Test konzole Nintendo Wii U

Hardware – next-gen nebo konkurence pro současné konzole?
Nintendo nikdy nemělo na trhu hardwarově nejlepší konzoli. Hardware byl vždy takový, aby vyhovoval tomu, čeho chce Nintendo dosáhnout. Pokud se podíváme na specifikace Wii U, tak na první pohled jistě zaujme 2GB velká operační paměť, která je samozřejmě oproti konkurenčním platformám výhodou. Dále už to ale zase tak slavné není, protože procesor PowerPC 750 s třemi jádry o frekvenci 1.24 GHz jistě není něco, čím by se mohlo Nintendo chlubit, případně s ní budila konkurenci ze spánku, a opravdu není. Samozřejmě, frekvence je jedna věc, záleží i na dalších, jako třeba grafický čip, který má být modernější a o něco málo výkonnější jak u současných konzolí. Výkon asi není takový, jaký by každý očekával od nové konzole, na druhou stranu to jsou hry, které rozhodnou o úspěchu či neúspěchu platformy.

Nintendo se rozhodlo, že nenabídne konzoli s velkým pevným diskem, vybaví ji jen 8GB případně 32GB pamětí u prémiové verze s tím, že si každý může externí HDD dokoupit (maximální velikost 2TB když připojíte disk větší) a připojit skrze USB. Zde je jasně vidět, že chtělo jít Nintendo s cenou co nejníže, protože větší pevný disk by samozřejmě znamenal i větší pořizovací cenu. Kromě externího pevného disku můžete připojit i flash disky a třeba použít i SD kartu pro zálohování uložených pozic. Hru z SD karty nespustíte, alespoň ne oficiální cestou. Vyjádření Nintenda je, že má až příliš malou přenosovou rychlost. To by bylo k úložnému prostoru, nyní si něco řekněme o mechanice. Nintendo se rozhodlo vsadit na disky podobným Blu-rayi, takže zvládnou pobrat až 25GB, což je samozřejmě dostatečná velikost pro všechny moderní hry. Mechanika je navíc celkem rychlá, načítání her je otázkou několika vteřin. Ani její hlučnost nebude moc rušit, při hraní ji ani nepostřehnete.

Když si konzoli prohlédnete dobře ze všech stran, jistě vás zaujmou čtyři USB 2.0 porty, dva z přední strany a dva ze zadní, dále je na konzoli HDMI konektor, případně analogový pro starší typy televizí. Konzole neobsahuje klasický internetový konektor, jediná možnost je využít Wi-fi b/g/n. Protože máme na test ZombiU edici konzole, ta je celá černá s lesklým povrchem. Ačkoliv Nintendo se nechalo slyšet, že na konzoli až tak nezáleží, stejně ji každý hodí někam do poličky pod televizi, design Wii U je z mého pohledu velmi pěkným, rozhodně se mi ze všech konzolí líbí nejvíce. Jen škoda, že se do konzole nepodařilo vměstnat i zdroj, který je znovu venku, svoji velikostí se blíží tomu u Xboxu 360. Naštěstí ho jde vložit někam za skříň nebo za konzoli v poličce, takže tolik neruší.

Wii U Gamepad
Nintendo se v posledních letech vždy snažilo odlišit od své konkurence. Vše začalo pohybovým ovládáním, dvěma displeji u kapesní konzole DS, a nyní pokračuje s ovladačem Wii U Gamepad, který připomíná tablet. Ačkoliv je tento ovladač na první pohled větší, po uchopení budete překvapeni nejen lehkostí, ale rovněž ergonomií, takže se i dobře drží a ani po několika hodinách hraní z něj nebolí ruce. Všechna tlačítka jsou dobře rozmístěna, takže na ně hned dosáhnete, stejně tak analogy. Jen mám výtku k triggerům, které nejsou analogové, takže nenabízejí třeba u závodních her tak dobrý pocit z jízdy, protože hra nereaguje na to, jak moc trigger držíte. Pojďme nyní k displeji, který zvládá rozlišení 854x480 bodů. Obraz je na ovladači slušný, ale je jasné, že kvalit obrazu na televizi nikdy nedosáhne, ať už třeba v podobě sytosti nebo i onoho rozlišení. Pozorovací úhly displeje jsou fajn, dá se na obraz dívat i ze strany. Displej je samozřejmě dotykový, k čemuž máte k dispozici i dotykové pero. Během testování displej vždy reagoval, jak jsem chtěl, jenom si na začátku musíte uvědomit, že není multidotykový, jako mají dnes běžně mobilní telefony, tablety nebo Vita. To může vadit především u prohlížení internetu, ale u her byste stejně tuto funkci nevyužili, a Wii U je především konzole na hry. Co se týče dosahu signálu mezi konzolí a gamepadem, není moc o co stát. Stačilo, abych vyšel z pokoje, kde je konzole umístěna, a ovladač už hlásil ztrátu signálu. V mém případě tak musím hrát ve stejném pokoji, kde je konzole umístěna. Tím i trochu padá to, co Nintendo prezentuje ve videích, že si dáte kafe a na gamepadu si třeba přečtete novinky na internetu. Proč bych měl ve stejném pokoji, kde mám počítač nebo tablet, zapínat Wii U a dívat se na internet přes jeho ovladač?

