Battlefield 6

Recenzovaná verze: PlayStation 5 Pro

Série Battlefield začala ve druhé světové válce, ale postupně nabídla další zajímavá bojiště, ať už šlo o první světovou či blízkou budoucnost, dokonce jsme bojovali jako policisté proti drogovým kartelům. Nový Battlefield 6 se odehrává prakticky v současnosti, přesněji v roce 2028, kdy vypukl velký globální konflikt. NATO je paralyzováno a moci se snaží chopit nová mocná soukromá organizace Pax Armata, která bojuje proti zbytku světa. Dvě znepřátelené frakce jsou tedy dány, a to jak pro příběhovou část tak multiplayer.

Průměrná kampaň pro jednoho hráče

Já začnu nejprve částí pro jednoho hráče, na níž jsem byl docela zvědav, zvláště když za ní stojí vývojáři z Criterion a nového studia Ripple Effect se sídlem v Los Angeles, jehož vývojáři dříve pracovali na sérii Medal of Honor nebo Command and Conquer. Navíc série Battlefield dokázala sem tam nabídnout i zajímavé zápletky, nebo minimálně fantastické a vizuálně působivé mise plné výbuchů, které byla radost hrát. Bohužel Battlefield 6 ani jedno nenabízí a jeho kampaň je přinejlepším průměrná, snadno zaměnitelná s jakoukoliv kampaní třeba z konkurenčního Call of Duty, které navíc v tomto odvádí mnohem lepší práci.

Na kvalitu má vliv už příběh. Hra vás hází do velkého globálního konfliktu, ale už moc nevysvětluje, co se přesně a jak stalo, takže vám chybí kontext. Pax Armata jsou prostě padouši, kteří mají moderní vojenské vybavení a zřejmě nekončený přísun vojáků, a proto je nutné je zničit za každou cenu. A pro tento úkol byla vybrána elitní jednotka námořní pěchoty Dagger 13, kterou tvoří bohužel několik maximálně nezajímavých postav, k nimž je těžké si najít cestu a je vám proto dost ukradené, co se s nimi stane. Abych ale jen zápletku nehanil, je nutné uznat, že má několik dobře zrežírovaných filmečků, v nichž se vývojáři snaží dojem vylepšit, ale i pár silnějších emocionálních momentů, ukazující hrůzy války. O to je ale větší škoda, že zbytek za moc nestojí a je i plný nelogičností.

Kampaň hry Battlefield 6 neselhává pouze u příběhu, ale také bohužel u náplně, která je naprosto standardní v rámci válečných akcí a nabízí jen rutinní přestřelky v lokacích po celém světě. Podíváte se do Káhiry, na Gibraltar či do Tádžikistánu, a budete bojovat i v uličkách Brooklynu. Na celé kampani mi chyběla nějaká opravdu zajímavá strhující mise, která by mě zavrtala do sedačky a celou kampaň i hru definovala, jako tomu bylo v minulosti u série Battlefield a téměř každý rok servíruje Call of Duty. Jde jen o sled přestřelek v úzkých uličkách, stealth pasáží nebo boje v tanku. Jediná otevřenější mise je ta předposlední, kde musíte vyhodit do povětří několik cílů, mezi nimiž je možné přejíždět čtyřkolkou nebo chodit pěšky. Jenomže ta je pouze jednou velkou nudou.

Celkově mi kampaň připadala jako takový větší tutoriál pro multiplayer, během něhož se má hráč seznámit s některými základními herními mechanikami, a to v docela pěkně vypadajících kulisách. A třeba i s výborným gunplayem, protože díky němu je radost střílet z nejrůznějších zbraní, které jsou v rukou pěkně cítit a každá má svá specifika. Velký vliv na pocit ze střelby má i DualSense gamepad, jehož využití je parádní a jedno z nejlepších, jaké jsem mohl zatím u first-person stříleček podobného typu vidět.

