Test headsetu pro virtuální realitu PlayStation VR2

Když mi před lety přišla domů krabice s headsetem PlayStation VR a já ji otevřel, vybalil jsem obrovské množství kabelů a dalšího příslušenství. Mezi ním byla speciální krabička v podobě externí výpočetní jednotky i kamera, nutná ke sledování headsetu a pohybových ovladačů PlayStation Move, navržených ještě pro konzoli PlayStation 3. To bylo dáno především skutečností, že konzole PlayStation 4 nikdy s virtuální realitou nepočítala a nebyla pro ni navržena. U konzole PlayStation 5 je to naprosto odlišné, protože Sony s VR headsetem počítala už při jejím navrhování. I když jsem tuto skutečnost věděl, i tak jsem byl překvapen (příjemně), že toho balení headsetu PlayStation VR2 zase tolik neobsahuje. Je v něm samotný headset s jedním zabudovaným kabelem, dva ovladače PSVR2 Sense, jeden kabel na nabíjení ovladačů (jeden dle mého stačí, ale někomu by i deset kabelů bylo málo), stereofonní sluchátka, tři páry špuntů a jednoduchý manuál s instrukcemi pro první zapojení a několika dalšími radami.

Už to dává tušit, že zapojení tentokrát bude neskutečně jednoduché a zvládne ho naprosto každý i bez manuálu. Vlastně stačí vybalit headset PlayStation VR2 a skrze USB-C kabel ho připojit ke konzoli PlayStation 5, což zabere jen pár vteřin. Následně je nutné ještě headset nakonfigurovat, ale počáteční zapojení už rychlejší být nemůže. U původního PlayStation VR první zapojování zabralo i dvacet minut, někdy i déle, pokud se člověk v té obrovské skrumáži kabelů ztratil nebo se do nich zamotal. Během zapojování jsem si všiml, že kabel headsetu PlayStation VR2 o délce 4,5 metru je v něm přímo zabudován a nedá se tedy jednoduše odpojit. Moc nechápu, proč se k tomuto Sony rozhodla. Takto totiž hrozí, že se kabel časem opotřebuje a tím pádem bude nefunkční celý headset. Přitom kabel je zapojen do konektoru v náhlavní čelence, ale pokud byste ho chtěli sami odpojit a třeba vyměnit, museli byste ji celou rozebrat. Takhle musím doufat, že kabel je alespoň kvalitní a vydrží co nejdéle. Nehledě tedy na to, že bych si chtěl headset nechat na poličce, protože se mi vážně líbí, ale dlouhý kabel tomu bohužel brání. To by byla taková drobnost a výtka na začátek.

Než se dále posunu, ještě zmíním hmotnost samotného headsetu. Ta je 560 g (původní PlayStation VR měl 600 g), takže se dá v pohodě nosit a používat delší čas v kuse. Sám jsem první díl plošinovky Moss dohrál na jeden zátah, stejně jako třeba stealth adventuru Jurassic World Aftermath Collection, takže jsem měl headset na hlavě několik hodin v kuse. Ani po takové době mi nevadil a moc jsem ho na hlavě necítil, za což může ostatně i jeho skvělá ergonomie a design. Headset není na hlavě skoro vůbec cítit a při správném usazení nikde netlačí.

Vzhled headsetu PlayStation VR2 v bíločerném stylu konzole PlayStation 5 se mi líbí, navíc futuristický design je umocněn čtyřmi sledovacími kamerami na jeho přední straně. Ty mají celou řadu využití a nejsou rozhodně jen pro vylepšení designu. Jednak si skrze ně můžete promítat do samotného headsetu okolní prostředí, abyste věděli, kde se zrovna přesně nacházíte (nesmírně důležité u hry Horizon Call of the Mountain). Pro promítání okolního prostředí stačí stisknout jedno tlačítko na spodní části headsetu. Navíc tak i vidíte, kde se nacházejí ovladače, případně další předměty nebo pití. Není nutné si tak headset neustále sundávat či jinak s ním šaškovat, jako tomu bylo u první verze PlayStation VR. Skrze kamery se ale rovněž skenuje prostředí, aby se vytvořila herní plocha. Její správné nastavení je naprosto klíčové a jen tak získáte ten nejlepší zážitek z hraní ve virtuální realitě. No a v neposlední řadě kamerky sledují ovladače PSVR2 Sense, k čemuž se ještě dostanu.

