Recenzovaná verze: PlayStation 4

Zatímco před dvěma lety způsobil revoluci nový God of War, který se vymanil z klasické hack-and-slash akce a přesunul do formátu akční adventury ze třetí osoby, tak Darksiders na to jde v současnosti opačně. Autoři se rozhodli vytvořit spin-off a stylizovat ho do jakési variace na Diablo a další podobné záležitosti z izometrického pohledu. A nutno uznat, že v tomto žánru se nejednou někdo šeredně spálil, protože vytvořit v něm dobrou hru je těžší, než se na první pohled může zdát. Jak se to ale má s novými Darksiders? Přistupoval jsem k nim s mírnou skepsí. Z dostupných materiálů před samotným vydáním to na mě působilo dojmem, že se autoři vydali špatnou cestou. Ostatně si můžeme připomenout hodně bídný spin-off jinak naprosto skvělé série Overlord.

Darksiders Genesis jsem už označil za další variaci Diabla. A tak tomu ve výsledku více méně je, nicméně se Darksiders daří být i do jisté míry originální, a to zejména díky postavě hlavního hrdiny Strifea (Svár). On je tím posledním jezdcem Apokalypsy, který nám nebyl dosud představen v rámci předchozích dílů hlavní série a je skvělé, že se s ním konečně setkáváme. Druhou hratelnou postavou je pak War (Válka), který byl hlavním protagonistou úplně prvního dílu a je mezi fanoušky hodně oblíbený. Než se dostaneme k samotným postavám a jejich přednostem, tak si pojďme shrnout, kam přesně je tento titul zasazen.

Nutno uznat, že co se týče příběhového podhoubí, tak Darksiders stojí pevně nohama na zemi. Má totiž vlastní velice dobré příběhové pozadí a celkový lore je rovněž zajímavý, což ale zase tak moc díky předchozím dílům nepřekvapí. Příběhově se hra odehrává ještě před prvním dílem, kdy jsou oba jezdci posláni do nebezpečných hlubin pekla, aby zabránili zlotřilým plánům samotného Lucifera. Council má totiž podezření, že Samael se Satanem chystají něco ďábelkského. Ačkoliv je samotná zápletka zajímavá, tak trochu selhává v prezentaci. Darksiders Genesis dost často vypráví děj tou formou, že obě postavy stojí vedle sebe a v rámci drobných komiksových konverzací si vyměňují dialog, což moc neohromí. Určitě bych si dokázal představit lepší řešení a třeba i více epických filmečků. Prostor tu pro ně byl. Za co však musím dát palec nahoru, tak to je úvodní intro, které se podařilo nadmíru skvěle a dobře navnadí na následné dobrodružství.

Nyní ještě k ústřední dvojici. War neboli Válka je přesně tou postavou, kterou si v takové akční řežbě představuji. Svým obrovským mečem seká do svých nepřátel a dokáže nadělat solidní paseku za jakékoliv situace. Naivně jsem si trochu myslel, že celou hru zvládneme pouze spolu, ale po pár desítkách minut jsem byl vyveden z omylu. Svár je oproti ostatním jezdcům dosti specifický tím, že používá střelné zbraně, a v ten moment se ze hry stává spíše jakási twin-stick střílečka. Někteří by mohli vytýkat autorům, že se střelné zbraně do fantasy a vůbec podobné hry nehodí. Já si ale naopak myslím, že tímto je Svár zajímavou anomálií, a co více, navíc i funkční. Svár je tak perfektní hlavně v případě, když si chcete nějakého nepřítele držet více od těla. Pokud preferujete tento styl hraní, je pro vás ideální volbou. Hra je pak navržena tak, aby nutila mezi oběma hrdiny sem tam přepínat, ať už během soubojů s nepřáteli, tak třeba při řešení pěkně navržených zapeklitých hádanek, které jsou věrné hlavní sérii. I když je akce to hlavní, občas dokáže nový Darksiders i lehce potrápit mozek. 

Hratelnost je vcelku standardní, přesně taková, jakou bychom mohli od takového typu hry čekat, a pokud jste nějakou Diablovku hráli, nepřekvapí. To ale určitě není na škodu, zvláště když jsem se po většinu času solidně bavil. Vývojáři ve hře vytvořili hned šestnáct rozmanitých úrovní, které vydrží na nějakých patnáct hodin, což je několik slušně strávených večerů, případně jeden víkend. Úrovně nejsou vůbec malé, jak může na počátku každé z nich tvrdit mapa. Ta se totiž postupně rozšiřuje, díky tomu, že objevujete nová a nová zákoutí a odemykáte si dříve nedostupné lokace. Jednotlivými úrovněmi je třeba projít nebo lépe řečeno se prosekat či prostřílet a na konci najít nějaký ten artefakt, anebo porazit jednoho ze satanových pohůnků. Ti samozřejmě žijí v bludném přesvědčení, že vás dokážou usmrtit. No, oni mají i trochu pravdu. Během hraní jsem byl totiž překvapen obtížností, která dá už na Normal v některých místech solidně zabrat i zkušenějším harcovníkům.