Kapitolou samou pro sebe je umělá inteligence, ať už vašich kolegů nebo protivníků. Ta je totiž naprosto žalostná. Sice se protivníci často kryjí, ale také se mi mnohokrát stalo, že běhali po bojišti jako smyslu zbavení, a vedle nich moji kolegové. Ti se tak s protivníkem několikrát doslova srazili tváří v tvář, což vypadalo neskutečně komicky. Vaši kolegové si neodpustí kolikrát ani jiné prohřešky. Když jsem byl několikrát sundán a volal o pomoc, nejprve ke mně přiběhl jeden kolega s defibrilátorem, který ale z ničeho nic následně utekl pryč, a já tak musel čekat na jiného. Jednou jsem na to i dojel, což bylo neskutečně frustrující, zvláště když checkpointy nejsou na každém rohu.

Dobrou zprávou alespoň je, že kampaň vám moc času nezabere. Dohrajete ji za nějakých pět hodin na střední obtížnost. Vzhledem k tomu, že zápletka je slabá, mise průměrné a není ve hře nějaký větší epický moment, nemáte žádný smysl vše opakovat. Třeba abyste vysbírali všechny sběratelské předměty. I proto jsem ocenil, že po dohrání hra umožňuje singleplayerovou kampaň smazat. Ponechat si tak můžete v konzoli jen multiplayerovou část, čímž získáte k dobru několik desítek GB.

V multiplayeru nalezení ztracené formy i návrat ke kořenům  

Z předchozích odstavců je jasně patrné, že kampaň na mě moc velký dojem neudělala, ale představila mi několik chytrých mechanik a hlavně výborný gunplay, takže o to více jsem se těšil na multiplayerovou část. A co si budeme říkat, ta je tím hlavním, co Battlefield nabízí. Kvalitní kampaň pro jednoho hráče by byla určitě příjemným bonusem, ale pokud tak kvalitní není, moc velká tragédie to určitě není. A skutečně, v multiplayeru Battlefield 6 přímo září a jde o pozoruhodný návrat do ztracené formy a hlavně ke kořenům série. Jsem moc rád, že vývojáři upustili od snahy přetransformovat Battlefield do jakéhosi Call of Duty hybridu, ale jdou si opět svoji vlastní cestičkou a nabízí akci s jasně danou identitou. Čekejte tedy bojiště plné destrukce, kde je možné ovládat nejrůznější vozidla, od tanků po obrněné vozy, čtyřkolky, vrtulníky nebo stíhačky, což vnáší do hraní hodně chasu, ale také nezapomenutelných epických momentů. O strhující válečnou atmosféru není nouze. A to vše je podpořeno opět výborným ozvučením, které vás na bojiště vtáhne.   

Pokud jste hráli v posledních letech jen hry ze série Call of Duty a ne nějaké starší díly Battlefieldu, možná vás v prvních hodinách dost překvapí samotné tempo. Pohyb po mapách je totiž znatelně pomalejší. Nemůžete běhat po zdech, skákat jako opice či rychle sprintovat a tasit v milisekundě zbraň, abyste protivníka sundali. Klíčový je taktický postup, nejlépe se svým týmem, s nímž můžete komunikovat, vybrání správné pozice a samozřejmě i zbraně do dané situace. Battlefield 6 tak pořád staví na hraní v menších čtyřčlenných týmech. Ačkoliv je takový tým jen jedním z mnoha na bojišti, pokud je opravdu dobrý, může mít naprosto zásadní vliv na průběh a následné vítězství.

