Středozem ve videohrách

První 2D pokusy a textové adventury

Pokud bychom chtěli najít úplné videoherní začátky Středozemě ve videohrách, museli bychom se vrátit až do roku 1982, kdy vyšla hra s názvem The Hobbit od studia Beam Software. Jak asi tušíte, šlo o textovou adventuru, ovšem s řadou krásných obrázků vycházejících z původních ilustrací, která byla dostupná pro ZX Spectrum, a následně i další počítače té doby jako Comodore 64, BBC Micro nebo Oric. Hobit slavil docela slušný úspěch mezi majiteli tehdejších počítačů, a proto se stejní vývojáři rozhodli předělat do videoherní podoby i první díl trilogie Pán Prstenů. Hra s názvem Lord of the Rings: Game One vyšla v roce 1985. Mezi hráči se ale na rozdíl od Hobita dočkala rozporuplného přijetí, hlavně pro některé špatně navržené mechaniky i hádanky, horší AI a řadu problémů. Vývojáři se zpětnou vazbu pokusili využít o dva roky později s vydáním hry Shadows of Mordor: Game Two of Lord of the Rings, založená na druhé knížce. Trilogie pak byla zakončena v roce 1989 hrou The Crack of Doom.

Dalo by se říci, že tato první videoherní trilogie moc velkou díru do světa neudělala, a dnes si na ni už pomalu nikdo nevzpomene. Tak je tomu ovšem s většinou prvních videoherních adaptací. Zapadla i nepříliš výrazná a povedená strategická hra War in Middle Earth (1988), první RPGčko J.R.R. Tolkien's The Lord of the Rings, Vol. I (1990) s Frodem Pytlíkem v hlavní roli, k němuž se postupně přidávali další postavy s odlišnými schopnostmi, a velký úspěch neslavila ani směsice akce a strategie J. R. R. Tolkien's Riders of Rohan z roku 1991, zaměřující se na Rohan. Éru prvních videoherních adaptací pak završila o rok později hra J.R.R. Tolkien's The Lord of the Rings, Vol. II: The Two Towers. Zajímavostí určitě je, že vývojáři plánovali ještě třetí hru, s níž celé putování Froda ukončí, ale na tu nikdy nedošlo a byla během vývoje zrušena. No a na další videoherní adaptaci si fanoušci Středozemě museli počkat dlouhých deset let, která už byla na rozdíl od prvních pokusů kompletně ve 3D.

Filmová trilogie odstartovala éru 3D akčních her

Už když Peter Jackson natáčel na Novém Zélandě svoji trilogii, strhla se bitva o videoherní práva. Zajímavostí je, že práva na Středozem získaly hned dvě společnosti. Společnost Electronic Arts si odnesla práva na videoherní adaptaci filmové trilogie Petera Jacksona, takže mohla věrně přenést do svých her filmové kulisy, ale také využít podobu herců nebo nádhernou hudbu, za níž stál oscarový hudební skladatel Howard Shore. To se podepsalo v následných hrách na přímo filmové atmosféře, která nadchla nejednoho fanouška. To společnost Sierra/Vivendi Games získala práva na knižní sérii. Nemohla sice využít filmovou hudbu a další prvky, ale nebyla limitována filmy, a proto se v jejích hrách mohly objevit scény nebo postavy, které se ve filmové trilogii neobjevily. Z dnešního zpětného pohledu je zcela jasné, že vyhrála jednoznačně Electronic Arts. Její hry sice nevyhrávaly žádná ocenění, ale šlo o solidní kousky, které se svezly na úspěchu filmové trilogie. To hry od Sierry/Black Label Games byly jen průměrnými pokusy, na které si dnes fanoušci moc nevzpomenou. Pojďme ale pěkně popořadě.

První hrou, spadající do 3D éry, byla dobrodružná adventura ze třetí osoby The Lord of the Rings: The Fellowship of the Ring od Black Label Games, a jak už název napovídá, šlo o adaptaci první části knižní trilogie pro PC a konzole PlayStation 2, Xbox a GBA. Zatímco začátek patřil Frodovi, jehož naháněli po Kraji nebezpeční Nazgúlové, následně došlo i na akčnější pasáže za Aragorna nebo Gandalfa. Bohužel šlo jen o průměrnou hru s nepříliš dobrou vizuální stránkou, hluchými až nudnými pasážemi a krkolomným ovládáním, kterou zachraňovaly jen některé pěkné lokace ze stránek knížky. A protože v té době měli všichni spojené s oblíbenými postavami tváře herců, nepřesvědčila ani jejich podoba.

