Herní inovace

special  17
Martin Šmíd, 26. 9. 2010 19:53
Už několik desítek let tu jsou s námi videohry, které se za tu dobu hodně proměnily a využívají nejmodernější technologie dneška. Pojďme se vrátit trošinku do historie, přičemž si řekneme nejdůležitější inovace, jaké jsme se za dobu existence videoher dočkali. Nemusíme nyní říkat, že všechny jsou nedílnou součástí dnešních moderních her. Někde ale mají svůj začátek. Sepsat ty nejdůležitější bylo opravdu složité, ale snad se nám to podařilo. Pokud vám přijde, že některá velká inovace ve článku chybí, tak se o ní můžete podělit v diskuzi.

1. Online Multiplayer - Dlouho jsme přemýšleli, jaká je ta úplně největší herní inovace, jaké jsme se dočkali. Nakonec volba padla na online multiplayer. Dříve jsme hry hráli v temných pokojích sami, přičemž jediný způsob, jak si ji zahrát ve dvou, byl multiplayer na jedné konzoli. Až online multiplayer umožnil hráčům hrát proti sobě, ať už jsou od sebe vzdálení i několik set kilometrů. Online multiplayer se stal v posledních letech nedílnou součástí her a těžko si bez něj představíme hry jako Halo 3, Modern Warfare 2 nebo Counter Strike. Online hraní přineslo i spoustu nových příležitostí, jak komunikovat s ostatními hráči, hledat si mezi nimi nové kamarády nebo zakládat herní klany.
Co přineslo online hraní? - Především nový herní zážitek, kdy už nemusí hráči bojovat jen proti umělé inteligenci, ale mohou i proti sobě, přičemž je jedno, jak daleko jsou od sebe vzdálení. Těžko si představit větší herní inovaci, než je právě online hraní.

2. Ukládání her - Dneska si už asi nikdo nepředstaví, že by hra nešla uložit. Dokonce se hry ukládají sami přes autosave, abyste šli co nejkratší část znovu, pokud náhodou selžete. Rovněž hry ukládají i vaše úspěchy. To ovšem u prvních her nešlo a hráč tam musel hru hrát vždy od začátku do konce, nebo si zapisovat hesla, kterými se poté dostával do pozdějších levelů. Tento způsob byl značně krkolomný, až přišlo Nintendo s hrou The Legend of Zelda, kde si hráč mohl jako v první hře uložit pozici, aby nemusel hru absolvovat vždy od začátku. Nejprve hry ukládaly pozice na samotnou kartu hry, aby pak přišel SEGA Saturn s externím úložištěm. Od té doby víme, jak to na konzolích chodí.
Co přineslo ukládání her? - Zavedení ukládání her je považováno za jednu z největších herních revolucí. Hry tak už nemusíme hrát vždy od začátku, přičemž se o své úspěchy můžeme podělit s ostatními přes herní žebříčky. Bez ukládání si už ani nedokážeme hru představit. Víc asi nemusíme dodávat.

3. CD - Příchod formátu CD je jednou z nejdůležitějších věcí v herní historii. Dříve hry vycházely na kartách, které ale měly jedno velké omezení. Tím bylo místo. Nemohly tak pojmout velké množství dat, takže příchod nového formátu bylo na spadnutí. S ním jako první přišla Sony mezi konzolemi, přičemž kdyby tento formát nevznikl, těžko bychom tu teď měli Playstation. CD formát umožnil vývojářům her se daleko více rozmáchnout a přinést hráčům opravdu dech beroucí tituly, které by nemohly být na kartách možné udělat. Ačkoliv se Nintendo nejprve bránilo tomuto formátu, od GameCube ho také využívá. Dnes herní konzole používají nástupce CDčka, jako je DVD nebo Blu-ray, ale to nic nemění na faktu, že CD bylo menší revolucí.
Co přineslo CD? - CD především umožnilo vytvářet výpravné hry o velké velikosti a vývojáři se tak nemuseli tolik omezovat. Rovněž se na CD vešla hudba ve vysoké kvalitě a za ní nezůstaly ani filmečky v hodně slušné kvalitě.

