Skladatelé herní hudby #2 - Grant Kirkhope

Grant Kirkhope (1962) je britský hudební skladatel, jehož jméno je spojeno především s tvorbou herní společnosti Rare a není tak divu, že psát o jeho životě do značné míry znamená i vyprávět o osudu této společnosti. Kirkhope se hudbě věnoval už od mládí a dostalo se mu i klasického vzdělání. Ostatně jeho rodiče měli k hudbě vždy blízko. Už jako dítě tak poslouchal Franka Sinatru či orchestr Glenna Millera. Možná zde tak hledat jeho zálibu v dechových nástrojích, které ve své tvorbě rád využívá. Kirkhope sice studoval hru na trubku, ale už v jedenácti letech se začal věnovat kytaře, kterou pak v následujících letech takřka neopustil, když hrál v několika rockových a metalových kapelách, jako byly Little Angels či Tribe.

Poté co v roce 1984 vystudoval Royal Northern College of Music se v jedné z kapel potkal a spřátelil s Robinem Beanlandem, který v té době začal pracovat pro Rare (později stál mimo jiné za hudbou pro Conker's Bad Fur Day). Pro Kirkhopa to tehdy byla neznámá společnost, nicméně když se po roce jeho skupina rozpadla, byl to právě Beanland, který ho přivedl na myšlenku, aby začal stejně jako on psát herní hudbu. Na jeho doporučení tak nakoupil potřebné vybavení a začal psát skladby, o kterých si myslel, že by se mohly hodit do her. Byl v této oblasti nováček, protože o hry se dříve nějak blíže nezajímal. Poslal tedy kazety s nahranou hudbou do Rare a čekal na odpověď. Jeho tvorba zřejmě zaujala a tak v roce 1995 do firmy nastoupil. Stejně jako jeho přítel se na dlouhou dobu stal jedním důležitých lidí stojící za zvukovou stránkou her od herního studia Rare, které v tu dobu již pracovalo pro Nintendo.

Práce herního skladatele v 90. letech to nebylo jako dnes, kdy jsou autoři najímání čistě pro složení herní hudby či alespoň rozpracování hudebních motivů, které pak dokončí někdo méně známý (a drahý). Stejně tak se tehdy autoři nemohli spolehnout na rozsáhlé hudební knihovny, ze kterých by mohli čerpat podklady pro svoji práci. Kirkhope sice už byl z generace autorů, u kterých nebylo skládání hudby nutně vázáno na programátorské schopnosti, nicméně stále jeho pozice zahrnovala i další činnosti kromě samotného skládání. Měl tak na starost i zvukovou stránku hry, nahrávání efektů a ruchů či dabing postav. Díky tomu lze Kirkhopeho hlas, najít v mnoha hrách od Rare. Navíc složit hudbu neznamenalo ji pouze někde nahrát a poté předat autorům hry. Každá platforma měla své náležitosti a omezení a realizace zvukové stránky her byla s celou tvorbou podstatně svázána. Tohle bližší spojení mezi skladatelem a tvůrci mělo odezvu i v tom, že herní hudba byla takříkajíc na míru dané platformě.

První hrou, na které se Kirkhope v Rare podílel by Donkey Kong Land 2, pokračování úspěšné hry na Gameboy z roku 1996. Místo autorské práce se však spíše věnoval převodu hudby Davida Wise z Donkey Kong Country 2: Diddy's Kong Quest ze SNESu na hardwarově omezené možnosti handheldu. Začátek to nebyl jednoduchý, protože mu chyběla zkušenost, nicméně svoji první práci nakonec úspěšně zvládnul. Jeho další úkolem bylo hudbu pro hru GoldenEye 007 za Graema Norgata, který se tak mohl věnovat jinému projektu Blastcorps. Ani u této práce se tak naplno nemohl projevit jeho talent, protože se při skládání musel držet určitého stylu. Ostatně když máte hru s takovou licencí jako je James Bond, těžko můžete přijít s něčím, co překoná legendární téma od Johna Barryho. Ale i tak složil několik povedených skladeb, které pěkně dokreslují špionážní tématiku hry. Kirkhope se osvědčil jako autor a tak dostal na starost novou velkou hru, kterou Rare plánovalo pro Nintendo 64. Z původního konceptu nazvaného Project Dream se nakonec stalo Banjo-Kazooie, hra patřící do zlatého fondu a zároveň jedna z nejikoničtějších prací Granta Kirkhopa.

