Co dělá Final Fantasy VII, Final Fantasy VII? Čím tato videoherní ikona, a pro zástup nováčků vstupní brána do žánru JRPG, obstála ve zkoušce času, přiměla je k „návratu do planety“ opakovaně, a proč se o její nestárnoucí podstatě vedou debatní kroužky po více jak jedné lidské generaci od premiéry? Že by to bylo snad nadčasovým příběhem, honosnou hudbou, nezaměnitelným vizuálem, či jednoduše všemi těmito zmíněnými přednostmi, nádherně se spojujícími v agregát, který by nejeden fanoušek nazval soudržným mistrovským dílem? Možná právě ono neznámé, co nedokážeme suverénně uchopit, s námi tolik hluboce rezonuje. Příběhové peripetie, ponechány k vlastní interpretaci, s doprovodným emotivním jevištěm, díky němuž byla cesta do cíle pro většinu z nás o něco osobnější. Stejně tak první krůčky po majestátně vzhlížející, přitom korupcí zkaženou a chudobou nasáklou sci-fi metropolí Midgar, nemohly nikoho plně připravit na zjevení, vyčkávající za jejími hradbami. A co teprve setkání s ústředním zlem, jež dokonce při bližším zkoumání v jistých kruzích vyvolalo morální dilema a existenciální otázky.