Co mě na hře trochu štvalo na úplném začátku, tak to byl úvod. První kapitolu jsem si na hru musel zvykat. Přišla mi poněkud odtažitá a nic nevysvětlující. Tady máš dvě postavy, tady máš mapu, tady nepřátele a poraď si. Proč ne? To zní celkem dobře, ale jak se mám sakra na té mapě orientovat? Tvůrci sice nabízí kompletní mapy onoho levelu a pokud si najdete i mapu pokladů, tak na ní rovnou vše vidíte. Jenže tu chybí ukazatel, kde se hlavní hrdina nachází. To je následně velmi matoucí na orientaci.

Moje hra možná částečně trpěla tím, že jsem povětšinou hrál sám. Titul je stavěn zejména na kooperativní hraní, tak aby byly na obrazovce obě postavy současně. Pokud tedy máte kamaráda, s nímž byste mohli dobrodružství sdílet, určitě si Darksiders Genesis užijete mnohem více než u sólo hraní. Důležité každopádně také je se o hlavní hrdiny starat. A to v tom smyslu, že je třeba jim postupně zlepšovat atributy a dokupovat vylepšení, takže tu jsou i lehčí RPG elementy, které samotnou akci dobře oživují a přidávají hře další nadstavbu. Opět palec nahoru za to, že interface je velice přehledný a není problém si cokoliv ve hře nastavit dle potřeby. Rozhodně nebudete tápat, co kde najít.

Nepřátel je solidní množství druhů, ale po čase se začnou trochu opakovat, takže už víte, na koho platí jaká taktika. Co bylo ale menší zklamání během hraní, tak to jsou bossové. Ti se totiž vyznačují oproti ostatním jen silnými útoky. Nepřináší však žádné změny v hratelnosti nebo odlišný přístup, jako je tomu u jiných podobných akčních her. Určitě je škoda, že tuto složku tvůrci více nerozpracovali. U bossů se mi asi nejvíce vyplatilo využívat Svára. Ten do nich střílí z větší dálky, a pokud má navíc k dispozici boost, tak jim dokáže způsobit i fatální zranění.

Proti grafickému zpracování nemám námitek. Hra působí příjemně a styl je uzpůsoben tomu, co známe z předešlých dílů. Souboje nabízejí solidní efekty, akorát okolí se mnohdy velká pozornost nevěnovala. Není snad myšleno samotnou scenérií, která je mnohdy skvělá, ale spíše určitými nedokonalostmi, detaily nebo neostrostí textur. Co ale zamrzí více, tak to jsou problémy a bugy, které hra má. Jsou bohužel i takové, které dokážou slušně potrápit. Jedním z nich je jednoznačně kamera, která mě v mnoha ohledech rozčilovala. Ta je totiž statická a nelze s ní pohnout ani o píď. To si mohli autoři odpustit a přidat alespoň možnost s ní lehce pohnout, byť jen dočasně. Opravdu nechci koukat na to, jak se hrdina prosekává nepřáteli někde za sloupem a vše je viditelné díky modrým siluetám. Dochází pak také k tomu, že se nestvůry zasekávají a neútočí nebo se propadáte některými objekty, což také není úplně košer. V případě, že se na obrazovce pohybuje větší množství postav, tak dochází k záškubům až drobnému zamrzání obrazu. Na to, že hra vyšla již před pár měsíci na PC, tak bych očekával optimalizaci mnohem lepší.

Darksiders Genesis je pro mě příjemné překvapení. Nečekal jsem mnoho a u hry jsem se nakonec solidně bavil, ačkoliv má několik technických nedostatků a vývojáři mohli zapracovat i na lepším podání jinak kvalitního příběhu a zajímavějších bossech. Svojí zábavnou hratelností a charismatickými hlavními hrdiny ovšem dokáže strhnout a udržet vás u televize po několik večerů, zvláště pokud máte kamaráda pro kooperaci. Nákup tedy mohu doporučit, a to nejen fanouškům hlavní série.