Historie kočičích her aneb roztomilost sama

special  12
Leon, 14. 7. 2022 17:10
Na dveře nám klepe očekávaná hra Stray, ve které se ujmeme role zatoulané kočky odkrývající tajemství futuristického města obývaného roboty. Stray přitáhl značnou pozornost hráčů a v nejedné diskusi se vedla polemika, zdali se nejedná o vůbec první opravdu velkou kočičí hru. Podobné filozofické debaty se vedly i u nás v redakci a jejím výsledkem je tento netradiční speciál, kde bychom rádi zevrubně pojednali o historii kočičích her. Hlavními hrdiny článku budou tedy kočičáci, a to v mnoha rolích, jaké si lze jen představit.

Úsvit kočičích her

   Zvolená definice „kočičí hry“ je ze své samotné podstaty nesmyslná, protože postrádá formulační citlivost a ratio. Pokud bychom totiž uvedli všechny hry, ve kterých figurují kočky, napsali bychom celou knihu, jíž byste nám posléze hodili na hlavu, jelikož by měla několik set stran. Musíme proto vyselektovat kočičí hry a takzvaně zúžit záběr. Z naší kategorie kočičích her tak dopředu vylučujeme tituly související se značkou „Hello Kitty“. To je víceméně vlastní subkategorie. Druhová segregace postihne i další kočičí hrdiny. Vynecháme například hry s Garfieldem, Kocourem Felixem, Tomem a Jerrym nebo Sylvestrem z Looney Tunes. Smůlu mají také hry o Itchym & Scratchym známých ze seriálu Simpsonovi. 

   Další vyřazenou kategorií jsou pochopitelně videohry určené pro samotné kočky, respektive aplikace vytvořené pro tablety, ve kterých kočičí mazlíčci loví virtuální myši nebo rybky. Takové aplikace jsou v současnosti hodně rozšířené a paradoxně cílí více na majitele koček chtějící svým miláčkům dopřát všemožné rozptýlení, než aby měly za cíl skutečně zabavit koncového zákazníka s fousky a ostrými drápky. Vždyť každý správný chovatel ví, že kočky nejsou příliš dobré v rozeznávání barev a na kratší vzdálenost vidí rozostřeně. Zabavit kočku s pomocí tabletu je tak poměrně náročné. Už jen tím, že kočičí zrak reaguje na displej podobně jako lidské oko, a tudíž musí být kočka nastavena k obrazovce ve správném úhlu, což je při její hyperaktivitě obtížné. A to nemluvě o tom, že podobná „inteligentní“ zábava může skončit poškozením skla displeje kočičími drápy, neboť váš mazel bude těžko řešit, zdali máte tablet s tvrzeným sklem, či levnější model.      

   Vyloučili jsme zároveň hry, kde sice vystupují kočky ve vedlejších rolích, ale u kterých by případný výklad zabíhal do zbytečných detailů nebo se rozprostřel do většího herního univerza. Týká se to například postavy Mňaua (Meowth) z franšízy Pokémonů nebo Reda XIII a Caith Sitha z Final Fantasy VII. Zaměříme se naopak ve velkém nejen na hry s kočkami, které respektují její statut svébytného zástupce živočišné říše, ale i na takové, jež využívají antropomorfní zpodobnění koček, respektive kočkovitých šelem obecně. Pro všechny tyto hry existuje několik styčných prvků: jsou herně nápadité, designově dobře řešené, a především roztomilé až na půdu. Bez dalšího otálení se tak vydejme po stopách dlouhé herní kočičí historie.   

   Na úsvitu herních konzolí v 70. letech 20. století jsme se žádné hry s kočkami nedočkali. Není to překvapující, protože se pohybujeme v období, kdy ještě technologie neumožňovaly vykreslit zvířata tak, aby hráč poznal na první dobrou rozdíl mezi tvorem a objektem. To se změnilo s nástupem 80. let a úsvitem druhé konzolové generace. Za jednu z prvních her, kde se kočky staly hlavními hrdiny, můžeme považovat arkádovou záležitost „Mouse Trap“ (1981) od společnosti Exidy. Ale počkat! Kočky zde nebyly za hrdiny, ba právě naopak. Tato kopie legendárního Pac-Mana pouze změnila kontext. Pac-Mana proto nahradily myši, duchy vystřídaly kočky a tečky sýr. Na tomto hernímu konceptu nemohla hra ztroskotat, a proto byla úspěšně portována z arkád na konzole ColecoVision, Intellivision a Atari 2600. 

Mouse Trap (1981) box cover art - MobyGames

Mouse Trap z roku 1981 drží prvenství jedné z prvních her, kde figurovaly kočky, a to bez ohledu na skutečnost, že se jednalo o vykradený koncept Pac-Mana.

   S originálnějším konceptem přišel vzápětí americký designer Bill Williams ve své hře „Alley Cat“ (1983) vydané společností Synapse Software pro 8-bitové počítače Atari 400 a Atari 800. Jako jedna z prvních her na světě využívala čtyřbarevnou CGA grafiku, kterou umožnila první grafická karta (Color Graphics Adapter). Princip hry byl jednoduchý, ale ďábelsky zábavný. Ujali jste se role hladové pouliční kočky, která se snažila dostat přes různé překážky otevřeným oknem do bytu či domu, kde se pokoušela zaplnit prázdné kočičí bříško. V každém okně číhalo jiné nebezpečí reflektující nějakou z tradičních situací kočičího života. Někde lovila kočka rybky v akváriu bez toho, aniž by ji sežehnul elektrický úhoř. Jinde se zase musela proplížit mezi spícími hafisky a sníst jim misku se žrádlem. Zábavná hratelnost vedla k tomu, že se Alley Cat podívala na další osobní počítače (IBM PC a PCjr) a roku 2018 si vysloužila dokonce fanouškovský remake. 

