Recenzovaná verze: PlayStation 4

Čtvrtý díl této série měl být velkým reebotem značky a příběhově se snaží čerpat tam, kde celá série – Kletba rodu Gordonů. V tomto díle se jako mladý následovník rodu David Gordon vracíte na panství Black Mirror, abyste uctili památku svého zesnulého otce Johna, kterého se ujmete v úvodním prologu. Příběh a atmosféra hry je za mě osobně jediným kladem. Mnoho z vás si samozřejmě řekne, že je to jeden z nosných kamenů adventury, což je samozřejmě pravda, ale bez kvalitních hádanek a alespoň průměrného technického zpracování nemá šanci na úspěch. 

David ihned po příjezdu zjistí, že s celou rodinou je něco v nepořádku a začne mít vidění, které si zprvu nedokáže vysvětlit. Všechny vidiny se pak točí primárně okolo malého chlapce, který ztvárňuje jeho otce a staršího muže, který se ukáže být Davidovým dědečkem Edwardem. O něm už krátce na startu zjistíte, že byl podle všech, kromě jeho manželky, tyranem a rodině dělal jen peklo. Jak již bylo zmíněno, tak se povídá, že na rodu Gordonů visí kletba, a jak již víme z minulých dílů, tak mnoho z nich v minulosti zabíjelo. Vše začalo v dobách, kdy starověký Řím táhl na Galii a mocní druidové povolali síly temna, aby útoky odrazili. Bohužel vše něco stojí a tak na to doplatil právě Davidův rod.

Přestože hra neobsahuje češtinu, nepotřebujete na ni být velkými přeborníky v angličtině a příběh se dá poměrně snadno pochopit, a to aniž byste hráli předchozí díly. Některé věci se samozřejmě u originálu lehce lišily a původ kletby byl pro mě zkreslením, protože v prvním Poslu smrti ho způsobil Mordred Gordon, který bojoval se svým bratrem. Během hraní si rovněž všimnete, že autoři sice dávají možnost vybírat různé dialogy, ale jde spíš o to je všechny odklikat a jen se prokousat na jejich konec, přičemž vůbec nepočítejte s nějakým hlubším dopadem na příběh. O něco lepší je to s atmosférou hry, která je mnohdy doprovázena úvodní znělkou a propojuje hutnou atmosféru s temnými zákoutími panství. 

Mnoho lidí rovněž zamrzí absence hádanek nebo jejich jednoduchost, kterou na druhou stranu trochu chápu, protože v dnešní době se mnoho her výrazně zjednodušilo a u adventury ze staré školy by měli mnozí hráči obrovské problémy. I když zjednodušení dokážu pochopit, tak rozhodně ho neschvaluji, protože hře rozhodně neprospívá. 

Pokud se budeme dál pokoušet dělat jakési srovnání s původní hrou, tak je rovněž velkým zklamáním, že z klasické point and click adventury jsme se dostali spíše k simulátoru chození ve stylu her jako Everybody´s Gone to Rapture nebo Dear Esther, kde se jen procházíte v daných lokacích a prozkoumáváte vyznačené body v okolí, což je ve finále o něco málo lepší, než se jen procházet. Bohužel to hru zjednodušilo natolik, že se dá dohrát za nějakých 4-6 hodin, což je poměrně tristní a mnozí z vás si ještě rádi vzpomenou na sérii Call of Duty. Adventura na cca 5 hodin při prvním hraní je opravdu dost špatným vtipem, když vezmeme v potaz vše okolo – naprosto zbabraná technická stránka, nezajímavá grafika i hratelnost.

Jelikož jsme si vystříleli veškeré klady už zpočátku, tak se nyní podíváme na tu nejobsáhlejší část, kterou je technická stránka. Prvním obrovským problémem, který vás praští do tváře, je děsivá kamera, kterou autoři dokázali okořenit ještě děsivějším ovládáním. Dostat se z bodu A do bodu B je někdy nad lidské schopnosti. Bohužel je to věc, která vás doprovází celou hru a tak vám nezbývá nic jiného, než se s tím poprat a jednoduše zkousnout. Postavy samy o sobě mnohdy působí dost nedůvěryhodně, a jelikož je často vidět na postavy v detailu, tak si nešlo nevšimnout velmi špatného hýbání ústy, kdy absolutně neseděla mimika tváře a dialog postav.

Faktem rovněž je, že hra má do grafického skvostu daleko, na což jsme u adventur zvyklí, ale právě proto nechápu tolik chyb a nedotažených věcí. Například když jdete z místnosti do chodby a dveře jsou otevřené, tak místo druhé místnosti vidíte jen prázdné černo. Při přechodu mezi těmito místy vás navíc čeká vždy loading. Nahrávací obrazovky nejenže jsou časté (stačí projít 5 metrovou chodbu a čeká vás další), ale také poměrně dlouhé, což je pro mě nepochopitelné, protože nevím, co je přesně načítáno kromě chyb. Při přechodu mezi místnostmi v 20 let starém RE1 jsme měli loadingy v podobě dveří, které jsou kratší, než právě  v Black Mirroru. 

Dalším žalostným bodem jsou například propady ve snímkování a tearing obrazovky. Pokud  u hry vydržíte, tak se rovněž můžete dočkat animací, ve které  jsou stíny tvořeny obřími čtverečky a věrohodnější stíny byste dost možná hledali u hororových her na PS2. Dalším negativem jsou pak výpadky v grafickém enginu, kdy se tu tam dostanete do částí, kde je i trochu světla a tak vidíte, jak špatně na sebe jednotlivé textury doléhají.

Aby všech těchto perliček nebylo opravdu málo, tak se mi v průběhu zhruba 5 hodinového hraní stalo, že se mi hra úplně zasekla a musel jsem ji restartovat. V dalších dvou případech se mi pak sekl jen hlavní hrdina, takže jste sice mohli hýbat kamerou, navštívit menu, ale postava stála na místě a jediné, co pomohlo, bylo opakované načtení uložené hry. Naštěstí i přes totální selhání testerů, kteří hru nejspíš ani nehráli, dali tvůrci do hry častý autosave, takže můžete být relativně v pohodě i kdyby vám hra padala neustále. Abychom si trošku oddychli od problémů, tak bych ještě lehce vyzdvihl hudební doprovod, který na rozdíl od technické stránky neurazí, ba naopak slušně doplní atmosféru, která v panství panuje.

Přestože jsem velkým fanouškem hororů a adventur, stejně jako prvního Posla smrti, tak musím říct, že čtvrtý díl je obrovským zklamáním, a jediné co ho zachraňuje od naprostého dna je poměrně slušný příběh a atmosféra. Bohužel nutno dodat, že při grafickém standardu, který hra nabízí, je množství chyb v tak krátké hře opravdu neodpustitelné a autorům absolutně nešlo o to vydat finální odladěný produkt. Pokud mohu doporučit, tak raději sáhněte po některé z menších adventur digitálně, než vyhazovat 900 za nedodělek, který selhal téměř ve všech bodech.