Není proto divu, že se na hru hned zapomnělo, zvláště když o měsíc později vyšla akce The Lord of the Rings: The Two Towers od EA, postavená na filmové licenci. EA nestihla připravit o rok dříve první hru, a tak části ze Společenstva prstenu dala až do této hry, která tak převyprávěla události prvních dvou filmů. Zatímco hra od Black Label Games byla klasičtější adventurou o akci, hádankách a tak dále, to hra od EA vše vsadila všechny karty na akci, a bylo to dobré rozhodnutí. Ta byla zábavná díky propracovanému soubojovému systému, přičemž filmové kulisy s pěknou vizuální stránkou a hudebním doprovodem navodily tu správnou atmosféru, a proto bylo lehké hře propadnout. Ta se navíc chlubila i exkluzivními záběry z právě přicházejícího druhého filmu, takže její atraktivita ještě vzrostla. Jako fanoušek filmové trilogie i knížek jsem si hru od EA hodně užil, zvláště když měla díky systému hodnocení i dobrou znovuhratelnost, která maskovala jinak docela krátkou herní délku.

V roce 2003 následovaly další hry. Nejprve to byla nepříliš kvalitní strategická hra The Lord of the Rings: War of the Ring od studia Liquid Entertainment pro PC připomínající třetího Warcrafta, v níž bylo možné si zkusit konflikt za obě strany. Ve stejném roce vyšla od Sierry i 3D hopsačka The Hobbit pro PC a konzole, založená na akci, logických hádankách i zdolávání záludných překážek. Bohužel stejně jako v případě The Fellowship of the Ring nešlo, o kdo ví jak povedenou záležitost, vlastně musím říci, že jsem ji nikdy nedohrál, i třeba kvůli neposedné kameře nebo celkovému nezajímavému zpracování. Daleko větší radost jsem měl z akční hry The Lord of the Rings: The Return of the King od EA, která doprovázela do kin finále filmové trilogie. Ta stavěla na úspěšných prvcích předchůdce, jen vývojáři přinesli zcela nové úrovně inspirované filmovými kulisami, ale také možnost hrát za daleko více postav s unikátními schopnostmi, komby a zbraněmi (Gandalf, Aragorn, Legolas, Gimli, Frodo a Sam, k odemknutí byl Faramirm Pippin a Smíšek). I když hra byla kritizována za krátkost i občas neposednou kameru, hráči si ji díky designu, atmosféře, skvělým soubojům i audiovizuálnímu zpracování užili. A je možná i proto škoda, že dnes není možné si ji na konzolích zahrát, pokud tedy nevlastníte stařičký Xbox nebo PlayStation 2.

Bylo očividné, že EA s hrami ze Středozemě má obrovský úspěch a licence se nevzdá. To společnost Black Label Games na tom tak dobře nebyla. Vydala několik průměrných her a navíc zrušila připravovanou akční adventuru The Lord of the Rings: The Treason of Isengard, která byla adaptací druhé knížky. Tento název původně pro knížku zamýšlel přímo Tolkien, a protože hru s názvem Two Towers už vydala EA, rozhodli se vývojáři pro něj. V dalších letech proto hry ze Středozemě chrlila jen EA a střídaly se velké úspěchy s velkými propadáky. Licence byla drahá, a tak se EA snažila fanouškům házet cokoliv, něco se chytlo, něco ne. Překvapivě kvalitní byla ale hra The Lord of the Rings: The Third Age od studia EA Redwood Shores (později Visceral Games), která se příběhově odehrávala zároveň s filmovou trilogií, jen sledovala originální skupinku hrdinů. Vývojáři se pro hru nechali inspirovat klasickými japonskými RPGčky jako Final Fantasy, takže obsahovala tahové souboje s protivníky, což fungovalo překvapivě dobře, a třeba já osobně jsem si hru docela užil. Ve stejném roce vydala EA dle mě asi nejlepší hru s licencí Pána prstenů, a to strategii The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth pro PC, v níž nechyběly epické bitvy a parádně navržená kampaň za obě strany, navíc kvalitní byla i multiplayerová podpora. Já mám krabičku s hrou pořád vystavenou a rád na její hraní vzpomínám a sem tam mám chuť si ji znovu nainstalovat.