Na Battlefieldu 6 se mi právě nutnost více taktizovat a postupovat opatrně líbí, protože krásně zachycuje surovost války a skutečnost, že kulka může přilétnout z každé strany a ve vteřině vám ukončit život. TTK je zde celkem malý, takže hráče je možné sundat velmi rychle. I proto je určitě dobře, že pokud jste zasaženi, nezemřete hned, ale vaši spoluhráči mají chvilku na to, aby vás oživili. Mohou rychle defibrilátorem jako Support, ale také injekcí za ostatní třídy, u níž to ale docela dlouho trvá. I proto byla přidána mechanika, díky níž je možné padlého spoluhráče chytit a během oživování odtáhnout do bezpečí. Tím zamezíte kolikrát tomu, aby hned schytal další kulku, nebo jste ji koupili vy při jeho oživování. Jde o pěknou novou mechaniku, která se mi hodně líbí a je pěkným oživením hratelnosti.

Jsem hrozně moc rád, že se v Battlefieldu 6 vrací systém tříd a vývojáři se nepouštěli do žádných experimentů, jako tomu bylo u Battlefieldu 2042. Třídy, které jsou opět čtyři (Assault, Engineer, Support a Recon) byly oproti minulosti překopány, aby byly všestrannější a ne tolik striktně zaměřené na jednu jedinou věc. Assault má pro sebe posilující adrenalinovou injekci, aby byl v boji efektivnější, ale zároveň má také možnost nosit druhou primární zbraň nebo několik vychytávek pomáhající týmu. Engineer se hodí pro ničení techniky protivníkům a rovněž umí opravovat přátelská vozidla. Nejvíce kontroverzní u mnoha fanoušků bude určitě Support, který kombinuje podporu, takže hází zásoby minice, a medika. No a Recon pak může snadno odhalovat protivníky na bojišti a blížící se tak hrozbu. Každá třída je zajímavá, potřebná, životaschopná a hraje klíčovou roli. Je navíc určitě dobře, že mohou všechny třídy využívat jakékoliv zbraně, takže jsou definovány hlavně svými vychytávkami. Recon by měl nosit hlavně sniperky a koukat na bojiště přes jejich zaměřovače, Assault má zase jako primární pušky a Support lehké kulomety, ale rozhodně není nutné tohle dodržovat.

Battlefield 6 nabízí pouze týmové herní režimy, stavějící na spolupráci s kolegy v týmu a dalšími kolikrát desítkami ostatních hráčů. Vrací se ikonický Conquest, Breakthrough a Rush, ale v nabídce najdete i klasický Team Deathmatch, Domination, King of the Hill a Squad Deathmatch, tedy režimy, které jsou dle mého jen do počtu. I když třeba takový King of the Hill jsem hrál docela dost. Každopádně prakticky ve všech režimech se přetahujete s protihráči o nějaké ty body na mapách, jen v různých variantách. Zcela novým režimem v Battlefield sérii je Escalation, v němž tým mající více zabraných bodů naplňuje svůj ukazatel, přičemž po jeho naplnění získá bod. Jakmile má tři body, vyhrává. Jde tedy jen o další variaci na jinak dobře známé herní režimy, ale je zábavný, takže ani nevadí, že není originálnější.

Hra Battlefield 6 má na svém startu devět map. Z toho osm je úplně nových, a jednou je pak remake ikonické Operation Firestorm, která má stále výbornou atmosféru a její hraní jsem si pokaždé hodně užíval. Mapy jsou rozmanité a vývojáři nabízí jak betonovou džungli s úzkými uličkami jako Empire State nebo Manhattan Bridge v Brooklynu, tak menší městečka či válečná pole v Mirak Valey nebo New Sobek City. Design je dobrý, jen sem tam mi přišlo, že některé mapy jsou hůře vyladěné pro některé režimy. Třeba mapu Mirak Valey jsem vyloženě nesnášel při hraní režimu Escalation, protože obsadit body je zde pro útočící tým téměř nemožné, protože všude číhá sniper čekající, až vykouknete zpoza rozvalin. Větší verze této mapy v režimu Conquest je ale už mnohem lepší a líbí se mi. Vývojáři by tak měli ještě provést balanc, případně design map pro některé režimy lehce upravit. Co může také někomu vadit, je velikost map. Ty jsou spíše středně velké a hra zatím vyložené obří rozsáhlé mapy nenabízí. Třeba se to v budoucnu změní, mluví se ostatně už teď o bitvách na moři. Menší velikost má ale dle mého názoru pozitivní vliv na hratelnost, protože je hráč pořád v akci a něco se kolem něj děje. Hry tak nemají hluchá místa, jako by mohly mít na větších mapách.

