtyři unikátní bojové styly s velkým množstvím komb, mezi nimiž je možné intuitivně přepínat za pomocí D-padu. Dante je prostě starý dobrý Dante se svým jedinečným humorem, který má nyní ovšem daleko více možností, jak se vypořádat s protivníky, přičemž hraní za něj jsem si pokaždé užíval. 

Nováčkem v sérii je pak lovec V, jenž má naprosto unikátní soubojový systém, který se značně liší od Nera nebo Danta. Trochu mi připomněl loňský God of War, v němž bylo možné ovládat během boje na dálku Atrea. Lovec V totiž přímo s démony nebojuje, ale na protivníky vysílá své zvířecí démonické kamarády za pomocí své hole a knížky s kouzly. Ti následně suplují útoky na krátkou vzdálenost i na dálku, což funguje stejně jako ve zmíněném God of War. Musím říci, že za V se mi hrálo dobře, docela jsem si ho oblíbil a vnáší do samotné série zase trochu něco nového. Zmínit u něj musím i Griffona, který je jedním z oněch démonických mazlíčků. Jde totiž o další dobře napsanou postavu s humornými hláškami. Když už jsem u jednotlivých hrdinů a jejich komplexních soubojových systémů, musím zmínit i tréninkový režim Void, v němž si můžete jednotlivá komba nacvičit, abyste byli připraveni pro střet s protivníky v samotné hře.

Jak asi tušíte, každého hrdinu je možné postupně vylepšovat za sbírání speciálních červených orbů, ať už po každé dohrané kapitole, tak po zavolání speciálního upgradovacího auta. Můžete jim nakupovat nová komba, možnosti pohybu i vylepšovat zdraví. Pro Nera je možné kupovat i mechanické ruce a navolit si před každou kapitolou ty, které jste si oblíbili. Systém vylepšování se od minulých dílů moc nezměnil, ale na hratelnost má velký vliv, protože jak získáváte nová a nová komba i možnosti, promítne se to následně i do zábavnosti a soubojů s protivníky. Systém vylepšování skrze nákupy je zpracován jednoduše a pochopí ho hned i naprostý začátečník v rámci série. 

Protivníci jsou další velkou devízou pátého Devil May Cry. Bojovat budete proti nejrůznějším démonům, kteří mají naprosto parádní design a někteří jsou doslova zhmotněním nejhorších nočních můr. Vývojáři navíc nevystřílejí vše hned na začátku, ale prakticky až do samotného závěru vám servírují nové a nové protivníky, kterým budete čelit. Protivníci nemají jen odlišný design, ale vždy se budete muset učit i jejich slabiny a chování, abyste měli větší šanci na úspěšnou likvidaci. Pochopitelně na nižší obtížnost je vše zjednodušené, ale na vyšší musíte během soubojů hodně přemýšlet a zároveň pak i oceníte, jak komplexní soubojový systém jednotliví hrdinové mají. Zatím jsem zmiňoval jen základní protivníky, kterým budete čelit během procházení jednotlivých kapitol. Téměř každá kapitola má pak na svém konci i nějakého toho velkého bosse, kteří patří k vrcholům hry a jsou vždy parádní odměnou za předchozí snažení. Souboje s bossy vždy prověří vše, co jste se naučili a zároveň jsou střety s nimi zábavné a neskutečně uspokojující, jako tomu bylo u předchozích dílů.

Nedávno se nechali vývojáři slyšet, že hlavní příběhová linka zabere nějakých patnáct hodin. S tímto se dá prakticky souhlasit, čas jsem měl na střední obtížnost zhruba stejný, ale rozhodně jsem neodhalil všechny skryté mise s různými výzvami a další bonusy. Znovuhratelnost je tak dobrá, kromě nalezení dalších skrytých misí si můžete dát některé kapitoly i za jiné postavy, případně vše znovu ještě na vyšší obtížnost s už získanými schopnostmi. Tam teprve zúročíte vše, co jste se doposud naučili. Kromě příběhového režimu zatím Devil May Cry 5 nenabízí nic dalšího. Vývojáři ani neplánují další placený obsah, ale slíbili v dubnu přidání režimu Bloody Palace, který nestihli na launch připravit. Dostupný bude formou updatu zcela zdarma. 

Jak Devil May Cry 5 vypadá, jsem zmínil už v předchozích odstavcích. RE Engine neukazuje jen svoji sílu, co se vizuální kvality týče – detaily postav i monster jsou ohromující, stejně tak výborné je prostředí i fantastické nasvícení, ale také ve své velké optimalizaci. Hra jede na konzoli Xbox One X po celou dobu naprosto parádně i během těch nejnáročnějších scén. Neustále si udržuje 60 snímků, což je zvláště u takto rychlé akce velmi důležité a má vliv i na samotnou hratelnost. Jsem rád, že po letech zkoušek našel Capcom konečně technologii, která splňuje naprosto vše a na níž se může spolehnout i do budoucna. Když už hra vypadá tak dobře, určitě potěší i přítomnost Photo režimu, díky němuž si můžete pořizovat spoustu nádherných obrázků a ty následně sdílet kamarádům. Devil May Cry 5 ovšem není jen o skvělém vizuálním zpracování, ale rovněž ozvučení je na velmi dobré úrovni, ale hlavně se vývojářům povedlo akci doplnit skvělým soundtrackem, díky němuž se budete od televize jen těžko odtrhávat.

Devil May Cry 5 je parádní akce s trochou nostalgie, která se vrací ke kořenům série. Nabízí uspokojivou novou zápletku s nejedním zvratem, zábavnou až návykovou hratelnost, tři zcela odlišné postavy s unikátními styly boje, parádně zpracovaná monstra i souboje s bossy a v neposlední řadě parádní audiovizuální zpracování. Devil May Cry 5 je radost hrát a povinností nejen pro fanoušky, ale také všechny hráče, kteří mají rádi kvalitní akční hry.