Cronos: The New Dawn

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Když byla hra Cronos: The New Dawn oznámena, svoji stylizací a následně i záběry z hraní trochu připomínala Dead Space, ostatně sami vývojáři přiznali, že se touto sérií nechali inspirovat. Jenomže označit ji za duchovního nástupce dnes už kultovní klasiky od EA by nebylo moc přesné a ani správné. Tím nyní nechci říkat, že jde o špatnou hru, to ani náhodou, jak si ostatně můžete všimnout na konci recenze, ale je třeba nastavit nějaká očekávání a ujasnit si, o co se vůbec jedná. Mnohem blíže má Cronos: The New Dawn k hororovým značkám jako Silent Hill nebo Resident Evil. Hlavně se vývojáři nechali silně ovlivnit jejich prvními díly, což je viditelné nejen na přístupu k hratelnosti, akci, herním mechanikám, designu úrovní a dalším prvkům. Vývojáři chtěli vzdát poctu těmto klasikám. To se jim dle mého názoru povedlo velmi dobře. Vlastně jsem si chvilkami říkal, že se Cronos hraje dost podobně jako loňský remake Silent Hillu 2, jen se odehrává ve sci-fi prostředí. Na nějakou přehnanou originalitu se tu tedy rozhodně nehraje, ale je otázka, jestli to ve výsledku zase tak moc vadí, když se hra hraje opravdu dobře. Pokud máte rádi klasické psychologické/hororové adventury se survival prvky, jste na té nejlepší možné adrese.

Už samotný námět hry určitě zaujme. Jde o sci-fi záležitost, v níž obrovská kataklyzmatická událost známá jako Změna prakticky zničila Zemi a ta je nyní jen jednou velkou pustinou, kterou obývají nejrůznější příšery. Lidstvo prakticky přestalo existovat a moc z něj nezůstalo. Nadějí na změnu jsou Cestovatelé, kteří prozkoumávají pustiny a hledají speciální časové trhliny, díky nimž je možné cestovat do minulosti, přesněji do Polska osmdesátých let. Proč? Cílem je nalézt klíčové osoby z minulosti a extrahovat z nich esence, díky nimž by bylo možné následně vše zvrátit. Nebo alespoň takový je plán. Musím říci, že příběh si mě docela získal a rád jsem zjišťoval, co se kolem mě opravdu děje, co stojí za všemi událostmi a kdo je hlavní hrdina, o němž na začátku nic nevíte. A i on sám hledá svůj původ a účel ve světě plném monster, protože na začátku nic neví. Kromě toho, že jde o jednoho z mnoha cestovatelů. Vývojářům se povedlo vytvořit zajímavý post-apokalyptický svět plný záhad a tajemství se slušnou a napínavou zápletkou, kterou je možné ovlivňovat a dospět k několika rozdílným koncům. I když tedy musím říci, že ačkoliv se mi se mi zápletka líbila a bavilo mě rozplétat, o co tu jde, zhruba od poloviny jsem tak nějak tušil, jakým směrem se bude ubírat, a je v mnoha ohledech předvídatelnější, než bych si přál.

Tím nejlepším na hře Cronos: The New Dawn je bezesporu kolikrát hodně tísnivá, surová, napínavá a děsivá atmosféra, která neustále nutí hráče být ve střehu. Nikdy totiž nevíte, jestli mrtvola, kterou vidíte na zemi, třeba za několik okamžiků neobživně, případně jestli za dalším rohem nebude protivník, který vás hned praští nebo chytne do svých pařátů, a vy se kvůli tomu vyděsíte. Nepřátelé navíc sem tam umí prorazit dveře či se objevit ve chvíli, kdy to vůbec nečekáte, takže lekaček je poměrně dost. Ty nejsou nijak laciné, ale mají opravdu kolikrát pořádnou sílu. Po většinu času jsem proto opatrně chodil chodbami s prstem na spoušti, nahlížel za každý roh a postupoval pomalu celý vyděšený vpřed. Takový pocit strachu jsem dlouho u žádné hry nezažil. Na celkovou atmosféru má velký vliv i výborné ozvučení, kdy slyšíte strašidelné skřeky nepřátel, vrzání i kapičky vody, ale také kvalitní soundtrack, za nímž stojí polský hudební skladatel Arkadiusz Reikowski, jenž s vývojáři ze studia Bloober Team v minulosti už několikrát spolupracoval.