A tím se trochu dostávám k tomu, že headset PlayStation VR2 vyžaduje u některých her docela dost prostoru kolem, zvláště když se rozhodnete u hraní stát. Pokud headset při skenování zjistí, že jsou v dosahu skříně či další překážky, herní plochu značně zmenší a vy pak budete narážet při nejlepším pro vás i ovladače na neviditelné bariéry a vůbec vám hry budou zlobit. S tímto je tedy nutné před pořízením headsetu počítat. Některé hry jako Moss nebo Jurassic World Aftermath Collection je možné pohodlně hrát při sezení, a tedy v malém prostoru, ale Horizon Call of the Mountain nebo Star Wars: Tales From Galaxy's Edge Enhanced Edition už nikoliv.

Zpět ale k samotnému headsetu. Líbí se mi, že jeho tvůrci poslouchali zpětnou vazbu, a přidali na horní stranu menší větrací otvor, aby se objektivy tolik nezamlžovaly. K tomu u první verze docházelo docela často a děje se to i u mnoho jiných headsetů pro virtuální realitu. Vzduch z headsetu je navíc neustále odváděn pomocí menšího větráku, který při zapnutí a hraní není vůbec slyšet. Na první pohled menší, ale důležité a vítané vylepšení. Stínidla headsetu jsou pak jako u první verze z gumy, proti čemuž osobně nic nemám, protože dobře přilnou k obličeji a navíc je jednoduchá jejich údržba. Snadno se dají po delším hraní očistit (stínidla lze i sejmout z headsetu a opláchnout vodou). Navíc guma se jen tak neopotřebuje a vydrží roky, což se o materiálech použitých u řady jiných headsetů říci nedá.

Hlavová podpěra i čelenka je jako u první verze z plastu, vnitřní strana z měkkého materiálu (silikonová pryž), který mi krásně přilnul k hlavě. Navíc je možné si podpěru nastavovat skrze seřizovací a uvolňovací kolečko na zadní straně, jako tomu bylo u prvního PlayStation VR. V tomto Sony nic neměnila a ani nebyl důvod. Pozměněny ale byly boční části, které jsou pružnější. Někteří uživatelé si u první verze PlayStation VR stěžovali, že je boční části po čase tlačí. To by se nyní dít nemělo, Sony tuto zpětnou vazbu do headsetu promítla.  

Ještě je nutné zmínit, že na zadní spodní stranu náhlavního oblouku se připevňují sluchátka (pro maximální ponoření se do her je zajištěna podpora technologie Tempest 3D AudioTech). Můžete použít ta, která jsou přibalena k headsetu, ale i vlastní. A zapomenout nesmím ani dodat, že Sony i při navrhování headsetu PlayStation VR2 počítala s lidmi, kteří nosí brýle, mezi nimiž jsem i já. S brýlemi jde naprosto v pohodě hrát, nemusíte je sundávat. Alespoň já žádný problém neměl, ale je možné, že hráči s nějakými velkými nebo ne zrovna běžně tvarovanými brýlemi by mohli mít problém. Na to upozorňuje i sama Sony.

To by byl design headsetu PlayStation VR2, který se mi líbí a krásně doplňuje konzoli PlayStation 5. Důležité jsou ale i jeho parametry a vlastnosti. A tady musím říci, že už po zapnutí her jako Star Wars: Tales From Galaxy's Edge Enhanced Edition, Horizon Call of the Mountain nebo Kayak VR: Mirage jsem byl ohromen, jak dobře vypadají. Vlastně jsem si konečně připadal, že se opravdu nacházím ve virtuálních světech, které doslova ožívají před očima a navíc je mohu i cítit, k čemuž se dostanu později. Za to, jak hry dobře vypadají, může z části výkon konzole PlayStation 5, ale i rozlišení samotného OLED HDR displeje headsetu se 110 stupňovým zorným polem a 90Hz/120Hz obnovovací frakvencí, který má rozlišení 2000 x 2040 pro každé oko (první PlayStation VR měl 960 x 1080 pro každé oko). Ano, jsou headsety, které mají ještě větší rozlišení, ale ty se prodávají za mnohonásobně vyšší částky. Jsem ale toho názoru, že pořád jde oproti původnímu headsetu PlayStation VR o pořádný, no spíše přímo gigantický generační skok a rozlišení plně dostačuje. Obraz je krásně jemný, ať už se rozhodnete hrát přímo VR hry nebo klasické hry v režimu kina.