   První kočičí nástřely brzy vystřídaly opravdové klasiky, které si již vymňoukaly solidní úspěch. Populární kočičinou byla například japonská plošinovková logická hra „Catrap“ (1985) pro počítače Sharp MZ-700, která se podívala roku 1990 i na Nintendo Game Boy. V ní hráč ovládal antropomorfní kočku procházející jednotlivými úrovněmi, kde bylo nutné odstranit překážky a poradit si s monstry a duchy. Už původní verze z roku 1985 byla oblíbená, ale teprve port na Game Boy se setkal s tak kladným ohlasem, že se stala z Catrap klasika v pravém slova smyslu. Hra se dočkala v roce 2011 dokonce vydání na Nintendo 3DS skrze e-shop, a jelikož se jednotlivé verze od sebe mírně lišily designem úrovní i grafikou, podařilo se fanouškům v roce 2012 obnovit z dostupných variant zdrojového kódu úplně první verzi hry vydanou pro Sharp MZ-700.   

Retro spotlight: Catrap - by Marc Normandin - Retro XP

Catrap se stal první komerčně úspěšnou hrou s kočičí tématikou a právem patří k herním klasikám 80. let.

   V podobném duchu jako Catrap pokračoval „Imogen“ (1986) vydaný pro mikropočítač BBC Micro. Jednalo se o zábavnou plošinovkovou logickou hru, kde se snažil zakletý čaroděj v lidské podobě dostat ven z rozsáhlé kobky. Kočky zde nebyly v hlavní roli. Čaroděj se ovšem mohl při řešení hádanek libovolně proměňovat ve tři druhy zvířat, z nichž jednu formu představovala kočka, která mohla skákat na větší vzdálenosti. 

   Imogen sice zapadl v čase, ačkoli se jednalo o výbornou záležitost, ale totéž se nedá říci o akční plošinovce „Nagagutsu o Haita Neko: Sekai Isshū 80 Nichi Dai Bōken“ (1986) určenou pro Family Computer, alias japonskou původní verzi legendárního NES. Pokud jste si při čtení názvu této hry nezlomili jazyk, můžete si gratulovat. Hra se inspirovala v Japonsku nesmírně populární cel-animovanou akční muzikálovou komedií z roku 1969 známou jako „The Wonderful World of Puss 'n Boots“. Zjednodušeně řečeno to byla japonská verze našeho příběhu o Kocourovi v botách. A právě ve hře Nagagutsu o Haita Neko jsme mohli hrát za kocoura jménem Pero, což byla poklona autorovi Kocoura v botách Charlesi Perraultovi. Pero musel během 80 dní procestovat celý svět a vyrovnat se s překážkami, přičemž se jedna minuta ve hře rovnala jednomu dni. Pokud hráč nedokončil úkol za 80 „dní“, hra skončila. V roce 1990 vyšel port tohoto originálního zpracování známé klasiky i v Severní Americe, a to pod názvem „Puss 'n Boots: Pero's Great Adventure“. V Japonsku si titul zamilovali a jeho producent, kterým bylo světoznámé animované studio Toei Animation, si dalo dokonce do svého loga právě postavu Pera. A má ho tam dodnes. 

Kocour v botách – Wikipedie

Slavná pohádka Kocour v botách od spisovatele Charlese Perraulta se stala předobrazem celé řady her, které si zvolily jako svůj hlavní motiv kočky.

  Do historie kočičích titulů přispělo také známé studio Konami, když vydalo pro arkády hru „Black Panther“ (1987). V tomto beat 'em up kousku řádil kybernetický černý panter, který bránil za pomoci svých zubů a drápů Zemi před kosmickou invazí. Koncem 80. let se tak staly kočky oblíbenými herními hrdiny a tituly s kočičí tématikou táhly k obrazovkám i sváteční hráče. Představovaly jakousi jistotu a trefu do černého, protože hráči po celém světě jsou sice rozdílní, mluví jinými jazyky, pocházejí z odlišného prostředí a preferují různé herní žánry, ale spojují je univerzální motivy. A kočka je univerzálním tvorem, protože je zastoupena hojně v domácnostech po celém světě a vstupuje do folklóru a kultury většiny národů v Asii a na Západě. Obliba kočičích hrdinů proto v dalších letech nepolevovala, ba právě naopak. 

Když se kočky drápou na vrchol

   Rozvoj osobních počítačů a konzolí na přelomu 80. a 90. let umožnil vytvořit mnohem propracovanější hry s kočkami. Za zmínku stojí hra „The Cheetahmen“ (1991), která vyšla na NES jako součást nelicencovaného souboru několika desítek titulů obsažených v edici „Action 52“. Vývojáři a vydavatelé z Active Enterprises chtěli udělat titul na způsob „Teenage Mutant Ninja Turtles“, a tak vytvořili tři antropomorfní gepardy, kteří se rozhodnou dokončit hru za hráče sedícího před obrazovkou, jenž je proti své vůli vtažen velkou robotickou rukou přímo do fiktivního světa výše zmíněných gepardů. Zajímavý nápad a námět však zcela ztroskotal na katastrofálním přijetí Action 52, který se prodával za vysokou částku a trpěl řadou technických poklesků.