A s atmosférou jde ruku v ruce samotné akce, která je kolikrát neskutečně napínavá. Cronos: The New Dawn rozhodně není hra jako Dead Space, kde byste měli nábojů plný batoh. S náboji je nutné šetřit jako u Silent Hillu nebo Resident Evilu, a pokud možno se s každým trefit do slabin protivníka, aby rychle padl na zem. Když minete, vždy to hodně zamrzí a kolikrát jsem u toho nadával. Zvláště když minout není zase tak těžké, protože protivníci nestojí staticky, ale hýbou se, a to kolikrát docela rychle. Kolikrát se mi proto stalo, že jsem věděl, že nemám moc nábojů, minul jsem a pak byl tak nervózní, že jsem se netrefil ani zbylými náboji, takže mě protivník následně umlátil. Cronos: The New Dawn je kolikrát opravdu nemilosrdný a těžký, ale o to více pak budete mít radost, když postoupíte dál. Smrt je nedílnou součástí samotného zážitku, jak ostatně říkají sami vývojáři.

Cronos: The New Dawn postaví do cesty několik druhů děsivých a někdy i trochu groteskních mutantů Orphans, s nimiž je nutné si poradit. Někteří protivníci se jen plouží, jiní plivou jed nebo lezou po čtyřech, a to i po stropě, no a dojde i na docela rychlé a silné neřády, kteří vás budou po úrovni doslova nahánět, což je docela problém, když hlavní hrdina není zrovna nejrychlejší kvůli těžkému skafandru a ani neumí před výpady protivníků uskakovat. To mi vadilo hlavně na začátku, ale postupem času jsem se naučil bez uskakování žít a hlavně s protivníky bojovat, čemuž dopomohly i zkušenosti s hrami jako Resident Evil 4. V boji je Cronos: The New Dawn možná až příliš staromódní a jde proti proudu moderních akčních her. Každopádně, i když vývojáři budou na začátku překvapovat novými druhy protivníků, jejich rozmanitost mi ve výsledku nepřišla tak velká, určitě mohla být větší. Hře by to prospělo, protože by se pak protivníci tolik neopakovali.

Když už jsem u protivníků, musím u nich zmínit jednu podstatnou herní mechaniku, která se s nimi pojí, a vlastně jde i o to nejoriginálnější, co Cronos: The New Dawn nabízí. Pokud porazíte protivníka a nespálíte ho, třeba za pomoci ohnivého granátu, jiný ho může absorbovat a tím se stát mnohem zuřivější, větší a silnější. Jde o docela zajímavou a funkční mechaniku, která soubojům dává ještě větší napětí. Není nic horšího, než když začnou protivníci během souboje mutovat, zvláště ve chvíli, kdy dochází náboje. To je vždy zaděláno na obrovský problém a možná i nahrání poslední pozice. Také se mi stalo, že jsem v jedné lokaci část protivníků vystřílel a před dalšími utekl, protože došly náboje. Když jsem se následně vrátil, lokace byla plná zmutovaných silnějších neřádů, čímž se znatelně zvedla obtížnost. Přežít v takové lokaci je pak prakticky nemožné.

Protože je protivníků kolikrát docela dost, je dobré si i všímat prostředí a využívat ho ve svůj prospěch. Hodně pomáhají výbušné sudy nebo jiné podobné předměty, kterých je po úrovních docela dost. Výbuch dokáže protivníky roztrhat na malé kousky nebo minimálně zapálit, takže tím následně ušetříte náboje i lékárničky. Kromě řadových protivníků jsou v Cronos: The New Dawn i bossové. Těch není moc, ale každý souboj s takovým protivníkem je originální, skvěle navržený, zábavný a napínavý do posledního výstřelu, zvláště když nevidíte, kolik má ještě života. Tady vývojáři jednoznačně zužitkovali své zkušenosti, které získali u vývoje remaku druhého Silent Hillu. Hodně jsem si tyto pasáže užil, jen jak jsem zmínil, mohlo jich být více.