Wii U dost staví na novém ovladači Wii U Gamepad s displejem, takže jsem byl celkem zvědav, jak ho využijí hry. New Super Mario Bros. U ho moc nevyužívá, což jsem napsal už v recenzi, ale ani další hry na tom nejsou moc lépe. U Assassin’s Creed 3 vidíte na displeji jen mapu, případně menu, které ovšem nemůžete ovládat dotykem, stejně musíte sáhnout po tlačítkách, takže je lepší se dívat přímo na televizi. Ostatně UbiSoft u AC3 doporučuje použít spíše klasický Wii U Pro Controller, čímž výhoda mít konzoli s Wii U Gamepadem padá. Ostatní hry jsou na tom podobně, nejvíce se ovladač s talbetem osvědčí u multiplayerových her, kdy jeden hráč hraje na televizi, zatímco druhý na displeji ovladače. Pro tento typ her je zdá se ovladač naprosto ideální, pokud ovšem chcete hrát sami, jeho využití není kolikrát moc velké, jestli tedy vůbec. To je zatím i velká nevýhoda ovladače, protože z toho, co jsem pochopil, je to právě Wii U Gamepad, který je docela drahou součástí balení. Nintendo na tomto bude muset ještě pořádně zapracovat, protože zatím je využití ve hrách alespoň z mého pohledu rozpačité. Proč bych se měl dívat u mnoha her na displej ovladače, když to samé vidím na televizi? Jedině pokud se někdo jiný chce zrovna dívat na TV, ale to v mém případě nenastalo ani jednou.

Operační systém a aplikace
Když se podíváte na operační systém Wii U, svým vzhledem dost připomíná ten, který je použit u kapesní konzole Nintendo 3DS. I zde máte políčka, v nichž jednotlivé aplikace a další záležitosti. Systém je na první pohled přehledný, ale určitě zamrzí jeho pomalost. Když chcete totiž spustit třeba nastavení, musíte kliknout na příslušnou aplikaci, která se následně načítá 30 vteřin, někdy i déle. To samé poté platí, když aplikaci chcete zavřít. Takováto rychlost provází všechny základní aplikace, a určitě by s tím mělo Nintendo něco udělat. Rychlost je zatím jeden z největších problémů, na který se jen těžko bude zvykat. Když už jste ale ve hře, můžete si pustit zároveň nějakou z menších aplikací, aniž byste museli hru vypínat. Můžete si psát s kamarády, podívat na Miiverse nebo na internet skrze internetový prohlížeč. Přepínání a spouštění těchto menších aplikací při zapnuté hře je o něco rychlejší, ale i zde je rozhodně prostor ke zlepšení.

Wii U má po updatu i několik zajímavě tvářících se aplikací. Youtube maniaky určitě bude zajímat aplikace této dost možná nejpopulárnější video služby. Hned po zapnutí ale následuje docela velké zklamání, protože aplikace má do přehlednosti daleko, navíc není ani moc rychlá a videa se kolikrát sekají. Aplikaci chybí spousta funkcí, třeba playlisty, takže fanoušky přehrávání videí z youtube uspokojí jen těžko. Ostatně, kdo má Playstation 3, tak určitě ví, o čem mluvím, protože se jedná o tutéž aplikaci, jen s tím rozdílem, že neťukáte písmenka na obrazovce, ale můžete rychle psát skrze dotykový displej ovladače. Youtube aplikace je tedy spíše nepoužitelná, ale to vůbec nevadí, protože Wii U má velmi kvalitní internetový prohlížeč, který disponuje všemi důležitými funkcemi, je rychlý, přehledný, a navíc zvládá podporu Html 5, takže všechna videa z youtube si přehrajete v něm, navíc se můžete přihlásit i na svůj účet, přidávat si oblíbené kanály a dělat prakticky vše, co na PC. Velkým plusem je, že si u videí můžete přepínat rozlišení, od 240p až po 1080p, navíc všechna videa běží plynule bez větších problémů. Skvělou vychytávkou je, že video si můžete přepnout na televizní obrazovku, zatímco na ovladači si dál prohlížíte další stránky. Za internetový prohlížeč si Nintendo zaslouží velkou pochvalu, sice není bezchybný, několik mušek by se našlo, ale v porovnání se svojí konkurencí jasně vyhrává.

