Deníček o remaku hry Shadow of the Colossus

Bluepoint Games tímto projektem výtečně sdělují skutečnost, co doopravdy znamená REMAKE ve svém úplném významu. Tehdy, když Shadow of the Colossus měl ještě před vydáním a já se veškeré novinky o tomto projektu dovídal pouze prostřednictvím OPSM2 magazínu, s každým obrázkem a útržkem nové informace se ve mně hromadil pocit, že je zaděláno na něčem skutečně výjimečném a s vydanou recenzí, kterou tehdy tuším psal Starman, se ve mně uvolnilo veškeré napětí z toho, že by projekt dopadl špatně a tak následovala cesta do PlayStation Shopu, odkud jsem si nesl speciální edici v papírovém vydání s pohlednicemi uvnitř. Prvé a několikáté dohrání ve mně vířilo tak moc silné emoce, že jsem doslova v onom světě žil a prožíval dobrodružství v roli ústřední postavy prostřednictvím své interpretace jako snový svět, v němž jsem s každým skoleným kolosem doslova hmatatelně prožíval onu smrt každé oběti jedinečného tvora, jakož daň za vzkříšení života, přičemž konatel se s každým zabytím propadal hlouběji do temnoty, aby nakonec zemřel, jiný život probudil a sám se znovuzrodil. Nedovedu žádným způsobem vyjádřit hloubku a tíhu prožitků u tohoto virtuálního symbolického dobrodružství, které mně tehdy skutečně nesmazatelně poznamenalo, protože i nyní, jak píši tyto řádky, vyplavují se ony pocity znovu a slzy jen potvrzují jejich intenzitu. Ani nespočítám kolikrát jsem tehdy poslechl onen dokonalý soundtrack. Jestli lze vyjmenovat 5 nejzásadnějších děl videoherní produkce od prvopočátku, tento tvůrčí skvost nedovedu nikdy vynechat. Díky Fumito Ueda za to světlo mezi mračny a Bluepoint za odvážný krok znovuvytvoření něčeho, co mám zvláštní moc v čemsi v sobě skrytou a doufám, že se toto cosi výjimečného zachovává i zde v Remaku.