Recenzováno na konzoli: Playstation 3

Nový díl populární série má opět na triku studio Ubisoft Toronto, které bylo ovšem před několika lety posilněno herní designérkou Jade Raymond. Ta dříve stála u zrodu Assassin’s Creed série, takže se čekalo, jak se jí podaří proměnit sérii, která má obrovskou základnu fanoušků, do moderního pojetí. Fanoušky určitě potěší informace, že příběhově Splinter Cell: Blacklist navazuje na předchozí díl, takže se setkáte se spoustou známých postav, odhalíte další střípky z jejich životů, no a vrací se i Sam Fischer do nově utvořené jednotky Fourth Echelon. Ta nebyla vytvořena jen proto, že by se prezidentka Spojených států nudila. Musela být vytvořena z důvodu, že po celé Americe probíhají velké teroristické útoky, za nimiž stojí skupina The Engineers. Sam Fischer ji pochopitelně musí zastavit, najít vůdce celé organizace, a zabránit i celosvětové válce, v níž mohou teroristické útoky vyústit. Nic lehkého tedy hlavního hrdinu nečeká. Příběh jako takový je spíše lineární záležitostí, i když několikrát překvapí nějakým tím zvratem, který předem nečekáte. Zde rozhodně scénáristé odvedli slušnou práci, za kterou se nemusejí stydět.

Jedna velká novinka na vás udeří hned na začátku. Splinter Cell: Blacklist nemá prakticky žádné menu, hned po stisknutí tlačítka START jste přesunuti do letadla Paladin, které létá nad zemí a snaží se zabraňovat teroristickým útokům, ne vždy úplně úspěšně. Po letadle se můžete libovolně procházet, dokonce je možné mluvit s posádkou, která vám sem tam mezi misemi řekne nějakou tu důležitou radu či informaci, za níž budete rádi. Paladin ovšem můžete i vylepšovat, čímž získáte řadu výhod, dokonce si můžete kupovat u pár členů posádky i nové vybavení do misí, které je samozřejmě ještě důležitější. Když máte vše nakoupeno, nastaveno, je třeba se vrhnout na mise, které si vybíráte uprostřed letadla, kde máte obrovskou mapu. Na ní jsou nejen příběhové mise, které vám zaberou zhruba šest hodin hraní, ale i spousta vedlejšího obsahu, k němuž se ještě dostanu později.

Když okusíte hned první misi, určitě si všimnete, jak se vývojářům podařilo dobře namixovat stealth prvky s akcí. Každou z několika misí můžete prakticky projít třemi různými způsoby, přičemž je jen na vás, jaký budete preferovat. Vývojáři zde počítají s hardcore fanoušky série, kteří vše řeší potichu a bez likvidace jakýchkoliv nepřátel. Mise jde opravdu projít bez jediného zabití, přičemž hlavně na vyšší obtížnosti, kde vám vývojáři seberou několik pomocníků, jde o velkou výzvu. Hru ovšem můžete projít i tichou likvidací nepřátel, o což se bude starat především Samův pěkný, ale hodně smrtící nůž. Při této cestě je ale nutné si dávat pozor na odklízení zabitých protivníků, protože hlídky reagují na mrtvé kolegy, dokonce si i všímají otevřených dveří, které byly dříve zavřeny.

No a také je tu možnost se hrou jednoduše prostřílet, i když je třeba říci, že někdy mají nepřátelé silné brnění, takže je jen tak nepostřílíte. Navíc když se vydáte čistě akční cestou, kolikrát si hraní i ztížíte, protože nepřátelé jsou celkem inteligentní, obkličují vás a snaží co nejdříve eliminovat, což se jim i v hodně momentech povede. Nejlepší je tak kombinovat všechny tři styly hraní, díky nimž má Splinter Cell: Blacklist i velmi dobrou znovuhratelnost. Hned po dohrání jsem si dal vše znovu, abych zkusil na nepřátele trochu jinou taktiku. Po čistě akčním Conviction je určitě dobře, že se vývojáři vracejí ke kořenům série a servírují nám tu stealth hru, v níž dobře zkombinovali různé styly hraní.

Všechny mise, do nich že se podíváte, a odehrávajících se po různých koutech Země, jsou designově velmi dobře zvládnuté, navíc budete neustále obdivovat jejich velkou rozmanitost. Žádný level se neopakuje, všechny jsou jiné, a i se střídá doba, v níž se odehrávají, což se samozřejmě rovněž odráží na hratelnosti. Ve dne samozřejmě nemůžete využít tmavá místa na mapě, ty jednoduše nejsou. V tom jsou zase dobré noční mise, při nichž využijete brýle pro noční vizi, které jsou nedílnou součástí hlavního hrdiny. Hraček má ale Sam daleko více, vůbec poprvé v sérii budete ovládat i několik hraček na dálku, i když těchto pasáží moc není, a klidně jich vývojáři mohli přidat daleko více. Jistě vás potěší během hraní i velký arzenál zbraní, od několika druhů pistolí, až po samopaly nebo brokovnice. Vše tu najdete, přičemž zbraně si můžete pro danou misi vždy nastavit, ale pochopitelně není problém sebrat nějakou tu zbraň od mrtvého protivníka, který ji už potřebovat nebude.

