Final Fantasy VII – 5. část: odkaz žije dál

Ostatní FF VII projekty

Kompilace FF VII byla oficiálně ukončena po vydání filmu Advent Children Complete v roce 2009. To však neznamená, že by poté už nevznikly žádné přírůstky do tohoto rozsáhlého a populárního univerza. Koneckonců ještě během vydávání kompilace samotné vznikla řada projektů, které jsou její volnou součástí podobně jako anime snímek Last Order. Většina z nich je taktéž spojena s filmem Advent Children. Týká se to především sbírky sedmera novel nazývaných „On the Way to a Smile“, jejichž autorem je sám scénárista Kazushige Nojima. Ty vycházely jako doprovodný materiál k limitovaným edicím Advent Children v Japonsku a Severní Americe. Jako komplet vyšly v jedné sbírce v angličtině teprve v roce 2018. Novely se zaměřují na několik známých postav a pokrývají časový úsek od FF VII až po film Advent Children. Nezůstalo ale čistě jen u novel, protože epizoda věnovaná Denzelovi se dočkala rovnou anime zpracování v podobě snímku „On the Way to a Smile: Episode Denzel“, který se dostal do bonusového obsahu Advent Children Complete. Stručný přehled povídek je následující:

„Case of Denzel“

Čtyři roky po zničení Midgaru se mladý sirotek Denzel setkává s Reevem, který mu umožní vstoupit do své organizace World Regenesis Organization (WRO), jejímž cílem je znovu vybudovat lidskou civilizaci. Denzel v povídce vypravuje o svém životě před příchodem meteoru. Jeho rodiče zemřeli při zničení 7. sektoru v Midgaru. Poté vyrůstal s matkou Reeva, která se jej ujala. Po zničení Midgaru se však skrýval v troskách města, kde jej našel a zachránil Cloud.

"Case of Tifa"

Po zničení Midgaru se Tifa spolu s Cloudem, Marlene a Denzelem pokouší navrátit zpět ke starému životu. Společně otevírají nový bar v městě Edge a zakládají doručovatelskou službu, které pomáhá také Barett. Ačkoli se Tifa snaží nově vzniklou „rodinu“ udržet pohromadě, Cloud se stále více stahuje do sebe a začíná žít jako vlk samotář. Za zajímavost stojí, že v roce 2010 vydali fanoušci tuto epizodu jako audioknihu s dabingem původních herců z Advent Children i originální hudbou.

"Case of Barret"

   Stejně jako ostatní, tak i Barret se snaží po traumatických událostech z konce FF VII navázat na svůj starý život. Trápí jej však výčitky svědomí z dob, kdy byl vůdcem AVALANCHE. Rozhodne se proto pomoci Cidovi se stavbou nové vzducholodi. Když se dozví o Geostigmatu, vydává se nalézt nové ropné pole, které by dalo Cidovi dostatek paliva pro vzducholoď. S ní, jak doufá, bude moci rychleji nalézt lék na zákeřnou chorobu. Během novely Barret získává novou protetickou ruku, která nahrazuje jeho dřívější palnou. I tuto epizodu vydali v roce 2012 fanoušci jako audioknihu. 

"Case of Yuffie"

   Po událostech ve FF VII se Yuffie vrací do své rodné vesnice Wutai, kterou zasáhla erupce v důsledku nedávného uvolnění energie Proudu života. Zanedlouho se ale ve vesnici rozšíří nákaza Geostigma, o které je Yuffie přesvědčena, že ji zavlekla s sebou z Midgaru. Po dva roky tedy ošetřuje raněné a nemocné, načež se vydává hledat matérii, která by jí umožnila Geostigma vyléčit. Stejně jako v předchozích dvou případech, tak i tuto epizodu v roce 2012 fanoušci převedli do audionahrávky.

"Case of Nanaki"

   Red XIII zažívá po zničení meteoru těžké dilema. Žít jako zvíře nebo jako člověk? Inteligencí, myšlením a city je člověkem, avšak svým vzhledem je zvíře, a tak ho také lidé v jeho okolí většinou berou. Navíc se musí vypořádat se svým vnitřním hlasem, kterému dal jméno „Gilligan“, a jenž se jej snaží rozhodit řečmi o tom, že může žít navěky, a tak přežije všechny své milované. Audioknihou se díky fanouškům stala tato epizoda v roce 2013.