Asi nejvíce propagovanou aplikací je MiiVerse, což je vlastně jedno velké obsáhlé fórum, v němž si můžete radit s ostatními hráči ohledně jednotlivých her. Aplikace je přehledná, hned najdete to, co hledáte, navíc se do ní dostanete přímo ze hry, takže nic nebrání tomu, abyste si mohli posílat s dalšími hráči radu. Některé hry, jako třeba New Super Mario Bros U podporují vkládání rad pro jednotlivé levely, případně si můžete pročíst, co ostatní o daném úseku napsali. Podpora je samozřejmě i v dalších hrách, třeba ZombiU. Co se ale nebude dost hráčům líbit, je vysoká cenzura, pokud se příspěvek netýká hry, případně na někoho útočí. I příspěvek, v němž jsem nazval Machara lamou, byl po několika desítkách minut smazán administrátorem. S online komunitou konzole se pojí i možnost vkládat kamarády do Friend listu. Pryč jsou otravné kódy, nyní už stačí zadat jen nick, služba Nintendo Network daného uživatele bleskově najde, pak už jen stačí, aby žádost o přátelství byla potvrzena. Jedinou slabinou MiiVerse a Friend listu je, že můžete kamarádům posílat jenom zprávy, pokud byste měli zájem o videorozhovor, musíte spustit další samostatnou aplikaci. Samozřejmě, nejedná se o velký problém, ale určitě by bylo příjemnější a uživatelsky přívětivější, pokud by vše bylo v jedné aplikaci, a ne tři, mezi nimiž je nutné přepínat, což samozřejmě trvá pár desítek vteřin.

Nintendo se vždy tak trochu bránilo digitální distribuci, tedy ne že by ji konzole Wii neuměla, ale uživatelský komfort, případně dobré podmínky pro vývojáře byly pouze v říši snů, případně u konkurence. Až s 3DSkem se v tomhle pohnuly ledy, a Wii U jde v tomto ještě dál. Obchod eShop sice není zatím dostupný v České republice ani na Slovensku, takže je nutné lhát Nintendu a zadat, že jste třeba z Anglie, ale to je jediný problém. Poté už můžete nakupovat několik menších stahovatelných her, ale i téměř všechny krabicové hry. Časem by měly být na eShopu i demoverze, zatím je tam jen jedna, a to na FIFU 13. Rychlost eShopu a vyhledávání položek je příjemné a rychlé, jen může někomu vadit, až příliš pomalá rychlost stahování a následná instalace. Třeba demoverze na FIFA 13 trvala se stažením a instalací neuvěřitelných 45 minut, to na Xboxu 360 byla stažena a mohl jsem ji hned hrát za 5 minut. Velký rozdíl, ale věřím, že na tomto Nintendo ještě zapracuje. Jinak před vydáním se na internetu objevila informace, že pokud vám odejde konzole, přijdete i o všechen nakoupený obsah. Tuto informaci mohu nyní vyvrátit, protože všechen obsah se pojí na Nintendo Network účet, s formátem konzole, případně vyměněním za novou přijdete jen o uložené pozice her.

Wii U je první konzole od Nintenda, kde se od začátku počítá s updaty nejen systému, ale i her. Už bylo hodně napsáno o úvodním velkém updatu, který se stahuje a instaluje hodinu. Vzhledem k tomu, že se přidají veškeré online služby a další vylepšení, tu hodinu si každý rád počká, ostatně stahuje se obrovský balík čítající 5 GB. Updaty obsahují i hry, při každém spuštění si hra zkontroluje, jestli není dostupná nová verze, pokud je, začne update automaticky stahovat, pokud ovšem chcete hned hrát, můžete dát stahovat update na pozadí. Až se stáhne, nainstaluje se při dalším spuštění hry, což je jistě příjemné. Jen instalace updatu při dalším spuštění hry může trochu vadit, protože rovněž trvá několik minut. Proč? To ví asi jen Nintendo. Že Nintendo povolilo updaty her je jinak určitě skvělou zprávou, protože stačí si vzpomenout na krkolomná záplatování her jako Mario Kart 7 na 3DSku nebo The Legend of Zelda: Skyward Sword na Wiičku. S tímto je konec, takže další krok pro lepší pohodlí ze strany hráče a menšího tlaku na vývojáře za každou cenu se na poprvé trefit s dokonalou verzí.

