Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Musím se přiznat, že jsem se na vydání kolekce Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp docela dost těšil, protože původní verze obou her mě na kapesní konzoli Game Boy Advance naprosto minuly ve své době, a nyní je dohánět skrze různé emulátory není zrovna nejlepší způsob, jak si je užít. Ano, obě hry vyšly v roce 2015 v rámci Virtual Console pro konzoli Nintendo Wii U, ale na tu si dnes už není možné je zakoupit, protože Nintendo se nedávno rozhodlo vypnout pro tuto konzoli eShop. Navíc jsem toho názoru, že oba dva díly Advance Wars se náramně hodí na konzoli Nintendo Switch, hlavně její handheldový režim, jako ostatně jiné podobné tahové hry a třeba i série Fire Emblem. Dobrou zprávou určitě je, že vývojáři ze studia WayForward (série Shantae) se rozhodlo nic neškrtat, a tak dostáváme obě původní kampaně, ale nyní ve značně vylepšené verzi, díky čemuž nepůsobí archaickým dojmem a jsou lákavé nejen pro velké fanoušky, ale také naprosté nováčky, mezi které se sám počítám.

Když jsem začal hrát první kampaň, rychle jsem pochopil, proč se Nintendo v minulém roce rozhodlo Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp odložit. Jen o válečnou povahu nejde. Armáda Blue Moon hned na začátku napadne svého souseda Orange Star a zabere mu území. Přitom je naprosto očividné, že předobrazem pro Blue Moon se stal Sovětský svaz. Tyto události tak perfektně sedí i na dnešní konflikt na Ukrajině, kterou se snaží Rusko zabrat v rámci své Speciální vojenské op… válce. Zpět ale k samotné hře a vlastně i hrám, které mají jinak dobře napsané příběhy s několika charismatickými postavami. Nejde vlastně jen o klasický střet dvou armád a vytlačení agresora ze svého území, ale o daleko rozsáhlejší konflikt, do něhož se zapojí několik stran a vše se postupně dost zamotá, zvláště když se později do všeho zapojí i záhadná armáda Black Hole. A pak je zajímavé sledovat, jak se postupně vše rozplétá a vyvíjí, a následně i pokračuje v rámci druhého dílu, který na ten první prakticky navazuje. Příběh tedy není jen do počtu a sám o sobě dokáže u hraní udržet po celou dobu hraní, na což má vliv i pěkná vizuální stylizace.

Advance Wars je válečná tahová strategie ve stylu kámen-nůžky-papír, kdy v jednom kole nejprve dáte příkazy jednotkám na mapě vy (aby zaujaly pozice nebo zaútočily), a následně protivník. Cílem každé mise je vždy splnit zadaný úkol. Většinou spočívá jen v likvidaci všech jednotek protivníka, prostým zabráním jeho základny, dobitím měst v časovém limitu a tak dále. Úkoly sice vypadají jednoduše a snadno proveditelné, ale tak jednoduché to samozřejmě není. Vlastně Advance Wars jsou docela těžké hry, u nichž musí hráč neustále přemýšlet, taktizovat a předvídat, jak se v dalším kole zachová protivník. Svým způsobem jde tak o šachy, jen s válečnou tématikou, které vám nedají ani na moment vydechnout, a to je dle mého i největším lákadlem samotné hry. Protože jsou herní mechaniky překvapivě hodně komplexní, byl jsem rád, že když jsem získal vždy novou jednotku do týmu, ať už šlo o tank, raketomet nebo ponorku, vždy jsem byl s ní skrze jednoduchý a dobře zpracovaný tutoriál seznámen a mohl si ji i vyzkoušet. Po tutoriálech jsem tak už věděl, že třeba tanky se hodí na pěchotu, raketomety ostřelují jednotky na delší vzdálenost, a také co použít před dotěrnou leteckou podporou protivníka. Každá jednotka je tak proti něčemu silná, ale zároveň má i obrovské slabiny.

Na začátku jednotek není mnoho, ale postupně se přidávají další. Ve výsledku tak můžete ovládat džípy, tanky, pěchotu s puškami nebo raketomety, dělostřelectvo, raketomety (HIMARS) a také zásobovací vozy, které jsou rovněž velmi důležité. Logistika je klíčem k úspěchu, o čemž by mohli vyprávět i Rusové na Ukrajině. Po čase ale dojde i na vrtulníky, bombardéry či stíhačky, a také námořní bitvy za pomoci křižníků a ponorek, takže v tomto je hra dostatečně rozmanitá. Jednotek je opravdu velké množství, přičemž jen jejich správné využití a dobrá taktika následně vede k úspěchu. Na začátku se mi hodně líbily animace bitev, když jsem třeba navedl raketomety na nebohé tanky, případně se bombardéry rozbombardoval jednotky protivníka. Po několika hodinách hraní bylo ovšem sledovat pořád stejně animace trochu otravné. Naštěstí je možné tyto animace vypnout, aby hraní bylo rychlejší a plynulejší. Vývojáři s jistým okoukáním jinak pěkných animací počítali, za což jim patří dík.

 Jen o jednotkách a jejich správném využití bitvy nejsou, protože do hry může docela citelně zasáhnout i velící důstojník se svými speciálními silnými schopnostmi. V kampani ho máte po většinu času automaticky přiřazeného, v dalších režimech je možné si ho vybrat. Třeba Andy může opravovat své jednotky, což je kolikrát potřeba, a je vlastně docela bezpečnou volbou pro každého začátečníka. To třeba Max je tank, takže dodává větší sílu jednotkám s přímým útokem, naopak ale penalizuje raketomety a vůbec dělostřelectvo. Dobře taktizovat je nutné už během kampaně, protože umělá inteligence je celkem obstojná a snaží se trestat každé zaváhání i špatný tah hráče. Možná i proto jsem byl sem tam překvapen, když sama sem tam udělala nějakou velkou chybu nebo se nezachovala zrovna logicky, takže prakticky zahodila kolo k tomu, aby mi více uškodila. To by se třeba u živého protivníka nikdy nestalo.