"Case of Shinra"

V novém světě se snaží přežívat i bývalý prezident Rufus. Aby odčinil své hříchy, iniciuje výstavbu města Edge, na kterou dohlížejí členové Turks, jež mu stále věrně slouží. Své přežití však drží Rufus prozatím v tajnosti, neboť si uvědomuje, jak velkou nenávistí lidé hoří k padlé společnosti a muži, jenž stál v jejím čele. Ani to ale nezabrání tomu, aby byl unesen a držen v zajetí lidmi, kteří chtějí využít jeho dřívějšího vlivu pro své sobecké zájmy.

"Case of the Lifestream"

Tato epizoda, která byla převedena do podoby audionahrávky v roce 2010, se poněkud vymyká svým předchůdcům. Je de facto rozdělena na dvě části, a to „černou“ (Sephiroth) a „bílou“ (Aeris), přičemž každá část má tři kapitoly. Obě postavy, které po událostech ve FF VII již neexistují ve své fyzické formě, nýbrž kolují Proudem života, svádějí souboj o budoucnost Planety. Zatímco Sephiroth vypouští Geostigma a vytváří své nové avatary, Aeris se snaží nalézt způsob, jak pomoci Cloudovi porazit infekci na povrchu planety. 

   Kromě těchto novel vznikla také povídka „Hoshi wo Meguru Otome“, která se anglického překladu nedočkala (zatím). Do angličtiny by šel japonský název přeložit asi jako "The Girl Who Travels the Planet", tj. v češtině "Dívka, která cestuje Planetou", za čímž už fanoušek FF VII jistě poznává další z literárních spin-offů Aeris. Novelu napsal Benny Matsuyama ze Studia Bentstuff, které stojí za "Ultimania guides", tedy kompletním průvodcem světem FF VII, kde toto dílo také oficiálně vyšlo. Jejím smyslem je filozofovat nad tím, jaký osud potká člověka, který se odebere do Proudu života. Z obsahu povídky vyplývá, že ten, kdo žil hříšný život, musí s následky svých hříchů žít navždy, kdežto duše dobrého člověka je včleněna do Proudu života, a tak se stává svým způsobem nesmrtelnou. V roce 2011 se Nojima k FF VII znovu vrátil a napsal knihu „Final Fantasy VII The Kids Are Alright: A Turks Side Story“ Jedná se plnohodnotný román, který ilustroval Shou Tajima. Základem příběhu, jenž se odehrává krátce před Advent Children, je osud soukromého detektiva Evana Townshenda, který žije na okraji města Edge. Během své kariéry se potkává s celou řadou významných postav z Turks a společnosti Shinra. Dokonce je nucen konfrontovat Kadaje. Tento zajímavý kousek by si jistě zasloužil větší pozornost ze strany fanoušků i Square Enix, neboť přináší zcela novou a velmi zajímavou postavu do světa FF VII. Do angličtiny byl tento román přeložen teprve v roce 2019.  

K hernímu provedení se FF VII vrátila v titulu „Final Fantasy VII: Snowboarding“ Pamatujete na známou minihru se snowboardem, která byla součástí původní hry? Tak přesně tato hra vyšla v mírném vylepšení roku 2005 v Severní Americe na tehdejší mobilní telefony. Roku 2008 se objevila i v Japonsku. Na Evropu se jako obvykle zapomnělo. Šikovní hračičkové a znalci mobilních telefonů i aplikací si ji ale mohli celkem snadno opatřit. Hra však byla stažena z distribuce v roce 2018. Další hrou podobného ražení je i „Final Fantasy VII G-Bike“, kterou vydal Square Enix v Japonsku v roce 2014 pro Android a IOS. Základní koncept vychází z další oblíbené minihry FF VII, a to bláznivé honičky na motorce. G-Bike, jak už ostatně název napovídá, je závodní hrou. Na rozdíl od originální minihry lze tentokrát měnit typy motorek a prostřednictvím materií si je i přizpůsobovat. Lze také měnit postavy, oblečky pro Clouda a navštívit i jiná místa v Midgaru. Tento jistě zajímavý a kvalitní titul vyšel pouze v Japonsku. Jeho distribuce byla však ukončena hned následující rok, tj. v roce 2015. Důvodem byly technické problémy ve hře samotné i s jejím stahováním.  