Výše jsem zmínil třídy, ale velmi důležitou roli hrají ve hře samozřejmě zbraně rozdělené do několika kategorií. Hra nabízí moderní útočné pušky, SMGčka, lehké kulomety, pušky či brokovnice. Jak jednotlivé zbraně používáte, postupně levelují a vy si tak odemykáte i různé doplňky mající vliv na stabilitu a další vlastnosti, ať už jde o zaměřovače, pažby, lepší zásobníky, tlumiče a tak dále. Možností, jak si zbraň vylepšit a vyladit ke svému hernímu stylu je hodně. Stejně tak máte možnost si dát na zbraně různé kosmetické doplňky, které jsou většinou vázány i s různými úkoly. Systém úprav asi nikoho moc nepřekvapí, protože je dost podobný tomu, co série Battlefield nabídla v minulosti, a co každý rok servíruje i Call of Duty. Velkým plusem určitě je, že upravenou zbraň si můžete hned vyzkoušet na střelnici, do níž se přepnete bleskově stisknutím L2. Hned je tak krásně vidět, jak se úprava promítla do její funkčnosti. Zatím se nezdá, že by nějaká zbraň byla vyloženě rozbitá nebo silnější než ostatní, ačkoliv někdy jsem se vztekal nad tím, jak mě dokážou hráči rychle vyndat s SMGčkem a na jakou vzdálenost. Vývojáři nějaký menší balanc budou muset ještě provést na základě zpětné vazby.

U zbraní ještě zůstanu, protože musím zmínit z mého pohledu dva nedostatky. Prvním je docela nepřehledné uživatelské rozhraní, v němž je lehké se ztratit. Určitě by ho měli vývojáři zjednodušit a zpřehlednit. No a pak také vidím problém v pomalém levelování zbraní. Trvá to opravdu hodně dlouho a odemknout si všechny zaměřovače, tlumiče a další doplňky u jedné zbraně je při hraní klasických herních režimů otázkou ne hodin, ale spíše dnů či týdnů. A to i s pomocí různých XP boostů. Snad vývojáři časem postup zrychlí. Jde ale samozřejmě jen o mušky, které jdou snadno opravit. Jinak je Battlefield 6 překvapivě od prvního dne funkční a dobře vybalancovanou hrou. K tomu určitě přispělo i zapojení komunity, která mohla hru testovat a dávat vývojářům cennou zpětnou vazbu. A že někteří porušovali NDAčka a nahrávali videa z hraní? Na to si vzhledem ke kvalitě hry už určitě nikdo nevzpomene a vývojářům se tato strategie bez debat vyplatila.

Battlefield 6 je v multiplayeru přesně tím moderním Battlefieldem, po němž fanoušci volali. Bohatou nabídku osvědčených a zábavných režimů doplňují většinou dobře navržené mapy a hlavně výborná taktická hratelnost s možností využívat nejrůznější vozidla, díky níž se Battlefield odlišuje od hektického a rychlejšího Call of Duty, a může se tedy opřít o vlastní jedinečnou identitu. Battlefield 6 má nakročeno stát se úspěšnou stálicí na multiplayerovém akčním trhu, ale jestli tomu tak nakonec bude, rozhodne podpora po vydání. A zatím se zdá, že vývojáři neponechali nic náhodě. Už koncem října odstartuje první sezóna, která je rozdělena do tří vln. Ta přinese nejen nové zbraně a vozidla, ale hlavně i nové mapy a další novinky, které budou oživovat hratelnost. A rozhodně nesmím zapomenout ani na plánovaný battle-royale režim. Ten zatím nemá přesné datum vydání, ale mohl by přitáhnout k Battlefieldu další velké množství hráčů. Battlefield 6 určitě vypadá i v tomto ohledu neskutečně nadějně.