Ještě jsem vůbec nezmínil, že nepřátele budete likvidovat několika odlišnými zbraněmi. Na začátku dostanete celkem silnou pistoli, ale dojde i na brokovnici nebo samopal. Další zbraně nebudu spoilerovat, ale jedna z nich je pořádně silná a smaže bez problému každého protivníka, a to i bosse. Daleko důležitější je, že zmíněné tři zbraně mají dva odlišné režimy střelby. Stisknutím R2 vystřelíte klasickou kulku, zatímco podržením R2 ji můžete nabít, aby způsobila mnohem větší poškození, což do soubojů přináší další zajímavou vrstvu a taktiku. Já jsem třeba do protivníků pálil z pistole jen nabité kulky. Jednak jsem jim tímto způsobil vždy opravdu těžká poranění, ale zároveň ušetřil náboje, protože normální kulky většině protivníků moc velké zranění neudělají. Normální režim střelby ale rozhodně zbytečný není, ten se třeba hodí pro odpalování zmíněných sudů nebo na slabší protivníky, kteří padnou po jedné kulce. I když arzenál zbraní není největší, nepřišlo mi, že by hra na tohle nějak trpěla.

Na hře Cronos: The New Dawn se mi hrozně moc líbí zasazení do Polska osmdesátých let minulého století. Tedy ještě do doby, než došlo k pádu železné opony, kterou ve hře svrhlo něco úplně jiného, a lidé rozhodně nezískali tolik vytouženou svobodu. Městské socialistické prostředí působí v podání hry značně neotřele a svěže, přičemž vývojáři se pro něj nechali inspirovat skutečnými lokacemi ve svém okolí, přesněji čtvrtí Nowa Huta v Krakově, která byla postavená po válce, kdy bylo Polsko pod vlivem Sovětského svazu. Budete prozkoumávat kromě uliček této čtvrti a velkých rozpadlých panelových domů i továrny, bunkry a dojde i na strašidelnou nemocnici, která v podobné hororové hře nesmí prostě chybět. Rozmanitost prostředí je tedy velká, retro-futuristický design je parádní a vývojáři nešetří kolikrát nádhernými scenériemi, u nichž se tají dech, případně děsivými chodbami s nechutnou hmotou.

Co vidím jako nedostatek hry Cronos: The New Dawn je skutečnost, že během hraní jsem měl pocit, že už jsem něco podobného nejednou hrál. Je to dáno tím, že má hodně málo vlastních nápadů a vývojáři si většinou pouze vypůjčili různé prvky a mechaniky z jiných slavných her, hlavně sérií Silent Hill nebo Resident Evil. Především co se týče hádanek a řešení různých logických problémů, kterými je hra doslova naplněna. Také musíte hledat klíče, různé předměty nebo pojistky, abyste si odemkli dveře a dostali se dál. Dojde i na hádanky využívající hrátky s časem či elektřinou, případně skákací mechaniku za pomocí gravitačních bot. Stejně jako v Dead Space můžete dupat na protivníky (to je bohužel jen na efekt) nebo dřevěné bedny, ukrývající munici. Větší originalita, co se hratelnosti a mechanik týče, by hře Cronos: The New Dawn rozhodně prospěla, protože takto mi přijde, že nemá vlastní identitu. Jediný originální prvek je zmíněné spojování nepřátel. To je ale dle mého názoru trochu málo. Na druhou stranu ale musím říci, že jde pořád o slušný a zábavný mix. Hru jsem si i při absenci větší originality užil od první do poslední minuty, a věřím, že pokud nemáte tolik nahráno a původní díly sérií Silent Hill, Resident Evil nebo Dead Space jste nehráli, užijete si Cronos: The New Dawn ještě mnohem více.