Odkaz

Všech předcházejících 5 částí seriálu, jenž vznikl jako detailní rozbor FF VII, by bylo zcela zbytečných a také vyznělo naprázdno, kdyby v závěru chyběla zmínka o tom, v čem byla hra tak výjimečná a nadčasová, že si zasloužila podobně velký prostor. Je totiž rozdíl mezi hrou populární a kvalitní, jíž onálepkujeme jako legendu, a titulem, který skutečně něco zásadního změnil. FF VII spadá do druhé kategorie. Pochopitelně také není odkaz jako odkaz, protože hra například inspirovala čínské vývojáře, aby podle svého častého zvyku nějaký produkt převzali a upravili podle svého. Vznikl tak neoficiální 2D port vytvořený studiem Shenzhen Nanjing Technology, který odkazoval na to, že FF VII byla původně plánovaná pro konzoli SNES. Square Enix se snažil šíření obsahu marně zablokovat, ale s Čínou je to obecně složité. Přejděme proto ke skutečnému odkazu a dědictví, které po sobě hra zanechala.

Popularita FF VII byla natolik velká, že vedla producenty Kitaseho a scénáristu Nojimu k myšlence, aby se pokusili některou z budoucích FF her volně spojit s planetou Gaia. Počkali si až na FF X, která u lidí vyvolávala podobné emoce a ohlasy jako svého času FF VII. V přímém sequelu hry, tedy ve FF X-2 tak vytvořili postavu jménem Shinra, která si pohrává s myšlenkou těžení energie z tamní planety Spira. Jak Kitase, tak i Nojima následně potvrdili, že původně chtěli pouze vyvolat mezi hráči diskuzi, ale když viděli, jak pozitivně fanoušci tuto zatím pouhou teorii přijali, oficiálně potvrdili spojitost FF VII a FF X. Nojima tak následně sdělil, že příběh ve FF X a FF X-2 se odehrává dlouho před FF VII a lidé Spiry v daleké budoucnosti kolonizují díky vesmírnému cestování svět Gaia, kde se bude jednoho dne těžit Mako energie. Toto spojení nepřestává fanoušky FF vzrušovat až do dnešních dnů.    

Ohromný pokrok v technologiích, programování i samotné tvorbě počítačem vytvořených FMV, kterého Squaresoft dosáhl během vývoje FF VII, přispěly k tomu, aby mohl Hironobu Sakaguchi vytvořit v roce 2001 první fotorealistický a počítačem vytvořený film na světě, a to „Final Fantasy: The Spirits Within“. Ten se navíc silně inspiroval FF VII, neboť i on prezentoval ideu planety jako svým způsobem žijícího organismu, který reaguje na počínání člověka. FF VII také stála na úsvitu japonské fantazie koketující s vyspělými technologiemi, realismem a sci-fi prvky. Přispěla tak výrazně ke vzniku fantazie vytvořené pro FF VIII, The Spirits Within a FF XV. Navíc byla FF VII první hrou od Squaresoft, která nastínila vizi dvou verzí hry, z nichž jedna byla určena pro domácí japonský trh a druhá vylepšená i obsáhlejší pro Západ. Této myšlenky se Squaresoft a následně i Square Enix dodnes drží jak u FF série, tak i ságy Kingdom Hearts. Samotná FF VII kompilace inspirovala Square Enix, aby rozjel další podobné projekty, z nichž je nejznámější „Fabula Nova Crystallis Final Fantasy“, tj. kompilace FF XIII, a v současnosti i kompilace doprovázející FF XV. Nehledě na to, že bitevní sekvence z filmu Advent Children inspirovaly vývojáře Motoma Toriyamu při vytváření bojového systému u FF XIII. Dokonce i hlavní hrdinka třináctého dílu, jíž byla sličná a odvážná Lightning, se v oblasti personality a designu silně inspirovala Cloudem, což řada fanoušků později kritizovala. O vlivu FF VII na vítězství SONY v konzolové válce v 90. letech či popularizaci žánru JRPG na Západě není nutné se šířit více, protože to už v seriálu několikrát zaznělo. Navíc se jedná o zásluhy, které jsou hře bez výhrad přiznávány už dvě desítky let.