Když dohrajete příběhovou část Splinter Cell: Blacklist, tedy hlavní mise, můžete se vrhnout na další dvě části. Tou první je několik kooperativních misí, které můžete projít s kamarádem online nebo ve split-screenu na jedné televizi/konzoli. Mise jdou projít i v jednom, ale tuto možnost moc nedoporučuji, protože se nedostanete do všech míst, navíc kooperativní mise jsou docela těžké, uzpůsobené právě pro hraní ve dvou. Musím říci, že jsem byl mile překvapen rozmanitostí kooperativních misí, podíváte se nejen do různých koutů Země, ale také budete plnit ve většině případů odlišné úkoly, které se neopakují. Hře toto rozhodně prospívá, a je vidět, že vývojáři ke všem částem přistupovali stejně svědomitě.

Vývojáři se rozhodli, že do hry vrátí i oblíbený multiplayerový režim Spies vs. Mercs. Pokud jste ho nikdy předtím nehráli, určitě vás bude zajímat, že v něm jste na začátku rozděleni do dvou týmů – Spies a Mercs. Úkolem Spies v pro sérii klasickém third-person pohledu je hackovat terminály na třech místech na mapě, no a Mercs, za které hrajete ve first-person pohledu, musí v tomto počínání zabránit. Za obě strany je tak hraní značně odlišné, lišící se nejen pohledem na herní scénu, ale také stylem hraní, protože zatímco Spies mají jen zbraně na tichý průchod levelem, to Mercs jsou vyzbrojeni těžkými samopaly a dalšími klasickými zbraněmi. Je určitě dobře, že v jedné hře si vyzkoušíte hraní za obě strany, vždy po skončení kola se role prohodí. V režimu Spies vs. Mercs jsem zatím nahrál několik kol, ale i to stačilo k tomu, abych byl přesvědčen o jeho kvalitách. I díky dobře navrženým mapám, je hraní zábavné a rychlé, takže mi ani nepřišlo, že jsem ve výsledku proseděl u hry další hodiny, a určitě ještě prosedím. Jen je škoda občasných lagů a technických problémů, které se občas vyskytly. Po většinu času hra ovšem běží tak, jak má.

Trochu překvapivě UbiSoft vsadil u posledního Splinter Cella na licencovaný Unreal 3 engine, nikoliv vlastní, který využívá u Assassin’s Creed série. Naštěstí, vývojáři se už s trochu starším enginem poprali se ctí, grafika je v rámci možností pěkná, má detailní prostředí i modely postav, je ostrá, takže v tomto jen těžko něco chtít více. Daleko více mi během hraní vadil nestabilní framerate. Ve většině situací byla sice hra plynulá, ale jsou okamžiky, kdy framerate klesá hodně dolů, což není pro vývojáře moc dobrá vizitka. Doufám, že tento problém opraví v brzké době nějaký update. Co se naopak povedlo, je dobré ozvučení i hudební doprovod, dodávající hře potřebné grády. Povedl se i dabing, během hraní uslyšíte i několik známých herců. Pokud sledujete Splinter Cell sérii, tak jistě víte, že hlavního hrdinu dabuje nový herec, přičemž nahradit mezi hráči oblíbeného Michaela Ironside se mu celkem povedlo. Než recenzi ukončím, tak ještě zmíním českou lokalizaci. Tom Clancy's Splinter Cell: Blacklist obsahuje na konzolích Playstation 3 a Xbox 360 české titulky. Jejich kvalitu jsem ale nemohl posoudit z recenzované review verze.

Po několika odkladech jsem se trochu bál, aby nakonec Tom Clancy's Splinter Cell: Blacklist nezklamal, jako se to povedlo dalším hrám. Naštěstí UbiSoft více času dobře využil, výsledkem čehož je doposud nejlepší Splinter Cell, jaký se na našich televizních obrazovkách objevil. Obsahuje nejen vydařenou příběhovou část, pravda, trochu kratší, ale vše vynahrazují další kooperativní mise a hlavně zábavný multiplayerový režim Spies vs. Mercs, v němž se dají nahrát další hodiny. Rozhodně hra, která by neměla chybět ve vaší sbírce.