   Mnohem lépe dopadl „Rockin' Kats“ (1991) na NES, za kterým stál Atlus. Vynikající side-scrolling plošinovka se zaměřila na mladého jazzového kocoura Willyho z New Yorku vystupujícího pod pseudonymem The Rockin' Kat. Když Willymu unese přítelkyni místní zločinecký boss, vydává se zastavit kriminální gang psů a osvobodit z jejich tlapek celé město. Pohledný cartoonový styl grafiky, milý příběh a zapamatovatelná hudba zrodily jeden z prvních kočičích hitů 90. let. Podobně stylizované hry začaly pomalu vytlačovat na okraj dosavadní záplavu povrchních srandiček, ve kterých využívali tvůrci víceméně jen jediný archetyp koček, a to odvěkých rivalů myší. Příkladem budiž logická hra „Rodent's Revenge“ (1991) vydaná na PC v rámci „Microsoft Entertainment Pack 2.“ Hráč ovládal myš, která se snažila vyhnout kočkám nebo je naopak uvěznit posouváním bloků na herním poli. Jednalo se o již mnohokrát využitý nápad opakovaný ve hrách s železnou pravidelností. 

   Velice populární se ukázal puzzle titul „Nontan to Issho: KuruKuru Puzzle“ (1994) pro SNES vydaný však pouze v Japonsku. Ten využil ručně kreslenou schématickou grafiku, aby se co nejvíce přiblížil klasickým japonským knížkám pro děti, neboť hra těžila z motivu oblíbené kreslené postavičky Nontan, hravé kočičky, skrze níž děti poznávají okolní svět. Na SNES se objevila také akční 2D hra „SWAT Kats: The Radical Squadron“ (1995) vycházející ze stejnojmenného animovaného seriálu. V něm se představilo velkoměsto Megakat City osídlené antropomorfními kočkami. Hlavními hrdiny byli dva kočičí piloti stíhacích letounů disponujících nejmodernějšími zbraněmi.     

Nontan to Issho: Kuru Kuru Puzzle Box Shot for Super Nintendo - GameFAQs

Hra Nontan to Issho: KuruKuru Puzzle pro konzoli SNES pomáhala japonským dětem poznávat hravou formou okolní svět ... a milovat kočky.

   Z tohoto období vyčnívají nejvíce dvě kočkohry. První hrou je „Socks the Cat Rocks the Hill“, plošinovka dokončená roku 1993 a plánovaná o rok později pro SNES. Avšak nikdy nespatřilo světlo světa, protože vydavatel, jímž byla firma Kaneko, uzavřel krátce po dokončení hry svou pobočku ve Spojených státech. Jednalo se o politováníhodnou záležitost, protože námět byl vskutku originální. Byla to totiž politická satira par excellence, protože hlavním hrdinou se stal kocour Socks, skutečný mazlíček rodiny prezidenta Billa Clintona. Hra geniálním způsobem karikovala americkou politiku, bývalé prezidenty a jiné veřejně známé osobnosti té doby. Nintendo s námětem souhlasilo, ačkoli razilo důsledně politickou korektnost ve svých hrách. Lidé se o hře dozvěděli až v době internetu, a tak iniciovali sbírku na Kickstarteru, aby mohli hru vydat, což se také nedávno stalo.   

   Druhou gamesou z kategorie kočičích klasik je plošinovka „Lionheart“ (1993) určená pro Amigu. Ta se rozhodla jít ve šlépějích dospělejších titulů, a tak se hráč ujal role Valdyna, psaneckého šermíře z rasy humanoidních kočičích lidí přezdívaného Lví srdce, který má za úkol zachránit posvátný kočičí kámen ze spárů zlé rasy Norka. Lionheart byl jednou z prvních her svého druhu, která využila koček jako prostředku k vyprávění vyspělého fantasy příběhu. To už nebyla hra pro poklidné relaxační hraní a zábavný kousek pro celou rodinu, ale dospělý titul cílící na starší herní publikum. Právem sklidila hra velký úspěch a je dodnes považována za kultovní. Ostrý kočičí dráp se tehdy zaťal hluboko do paměti hráčů. Brzy následovaly ještě odvážnější kočičiny. 

   Ve 2. polovině 90. let již nebyly hry svázány technologickými možnostmi jako tomu bylo dříve, a tak jsme se dočkali vskutku zajímavých titulů. Na počítačích Amiga a konzoli Amiga CD32 jsme si mohli zahrát titul „Brian the Lion“ (1994), 2D plošinovku s antropomorfním lvem Brianem, který si klestil cestu ke svému cíli s pomocí drápů a skákání. Klasika starého střihu, která neurazila, ale ani nenadchla. Na Amigu CD32 se podívala i 2D bojovka „Brutal: Paws of Fury“ (1994) původně určená jako exkluzivita pro Sega CD. Byl to velmi zajímavý kousek, v němž si šlo vybrat z mnoha antropomorfních bojovníků, včetně lva a geparda. Hra vynikala unikátním způsobem učení nových útoků a jejich ukládáním pomocí hesel. Ve využívání kočičích motivů pokračovalo i legendární RPG „Albion“ (1995) pro MS-DOS, kde se objevila kočičí rasa zvaná Iskai. Právě 90. léta byla úsvitem toho, co dnes nazýváme jako „Furry fandom“, kdy se antropomorfní znázornění zvířecí říše masově rozšířilo do filmů, her a literatury, což vyústilo ve vytvoření svébytné popkultury a fandomu. Nejpopulárnější jsou pochopitelně kočky a kočkovité šelmy obecně. 