Porovnání obličejů Clouda z Advent Children a Lightning z FF XIII. Podobnost je evidentní. Na Západě byl tento aspekt hojně kritizován a pokládán za nedostatek invence ze strany Square Enix. Věděl to i Nomura, který obě postavy navrhl, a proto pro FF VII Remake design Clouda raději pozměnil. Vtipné je, že si později ze sebe udělali vývojáři legraci, když pro Lightning přidali do hry "Lightning Returns: Final Fantasy XIII" Cloudův obleček z FF VII a konstatovali, že mají nyní ve hře obě oblíbené postavy najednou.   

Postavy z FF VII se objevily i v dalších hrách od Square Enix. Nejznámější z nich jsou bezesporu bojovka „Ehrgeiz“ z roku 1998 a série „Kingdom Hearts“. Zde se postavy jako Cloud, Aeris, Sephiroth nebo Tifa objevily po boku Disneyho charakterů jak v prvním, tak i druhém díle. I proto se z Kingdom Hearts ságy stala jedna z komerčně nejznámějších JRPG sérií tohoto století. Velmi populární byla i PSP bojovka „Dissidia Final Fantasy“, ve které se objevil Cloud i Sephiroth. Do pokračování s názvem „Dissidia 012 Final Fantasy“ byla zahrnuta i Tifa. Je však nutné zdůraznit, že žádná z těchto her není pro FF VII univerzum platným kánonem. Jako jedna z hratelných postav se Cloud objevil i ve „Final Fantasy Tactics“, „Super Smash Bros. for Nintendo 3DS and Wii U“ a znovu se vrátil také v „Super Smash Bros. Ultimate“. Cloud je spolu se Sephirothem a Aeris jednou z nejpopulárnějších a nejznámějších FF charakterů. Vzniká na ně také nejvíce parodií a jsou nejčastěji napodobovány formou cosplay. Co se týče Aeris a její tragické smrti, tak se stále jedná o jeden z nejvíce ikonických a emotivních okamžiků celé herní historie. To naopak Sephiroth se pravidelně umisťuje už více jak 20 let v žebříčcích největších padouchů v dějinách her. Odkaz proto žije, a ještě dlouho bude žít dál.   

Remake 

Nejčastěji skloňovaným slovem v souvislosti s FF VII bylo v posledních zhruba patnácti letech slovo remake. Toho se hráči dožadovali už od chvíle, kdy nastalo na počátku tohoto století střídání konzolové generace. Největší naděje ožily v roce 2005, kdy Square Enix prezentoval na E3 technické demo pro PlayStation 3, které zobrazovalo celou úvodní FMV z FF VII v novém grafickém enginu Crystal Tools. Záhy se však ukázalo, že jde toliko pouze o demonstraci síly nové konzole, nikoli o snahu o remakování FF VII. Když se fanoušci nedočkali oznámení remaku ani v roce 2007, kdy hra slavila velkolepě své desáté narozeniny, následovala velká vlna zklamání. Square Enix v tom však byl nevinně, jelikož remake tehdy v plánu vůbec nebyl. Firma k tomu měla své oprávněné důvody. Chtěla se totiž věnovat jiným projektům a vytvářet další FF díly s moderní hratelností. Roli hrály i obavy z toho, jak náročné, zdlouhavé a také nákladné by bylo vytvoření remaku zrovna pro PlayStation 3, který neměl jednoduchý hardware na programování. Skutečností však je, že se o remaku uvažovalo poprvé už na počátku roku 2000, kdy měla být vytvořena vylepšená verze hry i spolu s FF VIII a FF IX pro PlayStation 2. Firma od toho však dala rychle ruce pryč po zjištění, že něco takového by bylo masivním projektem, který ani nebylo možné dokončit bez toho, aniž by musel být obsah FF VII drasticky ořezán.

Jeden z nejuznávanějších a nejvlivnějších vývojářů Hideo Kojima je známý svou nákloností k Final Fantasy sérii. Když se před lety sešel s Nomurou na pracovní večeři, bavili se spolu mimo jiné o možnosti remaku FF VII. Nomura byl tehdy ještě na vážkách, neboť se obával, zdali by herní svět přijal po tolikerém odmítání Square Enix remake FF VII. Kojima se prý jen pousmál a s jistotou sobě vlastní poradil Nomurovi jediné: "Udělejte to!" Věděl totiž dobře, že hra typu FF VII Remake znovu pomůže "prodat" PlayStation. Kojima a Nomura se scházejí pravidelně a vyměňují si poznatky z herní branže. 