Goldeneye - Bunker - www.youtube.com/watch?v=xxW7jRDwmuY .
Goldeneye - Depot - www.youtube.com/watch?v=F9oU8LAY3f0&list=PLAA1F6AE3357F26CB&index=12 .

Ze hry Banjo-Kazooie (1998) se stala nesmrtelná klasika a jedním z důvodů byl i její vpravdě geniální hudební doprovod. Důvodů, proč tomu tak bylo, je hned několik. Jednak je to díky samotné kvalitě herní hudby, kterou měl v rukách tentokrát přímo sám Kirkhope. Je to pestrá směsice melodií a témat, které s oblibou využívají široké spektrum dechových, strunných a další i méně obvyklých nástrojů a dohromady pak vytváří melodie, které díky své zdánlivé jednoduchosti obstojí i bez herního kontextu. Hudba je nápaditá, veselá a hravá zkrátka se skvěle hodí k lehce ujetému příběhu hry s medvědem a ptákem v hlavní roli. Další důvodem je celkové provedení. Každá lokace má své hudební téma, což není nic neobvyklého. Co však hru tehdy odlišovalo, bylo to, že ačkoli hudba zní na pozadí v nekonečné smyčce, dynamicky se mění v zavilosti na tom, jak hráč interaguje s prostředím, hudba zrychluje, zpomaluje či se proměňují hudební nástroje. Banjo-Kazooie nebyla první hra, která se o podobný přístup pokoušela, ostatně s něčím podobným přišel již dříve Monkey Island, rozhodně však celý koncept dotáhla nejdále. Byl to vlastně přístup, který dnes používá mnoho her, kdy jsou klidné tóny vystřídány rytmičtějšími v okamžiku, kdy se na obrazovce něco děje. Jenže v tehdejších podmínkách byl takový přístup jedinečný. Každý level měl své téma a v rámci levelu pak byly určité lokace, kde se dané téma mělo nějakým způsobem variovat. Je třeba si uvědomit, že hra používala 16 kanálové MIDI a takže byly dané určité limity. Jenže díky využití cartridgí, bylo snadné pracovat k herními daty okamžitě, bez dlouhého načítání, což podporovalo i dynamickou práci s hudbou jako takovou. Stačilo tak jeden z kanálů vyhradit pro tuto příležitost a tak se do hudby mohla v případě, že se hrdinové pohybovali pod vodou, do hudby plynule zapojit třeba harfa, či jindy zas jiný nástroj. (Poznámka: najděte si na Youtube kanál PoopPoopFart, kde je ke zhlédnutí několik videí od člověka, který tuto vlastnost hry nádherně demonstruje tím, že sám dokáže zahrát všechny hudební party.) Hudební doprovod Banjo-Kazooie byl zkrátka jedinečný a je jen málo her disponuje takovou hudbou, že vám stačí jen pár tónů a máte jasno, odkud je znáte.

Banjo-Kazooie - Spiral Mountain - www.youtube.com/watch?v=b1cRQRdg62E&list=PL8154EC94B3CC7442&index=2 .
Banjo-Kazooie - Treasure Trove Cove - www.youtube.com/watch?v=5DQfnj33-QU&index=10&list=PL8154EC94B3CC7442 .
Banjo-Kazooie - Freezeezy Peak - www.youtube.com/watch?v=ZUgja4wkAO8&list=PL8154EC94B3CC7442&index=20 .
Banjo-Kazooie - Click Clock Wood (Spring) - www.youtube.com/watch?v=lXoaTcf_3vo&index=32&list=PL8154EC94B3CC7442 .

Úspěch Banjo-Kazooie podnítil i vznik pokračování a tak ve druhém díle nazvaném Banjo-Tooie (2000) Kirkhope zdařile navázal na svou tvorbu a opět přišel s nezapomenutelnými melodiemi, u kterých mohl díky novému technickému poskytující více paměti, přijít s i bohatší orchestrací skladeb. Ještě předtím však zaujal svou hudbou ke hře Donkey Kong 64 (1999)m ve které dokonce propůjčil svůj hlas hlavnímu hrdinovi. Tehdy se kolem hry rozpoutala z dnešního pohledu směšná aféra ohledně skladby DK Rap, jejíž text se trochu vymykal standardům Nintendo her a obecně vzbudila posměch. Ostatně sám Kirkhope říká, že původně byla myšlena v žertu, nicméně do hry se nakonec dostala, ačkoli on by na ni raději zapomněl. Poslední hrou, která stejně jako naposled jmenované vyšla na Nintendo 64 a na které se Kirkhope podílel, byla Perfect Dark (2000). V té době už pracoval na Banjo-Tooie, jenže jeho kolega Graeme Norgate se rozhodl opustit Rare a spolu s lidmi kteří pracovali i na GoldenEye založit studio Free Radical. Bylo tedy nutné přerozdělit jeho práci a tak zatímco Robin Beanland převzal Jet Force Gemini, Kirkhope se ujal prací na Perfect Dark. Při skládání hudby zkusil tentokrát trochu jiný přístup a vzhledem k tématu hry pracovat z větší části s elektronikou hudbou a syntezátory. Inspiraci pak čerpal v hudbě 70. let i seriálech jako bylo Mission Impossible, což ostatně pěkně korespondovalo s vyzněním hry s tajnou agentkou v hlavní roli. Vydáním těchto her se nepřímo uzavřela jedna velká kapitola herní historie, kdy Rare s Kirkhopem ve svém týmu ukázali, že je možné vydávat na platformě Nintenda hry stejně tak dobré jako ty přímo od Big N.