Jak už jsem zmínil výše, nábojů není nikdy dost, a to samé se dá říci i o lékárničkách. I proto je naprosto klíčový průzkum. Ačkoliv se může zdát, že hra je hodně lineární, jednotlivé lokace mají skryté místnosti a tajná místa, do nichž je možné se dostat. A právě zde naleznete nejen dokumenty s dalšími podrobnostmi o světě hry, které kolikrát dodají potřebný kontext, ale také náboje i materiál pro jejich výrobu, lékárničky, případně herní měnu v podobě energie, za kterou je možné nakupovat předměty a hlavně vylepšovat jednotlivé zbraně u speciálních automatů v bezpečných místnostech skrze jednoduchý, ale plně funkční systém. Zbraním tak postupně dáváte větší sílu, stabilitu, rychlejší nabití nebo více nábojů v zásobníku, takže protivníci budou postupem času padat k zemi ještě rychleji. Vylepšovat můžete i svůj oblek, abyste více vydrželi a hlavně rozšířili inventář. Na začátku můžete sebou tahat jen pár položek, do nichž se počítají nejen zbraně, ale i zásobníky s municí. Moc toho na začátku neunesete a i proto je prozkum tak důležitý, abyste si inventář postupně rozšířili. Je dobře, že vývojáři na začátku hráči správu předmětů usnadňují truhlou, kterou naleznete v bezpečných místnostech. Tam si nepotřebné náboje nebo předměty vždy můžete uložit na později.

Docela mě překvapilo, že Cronos: The New Dawn nemá na výběr obtížnost. Má jen jednu, která představuje solidní výzvu, ale nepřišlo mi, že by hra byla frustrující nebo vývojáři házeli klacky pod nohy. I proto jsem hru na první průchod dohrál za nějakých 16 hodin s tím, že jsem se snažil vše prozkoumávat, číst deníčky, vzkazy a tak dále, abych hru maximálně vytěžil a dozvěděl se co nejvíce. Po dohrání se odemkne těžší obtížnost, ale hlavně New Game+, takže si hru můžete dát znovu se získaným vybavením, což je určitě fajn. Pokud navíc budete chtít získat platinovou trofej, musíte hru dohrát také na těžkou obtížnost i New Game+. Opakované hraní je lákavé i kvůli různým rozhodnutím, která během hraní děláte i rozdílným koncům. Já jsem třeba na první dohrání moc pozitivní konec neměl.

Vývojáři ze studia Bloober Team postavili své poslední hry Silent Hill 2 a Layers of Fear na Unreal Enginu 5, s nímž slavili docela slušný úspěch. Nepřekvapí proto, že si tuto technologii vybrali i jako základ pro Cronos: The New Dawn. A šlo o docela dobré rozhodnutí. Vizuálně jde o velmi pěknou podívanou, hlavně nasvícení je parádní, ale líbilo se mi i prostředí, které doslova ožívá díky velké míře detailů. Hru Cronos: The New Dawn jsem hrál na konzoli PlayStation 5 Pro, kde jsou na výběr dva režimy zobrazení. Jeden zaměřující se na maximální vizuální kvalitu, takže běží ve vyšším rozlišení, ale zase je limitován 30 fps. Druhý režim zobrazení se zaměřuje na co největší plynulost. Na začátku jsem zkoušel mezi oběma režimy přepínat, ale rozdíly byly tak malé, že bylo snadné se rozhodnout pro režim výkonu. Framerate v něm je po většinu času stabilní, ale jsou momenty, hlavně během filmečků a neherních sekvencí, v nichž viditelně trochu klesnul. Není to ale nic hrozného a optimalizace je tu mnohem lepší jak třeba u remaku hry Silent Hill 2.

Po remaku hry Silent Hill 2 měli mnozí hráči od Cronos: The New Dawn možná až přehnaně velká očekávání, která vývojáři jen těžko mohli naplnit. To ale neznamená, že bychom tu měli před sebou špatnou hru. Cronos: The New Dawn je kvalitní sci-fi hororová survival akce, která zaujme svoji zápletkou, post-apokalyptickým světem s výborným retro-futuristickým designem, strhující atmosférou či napínavými souboji s protivníky, kteří mohou mutovat do děsivějších a silnějších podob. Nedokáže ale přinést něco nového a originálního. Staví na dobře známých herních mechanikách, které bylo možné vidět v mnoha jiných hrách, takže nemá svoji vlastní identitu. To mu nejvíce ubližuje, ale ani to nemůže nic změnit na tom, že jde o poctivou žánrovku a hru, za níž se nikdo ve studiu Bloober Team nemusí stydět. Já se skvěle bavil, a teď mě omluvte, jdu zapnout New Game+.