I u PlayStation 3 si ve firmě spočítali, že remake FF VII by byl hrou stejně rozsáhlou a nákladnou jako FF XIII, a to nebylo možné, jelikož vývojářský tím byl tehdy limitován rozpočtem a počtem zaměstnanců. Vytvářet najednou dva podobně rozsáhlé projekty zkrátka nebylo možné. Avšak po roce 2009, kdy byla FF XIII dokončena, se firma vrhla na úplně jiné projekty. Zdálo se, že remake nikdy nevznikne. Kolem roku 2014 se ovšem začaly ledy prolamovat. Nemohly za to jen stabilizace Square Enix a jeho relativně uspokojivá finanční situace, ale také postoje hlavních aktérů. Jak Yoshinori Kitase a Tetsuya Nomura, tak i Kazushige Nojima si uvědomili, že již dosáhli jednoho z pomyslných vrcholů svých kariér a věku, kde si již nemohou vybírat tituly, nýbrž být vděčni za každý, který jim přinese motivaci a výzvu zároveň. FF VII remake přesně tímto projektem byl. Kromě toho se PlayStation 4 tehdy skvěle dařilo a SONY vyhrála současnou konzolovou válku hned na začátku. Sama SONY tak byla ochotna remake FF VII finančně a marketingově zaštítit, ačkoli bylo zjevné, že exkluzivita pro PS4 bude pouze dočasná. Když se podařilo přednímu producentovi Square Enix Shinji Hashimotovi zajistit dodatečně přítomnost u projektu i Nobuo Uematsovi, který již dlouhá léta tvořil převážně své soukromé projekty, bylo zřejmé, že se chystá jedinečný projekt, jaký ve firmě ještě nikdy předtím nevznikl. Vedení společnosti tak dalo remaku zelenou.  

Remake se začal vyvíjet v průběhu roku 2015, kdy byl také nečekaně odhalen veřejnosti v červnu na E3. Nomura předpokládal, že se hlavou celého projektu stane Kitase, který měl z původního týmu nejvíce zkušeností. K velkému překvapení se však Nomura dozvěděl, že to on se stane režisérem remaku a jeho hlavní tváří. Kuriózní bylo, že se to Nomura dozvěděl ve chvíli, kdy si prohlížel prospekty ke hře. Bylo to milé překvapení, které mu přichystali kolegové jako poděkování za to, jak moc energie a zaujetí kdysi vložil do originální hry a jejích kompilací. Výrobu hry si vzala na starost 1. vývojářská divize společnosti, tj. bylo tím jasně deklarováno, že se jedná o jeden ze stěžejních projektů firmy. Nomura se tedy stal režisérem a opětovně designérem, jehož hlavní náplní u remaku je modernizování postav. Kitase se oproti tomu spokojil s rolí producenta. K přepracování příběhu byl přizván Nojima, jelikož se musela dějová linka přizpůsobit novým podmínkám ve společnosti. Bylo také nutné opravit některé dřívější přehmaty, nepřesnosti i nelogičnosti. Dalším vedoucím celého projektu se stal nově Naoki Hamaguchi, který předtím pracoval jako programátor her „Lightning Returns: Final Fantasy XIII“ a „Mobius Final Fantasy“. Remake byl pojat jako kompletní předělávka, tedy nikoli jako stejná hra v moderní grafice, jak si přála řada hráčů a fanoušků. Hratelnost tak bude odpovídat moderním standardům.