V roce 2005 přišla EA s tahovou strategií The Lord of the Rings: Tactics pro PSP, která se setkala s docela vlažným přijetím. Hra měla solidní atmosféru a dobrou prezentaci, ale soubojový systém byl slabší a ne tolik propracovaný a komplexní, navíc po několikáté prožít notoricky známý příběh už tak atraktivní nebylo. Daleko lepší byla o rok později strategická hra The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth II, navazující na úspěšného a oblíbeného předchůdce. V ní vývojáři vylepšili prakticky vše, od strategických možností, přes bitvy, na které měli ještě větší vliv jednotliví hrdinové s unikátními schopnostmi po samotnou kampaň. Navíc hra měla i na svoji dobu parádní online podporu. Na rozdíl od prvního dílu si ji mohli užít i konzolisté, protože vyšla kromě PC i na Xbox 360. Ve stejném roce vyšlo pro hru velké rozšíření The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth II: The Rise of the Witch-king s novou frakcí i kampaní, které bylo ovšem dostupné pouze pro PC. Poslední hrou EA ze Středozemě byla v roce 2009 multiplayerová akce The Lord of the Rings: Conquest od studia Pandemic, která se bohužel moc nepovedla a patří k tomu nejslabšímu, co se s touto licencí objevilo. Byla kritizována za nezajímavou kampaň (za stranu dobra se jen bránilo a za stranu zla útočilo), slabé zpracování i náplň (většinou se hrály multiplayerové režimy jako Deathmatch nebo Capture the Flag) a celou řadu chyb. Takové rozloučení si EA s licencí asi nepředstavovala, ale co se dá dělat.

Po EA přebírá licenci Warner Bros

Když se EA rozloučila s licencí, veškerá práva připadla společnosti Warner Bros. Interactive Entertainment, která tak mohla pro vlastní tvorbu čerpat z filmů Petera Jacksona. I proto fanoušci docela čekali, co z toho vzejde. První hrou pod novým vydavatelem byla akční adventura The Lord of the Rings: Aragorn's Quest určená hlavně mladšímu publiku, která byla ale veskrze průměrná a neměla zábavnou hratelnost ani pěkné vizuální zpracování. To bylo určitě velké zklamání. Hra se odehrávala patnáct let po knižní trilogii a zachytila Sama Křepelku, jak vypráví svým dětem o dobrodružstvích Aragorna. Značně rozporuplně dopadla i hodně jednoduchá a nekomplexní hack and slash akce The Lord of the Rings: War in the North z roku 2011, v níž se vývojáři rozhodli vyprávět zcela originální příběh ze Středozemě s novými hrdiny, který byl ale přinejlepším průměrný. Není divu, že dnes si na tuto mlátičku moc fanoušků nevzpomene. Vlastně i já jsem si až během psaní tohoto článku vzpomněl, že jsem něco takového v minulosti hrál. V roce 2013 následovala nepříliš kvalitní MOBA hra Guardians of Middle-earth od studia Monolith Productions, která vyšla pouze skrze digitální distribuci na PlayStation Network a Xbox Live Arcade, na níž se hodně rychle zapomnělo a vývojáři následně ukončili podporu a vypli servery. Dnes tak není vůbec žádná možnost si hru zahrát. A možná je to i dobře.

Hry s licencí Pána Prstenů byly v podání Warner Brosu v počátečních letech hodně rozpačité a fanoušci z nich byli spíše zklamaní. I proto potřeboval Warner Bros. konečně přinést něco kvalitního a zajímavého. No a tím byla hra Lego The Lord of the Rings, která nabídla osvědčenou zábavnou LEGO hratelnost založenou na prozkoumávání Středozemě, plnění různých úkolů, řešení hádanek i soubojích s protivníky, okořeněnou o charakteristický LEGO humor. A protože slavila úspěch, o dva roky později vyšla hra Lego The Hobbit. Ta sice byla o něco slabší, ale pořád dokázala potěšit a patřila k tomu lepšímu, co se s licencí Pána Prstenů v posledních letech objevilo.