   Albion byl historicky první hrou, která představila ve třetím rozměru kočky, tedy lépe řečeno stvoření inspirovaná kočkami. Stále lepší grafika brzy umožnila vyměnit stylizaci za realismus. Dokladem budiž zvířecí simulátor „Lion“ (1995) pro MS-DOS, kde se hráč ujal role lva. Bylo jen otázkou času, než budeme hrát i za samotné kočky. Zatím k tomu bylo ještě daleko jak dokazuje plošinovka „Firo & Klawd“ (1995) pro PlayStation, na kterou si dnes zřejmě vzpomene málokdo, ale ve své době se jednalo o počin hodný pozornosti. Hráč si mohl vybrat hrát buď za antropomorfního opičího detektiva Fira nebo divokou kočku Klawda a zjistit, kdo ve městě rozdává falešné dolarové bankovky. Firo & Klawd byl vydán i pro PC obdobně jako 2D side-scroller plošinovka „Claw“ (1997), kde se příběh točil kolem kočičího piráta. Vcelku nadprůměrná hra z doby, kdy se takzvaně lámal chleba a rozhodovalo se o tom, jakým směrem se do budoucna vydají kočkohry. 

item image #1

V polovině 90. let začaly vznikat první zvířecí simulátory, jedním z prvních byl Lion z roku 1995, kde jsme si mohli vyzkoušet život lva.

   Konec milénia kočky nešetřil a vystřelil je hodně vysoko v žebříčku popularity. Možná si ještě vzpomenete na akční hru „T'ai Fu: Wrath of the Tiger“ (1999) pro PlayStation představující svým způsobem duchovního předchůdce „Kung Fu Pandy“. Také zde se hra odehrávala v Orientu a představila mocné klany zvířat, především leopardy a hady. Hrdina hry T'ai Fu byl posledním přeživším z tygřího klanu, který se vydal na cestu, aby porazil Dračího mistra a pomstil své druhy. Cestou se dozvídá o své minulosti, zatímco ovládá několik stylů Kung Fu, jeden od každého mistra klanu, kterého porazí. Hra byla ve své době populární a pokud jste vlastnili PlayStation, jistě jste o ní minimálně slyšeli. T'ai Fu stál na počátku vskutku originálních a zábavných her, kde se parodoval kočičí svět. PlayStation zrodil vzápětí další podobný titul, a to „Rat Attack!“ (1999). Hlavní námět této logické arkádové hry se točil kolem dvou laboratorních krys vyslaných na palubě rakety do vesmíru, kde zmutovaly a získaly superinteligenci. Vzápětí se vrátily na Zem, aby ji ovládly. Všechny kočkovité šelmy světa se proto spojily a založily tým superhrdinů nazvaný Scratch Cats, aby hrozbu zastavil. Svůj přídavek do herního kočičího mauzolea přidal i Dreamcast v podobě akční logické hry „ChuChu Rocket!“ (1999), která byla historicky prvním online titulem pro tuto konzoli. Princip hry byl prostý: hráči museli provést přes pole myší astronauty, dostat je do bezpečí rakety, a zároveň se vyhnout kočkám. 

   Poté nastala v kočičím světě dlouhá pauza ukončená až vydáním plošinovky „Blinx: The Time Sweeper“ (2002) na Xboxu. Byl to odvážný počin zaměřující se na antropomorfního kocoura jménem Blinx, který je vyslán na misi, jejímž úkolem je zabránit konci světa B1Q64 a zachránit princeznu před zlým Tom-Tom Gangem. Blinx byl vybaven vysavačem TS-1000, se kterým mohl ovládat samotný čas prostřednictvím pěti jedinečných ovládacích prvků času umožňující čas zpomalit, zrychlit, zastavit, obrátit jeho tok nebo ho pro změnu zaznamenat. Není divu, že tvůrci prezentovali hru jako první 4D herní titul na světě. Hráči si Blinxe zamilovali i navzdory vlažnější odezvě na straně recenzentů, a tak jsme se dočkali pokračování „Blinx 2: Masters of Time and Space“ (2004), což bylo poprvé, kdy se originální kočičí titul dočkal přímého a plnohodnotného sequelu.     

   Zatímco Blinx zachraňoval vesmír, mohli si hráči užít na PlayStation 2 podařenou akční adventuru „Legend of Kay“ (2005). Antropomorfní kočičí válečník Kay v ní musel bránit svůj rodný ostrov před invazí goril a krys. Zmínit musíme také akční RPG „Fate“ (2005) vydané pro předplatitele Steamu. Hráč si totiž mohl vybrat k hlavnímu hrdinovi mazlíčka, který za něj bojoval nebo aportoval předměty. Na výběr byl pes nebo kočka. To už se pomalu blížíme do další významné kočičí epochy. Kočky se nám vydrápaly na vrchol a staly se zcela běžnými hrdiny a našimi společníky v herních světech. Člověk si přivedl své mazlíčky i do světa interaktivní zábavy, aby mu zde dělaly společnost a obšťastňovaly jej. Rozmach herního média však brzy přinesl na pořad dne otázku, není-li možné vytvořit rovnou herní simulaci, ve které by se kočky přenesly na obrazovky a monitory v poměru jednu ku jedné. Přichází proto doba realistických kočičích her a simulátorů. 

Kočky jako živé … téměř

   Kočičí mánie vlétla do sedmé generace konzolí jako kulečníková koule do kuželek. Lví podíl – nebo lépe řečeno kočičí podíl – na tom má například SONY samotná. Dokladem je „Mainichi Issho“ (2006), online hra pro PlayStation 3 vydaná pouze v Japonsku, která propagovala maskota japonské divize Sony Interactive Entertainment, jímž je interaktivní kočička jménem Toro Inoue známá také jako „Sony Cat“. 