4. Pohybové ovladače - O ničem jiném se v poslední době nemluví tolik, jako o pohybových ovladačích. Jako první je uvedlo na trh Nintendo se svojí konzolí Wii, přičemž navždy změnilo způsob, jakým hráči budou hrát hry. Neuvěřitelný úspěch této konzole znamenal, že nedávno přišel na trh Playstation Move a do budoucna se chystá Kinect pro Xbox 360. Hráči už tak nemačkají jen tlačítka na ovladači, ale sami jsou součástí hry, kdy provádějí pohyby akce panáčka na obrazovce. Už nyní jsou pohybové ovladače na vysoké úrovni, a to nechceme vidět, jak na tom budou za pár let.
Co přinesly pohybové ovladače? - Pohybové ovladače především nalákaly k hrám nové hráče, i ty, kteří se dříve hrám vyhýbali. Díky pohybovému ovládání vznikly i nové žánry, přičemž se hráči naplno zapojují do hry a nejsou jen pasivním konzumentem.

5. D-Pad - Je někde mezi vámi hráč, který si dokáže představit herní gamepad bez D-padu? Asi ne. Zrod D-padu se datuje do roku 1982, kdy herní designér z Nintenda Gunpei Yokoi přemýšlel, jak zjednodušit ovládání her na herní konzolce Game and Watch. S předchůdcem D-padu přitom přišla už přenosná konzolka od Microvision, která obsahovala rovněž čtyři tlačítka, jen ne v dnes dobře známém složení. Tento nápad Gunpei Yokoi převzal a značně vylepšil pro svoji konzoli. D-pad se tak stal základem pro pohyb postaviček na obrazovce, přičemž ho Nintendo začalo používat i v dalších konzolích, jako byl NES nebo Gameboy. Od této doby se D-pad stal nedílnou součástí herních gamepadů. Za vše mluví fakt, že ho i dnes nalezneme na ovladačích od Nintenda, Sony i Microsoftu v různých provedeních.
Co dal D-pad hráčům? - Především to bylo značně zjednodušené ovládání a možnost ovládat postavičku až do čtyř směrů, což dříve nešlo. Hry dříve byly stavěny jen pro pohyb do dvou různých směrů přes dvě tlačítka.

6. Analogové páčky - D-pad byl opravdu skvělý vynález, ale měl pro pozdější 3D hry značnou nevýhodu. Hry byl schopen ovládat zpočátku jen ve čtyřech směrech, později maximálně v šestnácti. To ale nebylo pořád dostatečné, protože hráč neměl plnou kontrolu nad herní postavičkou, která se pohybovala ve 3D světě. Analogová páčka se tak dá považovat za celkem přirozený vývoj. Dnes je ale těžké zjistit, kdo s analogovou páčkou přišel jako první. První jakousi analogovou páčku přineslo sice už v roce 1982 (stejný rok jako D-pad) Atari 5200, ale ta byla značně nepřesná a dnes si ji jen těžko někdo spojí s těmi na současných konzolích. Dlouho rovněž můžeme rozebírat, jestli se ta pravá analogová páčka objevila nejprve na Nintendu 64 nebo prvním Playstationu.
Co dala analogová páčka hráčům? - Dala jim především možnost ovládat postavičku v 360 stupních ve 3D prostoru. S dvěma páčkami se pak mohli hráči plně rozhlížet po 3D světě, což byl další průlom v historii videoher.

7. 3D grafika - Protože se herní průmysl vyvíjí a hráči začínají být čím dál náročnější, tak v devadesátých letech chtěli i nějaký ten pokrok v grafice. Už nechtěli jen běhání ve 2D rozměru. Chtěli něco daleko poutavějšího. Chtěli 3D svět. Později hry jako Mario 64 na Nintendu 64, Sonic na Dreamcastu, Tomb Raider na SEGA Saturnu nebo Crash Bandicoot na Playstationu světu ukázaly, co všechno je možné udělat se třetím rozměrem. Přerod her z 2D na 3D ale nesl spoustu záporů. Především vývojáři, kteří vytvářeli skvělé 2D hry, ne vždy zvládli přechod, takže vytvořili opravdu špatné hry, které je později stály místo. Každopádně 3D mělo i spoustu výhod, přičemž dnes si svět bez 3D her jen těžko dokážeme představit.
Co dala 3D grafika hrám? - Dneska si už těžko můžeme představit nějakou hru bez moderní 3D grafiky. A co že nám 3D grafika dala? Hlavně hry ze sérií Tomb Raider, Killzone, Halo, Gran Turismo, Uncharted, Gears of War a další. Určitě je zde nemusíme vypisovat všechny. Bylo by to na hodně dlouho.