Donkey Kong 64 - Forest Lobby - www.youtube.com/watch?v=Lc23kaS8koA .
Donkey Kong 64 - Forest Melody - www.youtube.com/watch?v=Jw6AaEmH0H8 .
Banjo-Tooie - Klungo's Theme - www.youtube.com/watch?v=apZulvuciWA&index=12&list=PL9D5D10375437CCA1 .
Perfect Dark - Chicago: Stealth - www.youtube.com/watch?v=sV4OEFQHBfc .

V roce 2002 kupuje Rare Microsoft v rámci svých akvizic před startem své první konzole a začíná nová éra této společnosti. Bohužel jak se ukáže v budoucnosti, ne zrovna úspěšná. Kdo ví, jak by na tom bylo Rare dnes, kdyby se Nintendo nevzdalo možnosti je koupit. První hra, která vzniká na základě nové spolupráce je akční adventura Grabbed by the Ghoulies (2002) pro Xbox. Původně se plánovala ještě pro Gamecube, ale přesun na novou moderní platformu umožnil, že Kirkhope při skládání už nebyl limitován datovou náročností a mohl pracovat s hudbou ve velké technické kvalitě. Vzhledem k tématu hry se tóny nesly spíše v temnější náladě, což pro něj byla vítaná změna. Ačkoli hra samotná se nedočkala takových hodnocení, na jaké byli v Rare doposud zvyklí, po hudební stránce je to opět solidně odvedená práce, za kterou po zásluze Kirkhope, který měl starosti i zvukový design, získal několik ocenění.

V následujících letech Kirkhope pomáhá na dalších hrách vznikajících pod hlavičkou Rare, ale výrazněji se může projevit až u hry přichystané na Xbox360 Viva Pinata (2006) na které spolupracoval se Stevem Burkem. Zpočátku měl na starosti jen zvukovou stránku a hudbu připravoval Burke, nicméně ten byl vytížen prací na Kameo: Elements of Power a tak se Kirkhope ujal Pinaty. Místo původní španělsky orientované hudby, kterou pro hru uvažoval jeho předchůdce, se rozhodl pro hudbu inspirovanou prací jeho dvou oblíbených britských skladatelů Edwarda Elgara a Ralpha Vaughana, která měla evokovat spíše klidný anglický venkov. Kirkhope tak napsal hudbu, která sice na první poslech může vypadat jednotvárně a postrádat silné momenty, ale pokud se do ní zaposloucháte více, oceníte její lehkost a poetičnost. Ve skladbách dominují flétny, klarinety a další dechové nástroje v doprovodu houslí, jenž podtrhují celkový pohodový a uklidňující dojem, kterým hudba působí. Hra se dočkala i pokračování Viva Pinata: Trouble in Paradise (2008), pro které Kirkhope složit hudbu v podobném duchu. O oživení se postaral tak, že každé zvíře dostalo svůj hudební styl. Holub měl své hudební téma v duchu popu 80. let, ježek pak hipísácké tóny ze sedmdesátek a pro opici to bylo zase ska. Zajímavostí pro nás je, že hudbu nahrával v Praze s Pražskou filharmonií. Jeho kvalitní práci pak potvrdila i nominace na respektované ceny BAFTA. Stejně tak jak byla Viva Pinata barevná hra, byla barevná i hudba, kterou Kirkhope připravil a skladbu Bedtime Story dokonce považuje za tu nejlepší, kterou kdy pro hru od Rare složil.