Mainichi Issho - Alchetron, The Free Social Encyclopedia

Japonci milují kočky, a proto nepřekvapí, že se stala maskotem japonské divize SIE kočka Toro Inoue.

   Na kočky jsme mohli tehdy narazit téměř všude. Již mnohokrát předtím představený motiv antropomorfních kočičích bojovníků využívala hra pro Xbox 360 „Small Arms“ (2006). V tomto hybridním titulu kombinujícím vícero žánrů od plošinovky, po bojovku až po střílečku figurovala kočičí postava Marky Kat. Kočky byly natolik populární, že se vývojáři nebáli je spojovat s nejznámějšími herními legendami. Taková freeware hra „Syobon Action“ (2007) pro PC a další platformy vkusně parodovala Super Mario Bros. Jen s tím rozdílem, že hlavním hrdinou byla kočka podobného vzezření jako Toro Inoue. 

   Skutečnou revoluci v nahlížení na kočky v herním médiu však přineslo až Nintendo. Jeho zvířecí simulátor „Purr Pals“ (2007) pro Nintendo DS, ve kterém se hráči starali o vlastní koťátko, odstartoval zcela novou etapu kočičích her. Nápad originální nebyl, protože skutečným průkopníkem byla série „Petz“, jejíž počátky sahají již do roku 1995. Práva na Petz získal později Ubisoft a dokázal stvořit mimořádně úspěšnou franšízu, která prodala celkově přes 22 miliónů kusů! Nejznámějším titulem se stal „Petz: Catz 2“ (2007) vydaný na Nintendo Wii, jenž byl distribuován současně s verzí „Petz: Dogz 2“. 

Purr Pals (Nintendo DS) : Amazon.co.uk: PC & Video Games

Pokud chcete udělat prodejní hit, stačí připravit kočičí simulátor a dát na přebal hry roztomilá koťátka. Úspěch je poté zaručen!

   Navzdory úspěchu Nintenda, které si rychle vytvořilo monopol v žánru zvířecích simulátorů, nezanevřeli vývojáři na další tvorbu kočkoher. Zmínit můžeme originální epizodickou akční adventuru „American McGee's Grimm“ (2008) pro PC založenou na světově populárních povídkách bratří Grimmů. Ve 4. díle první epizody jsme se dočkali zpracování pohádky „Kocoura v botách“. Opravdu nevšední zážitek nám naservírovali v této době Japonci na Nintendo Wii, a to akční hru „Sukeban Shachou Rena“ (2009). Neuvěříte, co Japonce napadlo: vše se točilo okolo kočky jménem Rena, která je maskotem blogu s názvem „Nekopunch“ a generální ředitelkou fiktivní společnosti Cat Queen, přičemž hráč musel věčně naštvanou číču uklidnit či obelstít, aby nebyl vyhozen z práce. Byl to svým způsobem soubor zábavných miniher dokazujících humor, nadsázku a neskrývanou šílenost Japonců.   

   Podobných výstředností bylo povícero a západní vývojáři nezůstali příliš pozadu. V Xbox Live Indie Games si mohli hráči například stáhnout side-scrolling titul „Techno Kitten Adventure“ (2010), kde bylo cílem ovládat létající kotě, vyhýbat se překážkám a provádět interakce spojené s elektronickou hardcore hudbou. Na Xbox Live Arcade a PlayStation Network bylo také možné si stáhnout strategii „Risk: Factions“ (2010). Jednou z frakcí byly kočky vedené hispánsky znějícím generalissimem Mňau (Meow), který zahájil útok na lidi poté, co byl na jeho zemi „omylem“ svržen minomet. 

   Pozornosti se tehdy těšilo i zdařilé akční RPG pro Nintendo DS „Solatorobo: Red the Hunter“ (2010). V něm jsme se ocitli ve světě s dvěma ústředními rasami. Jedna z nich byly antropomorfní kočky zvané Felineko. Kočky se dále mihly i v populární hře „Spy Mouse“ (2011) určené pro iOS, Android a Windows Phone. V této adventuře se špionážní myš pokoušela sesbírat co nejvíce sýrů, a přitom se vyhnout kočkám. Zkrátka nic nového pod sluncem. Podobným stylem se vydali tvůrci také s titulem „Robot Wants Kitty“ (2011), který se podíval na iOS a Android, a v němž se snažil hráč coby robot provést ztracenou kočku skrze bludiště. Originálně nepůsobila ani multiplatformní hra „Puss in Boots“ (2011), která byla oficiální adaptací stejnojmenného animovaného filmu od DreamWorks Animation a u nás uváděného pod názvem „Kocour v botách“. Ano, byl to onen sympatický kočičák představený původně jako jedna z vedlejších postav ve filmu „Shrek 2“. 

   Naopak neotřele a vskutku jedinečně působila logická hra „The Cat and the Coup“ (2011) uvolněná pro Steam. Unikátní titul se zaměřil na život íránského premiéra Mohammeda Mossadegha a jeho následný pád v důsledku převratu iniciovaného CIA a MI6 během 50. let 20. století. Hráč sledoval historickou rekonstrukci skrze imaginární kočku jménem Mossadegh, která sledovala dějinný příběh vyprávěný prostřednictvím animace nebo novinových článků. Jednalo se svým způsobem o metaforu nejistoty historických výsledků a aplikování teze, že jsme většinou jen němými svědky dějinných událostí, které nedokážeme jakkoli ovlivnit. Podobný titul se vymyká všemu, co jsme doposud měli v našem článku. Proč se vývojáři této indie záležitosti rozhodli sledovat dějiny právě skrze kočku není jasné. Pravděpodobně chtěli využít toho, že je kočka němý tvor, který je dějinami spíše vláčen, než aby je utvářel tak jako psi a jiní tvorové. 