Vývojáři připravili desítek map, které jsou po stránce designu povedené a nabízejí docela dost prostoru pro taktizování a vymýšlení různých strategií. Vliv na ně navíc mají i terény, ať už jde o klasické silnice, louky, moře, lesy nebo hory, s nimiž je nutné při plánování počítat. Silnice jsou dobré pro jakákoliv vozidla, i když jsou pak snadným cílem, ale do hor třeba s těžkou technikou nevyjedete, zato poskytují dobrou obranu pro pěchotu. Dalo by se říci, že cíl není nikdy nalajnovaný, ale je jen na vás, jak protivníka přechytračíte, jaké jednotky k tomu využijete a jak budete využívat ve svůj prospěch terén každé mapy.

Pokud bych měl ale něco vyčíst, tak je to, jak hra pracuje s mechanikou Fog of War, což je mlha války. Někdy jsou mapy zahaleny mlhou a musíte je tak prozkoumávat, abyste odhalili pozici protivníka. S tím problém nemám, protože tak to funguje i na skutečném bojišti nebo v jiných tahových strategiích. Vadilo mi ovšem, že když jsem protivníka odhalil, byla jeho pozice po chvilce opět zahalena mlhou, ačkoliv se nikam nepřesunul. V tu chvíli na něj není možné útočit. V moderních hrách by se něco takového už nestalo, protože to zbytečně frustruje hráče a hází mu klacky pod nohy. Není nic horšího, než když vidíte, jak na vaše jednotky dopadají rakety, vy raketomet najdete a ten po chvilce znovu zmizí, takže je nutné ho na stejné pozici znovu odhalit, aby bylo možné ho dodělat. Když už vývojáři hratelnost i vizuální stránku modernizovali, mohli upravit i tohle.

Samotná hlavní kampaň zahrnující obě dvě hry Advance Wars má několik desítek misí, a protože nejde ve výsledku o vůbec lehkou záležitost, a to ani na Casual obtížnost, můžete se připravit na několik desítek hodin zábavy. Dohráním kampaně obou her ovšem nic nekončí, protože Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp toho nabízí daleko více. Třeba režim War Room, v němž si jen vyberete mapu a změříte síly s počítačem, ale zahrnuty jsou i multiplayerové režimy, kdy lokálně můžete propojit až čtyři konzole, případně hrát ve čtyřech na jedné konzoli. Nechybí ani daleko zajímavější online podpora, v níž můžete na souboje vyzvat kamarády, aniž byste s nimi byli s nimi v jedné místnosti. Tady je velká škoda, že hra nemá i klasický matchmaking, aby bylo možné změřit síly s náhodnými hráči. Takhle jste jen odkázáni na to, jestli máte ve friendlistu kamarády, kteří hru vlastní. Vlastně toto rozhodnutí vývojářů ani moc nechápu, protože v online multiplayeru je obrovský potenciál, který se vývojáři rozhodli ignorovat.

Pro hráče, kteří rádi tvoří, vývojáři zase připravili docela propracovaný a snadno přístupný editor, v němž je možné navrhovat vlastní mapy a následně je hrát i s kamarády. O motivaci věnovat se hře dále se starají různé bonusy v podobě hudby, artworků nebo dalších map, které si kupujete za herní menu. Tu získáváte jen hraním, takže mikrotransakce zahrnuty díky bohu neobsahuje. Jak vidíte, Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp je na obsah hodně bohatá kolekce, která uspokojí všechny fanoušky původních verzí, ale také naprosté nováčky.

Protože původní verze her Advance Wars a Advance Wars 2 vyšly pro kapesní konzoli Game Boy Advance před více než dvaceti lety, dnes už by působily svoji vizuální stránkou značně archaickým a zastaralým dojmem. Vývojáři ze studia WayForward si toho byli vědomi a tak remakům dali zcela nový hodně barevný vizuální kabátek, který jim náramně sedí a díky němuž vypadají opravdu pěkně, ať už hrajete v handheldovém režimu nebo na televizi. Během samotných bitev jsou všechny jednotky nově plně ve 3D, ať už na mapách nebo během bitev s pěknými efekty i animacemi, kdy provádějí útok. Navíc všemu dodává šmrnc i zcela nová komiksová okénka s dialogy, ale pochválit musím i několik pěkných filmečků, na nichž je hned poznat podle líbivé stylizace, že za nimi stojí vývojáři série Shantae. Vizuální stránce bych jen těžko něco vyčítal. Povedený je i hudební doprovod, přidávající na atmosféře, stejně tak ozvučení, a oceňuji i dabing, ačkoliv je jen částečný.

S Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp se dostávají na konzoli Nintendo Switch dvě povedené tahové strategie, které ani po dvaceti letech neztratily nic ze svého kouzla a v mnoha aspektech působí moderním dojmem, což jen ukazuje jejich nadčasovost. Potěší nejen zábavná hratelnost s velkou volností ve vymýšlení strategií, ale také kompletně nové audiovizuální zpracování, díky němuž obě hry vypadají a zní lépe než kdy dříve. Pokud máte rádi tento žánr, neměli byste Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp vynechat. I vzhledem k tomu, že za své peníze dostanete velmi dobrou zábavu na desítky hodin.