Dlouho se na internetu diskutovalo, jestli bude mít Wii U nějaký systém achievementů/trofejí. Nedávno Nintendo potvrdilo, že nic takového konzole obsahovat nebude, což je samozřejmě menší zklamání, když podobné systémy už jsou i na PC skrze Windows Live a Steam. Kdo by ovšem chtěl podobné odměny sbírat i na Wii U, je tu možnost skrze Uplay, tedy aplikaci UbiSoftu, kterou si můžete stáhnout z eShopu. Ta je zdarma, přičemž se v ní zaznamenávají všechny vaše úspěchy z her od UbiSoftu. Jiné tam nejsou, což je dost limitující faktor, který nakonec rozhodne u mnohých o nestažení, navíc se dosažené úspěchy nedají porovnávat s dalšími hráči, takže tím i padá jakákoliv soutěživost. Aplikace nyní obsahuje 5 her, její prohlížení je jednoduché, jen možná zamrzí, že se ovládá pouze skrze tlačítka, dotykový displej nevyužijete.

Wii hry
Když Nintendo vydává novou konzoli, přináší s ní i zpětnou kompatibilitu s tou předchozí, a jinak tomu není ani u Wii U, na němž si můžete přehrát všechny hry z Wii. K tomuto je k dispozici v menu položka Wii, na níž když kliknete, spustí se systém konzole Wii, který moc dobře znáte, no a pak už není problém si dát do konzole hru a tu hrát. Emulace funguje dobře, během testování her Super Mario Galaxy, Donkey Kong Country Returns nebo Dead Space: Extraction jsem nezaznamenal jediný problém, vše běží dobře. Jen může být menším zklamáním fakt, že tu neprobíhá žádné přepočítávání obrazu do HD rozlišení, takže hra vypadá stejně jako na Wii. Samozřejmě, obraz se roztáhne na celou obrazovku, když máte nastaveno rozlišení 1080p, ale nijak ho to nevylepší.

Wii U Pro Controller
Protože mám k dispozici ZombiU pack, je v něm přibalen i klasický Wii U Pro Controller, který svým tvarem dost připomíná gamepad u konzole Xbox 360. Byl jsem na něj zvědav, ale po osahání se dostavilo docela velké zklamání. Ovladač jako takový nevypadá špatně, po ergonomické stránce je dobrý. Když ho ale pořádně vezmete do rukou, přijde vám, že mačkáte vietnamský pad za pár korun, místo něčeho, co vyrobilo Nintendo. Gamepad je až moc lehký, čímž ho v ruce pomalu necítíte, navíc mačkání tlačítek je bez jakékoliv odezvy, takže zážitek z hraní se rovná téměř nule. Nejhůře dopadly zadní triggery, které se jenom mačkají, takže nejsou analogové jako u klasických ovladačů. Nejlepší nejsou ani analogové páčky s menší citlivostí, navíc se i dost blbě mačkají. Samozřejmě, kvalita může být malá, vždyť se jedná jen o doplněk, který podporuje malé procento her, ale chtít za něj plnou cenu, tedy 1299,-Kč, hraničí až s drzostí. Pokud jste si tedy nekoupili ZombiU edici, rozhodně na Wii U Pro Controller zapomeňte. Za cenu, za jakou se prodává, ho doporučit jednoznačně nemůžů. Zvláště, když za stejnou cenu se prodává kvalitnější Dualshock 3, o Xbox 360 ovladači raději ani nemluvím. Ten je dokonce ze všech tří gamepadů nejen nejkvalitnější, ale i nejlevnější. Jedinou výhodou Wii U Pro Controlleru je výdrž baterie. Na jedno nabití vydrží spoustu hodin, já jsem ho používal zhruba deset hodin, přičemž pořád byl plně nabit.

Asi nyní každý očekává, jestli koupi doporučím nebo ne. Wii U je rozhodně dobře zvládnutou konzolí, kterou zatím ocení především fanoušci Nintenda. Ti si koupí Nintendo Land nebo New Super Mario Bros U a budou hrát dalších několik měsíců. Pro hráče, kteří mají konkurenční HD platformy, zatím nenabízí Wii U nic, kvůli čemu by se měli vzrušovat a alespoň nad koupí uvažovat. Multiplatformní záležitosti už mají několik měsíců dohrány, kolikrát i s bonusovým obsahem, na své konzoli, navíc i do budoucna se jich podle všeho dočkají v hojnější míře. Právě v tomto se bude muset Nintendo hodně snažit, protože ačkoliv má nyní konzoli hardwarově srovnatelnou s konkurencí, oznámených multiplatformních her moc není, nebo alespoň ne tolik, jako na PS3 a Xbox 360. Rovněž se bude muset Nintendo snažit, aby co nejvíce ukázalo výhody Wii U Gamepadu a hraní na dvou obrazovkách, což se zatím ne úplně daří. Jestli koupit nebo ne, si tedy můžete sami odpovědět podle posledních vět.

Níže se můžete podívat ještě na jeden pohled, o který se postaral ApsidalTill.