The Cat and the Coup

Jedna z nejoriginálnějších kočičích her se jmenuje The Cat and the Coup, kde sledujeme život nechvalně proslulého politika z kočičí perspektivy. 

   Bohužel zůstal The Cat and the Coup osamělým výkřikem tvůrčí svobody v bezbřehém mainstreamu. Obří úspěch zvířecího simulátoru „Nintendogs + Cats“ (2011), který byl vydán na Nintendo 3DS, potvrdil pravidlo, že pokud chtějí hráči vidět kočky ve hrách, žádají si nejvíce tradiční zobrazení svých miláčků. Je však nesporně zajímavé, jaký prostor dostávaly a stále dostávají kočky v žánru RPG. Zmiňme například PS3 exkluzivitu „Sorcery“ (2012) využívající PlayStation Move. Hlavní hrdina Finn musel spolu s kouzelnou kočkou Erline cestovat temnými královstvími Faerie, aby zachránil zemi před temnotou, která ji zahalila. Naopak žánr, který kočky až na výjimky nevyužívá, je horor. Změnila to až psychologická grafická adventura „The Cat Lady“ (2012) určená pro Windows a Linux. Příběh se točí kolem Susan Ashworthové, chronicky depresivní ženy středního věku bez přátel, která nesnáší květiny a jejími jedinými společníky jsou toulavé kočky. Ty si přivolává do bytu hrou na klavír. Ve svém okolí jí proto říkají „Kočičí dáma“. 

   Závěr tohoto období orámovaly již víceméně kočičí blbinky jako „BattleBlock Theater“ (2013), komediální plošinovka pro Xbox Live. Tady působily kočky coby hlídači. Popřípadě aplikace „My Talking Tom“ (2013). Cílem hry je postarat se o antropomorfní šedou mourovatou kočku jménem Tom. Hráč je vyzván, aby se o Toma staral a pomáhal mu vyrůst z kotěte v dospělého kocourka tím, že s ním bude komunikovat různými způsoby, jako je krmení, odvádění na záchod, hraní mini her a ukládání ke spánku, když je unavený. 

   Uplynulé desetiletí přineslo velké množství her s kočičí tématikou. Začít můžeme bez obav s mobilní hrou „Neko Atsume: Kitty Collector“ (2014) pro iOS a Android. Smyslem hry je, aby hráč kupoval jídlo, hračky a nábytek do svého virtuálního bytu, díky čemuž může přilákat různé kočky z okolí. Pokud holdujete japonské kultuře a nebojíte se experimentovat, jistě by neměla vaší pozornosti uniknout série vizuálních novel pro dospělé „Nekopara“ (2014), která ukazuje krásy života s rozkošnými kočkami, neboť je děj zasazen do světa, v němž vedle sebe žijí lidé a kočičí ženy. Zřejmě jste pochopili, že se jedná o žánr eroge. Kočkami se inspirovali i v indie studiu Future Cat, když vytvořili pro svou logickou adventuru „OneShot“ (2014) vydanou multiplatformně dětského protagonistu jménem Niko, který měl signifikantní kočičí vzezření. U logických her ještě zůstaňme a uveďme „Pix the Cat“ (2014), ve kterém jsme se dočkali znovuzrození her ve stylu Pac-Mana a Hada, pouze s tím rozdílem, že hlavní roli hraje kočka Pix zachraňující kachňata v prostředí podobném bludišti. Zábavnou gamesu jsme si mohli zahrát na PC i na konzolích. 

   Je s podivem, kolik indie vývojářů si zamilovalo kočky. Do této kategorii patří také „Hot Tin Roof: The Cat That Wore a Fedora“ (2015). Tato akční adventura se zaměřovala na Emmu Jonesovou, bývalou hasičku, která se stala soukromým detektivem, přičemž jejím partnerem je kočka Franky. Společně musí prozkoumat město a vyřešit záhadu vraždy. Hra je dostupná na PC a operačních systémech OS X a Linux. Pořádné kočičí povyražení bylo na těchto platformách i v podání survival hry s otevřeným světem „Shelter 2“ (2015), v níž hráč ovládal matku rysa starající se o její koťata tím, že je udržovala nakrmená a v bezpečí před všemožnými hrozbami. Další kočka, tentokrát s čarodějnou mocí, zápasila v kouzelnické škole ve hře „Magic Cat Academy“ (2016). Titul byl natolik úspěšný, že následovalo o čtyři roky později pokračování. 

Shelter 2 - recenze | GAMES.CZ

Shelter 2 je dalším z řady zvířecích simulátorů, tentokrát ze života rysí matky a jejich mláďat bojujících o přežití.

   Velmi originálním způsobem byla přítomnost kočky vyřešena v JRPG hitu „Persona 5“ (2016) pro PS4. Jedná se o miláčka davů Morganu, který se ve hře vyskytuje ve dvou rovinách. Ve snovém světě Phantom Thieves má Morgana podobu tvora blízkého kočce, kdežto v reálném světě se jedná o inteligentní a mluvící kočku.     

   Pokusem o vytvoření kočičího Dragon Quest bylo akční RPG „Cat Quest“ (2017). Hra, kde hráč převezme kontrolu nad antropomorfní kočkou, která se vydá na výpravu za záchranou své unesené sestry, byla původně určena pro PC a handheldy, ale podívala se i na PS4 a Nintendo Switch. Na stejných konzolích jsme si mohli zahrát survival plošinovku „Rain World“ (2017). V hlavní roli byl představen tvor nazývaný "Slugcat", protáhlé zvířátko podobné kočce, které hledalo své příbuzné v opuštěném a nepřátelském světě. Ve stejné době se kočky objevily v konzolovém hitu "Monster Hunter: World" (2018), a to jako antropomorfní kočičí společníci Lovců zvaní Palico, kde se jim dostalo vřelého přijetí od publika.  