Jen o lepším rozlišení ale headset není, protože stejně jako gamepad DualSense nebo přiložené gamepady PSVR2 Sense obsahuje haptickou zpětnou vazbu, díky níž můžete pociťovat vibrace, když se děje ve hře něco důležitého. Musím říci, že třeba v Jurassic World Aftermath Collection pracuje haptika v headsetu skvěle, protože když jde Tyranosaurus Rex, cítíte každé jeho dupnutí. Tohle je jeden z těch wau momentů, který je možný jen ve virtuální realitě a navíc jen s novým headsetem od Sony. Skvěle je ale haptika v headsetu využita i u her Star Wars: Tales From Galaxy's Edge Enhanced Edition a Horizon Call of the Mountain. Z testování mohu říci, že se vývojáři snaží haptiku headsetu PlayStation VR2 využívat u svých her, někteří více, někteří méně, ale krásně pomáhá se ještě více vžít do samotných herních světů.

Kromě rozlišení a haptiky se v posledních měsících hodně mluvilo i o senzoru pro sledování očí. Popravdě musím říci, že tato technologie zatím není ve hrách moc využita, alespoň ne zásadně pro hratelnost. V Horizon Call of the Mountain můžete očima zaměřit položky v menu nebo vybírat odpovědi při rozhovorech s NPC postavami, což je fajn, ale to je tak vše, čeho jsem si během testování všiml. Třeba u připravované hry Firewall Ultra bylo vidět, že je možné si očima vybírat zbraně z kruhového menu. Vývojáři ovšem senzory sledování očí už nyní docela dost využívají v rámci technologie Foveální vykreslování. Díky ní vždy vykreslí s maximálními detaily jen místo ve hře, na které se hráč přímo očima zaměří. Protože nevykreslují maximálně detailní celou scénu, mohou ušetřit výkon a ve výsledku udělat hry daleko vizuálně přitažlivější.

Konečně pořádné ovladače pro virtuální realitu - PSVR2 Sense

Jak už jsem zmínil, součástí balení jsou tentokrát i dva moderní ovladače PSVR2 Sense, které byly speciálně navrženy pro hraní her ve virtuální realitě. Konečně se Sony zbavila těch ošklivých svíticích zmrzlin, tedy ovladačů, které pamatují ještě konzoli PlayStation 3. Ty totiž byly docela velkou slabinou původního PlayStation VR, protože v řadě her nefungovaly tak spolehlivě a dobře, navíc byly značně překonány konkurenčními řešeními. Ovladače PSVR2 Sense mají pěkný moderní design, krásně se drží a nekloužou z ruky i díky speciálně upravené rukojeti, na níž jsou jako u DualSense gamepadu znaky PlayStationu. Gamepady jsou navíc i hrozně lehké (168 g), takže se s nimi dá hrát i delší dobu v kuse. Jen Horizon Call of the Mountain jsem pociťoval během testování asi největší únavu a pořádně jsem se během hraní zapotil, ale za to nemohou ovladače, ale povaha hry. Je hodně náročná a vyžaduje od hráče docela velkou pohybovou aktivitu. Oba PSVR2 Sense ovladače jsou samozřejmě bezdrátové se zabudovanou baterií. Její výdrž je ovlivněna náročností her na haptiku a tak dále, ale třeba náročný Horizon Call of the Mountain jsem mohl hrát několik hodin na jedno nabití.

Všechny doposud mnou testované hry ovladače PSVR2 Sense přímo vyžadovaly a dá se počítat, že se skrze ně bude hrát drtivá většina her pro virtuální realitu. Jen některé, jako třeba Gran Turismo 7 mohou podporovat DualSese nebo jiné příslušenství (volanty), ale těch bude zřejmě naprosté minimum. Každopádně ovladače PSVR2 Sense mají většinu ovládacích prvků jako DualSense gamepad. Jsou na nich dvě páčky, které lze i mačkat, všechna akční tlačítka, adaptivní spouště L2 a R2, a nezapomnělo se ani na tlačítka L1 a R1. Ta jsou umístěna z boku ovladače, dobře se mačkají a většinou je hry využívají pro uchopení předmětu. No a nechybí ani tlačítko Option a tlačítko Share pro lehké pořizování obrázků nebo videí z hraných her. Vlastně na ovladačích chybí jen D-pad, a možná to je ten důvod, proč s nimi nelze hrát klasické hry na konzoli PlayStation 5.