Největší změnou oproti originálu bude nahrazení ATB systému akčními real time souboji inspirovanými bojovkou Dissidia Final Fantasy. Na koncepci bojů se podílí kromě Nomury zejména Mitsunori Takahashi, který dělal nejen na hře Dissidia 012 Final Fantasy, ale také na populární sérii Kingdom Hearts, jejíž bojový systém by měl v jádru odpovídat FF VII Remaku. Jelikož je Nomura otcem Kingdom Hearts série a její klíčová postava, prosadil si jako výpomoc i další vývojáře, které znal z dřívějška z vývojů předešlých KH her. Jedním z takových je zkušený veterán Kyohei Suzuki. Ten se ujal remaku jako herní designér. I přes modernizaci soubojů se ovšem vývojáři shodli na tom, že hratelnost by se měla co nejvíce podobat originálu, jelikož přidání zcela nových mechanik by mohlo skončit neúspěšně či odradit od hraní skalní jádro fanoušků. Při tvorbě scénáře však tvůrci naráželi na řadu problémů. Pozměněné společenské normy totiž velely, aby se do nové podoby scénáře nezahrnovaly pro dnešek kontroverzní prvky jako je umisťování výbušnin do reaktorů či převlékání hlavní postavy do ženských šatů. Původně se do scénáře přidávaly i odkazy na FF VII kompilaci, ale jelikož se ukázala jako nesoudržná a nevhodná pro nové pojetí scénáře, musel Nomura v roce 2017 oznámit, že si remake půjde vlastní cestou. Jinými slovy to znamená, že remake dosavadní stále platný kánon restartuje. Vzhledem k plánovanému rozsahu bude hra rozdělena na několik částí, z nichž každá by měla být dlouhá jako FF XIII, tj. cca 35 až 50 hodin. Díky tomu bude remake mnohem větší než originál a umožní hráčům navštívit i v originálu nepřístupná místa, zejména nové oblasti v Midgaru. Scénář pro první díl byl dokončen už v prosinci 2015.

Scénář není jedinou položkou, kde měli a mají tvůrci problém. Nomura totiž musel vytvořit nové modely postav, aby působily uvěřitelněji. Nehledě na to, že modely doposud užívané vznikly už v roce 2005 pro film Advent Children a za deset let viditelně zastaraly. Jaký to rozdíl oproti dabingu, kde budou u hlavních postav zachovány jejich japonští a angličtí dabéři z FF VII kompilace. FMV ve hře vytvoří pro Square Enix už tradičně studio Visual Works. Hru bude po grafické stránce pohánět Unreal Engine 4, jehož Square Enix pouze vylepšil a modifikoval, jelikož tvorba vlastního enginu by byla příliš nákladná a zdlouhavá. Od roku 2017 se „Final Fantasy VII Remake“, jak zní oficiální název projektu, aby se tak odlišil od originálu, vyvíjí interně pouze ve Square Enix. Důvodem jsou obavy z úniku informací ohledně obsahu a samotného vývoje, jež by mohly poškodit firmu či marketingový obraz celého projektu, který je pro firmu mimořádně důležitý a prestižní záležitostí zároveň. Vždyť ceny akcií firmy vzrostly po oznámení remaku nejvíce od roku 2008! Není divu, vždyť společnost oprašuje a oživuje jednu z nejpopulárnějších her historie. První a na dlouho i poslední herní ukázky prezentovali vývojáři v prosinci 2015 na konferenci „PlayStation Experience“. K 20. výročí FF VII byl v lednu 2017 odtajněn první CGI art ze hry, který zobrazuje Clouda a Sephirotha na pozadí Midgaru. Takto by měly obě hlavní postavy vypadat v remaku během FMV.

Ve Square Enix jsou zatím tajnůstkáři ohledně FF VII Remaku. Čas od času ale něco unikne. Na této fotce je interní panel společnosti odhalený k 20. výročí vydání FF VII v roce 2017. Jsou zde patrné koncepční návrhy fanouškům dobře známých lokací pro FF VII Remake. Vidíme tak mimo jiné interiér domu Aeris a její adoptivní matky, či Shinrova ředitelství.     

Jelikož se o hře po roce 2015 příliš nehovořilo, panovaly obavy o průběhu vývoje. V roce 2018 však Nomura oznámil, že vývoj jde dobře a po vydání Kingdom Hearts III se stane primárním projektem Square Enix. To se stalo v lednu 2019. Rok 2019 kromě toho Nomura označil za velký pro FF VII. A měl pravdu, protože během květnového streamu SONY State of Play byl ukázán nový trailer, který láká fanoušky na červen, kdy bychom se měli během E3 dozvědět mnohem více. Zřejmě i datum vydání první části, které by mohlo vyjít už někdy na podzim 2019, nejpozději na jaře 2020. Remake je zatím stále exkluzivní pro PS4, ale je téměř jisté, že se později objeví i na Xbox One a PC.

