Destiny 2: The Edge of Fate

Destiny 2: The Edge of Fate

Když v minulém roce vyšlo pro Destiny 2 rozšíření The Final Shape a po několika hodinách v novém raidu velký protivník Witness padl a já se dostal na konec desetiletého příběhu, položil jsem si otázku, co dál? Věděl jsem, že Destiny ani náhodou nekončí a Bungie s ním má další plány, ale říkal jsem si, jestli nenastal čas své působení v něm po tolika letech ukončit. Přeci jen je to hra, které jsem obětoval tisíce hodin. Nenastal čas posunout se dál a položit Fatebringer na hřebík? Nakonec jsem si ale vzpomněl na první průchod raidem Vault of Glass, kde jsme na konci shodili chudáka Atheona z mapy. Na zabíjení boha Croty skrze vytahování síťového kabelu z PlayStationu, na první Lighthouse v Trials of Osiris a nekonečné tanečky na něm s fireteamem, získání speciálního emblému, obrovské hádky s členy klanu i dalšími hráči, ale také na velké množství přátel, s nimiž mohu kromě na Tower zajít sem tam i na jedno orosené pivo v reálném životě. Destiny je hra, u níž jsem zažil to, co mi zatím žádná jiná nenabídla. Stala se velkou součástí mého života. A i proto jsem se nakonec rozhodl, že možná neuškodí si ještě jeden rok dát a podívat se, kam bude Destiny 2 směřovat. Další rok slibuje hned dvě menší rozšíření The Edge of Fate a Renegades. Nyní bylo spuštěno první a já jsem hned začal zjišťovat, jak má vypadat podle Bungie nová éra Destiny 2.