Pod povrchem PSVR2 Sense ovladačů se ukrývá motůrek pro haptiku. Tu jsem si oblíbil už u DualSense a jsem rád, že ji mají i nové ovladače pro virtuální realitu, kde sehrává ještě daleko důležitější roli. Ovladače PSVR2 Sense mají i pět senzorů na detekci pohybu prstů, které detekují vaše prsty pouhým přiložením na páčku, ale i všechna tlačítka. Popravdě, tato funkce zatím není ve hrách příliš využívána, alespoň ne nijak zásadně pro hratelnost. Je to i dáno skutečností, že většina her, které jsem mohl hrát, jsou pouze porty z jiných platforem. Ještě zmíním, že ovladače jsou detekovány v prostoru pomocí kamer zabudovaných do headsetu. Detekce funguje dobře, neměl jsem žádné problémy. Jen tedy nesmíte mít ovladače za zády nebo v nějaké jiné nepřirozené pozici, pak dochází k problémům, ale na druhou stranu, kdo takhle hry hraje. Asi nikdo.

Jednoduché nastavení a funkční kino režim

Zapojení headsetu PlayStation VR2 do konzole PlayStation 5 je díky jednomu USB-C kabelu hodně jednoduché a zvládne ho naprosto každý během pár vteřin. Takové je ale i prvotní nastavení. Když headset poprvé zapojíte a zapnete, provede vás základním nastavením, během něhož si nastavíte herní plochu, seřídíte objektivy i senzory pro sledování očí. Veškeré nastavení je stejně jako u nedávno testovaného gamepadu DualSense Edge v češtině. Po prvotním nastavení, které trvá několik málo minut, už nic nebrání tomu, abyste mohli headset bez nějakého velkého problému používat. Pokud byste chtěli cokoliv pozměnit, je to možné klasicky skrze menu Nastavení, kde je headset zařazen do Příslušenství. Tam naleznete další možnosti nastavení, ať už jde o zapnutí/vypnutí HDR, vibrace nebo výstup videa. Sony ale přidala i možnost vyvolat nastavení headsetu skrze rychlé menu, takže k němu máte neustále přístup na dvě kliknutí, a to i během hraní her, za což chválím. Je vidět, že se Sony snažila, aby bylo používání headsetu co nejpříjemnější.

Stejně jako předchozí generace PlayStation VR i PlayStation VR2 je možné využít nejen pro hraní nativních VR her. Přítomen je kino režim, v němž jsou podporovány veškeré hry, které je možné spustit na konzoli PlayStation 5 (PS4 a PS5 hry), ale také je možné si skrze něj pouštět filmy na Blu-ray nebo streamovací služby. A musím říci, že jde o docela působivou možnost, jak zmíněný obsah konzumovat, ačkoliv je u něj rozlišení jen 1080p. Obraz je krásně čistý, černá je díky OLED displeji opravdu černá, a při sledování filmu je proto lehké si představit, zvláště se sluchátky na uších, že se nacházíte přímo v kině. Určitě si takto nějaký film sem tam pustím. Oceňuji navíc, že je možné velikost nastavení obrazovky v kinu režimu měnit a nastavit si dle vlastních preferencí. Základní mi přišla až moc velká, ačkoliv někomu může vyhovovat, proto jsem ji lehce zmenšil. Jde ale i zvětšit, ale to už si pak budete připadat, jako když sedíte v první řadě v kině.

Headset skvělý, ale co hry?