Grabbed by the Ghoulies - Crivens' Quarters - www.youtube.com/watch?v=ZfuENch5FRA&list=PLD314138E26BD0DEB&index=7 .
Grabbed by the Ghoulies - Ballroom Disco - www.youtube.com/watch?v=mh9cOXvac-4&list=PLD314138E26BD0DEB&index=5 .
Viva Pinata - Tranquil Hours - www.youtube.com/watch?v=3h9OQiZNfMM .
Viva Pinata: Trouble in Paradise - Bedtime Story - www.youtube.com/watch?v=13sei6ykpzA .

Ačkoli Rare pod dohledem Microsoftu postupně ztrácí svůj dřívější lesk, jedno oznámení je opět vrací na výsluní. Tím oznámením je nová hra z Banjo-Kazooie série, po které fanoušci volali už několik let. Jak se později ukáže tak Banjo-Kazooie: Nuts & Bolts (2008) je trochu odbočkou protože místo regulérního třetího dílu je to kombinace závodní hry a plošinovky. Ve své době nebyla hra moc dobře přijata, ale já osobně ji řadím na čelní místo pomyslného žebříčku neprávem opomíjených her. Pokud se totiž člověk oprostil od zklamání z toho, že to není regulérní pokračování, dostal skvěle vypadající, zábavnou, ale i celkem náročnou hru, která navíc přišla s úžasným konceptem libovolné modifikace závodních vozítek. Jestli však o hře mohou někteří mluvit s určitým zklamáním, tak o hudební stránce se dá mluvit jedině v superlativech. Kirkhope pro hru připravil nádhernou orchestrální hudbu, plnou originálních melodií a nápadů, která zkrátka šlape od začátku do konce. Dočkáme se citací oblíbených skladeb z předchozích her i zcela nových kousků, která však mají jedno společné. Jedná se o hudbu, při jejímž poslechu se budete lehce usmívat a podupávat do rytmu. Protože v té době pracoval ještě na pokračování Viva Pinaty a už tehdy věděl, že tohle je jeho poslední práce pro Rare, pomáhali mu ještě Robin Beanland a Dave Clynick, aby vše včas dokončil. Je trochu příznačné, že právě hudba ke hře, která ho proslavila, byla poslední prací, kterou udělal pod hlavičkou Rare, protože po dokončení hry, po 13 letech společnost opustil.

Banjo-Kazooie: Nuts & Bolts - Showdown Town Day - www.youtube.com/watch?v=csp49MbpvbA&list=PLF21764EA2FDC55F8&index=35 .
Banjo-Kazooie: Nuts & Bolts - Banjoland Day - www.youtube.com/watch?v=1S0oQ6FRMKY&index=2&list=PLF21764EA2FDC55F8 .
Kingdoms of Amalur: Reckoning - Reckoning Main Theme - www.youtube.com/watch?v=MtP8vT4oY0Y&list=PL27114B60511669DB .
Kingdoms of Amalur: Reckoning - Klurikon - www.youtube.com/watch?v=2-gYOf2ACFY&list=PL27114B60511669DB&index=28 .

Ten samý rok Kirkhope nastoupil jako audio director do THQ studia Big Huge Games, ze kterého se následující rok stalo 38 Studios a začal zde pracovat na RPG hře Kingdoms of Amalur: Reckoning. Ačkoli hra samotná velký úspěch nezaznamenala a krátce po jejím vydání dokonce společnost skončila, hudba samotná je rozhodně povedená. Kirkhope přišel se silnými, takřka epickými melodiemi, která odpovídají danému žánru a jako doprovod hrdinského dobrodružství funguje skvěle. Dočkal se i několika nominací na hudební ocenění. Místo toho, aby pokračoval se své práci v dalším klasickém herním studiu, rozhodl se pracovat na menších projektech, které nebudou tak časové náročné a umožní mu větší variabilitu pracovních příležitosti. První možnost se mu naskytla u Zyngy, pro kterou připravil hudbu pro CityVille 2 (2012) a ani v následujících letech nezahálel. Pracoval na remaku Castle of Illusion a dalších mobilních hrách pro Zyngu. I v současnosti je vytížen prací na několika menších hrách jak například Hex Heroes. Na jednu stranu je škoda, že někdo s tak nezpochybnitelným talentem jako je Grant Kirkhope pracuje na hrách, jejichž hudební stránka stojí tak trochu mimo světla reflektorů a někdo by možná řekl i pod jeho úroveň. Na druhou stranu je dobře, že je stále v oboru a skládá dál, protože by byla škoda, kdyby někdo takový skončil úplně. Třeba se jednou dočkáme dalšího regulérního dílu Banjo-Kazooie s jeho jménem mezi autory. Kdo ví.