8. DLC balíčky - S příchodem online připojení konzolí, ale i osobních počítačů začali vývojáři přemýšlet, jak toho využít. Jedním z nápadů byl dodatečný obsah, který by původní hru obohatil o nové prvky. Samozřejmě za nějaký ten menší peníz, čímž jednak uspokojí hráče z nového obsahu do jeho oblíbené hry, ale i svojí peněženku. Na současné generaci konzolí jsou DLC balíčky velmi populární, a jen těžko si bez nich představíme dnešní prodejní model. Bohužel občas DLC balíčky vývojáři zneužívají, takže i osekávají svoje hry, aby později chybějící věci mohli vydat za peníze. Ne vždy se ale takto vývojáři chovají. Občas překvapí a DLC balíček dostanou hráči s opravdu hodně velkou přídavnou hodnotou a někdy dokonce i zdarma.
Co nám daly DLC balíčky?- Stahovatelný obsah dává hráčům do oblíbených her spoustu nových věcí, jako jsou nové oblečky, úrovně nebo multiplayerové mapy. Jsou rovněž snadno přístupné snad všem hráčům, přičemž vývojářům dovolují snadno rozšířit původní hru, aniž by museli hned dělat nějaké to pokračování nebo datadisk. Pokud se podíváte na poslední hry, vývojáři tento způsob rozšíření hry berou jako prvořadý a s klasickým datadiskem se dneska už setkáme jen hodně zřídka.

9. Achievementy/trofeje - Odměny pro hráče, kteří splní něco navíc ve hře, než je nutné, jsou tu s námi už hodně dlouho. Třeba jste jako splnění nějakého toho vedlejšího úkolu dostali přístup k bonusovým věcem, jako jsou artworky, videa nebo bonusové kostýmy. Nikdy ale nemělo odměňování hráče za vedlejší úkoly takovou váhu, jako achievementy na Xboxu 360. Před hráči tu najednou stála nová výzva, která je nutila plnit i nemožné úkoly, aby získali ten zpropadený achievement. Možná to bylo i z důvodu soutěžení, aby se vlastně ukázalo, kdo je v jaké hře nejlepší a kolik bodů je schopný nasbírat. Později tento systém přebral i Playstation 3 a nyní si už nedokážeme ani představit, že by tu trofeje nebo Achievementy nebyly.
Co daly Achievementy/trofeje hrám? - Jakási virtuální odměna dává hráčům větší motivaci dohrát hru i několikrát po sobě, přičemž v ní projít i každý centimetr. Tento systém ale také přinesl přátelské soupeření mezi hráči o to, kdo se bude moci pyšnit co nejvíce body nebo lesklými pohárky. Navíc tyto bonusy značně prodlouží herní dobu daného titulu, což je asi to nejdůležitější. Hra tak už hned neletí po dohrání do poličky, aby se na ní několik let prášilo.

10. Automatické uzdravování - Asi si každý pamatuje dobu, kdy procházel potichu chodby a krčil se za každým rohem, když měl zdraví opravdu na krajíčku a hledal jen nějakou tu zatracenou lékárnu nebo dobíjecí automat. Nic z toho ale nepřicházelo, takže další nepřátelé vás obvykle sundali během několika vteřin. Tedy, pokud jste si nedali hodně velký pozor. Pak ale přišel zlom. Vyšlo druhé Call of Duty, které v masovém měřítku ukázalo novou možnost doplňování zdraví, tedy to automatické, když na nějakou chvilku někam zalezete a nebudete se hýbat. Zprvu tento systém hráčům moc neseděl, ale pak se stal v módě a začaly ho využívat další a další hry. Na klasické doplňování zdraví se tak pomalu zapomnělo v akčních hrách a nyní ho nalezneme jen zřídka. Hledání lékárniček se tak stalo už jen historií videoher.
Co dalo automatické uzdravování hrám? - Už spoustu let se vývojáři snaží udělat hry přístupnější co největšímu okruhu hráčů. Chtějí, aby je hráli jak jejich hardcore fanoušci, tak příležitostní hráči. Automatické uzdravování je tak jen dalším ze zjednodušení současných videoher, ale ruku na srdce, kdo by chtěl dneska sbírat lékárničky. Díky tomuto značně lineárnímu postupu mohou být hry daleko rychlejšími s intenzivnější hratelností a filmovým příběhem. Hráč se tak může nechat unášet nerušně příběhem a hratelností.

Komentáře