Z předchozích odstavců jste mohli pochopit, že jsem z headsetu PlayStation VR2 i jeho ovladačů PSVR2 Sense nadšený. Jde o nádherný kus hardwaru s vyspělými funkcemi a skvělými parametry. Je vidět, že tvůrci v Sony poslouchali zpětnou vazbu fanoušků do virtuální reality a odstranili všechny nedostatky první verze. Jen skvělý hardware ovšem nestačí, jak jsme se mohli v minulosti nejednou přesvědčit. Důležité pro jeho úspěch a větší rozšíření budou hlavně hry. Těch je na launch připraveno přes 30. Já jsem jich mohl zatím hrát jen pár, ale dá se říci, že jsem si všechny užil, ať už šlo o lezení po skalách v Horizon Call of the Mountain, projížďku v kajaku v Kayak VR: Mirage, akční dobrodružství Star Wars: Tales From Galaxy's Edge Enhanced Edition nebo honičky s dinosaury v Jurassic World Aftermath Collection. Líbily se mi i nové verze plošinovek Moss, mající znatelně hezčí vizuální zpracování a intuitivnější ovládání. A už nyní se těším, až si budu moci zahrát ve VR závodní hru Gran Turismo 7 nebo hororovou akci Resident Evill Village. Na všechny tyto hry vám přinesu v následujících dnech samostatné recenze.

Na start je připraveno několik kvalitních her. Co ale do budoucna? Sony v předchozích dnech oznámila, že je ve vývoji přes 100 her pro headset PlayStation VR2. O hodně z nich se postarají spíše nezávislí vývojáři, ale některé budou i od větších studií. Třeba kolejnicová hororová střílečka The Dark Pictures: Switchback VR od studia Supermassive Games. Ta měla původně vyjít už na launch, ale nakonec byla odložena na příští měsíc. Podobných velkých kvalitních her ale bude potřebovat headset PlayStation VR2 více. Snad se jich dočkáme. Zatím jsou většinou potvrzeny jen hry, které vyjdou na launch nebo v následujících týdnech. Chtělo by to ale i nastínit, čeho se dočkáme v dlouhodobějším horizontu. A to i vzhledem k ceně headsetu, k níž se hned dostanu. Asi by bylo dobré vědět, do čeho člověk investuje a že to má smysl.

Co se mi nelíbí a verdikt

Když se podívám na své předchozí odstavce, vlastně jsem nenapsal moc negativ, a ono ve výsledku ani není moc proč. Headset PlayStation VR2 naplnil má veškerá očekávání a v několika věcech je dokonce i překonal. Pokud má ale v současnosti nějaký nedostatek, je to rozhodně vysoká cena, bránící jeho většímu rozšíření. Základní verze headsetu stojí 14 990 Kč, bundle s hrou Horizon Call of the Mountain pak 16 290 Kč. To je i na takto kvalitní příslušenství moc a ne každý bude chtít takovou částku do virtuální reality investovat, alespoň ne hned a v tuto dobu, když bude na trhu menší počet velkých AAA her. Navíc headset vyžaduje konzoli PlayStation 5, a tu pokud nemáte, tak se pořízení ještě značně prodraží.

Co mi také na headsetu PlayStation VR2 vadí nebo spíše mě to u něho mrzí, je absence zpětné kompatibility s hrami z headsetu PlayStation VR. Kvůli tomu tak spousta kvalitních her bude uzamknuta na starší generaci a noví hráči se k nim nedostanou. Snad se časem dočkáme alespoň nových verzí těchto her. Určitě bych si rád znovu zahrál vylepšené hry jako Blood & Truth, Astro Bot Rescue Mission nebo Marvel’s Iron Man VR.

PlayStation VR2 je obrovskou výhrou pro Sony. Jde o parádní headset pro virtuální realitu, který konzolovým hráčům i pomocí výkonu konzole PlayStation 5 přináší hry v ohromující kvalitě, na jaké byli doposud zvyklí pouze hráči na PC. Headset oslní svým čistým a plynulým obrazem ve VR i kino režimu díky OLED displeji s vysokým rozlišením, ale také haptickou zpětnou vazbou, malou váhou, dobrou ergonomií a pěkným promyšleným designem. Součástí jsou navíc i speciálně navržené gamepady, díky nimž je hraní her ve virtuální realitě intuitivnější, přesnější a hlavně zábavnější. Pokud rádi zkoušíte nové herní zážitky, měli byste nad nákupem PlayStation VR2 zauvažovat. Já jsem se během testování skvěle bavil a už se těším na další hry, které si užiju ve virtuální realitě nové generace.