Ceněnou vlastností prvních her byla velká jednoduchost, ale skvělá hratelnost. Příběh byl ten tam, protože hlavní bylo se zabavit a v tomto směru pochopitelně pokračuje i dneska recenzovaný Choplifter HD. Na nějaký příběh z vysoka kašle a jde v podstatě jen o to si pořádně zastřílet a splnit několik úkolů. V tomto duchu se ostatně nesl i populární předchůdce, takže proč něco měnit. Vývojáři z inXile Entertainment si pro hráče připravili tři desítky levelů, které se postupně odemknete podle toho, jak si budete vést. Hra ovšem není zase tak těžká, jako originál, takže je přístupná naprosto všem. Fanoušci prvního dílu ovšem nepohrdnou možností hard režimu, který se odemkne po prvním dokončení a ukrývá v sobě opravdu hardcore záležitost na několik večerů. Na Normal ale není problém hrou proletět za nějaké čtyři hodinky, vzhledem k ceně nějakých 10 euro se herní čas dá pochopit a určitě to není zase tak zlé.

Pokud jste původní Choplifter nehráli, vysvětlíme vám, o co se jedná. V základu máte naprosto standardní 2D střílečku, v níž létáte helikoptérou a střílíte vše, co se pokusí pohnout nebo vás ohrožuje. Na začátku to jsou jen pěšáci, později ale i povstalci na autech nebo kulometné či raketometné věže. Dokonce se objeví sem tam i level, v němž proti vám nestojí lidé, ale infikované zombie, které musíte likvidovat po desítkách. Základ je jednoduchý, a ve své podstatě i dost návykový, ale rozhodně nepřekvapí. K dobré hratelnosti určitě dopomáhá i intuitivní ovládání, které se povedlo vývojářům na jedničku a těžko mu něco vyčítat. Během hry si navíc vyzkoušíte i několik druhů vrtulníků. Ty se docela zásadně od sebe liší, a to jak ovládáním, tak třeba počtem míst pro civilisty nebo zbraněmi.

Aby nešlo jen o střílečku, máte během každé mise i několik úkolů. Ty jsou zobrazeny vždy v horní části obrazovky, přičemž máte i označeno, jak daleko k nim máte nebo do jakého času je musíte splnit. Úkoly spočívají většinou v záchraně civilistů nebo ve zničení určitého cíle. Občas ale budete muset i vysadit někde speciální jednotku. Mezi tyto úkolové levely jsou pak dány ty, v nichž musíte doletět se zachráněnými civilisty na druhou stranu mapy. V těchto levelech jde jen o to se vyhnout nepříteli, ale mnohdy tyto pasáže jsou hodně těžké, protože nikde si nemůžete doplnit palivo nebo zdraví. Na začátku se bude možná zdát, že úkolů je hodně, ale později zjistíte, že jde pořád o totéž a po polovině kampaně vás už nic nepřekvapí. Je rozhodně škoda, že vývojáři nevymysleli nějaké další úkoly. V tomto se možná až příliš drželi originálu, protože ten prakticky přinesl totéž.

Co naštěstí udržuje alespoň nějakou rozmanitost, tak jsou to levely. Ty jsou po stránce designu pěkně navrženy, a jedinou menší výtkou k nim by mohla být menší nabídka skinů. Vždy se střídají městské levely s těmi v džungli, v zasněžených pláních nebo na poušti. Levely se ovšem neustále střídají, takže si tohoto menšího nedostatku možná ani nevšimnete. Daleko více bychom vytkli to, že se v levelech nedá skoro nic zničit. Jedinou výjimku tvoří výbušné sudy.

Za každý dokončený level jste vždy ohodnoceny podle toho, jak jste si vedli. Do celkového skóre se počítá jednak počet zabitých nepřátel, ale i počet zachráněných civilistů. Rovněž se ale do skóre projeví nepříznivě to, když o nějakého civilistu přijdete, což zase není tak těžké. Stačí menší náraz nebo nevyhnutí se raketě, a je o civilistu méně. Hraní na skóre je dost důležité, protože za něj vždy obdržíte určitý počet hvězd, které vám odemykají další kapitoly s novými levely.

Dostáváme se nyní ke grafické stránce, která od prvního dílu doznala největší změnu. Vývojáři i nyní, stejně jako u Hunted: The Demon's Forge, vsadili na osvědčený Unreal 3 engine. Výsledek je ale docela rozporuplný. Ano, hra je detailní a občas vykouzlí i nějaký ten nadprůměrný detail, ale jinak je grafika čistě funkční a občas si řeknete, že šlo z Unreal 3 enginu vymáčknout daleko více. Některé pasáže jsou přímo ošklivé. Na druhou stranu framerate drží a během hraní jsme nezaznamenali ani jeden pokles nebo problém technického rázu. Po této stránce je Choplifter HD maximálně vyladěn. Výrazně nezklame, ale ani nenadchne hudební doprovod. Ten v sobě ukrývá několik povedených skladeb, ale nic víc. Stejně tak je na tom i ozvučení. S ním si rovněž mohli vývojáři pohrát.

Vývojáři z inXile Entertainment se rozhodli moc neriskovat. Choplifter HD je na první pohled pěkná hra, po většinu zábavná a dobře se i hraje, ale sráží ji malá nabídka úkolů a možná i nějaká ta zásadní novinka, která by jí vystřelila o něco výše. I tak by si ale Choplifter HD neměli nechat ujít fanoušci originálu, ani hráči akčních her, u kterých se nemusí moc myslet. Vzhledem k slabší nabídce her během ledna se vyplatí dát tomuto kousku šanci.