Závěr         

Urazili jsme dlouhou cestu od původního konceptu FF VII v roce 1994 až po chystaný remake, který je v současnosti očekáván ještě mnohem více než originál v době svého vydání. Odkaz žije dál, a proto očekávat nějaký jednoznačný či zastřešující závěr není na místě. Je to příběh s možná jasně vymezeným začátkem, avšak vzdáleným a pravděpodobně i nikdy nedosažitelným koncem. U FF VII snad nejvíce platí, že samotný název je v ostrém protikladu k tomu, co hra samotná představuje. Poslední fantazií sedmý díl nebyl, jelikož stál na počátku hvězdného vzestupu série a žánru, z něhož vzešel. Byla to hra, která od prvního dne svého vývoje až do dne vydání symbolizovala obdivuhodné vzepětí na dnešní poměry nijak velkého týmu vývojářů, jimž šlo o vytvoření toho nejlepšího, co jim tehdejší technologie a limity vlastní fantazie umožnily. Vložili do vývoje nejen své bohaté zkušenosti a nepopiratelný talent, ale také své srdce a tužby. Obávali se, jak svět jejich hru příjme, a tak pracovali s dvojnásobným nasazením, až jim celý projekt v dobrém slova smyslu přerostl přes hlavu a stal se něčím více. Zastínil své tvůrce i dobu, v níž vznikl, a stal se tak nesmrtelným.

FF VII nebyla bezchybným titulem a měla své slabé i stinné stránky, ale o to nikdy ani tolik nešlo. Podstatným se ukázala okolnost, že se FF VII odlišovala od mainstreamové tvorby a prezentovala univerzální témata, jimž se tehdy nevěnovala pozornost ve společnosti, natož ve hrách, a proto dokázala oslovit neuvěřitelně početnou skupinu hráčů, kteří v její vyspělosti spatřovali vypovídající hodnotu i autoritu. Lidem tak bylo později lhostejné, na jaké platformě a ve které době k FF VII přišli, protože vždy intenzivně vnímali ono neskrývané poselství obsahu i podobné nadšení, jež prostupovalo i samotnými tvůrci. Jejich trvalou a nehynoucí zásluhou je, že přenesli a navždy otiskli svůj neopakovatelný entuziasmus sebe samých do titulu, který se stal posléze svědectvím a zároveň nastaveným zrcadlem doby. Ačkoli FF VII není a zřejmě nejspíše ani nikdy nebyla nejkvalitnější hrou, jíž nabízí FF sága a žánr JRPG, ve své síle zasáhnout hráče stále znovu TADY a TEĎ se stala titulem, jenž bez problémů překonává herní systémy, kontinenty a boří společenské i sociální normy. Legenda FF VII je proto stejně skutečná jako podmanivá. Nám na závěr nezbývá než poděkovat všem, kteří se na FF VII kdysi podíleli, a popřát jim, ať si i nadále užívají radosti hraní a svého velkého přátelství, které se projevilo v nejkrásnějším světle právě v letech vývoje FF VII, a jež přetrvalo celé roky až do dnešních dní.  

V roce 2018 poskytli Sakaguchi, Uematsu a Kitase výjimečné interview, kde zavzpomínali na vývoj FF VII. Ačkoli život zavál všechny tři muže do úplně jiných koutů Japonska, jejich přátelství a vynikající vzájemná chemie jsou velmi živé i po tolika letech. Na obrázku jsou tak bok po boku muž, který FF stvořil, ten, jenž sérii dal její srdce prostřednictvém své hudby, a také producent a režisér, který převzal pochodeň a nyní usilovně připravuje svět na příchod FF VII Remaku. 

Nedávné setkání Sakaguchiho a Nomury. Je to pomyslné střídání stráží. Velký učitel a nadaný žák na společném snímku. Tetsuya Nomura převzal ve Square Enix do značné míry Sakaguchiho odkaz. Jeho hry jsou herně velmi vyspělé a příběhově silné. Dokázal to jak u série Kingdom Hearts, tak i "FF Versus XIII", z níž se stala posléze úspěšná FF XV. V současnosti je Nomura hlavou celého projektu FF VII Remaku, a tak na něm leží velká zodpovědnost. Jekékoli vyjádření podpory ze strany muže jako je Sakaguchi je proto více než vítané. 

Konec