Bye Sweet Carole

Recenzovaná verze: PlayStation 5

Děj hry zavede hráče do sirotčince Bunny Hall z kraje dvacátého století. V něm společně s ostatními chovankami žije mladá Lana Bentonová. Jednou však zmizí její nejlepší kamarádka Carole Simmonsová. Lana se rozhodne po ní pátrat a hlavním vodítkem je pro ni korespondence mezi Carole a tajemným Francouzem. Vydává se tak po stopě, která ji nakonec zavede do tajemného království Corolla, kde jsou nepřátelští králíci pouze tím nejmenším problémem.

Příběh funguje jako fajn pojivo k tomu, aby vysvětlil celou zápletku a nabídl poměrně solidní množství postav. Nenabízí však nějaké šokující zvraty a naprosto selhává u klíčových postav. Největším problémem je, že Lana zde nemá vůbec žádný charakter. Občas se vyjadřuje, jako kdyby nedokázala dát větu dohromady, a zbytek postav slouží pouze jako sekundární křoví, které nemá žádnou hloubku nebo motivaci.

Je to velká škoda a promarněný potenciál, protože z příběhového hlediska šlo určitě vymáčknout více, jako z dalších prvků Bye Sweet Carole. Nepovedlo se ani rozhodnutí, že hra bude vše odhalovat postupně, jenže se tak děje příliš pomalu. Nastává tak to, že mnoho kapitol tápete v tom, kdo má jakou motivaci a ve své podstatě i kdo je kdo. V polovině hry se tento neduh zlomí a hra vás nakopne k tomu, abyste konečně zjistili pravdu.

Parádní stylizace využívá toho, že nabídne spoustu krásných prostředí, ale ve výsledku se vše odehrává pouze ve dvou rovinách. Až 90 % času strávíte v sirotčinci, tedy v realitě, a sem tam se dostanete do fantaskní Corolly, která je zde až zoufale málo. Některé prvky se pak začnou prolínat a mnohdy budete vystaveni hororovým prvkům. Atmosféra je fajn, ale vyložený horor to není, takže je hra přístupná i mladším hráčům. Většinou vás bude pouze něco temného chviličku nahánět. Nic víc.

Bye Sweet Carole je naprosto nádherná, až kouzelná adventura, která vám umožní se zhostit role Lany na nejrůznějších 2D obrazovkách. Pohybovat se tak lze pouze do stran a pak v rámci jednotlivých pater po schodech nahoru a dolů. V základu tak jde o velmi jednoduchou hratelnost, kdy procházíte mezi obrazovkami a provádíte určité interakce.

Záhy zjistíte, že hratelnost je postavena na jakémsi systému únikové hry. Pokaždé musíte najít způsob, jak se z určité šlamastiky dostat. Jednou budete hledat koště a jindy zase klíče. Následně už stačí zjistit, kam onen předmět patří nebo jak jej využít. V zásadě je tak hratelnost silně omezena jen na několik různých možností.

Nepříliš povedené jsou z mého pohledu i samotné hádanky, nebo alespoň většina z nich, skrze které se máte dostat dále. Mnohdy totiž jejich řešení není příliš jasné. Vznikají tak otravné situace, kdy pobíháte z jednoho konce lokace na druhý a snažíte se vymyslet kombinaci předmětů a interakcí, aby byla odemknuta cesta dál. A věřte nebo ne, pobíhání zde zabírá nejvíce času a je poměrně otravné. V tomto ohledu si myslím, že je chyba, že hra trpí absencí jakékoliv nápovědy. Zejména v sedmé kapitole jsem proto docela trpěl.

Tvůrci si během vývoje uvědomili, že s takovým přístupem bude hráč brzy otráven, neboť se z titulu stane protivný walking simulator. Pokusili se tedy hratelnost okořenit o stealth pasáže, které tu jsou ale jen proto, aby vás zdržely a vytáčely k nepříčetnosti pro jejich zbytečnost. Vždy jen čekáte, až se nepřítel otočí nebo zdroj světla přesune jinam. Místo toho, aby hratelnosti pomohl a udělaly ji rozmanitější a zajímavější, dělají ji spíše medvědí službu.

Nechybí tu dokonce ani akční souboje, které však vyžadují přepnutí na sekundární postavu, neboť Lana neumí bojovat, a také je tu pár momentů, kdy se Lana stane králíkem. Sice to zní trochu šíleně, ale v příběhu to má své opodstatnění a konečně se dostanete přes některé jinak nepřekonatelné překážky.

Co ale rozhodně zklame každého, kdo si hru vyzkouší, tak je fakt, že ovládání je v některých momentech doslova hrozné. Potřebujete vylézt po žebříku? Místo, aby stačilo posunout analog směrem nahoru, tak je potřeba stisknout interakci a teprve poté můžete začít lézt. Velmi otravné je to i z hlediska toho, že nemůžete interakce provádět, když běžíte nebo jdete rychle. Vždy je potřeba zastavit, aby hra korektně vyhodnotila, že asi chcete něco provést. Ovládání bohužel není ideální a trochu hází hráči klacky pod nohy.

Čím je titul naprosto unikátní, je rozhodně jeho zpracování. To vás praští do očí hned na samém začátku. Brilantně totiž zachycuje styl, jakým se prezentovaly pohádky přibližně v 80. letech minulého století. Doslova nádherný výtvarný styl, kde je každá obrazovka precizně vykresleným unikátem. Autorům se povedlo vystihnout i ty nejmenší detaily, že chvílemi máte pocit, jako kdybyste sledovali starší pohádku z myšákova impéria. Z hlediska grafiky si tak nemáme na co stěžovat a parádní audiovizuál poněkud kazí pouze nepříliš kvalitní dabing. Co je však ještě více zarážející, tak že autoři nedokázali sladit synchronizaci rtů s mluveným slovem a v některých scénách je to až do očí bijící.

Délka hry je dosti individuální. První dohrání může trvat přibližně 8 až 10 hodin. Jakmile byste hru opakovali znovu a znali řešení hádanek, myslím si, že nepřekročíte ani 5 hodin. Nicméně hra se snaží zužitkovat znovuhratelnost, neboť jsou tu poměrně náročné trofeje a achievementy ke splnění a vyžadují opakované hraní.

Bye Sweet Carole je sympatický pokus, jak se odlišit od mainstreamové produkce. Jenže excelentním ztvárněním pouze maskuje fakt, že nemá moc co nabídnout po stránce hratelnosti. Titul je postaven pouze na pobíhání, průměrných hádankách a otravných stealth pasážích, což považuji za velice nešťastné. Vybraní hráči si však budou pochvalovat právě odlišnost, a pokud se jim trefí do vkusu, tak si mohou přičíst k hodnocení jeden bod navíc. Objektivně se však jedná pouze o zajímavý artový pokus, který z průměru vytahuje pouze jeho zpracování.