   Z úplně aktuálních her se dostane do hledáčku všem kočkomilům asi nejvíce multiplatformní titul „Blacksad: Under the Skin“ (2019) založený na španělské komiksové sérii „Blacksad“. Ta je pověstná kvalitními noir příběhy odehrávajícími se ve Spojených státech koncem 50. let 20. století. Všechny postavy jsou v těchto příbězích antropomorfní zvířata, jejichž druh odráží jejich osobnost, typ postavy a roli v příběhu. Často se používají zvířecí stereotypy: například téměř všichni policisté jsou psovité šelmy, jako němečtí ovčáci nebo lišky, zatímco postavy podsvětí jsou často plazi nebo obojživelníci. Hlavní postavou hry je soukromý detektiv John Blacksad, který má svůj předobraz u kočkovitých šelem. 

   Další neméně zajímavý kousek představuje point-and-click adventura „Gibbous – A Cthulhu Adventure“ (2019). Konzolisté si jí mohli užít pouze na Nintendo Switch. Hráč převezme kontrolu nad jedním ze tří protagonistů v každé ze sedmi kapitol. Aby postoupil, musí sbírat předměty a mluvit s ostatními postavami, neboť jedině tak vyřeší hádanky. Když hrajete za Buzze Kerwana, můžete použít svou kočku Kitteh k vyřešení určitých hádanek nebo ji požádat o radu, což funguje jako systém nápovědy ve hře. 

   V posledních dvou letech je opravdu kvalitních kočkoher jako šafránu. Za zmínku stojí snad jen indie hra „Spiritfarer“ (2020) pro PC, handheldy a konzole, ve které převezmete roli Stelly, jíž doprovází kočka Daffodil. Společnými silami se musí plavit po moři, aby našli duchy, splnili jejich poslední přání, a nakonec je vzali do Everdooru, brány do posmrtného života. Přiznejme si otevřeně, že kvalitní hru s kočkami, aby člověk v posledních pár letech pohledal. Kočkohrám zkrátka došel dech. Víceméně se kočky staly v průběhu let pouze přívěškem hlavních postav, zdrojem artové inspirace či pouhou metaforou příběhu. Absence velké herní kočičí odyssey v posledním desetiletí způsobila, že kočky jako svébytní hrdinové degradovaly do nepříliš důstojných rolí. Paradoxem zůstává, že se tak stalo v době, kdy umožňují technologie téměř bezchybné a vysoce realistické zobrazení kočky a všech jejích podivuhodných fyziologických vlastností. O to více vzbudila rozruch hra, která se vrátila ke kořenům a představuje nám plnohodnotné kočičí dobrodružství se všemi revolučními vymoženostmi dnešní doby. 

Ze zákulisí chystané hry Stray  

   Minimum velkých kočičích her na trhu v uplynulé dekádě mělo jeden nesporný vliv. Nejeden vývojář s nákloností ke kočkám se domníval, že lze tuto díru na trhu snadno zaplnit. Domnívali se tak i dva vývojáři pracující pro Ubisoft, kteří dodnes vystupují pod přezdívkami Koola a Viv. Když jim nadřízení nedali souhlas s vytvořením velkého kočičího projektu, odešli z Ubisoftu a v roce 2016 si založili BlueTwelve Studio se sídlem v jihofrancouzském Montpellieru. Nepřekvapí, že byli oba milovníky koček a jejich velkou inspirací se staly vlastní domácí mazlíčci. Jelikož měli Koola a Viv již zhotoveny základní koncepty své hry, začali krátce po založení studia připravovat veřejnost na příchod zajímavě vypadající kočkohry s pracovním názvem „Project_HK“. Původně předpokládali, že projekt skončí na Kickstarteru, neboť po zkušenostech s Ubisoftem nevěřili ve větší zájem velkých producentů vydat hru podobného ražení. Spletli se, protože ještě v roce 2016 sehnali amerického nezávislého producenta Annapurna Interactive, který se zaměřuje na vydávání přesně takových her. 

   Po roce 2016 se BlueTwelve Studio rozrostlo o několik zkušených zaměstnanců a dosáhlo počtu deseti osob. Zdá se to na dnešní dobu málo, ale jedná se ve většině případů o zaměstnance s letitými zkušenostmi, které pohání nadšení a elán. Zakladatelé studia totiž trvali na tom, aby se na projektu podíleli pouze lidé s nákloností ke kočkám. Tvůrci proto ne nadarmo zdůrazňují ve svých zprávách pro novináře, že je jejich studio tvořeno převážně kočkami a několika lidmi. Koola a Viv dokonce zveřejňují pravidelné updaty na oficiálním blogu studia prostřednictvím „Mňaunovinek“. 