V multiplayeru vizuálně působivá podívaná plná destrukce

I když jsem měl k předchozímu Battlefieldu řadu výhrad a v mnoha ohledech mě zklamal, nemohl jsem mu upřít, že vypadal naprosto fantasticky. Frostbite odváděl mimořádnou práci, a určitě není pro nikoho překvapení, že se pro něj vývojáři rozhodli i tentokrát. Jenomže prezentace by se dala stejně jako samotná hra rozdělit na dvě samostatné části. Když v minulosti hry ze série Battlefield nabídly singleplayerovou kampaň, nabídly vizuálně neskutečně působivou prezentaci, tlačící možnosti enginu kolikrát až za jeho hranici. U Battlefieldu 6 mi ale kampaň přijde po vizuální stránce kolikrát dost rozporuplná. Někdy vypadá vážně parádně, jindy vývojáři servírují jen nevýrazné a průměrně vypadající scény, které vůbec nenadchnou. Během hraní jsem narazil i na řadu bugů, glitchů a propady frameratu, hlavně během filmečků. Ty mají tendenci se nepěkně škubat. Zvláště filmeček na konci předposlední mise je jedna velká slideshow, a i proto jsem si tuto na první pohled epickou scénu nemohl vůbec užít. I proto jsem měl podezření, že kampaň byla dělána jen z donucení, aby ji mohla EA nabídnout hráčům, kteří prahnou i po filmově laděné jízdě.

Zatímco v singleplayeru je vizuální stránka minimálně hodně diskutabilní, v multiplayeru je to úplně něco jiného. Vývojáři servírují vizuálně působivou podívanou po celou dobu, která je obohacena o fantasticky vypadající částicové efekty, realisticky zničitelné prostředí a výborné nasvícení, díky čemuž mají jednotlivé hry naprosto ohromující atmosféru. Kolikrát si tak budete připadat jako na skutečném bojišti, až vedle vás pojede tank, bude rozbíjet zdi baráků, do toho budou všude kolem padat stromy, létat vám nad hlavami stíhačky a všude kolem vás budou vybuchovat granáty. Tohle dokáže v současnosti zprostředkovat pouze Battlefield 6. A to navíc tak, že po většinu času běží naprosto v pohodě a nezaznamenal jsem větší problémy nebo poklesy frameratu. Je nutné dodat, že jsem hrál Battlefield 6 na konzoli PlayStation 5 Pro, kde má vyšší rozlišení v obou režimech zobrazení, takže detaily a efekty ještě více vyniknou. Fidelity režim se zaměřuje na maximální vizuální kvalitu při 60 fps, režim výkonu pojmenovaný jako vybalancovaný režim má framerate odemčený a můžete dosáhnout až na 120 fps za cenu sníženého rozlišení a detailů. Je ale nutné dodat, že na tento cílový framerate hra dosáhne jen v momentech, kdy se toho moc neděje.

Značka Battlefield se vrací na naše televizní obrazovky ve velkém stylu. Příběhová kampaň pro jednoho hráče moc nezaujme a je plná klišé, nezajímavých postav a průměrně navržených misí, které slouží pouze jako tutoriál pro multiplayer. Ten ale na druhou stranu přímo září a nabízí strhující válečnou podívanou, která je podpořena velmi dobrým audiovizuálním zpracováním, většinou kvalitně navrženými mapami, slušným množstvím herních režimů a hlavně zábavnou taktickou hratelností, v rámci níž je možné jezdit v tanku, obrněném vozidle nebo létat na nebi se stíhačkou. Battlefield 6 je konečně tou válečnou hrou nové generace, kterou si fanoušci mnoho let přáli. Navíc má obrovský potenciál do budoucna. Snad ho vývojáři využijí.