A nyní už k tomu nejlepšímu, co Warner Bros. s licencí Středozemě vydal. S hrou Guardians of Middle-earth si vývojáři ze studia Monolith Productions osahali oblíbený fantasy svět a v roce 2014 přišli s kvalitní akční hrou s otevřeným světem Middle-earth: Shadow of Mordor, která stavěla na propracovaném soubojovém systému, dobře zpracovaném světě, zajímavém a dobře napsaném příběhu, odehrávajícím se mezi Hobitem a Pánem Prstenů), charismatickém hlavním hrdinovi Talionovi, jenž se vydal pomstít smrt své rodiny, a v neposlední řadě i kvalitním audiovizuálním zpracování. Hráči sice hře vyčítali, že jde o přeskinovaný Assassin's Creed, kterým se vývojáři nechali očividně inspirovat, ale vzhledem ke kvalitě to nevadilo. Zvláště když přinesli i několik vlastních unikátních mechanik. Třeba Nemesis systém, díky němuž mohli nepřátelé reagovat na předchozí konání hlavního hrdiny, ale také když přežili nebo ho zabili, pomohli si v žebříčku a povýšili na kapitána, čímž byli následně ještě silnější. Protože hra slavila úspěch u kritiků i hráčů, o tři roky později vyšlo volné pokračování Middle-earth: Shadow of War, v němž se vrátil hlavní hrdina Talion se zcela novým kvalitním dobrodružstvím na desítky hodin. Vývojáři v něm přišli opět s dobře napsaným a zajímavým příběhem a zároveň vylepšili herní mechaniky, které se osvědčily u prvního dílu. I proto dnes obě dvě hry Middle-earth patří k tomu nejlepšímu, co se s licencí Pána Prstenů doposud objevilo.

Ještě se určitě vyplatí vrátit trochu do minulosti a zmínit v přehledu akční MMO RPG hru The Lord of the Rings Online, která vyšla v roce 2007 pro PC a byla skvěle hodnocena pro zábavnou hratelnost, možnost hrát za odlišné rasy i skvěle vyprávěný příběh, ale také se kolem ní utvořila docela početná komunita. I proto vývojáři hru zásobovali pravidelně velkými rozšířeními. Vzhledem ke kvalitám hry (PC Gamer ji zvolil MMOčkem roku 2011, blog Massively ji označil v roce 2018 za nejvíce nedoceněnou MMO hru) je určitě škoda, že se nikdy nedostala na konzole , a zřejmě už ani nikdy nedostane, ačkoliv sem tam nějaké náznaky byly. Během let vzniklo i velké množství her s licencí Středozemě pro mobilní platformy nebo prohlížeče, ale asi moc nemá cenu je více rozebírat. Zvláště když žádná nedokázala více prorazit a většinou šlo jen o hodně průměrné pokusy vyždímat z oblíbené značky nějaké ty peníze.

A jak vypadá budoucnost videoherní Středozemě? Už za několik dní se dočkáme několikrát odložené stealth dobrodružné hry The Lord Of The Rings – Gollum. Ta zatím vypadá tak nějak všelijak a můžeme jen doufat, že nakonec půjde o zábavnou záležitost, v níž si návštěvu oblíbeného světa užijeme. Do budoucna se pak můžeme těšit na před několika dny oznámené velké MMOčko s otevřeným světem, o které se postarají společnosti Amazon Games, Embracer Group a Middle-earth Enterprises. Vývoj má na starost studio Amazon Games Orange County - tvůrci populární MMO hry New World. To ale určitě nebude vše, protože s novými filmy a seriály se dá očekávat, že se dočkáme i dalších videoher, na nichž už se třeba nyní pracuje, ale ještě nejsou oznámeny. 

Do komentářů nám určitě napište, jaká hra ze Středozemě se vám nejvíce líbila.