   Design kočky, kterou vidíme ve hře, byl inspirován mazlíčky zakladatelů studia Murtaughem a Riggsem, zatímco předobrazem města se stalo nechvalně proslulé Kau-lunské opevněné město na poloostrově Kau-lung v Hongkongu. Město pověstné mimořádně hustou zástavbou a vysokou kriminalitou dokonale splňovalo požadavek tvůrců na dekadentní městskou robotí komunitu, kam málokdy dosáhne světlo, a kde je plno špíny, drog, hazardních her a prostituce. Kočičí vlastnosti a flexibilita umožnily navrhnout design města tak, aby se na hráče přenesla jedinečná kočičí perspektiva. Ta umožňuje inovativní pojetí plošinovkových elementů a puzzle prvků. Jelikož hra běží na Unreal Engine 4 podařilo se vytvořit propracovanou a detailní grafiku kladoucí důraz na fotorealismus prostředí. Zvolený engine dal navíc tvůrcům do rukou prostředek k vytvoření téměř přesné fyziologie kočičího pohybu. Ve hře tak uvidíme poprvé v herní historii autentické a fyzicky věrné pohyby kočky. V tomto ohledu se šlo dokonce tak daleko, že se věnovalo několik měsíců jen programování fyziky a pohybů kočky v designově členitém prostředí. Záměrem bylo, aby se kočičí pohyb vždy přizpůsobil povrchu a při neobratné manipulaci hráče kočka spadla nebo zavrávorala. Zároveň má každý pohyb evokovat skutečné chování kočky, tudíž se skutečně snímaly pohyby koček na různých překážkách a poté se převáděly do počítačové animace. 

Some gameplay work in progress | STRAY Devblog

Ve Stray musí být vše dokonalé a uvěřitelné, jinak se dle tvůrců hráči s kočičím hrdinou plně nesžijí - na obrázku je vidět tvorba animace pohybu kočky na složitém povrchu. 

   Project_HK byl přejmenován na Stray, což je vhodně zvolený název, jímž angličtina označuje zatoulané městské kočky toulající se po ulicích. Hra byla oznámena 11. června 2020 na akci „PlayStation's Future of Gaming“ a právem vzbudila rozruch pro svůj vynikající artový styl, atmosféru a celkový nápad, který působí jako zjevení v záplavě povrchních kočkoher poslední doby. Jako platformy se zvolily PS4, PS5 a PC. Z tohoto důvodu se SONY rozhodla zařadit Stray do kategorie nejočekávanějších PlayStation her následujících měsíců. V lednu 2021 bylo oznámeno, že hra vyjde v říjnu 2021, avšak neblahé události spojené s pandemií Covid-19 výrazně posunuly vydání. V červenci 2021 vydala Annapurna Interactive herní upoutávku odhalující vydání na počátek roku 2022, ale ani tento termín nebyl dodržen. Z této ukázky jsme se nicméně dozvěděli vše podstatné, o čem bude hra. Teprve další trailer během State of Play v červnu letošního roku stanovil vydání hry na 19. července 2022. 

   Stray je adventura z pohledu třetí osoby v níž se ujmeme role zatoulané Kočky, která spadne do světa obývaného roboty, stroji a viry, a tak se musí vydat na dlouhou cestu, aby nalezla svou rodinu, přičemž výrazně zasáhne do života robotího města. Město bude z větší části otevřené, čímž umožní průzkum a lepší absorbování ponuré atmosféry a artového umění, na kterém si dali tvůrci velmi záležet. Požitek ze hry nebude jen samotné hraní, ale také pouhé kochání se robotí a městskou kulturou, urbanismem, grafity, designem robotů a jejich oblečením i chováním. O ovládání nám toho zatím ukázka příliš neprozradila, ale bude klíčovým prvkem hratelnosti, protože Kočka se bude ovládat odlišně od lidí a humanoidních bytostí. Bude zajímavé prožít si a „osahat“ zvířecí hratelnost, protože celkový design úrovní bude uzpůsoben kočičím dovednostem, tudíž se musí hráči doslova převtělit do role Kočky se vším všudy a přemýšlet neortodoxně. Jinými slovy se kočičí hrdina může snadno dostat do míst, kam člověk nikoli a přesně naopak. 

   Aby nebyl náš kočičí hrdina na svůj nelehký úkol sám, bude jej doprovázet inteligentní dron B12 (analogie na název studia BlueTwelve), který umožní komunikaci s roboty a sbírání i ukládání nalezených předmětů. Prozatím se vývojáři drží zpátky v nastínění toho, jaké skutečné výzvy na Kočku a B12 čekají. Jisté je, že město sužuje nejedna hrozba, například Zurkové, kteří útočí na roboty v nebezpečných rojích. Jak už bylo naznačeno, stanou se Kočka a B12 jakými si ochránci města, a tudíž budou moci tuto hrozbu postupem času eliminovat. Na více si budeme muset počkat až do vydání hry. 

   Už nyní je zřejmé, že se Stray zapíše do historie jako jeden z nejambicióznějších a umělecky nejhodnotnějších projektů těžících z velké obliby koček. Nebýt předchozího vkladu kočičích her do herní historie, Stray by pravděpodobně nikdy nevznikl, neboť se stal hlasitým výkřikem všech milovníků koček v herním průmyslu nelibě nesoucích, jak jsou kočky ve hrách v posledních letech pojímány. Kočičí hry tu jsou s námi už hodně dlouho. I když si mohou připsat na své konto jen málo kasovních úspěchů, není to nic, z čeho bychom se měli rmoutit. Vždyť vztah člověka a kočky je naplněn nečím mnohem větším, než je povrchní materialismus. Odráží vzájemnou úctu, respekt a porozumění. A dokud trvá přátelství mezi kočkami a lidmi, budou stále vycházet kočičí hry, u kterých převládá prostá touha se bavit, odpočinout si a uvědomit si výjimečnost takového svazku. 

   Na závěr přidáme "kočičí ukolébavku". Tento song se objevil dokonce ve hře Petz 2, tudíž se dokonale hodí jako příjemná tečka k našemu článku:     

  

Komentáře